Marieta v noci
Jiří Mucha
Volné pokračování románu Pravděpodobná tvář se odvíjí ve dvou dějových pásmech. Jedno z nich sleduje myšlenkové pochody muže, uvězněného závalem v dole a čekajícího na záchranu, druhé je útržkovitým vylíčením nevšedních osudů dívky, předurčené svým původem k podezírání. Mužovy vzpomínky se vracejí k dětství a láskám, které prožil.... celý text
Přidat komentář
04.06.2017
Co napsat (a moc toho neprozradit)? Přečtěte si nejprve Pravděpodobnou tvář, a pokud vás Mucha chytne, slupnete tuhle knihu jak malinu. Opačným směrem to, obávám se, půjde hůř.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Podivné lásky |
| 1982 | Alfons Mucha |
| 1991 |  Studené slunce |
| 1965 | Černý a bílý New York |
| 1999 | Lloydova hlava |
Jedná se o zdařile napsaný příběh dvou hlavních postav, muže zavaleného v dole a Mariety, dívky, na kterou zavalený horník vzpomíná. Autor si trochu pohrál s vypravěčským stylem. Čekali bychom, že horník bude o sobě vyprávět v ich formě a příběh Mariety bude podaný v er formě. Autor obě formy zaměnil, takže máme možnost sledovat dramatický příběh Mariety, která kvůli svému původu je pronásledována doma i v cizině, vyprávěný v ich formě a příběh muže, zavaleného v dole, čekajícího na vysvobození a vzpomínající na Marietu, je vyprávěn v er formě. To čtenáři umožňuje více citově prožívat příběh Mariety a zároveň se obávat o osud zavaleného. Obě postavy a jejich životy jsou podivuhodně svázány. Jedna postava prožívá fyzickou nesvobodu zasypaného horníka, druhá postava se musí vyrovnávat s psychickou nesvobodou. V jednu chvíli si oba uvědomí, že se neměli opouštět. Zatímco Marieta má jméno a tvář, muž v knize ani žádné jméno nemá, a dokonce nemá ani tvář, leží zavalený ve tmě. I v závěru knihy se zdá, že obě postavy zažívají protichůdný osud, ale to už bych příliš prozrazoval z děje, kterého v knize není moc, a přesto kniha působí dramaticky a velice dobře se čte.