Galaktická spravedlnost
Jean-Pierre Garen (p)
Markův kolega Randal Gardner byl svými nadřízenými nespravedlivě obviněn a vyhozen ze zaměstnání. Naštěstí solidarita existuje i ve Službě pro dohled nad primitivními planetami a právě Mark Randalovi nabídne práci a později se spolu s ním stane aktérem v jednom zapleteném kriminálním případě. Případ je o to pozoruhodnější, že jeho soudcem je robot.... celý text
Přidat komentář
Mark Stone je sci-fi kultovní klasika. Přestože jednotlivé díly (byť od různých autorů) mají šablonovitý děj a jsou to v podstatě hlouposti, zatraceně dobře se to čte.
Je to pokus napsat něco jiného stejnou formou nebo naopak něco stejného jinou formou, to je asi základní otázka tohoto dílka. Autor zvolil vyprávění v první osobě a z hlavního hrdiny udělal jen vedlejší postavu byť s rozhodným přínosem pro příběh. Přes využití obvyklých klišé to přesto zapůsobilo osvěžujícím dojmem.
Tak to bylo snad poprvé co jsem se setkala v těchto knihách s Ich formou, ale musím konstatovat, že to byl stále autorův styl a jako obvykle velice dobrý.
SPOILER
Sice mě překvapilo, že to nebylo o Markovi a Rayovi, kteří se objevili až na konci a zachránili situaci, ale i tak jsem se dost pobavila.
Autorovy další knížky
1991 | V zelené pasti Rhulů |
1998 | Poslední obyvatel z planety Zwor |
1992 | Astronef Merkur |
1993 | Zajatci démona |
1995 | Železný král |
Utábořil se v salonu
a cílevědomě mi likviduje
zásoby whisky.
Kdyby si ji aspoň neředil vodou!
Takový nevkus!
Ačkoliv se jedná o dvacátý devátý příběh v sérii Mark Stone: kapitán služby pro dohled nad primitivními planetami, zase mě pan spisovatel Jean-Piere Garen, dokázal překvapit. Tohle je totiž úplně něco jiného, než na co je sériový fanoušek a čtenář těchto příběhů, zvyklej. Jedná se totiž o příběh, který je noirovou detektivkou a navíc je vyprávěn v ICH formě. Jako bonus bych vyzvedl fakt, že hlavním hrdinou, který nám příběh vypráví, není Mark Stone, nýbrž agent a Markův kolega, Randal Gardner.
Malá ochutnávka:
Události se dávají rozhodně do pohybu. Nevím, jestli mi šestnáct hodin bude stačit, abych zachránil aspoň sám sebe.
Ještě se třesu rozčilením a popálená noha se mi připomíná.
Dobelhám se k pokladně, pod níž mám lékárničku.
Bota to vydržela, ale vycházková kombinéza ne. Popáleniny třetího stupně by byly sranda, kdybych mohl do špitálu . . .
Jsem nadmíru spokojený s touto změnou. A dokážu plně ocenit snahu, dát zase svým čtenářům něco jiného, co jej vytrhne od daného stereotipu, ač se nám ten stereotip stále líbí. Tak že teď si odpočinem od klasiky a dostáváme něco jiného. Ale i to něco jiného je perfektní a příběh jsem si hodně užíval. Škoda, že byl opět tak krátký.
Citát: Jen žádnou paniku.