Markovič: Lovec přízraků – Vraždy, které šokovaly republiku
Jiří Markovič , Viktorín Šulc
Ani kriminalisté nejsou z kamene. I oni mají emoce a neváhají je použít. V pravý čas a ve prospěch zákona… Při pohledu na tělo zavražděné osoby se snad každému sevře hrdlo i žaludek, nicméně vyšetřovatel případu emocím podlehnout nesmí. Profese mu káže vyrazit po stopě, přestože sám tuší, jaký ho čeká maraton: při sběru indicií a svědectví, během výslechů obviněného i ve fázi přípravy podkladů pro obžalobu. Paměti Jiřího Markoviče shrnují deset komplikovaných a neobyčejně krutých případů vražd, jež během kariéry z pozice řadového člena a posléze šéfa pražské mordparty řešil. Putujeme v nich ponurou krajinou nejzávažnějšího zločinu od volnomyšlenkářské atmosféry léta 1968, přes šokující mordy spáchané ve zdánlivě poklidné šedi tzv. normalizace a reálného socialismu až ke švu dvou epoch, kdy se pod vlivem politických proměn měnila i tvářnost násilné kriminality. Ať už byl plukovník Markovič nucen čelit egomaniakům mdlého rozumu, anebo sadistům s vysokou inteligencí a nulovou sebekázní, bylo vedle zajištění důkazů zapotřebí posoudit i motivy bestiálního jednání zatčených. Jakkoli se to laikům zdá nemožné, případy sériových vrahů kalibru motolského devianta Hojera i mladistvého „spartakiádního vraha“ Straky, čakovického sadisty Tekverka či prostoduché mlátičky Kadlece dokládají, že mysl psychopatů ovládá zvrácená logika – pomyslný klíč, jímž lze otočit ve prospěch řešení případu. S vynaložením vyšetřovatelské empatie se to hlavnímu hrdinovi této bohatě komentované zpovědi dařilo. Koneckonců i proto jeho oddělení vykazovalo stoprocentní objasněnost. Účelem fascinujících vzpomínek legendy naší moderní kriminalistiky není publikum děsit, ba ani brnkat na strunu krvelačnosti, nýbrž přiblížit strasti práce špičkových policejních vyšetřovatelů 70. a 80. let v plné šíři. Část těchto memoárů posloužila jako podklad šestidílné televizní minisérie Metoda Markovič: Hojer (2024), která na festivalu Serial Killer získala hlavní cenu za nejlepší seriál ze střední a východní Evropy. Ohlas psychologické sondy do vztahu vyšetřovatele a vyšetřovaného povzbudil tvůrce natolik, že natáčejí druhou řadu Metoda Markovič: Případ Straka.... celý text
Detektivky, krimi Literatura faktu Příběhy
Vydáno: 2024 , OneHotBookInterpreti: Martin Zahálka , Michal Zelenka , Petr Lněnička , Barbara Lukešová
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kniha, ale náročná na čtení. Já většinou čtu před spaním, což s touto knihou nešlo. Poslední případ jsem četla nejdéle a ani se mi k němu nechtělo vracet. Jsem ráda, že je čtení už za mnou a dám si pauzu od tohoto žánru. Jinak mohu knihu doporučit.
Kniha dává hlas obětem hrůzných činů. Popisuje jejich dřívější životy a uvažuje nad tím, co by z nich mohlo být. Upozorňuje, že obětí zločinů nejsou jenom sami zavraždění, ale i jejich rodiny, okolí. A také leckdy i rodinní příslušníci vrahů. Také poukazuje na tu velmi tenkou hranici mezi životem a smrtí. Často o ní totiž rozhoduje náhoda. A o to je děsivější. Nikdo opravdu neví ani dne ani hodiny. Doporučuji ke čtení všem.
Více v recenzích.
Kniha, která nám nabízí pohled na kriminální případy, které otřásly tehdejším Československem a zůstávají zapsány v paměti jako jedny z nejbrutálnějších v historii.
Kniha je dílem dvou autorů: Jiřího Markoviče, zkušeného policejního vyšetřovatele a šéfa pražské mordparty, a Viktorína Šulce, scénáristy a spisovatele. Společně vyprávějí o případech, které jsou pověstné nejen svou krutostí, ale také složitostí jejich vyšetřování.
Markovičova kariéra začala v šedesátých letech a rychle nabrala na významu.
Mezi nejznámější případy, které řešil, patří případ spartakiádního vraha Straky či vraha Hojera.
Kniha popisuje nejen samotné zločiny, ale i práci vyšetřovatelů, která stojí za objasněním těchto hrůzných činů. Je to pohled za oponu kriminalistiky, do světa forenzních postupů, pitev, výslechů a psychologických analýz pachatelů.
Díky tomu nám přibližuje detailní metody policejního vyšetřování, které se od osmdesátých let, kdy Markovič působil, dramaticky změnily.
V té době bylo chytit pachatele mnohem složitější než dnes, kdy díky moderním technologiím a analýze DNA je téměř nemožné spáchat „dokonalý“ zločin.
Kniha je rozdělena do deseti kapitol, z nichž každá se věnuje jinému případu. I když jsou některé z nich známé díky medializaci, tato kniha na ně přináší nový pohled díky detailnímu popisu, autentičnosti a explicitním líčením, které nás vtáhne do děje.
Místo jednoduchého vyprávění zde najdeme syrové rozhovory s pachateli, přepisy z výslechových místností či výňatky z protokolů o ohledání těla, což přispívá k intenzivnímu zážitku z četby.
Styl vyprávění je spíše reportážní, bez zbytečného žargonu, což dělá knihu vhodnou i pro laiky.
Šulc s Markovičem dávají příběhům ucelenou podobu, jsou obohaceny o osobní vzpomínky, názory a detaily z vyšetřování.
Občasný přechod do formy rozhovoru dodává čtení na dynamice a oživuje vyprávění.
Vzhledem k surovosti popisovaných případů a přítomnosti autentických fotografií míst činů a rekonstrukcí, není tato kniha určena pro slabší povahy.
Avšak pro fanoušky true crime žánru, kteří chtějí poznat zákulisí vyšetřování vražd a temnou stránku lidské povahy, představuje toto dílo nepostradatelný kousek do knihovny.
Jedním z témat knihy je otázka trestu smrti – téma, na které má Markovič osobní a jasný názor, reflektující jeho dlouholeté zkušenosti s násilnými zločinci.
Skvělá kniha, prostě je naprosto něco jiného, když skutečný příběh vypraví někdo, kdo se přímo děje účastnil, než nějaký reportér, který se častokrát pouští do fabulací.
Čekala jsem v knihovně na knížku dlouhou frontu. Už chápu proč. Měla jsem na její čtení 14 dní a byl to teda hukot. Po každém příběhu jsem si musela dát do druhého dne pauzu (a to čtu v autobuse, v tramvaji, doma v křesle, v posteli...). Uvědomila jsem si, že mám podobnou práci. Ale já můžu jít z kanceláře nebo služební garáže a ty jedničky a nuly vypustit z hlavy. No, někdy ten brajgl u kontrolované osoby taky úplně nejde pustit, ale nejde o život. Vyšetřovatelé a operativci opravdu potřebují mít doma klidné zázemí. A mít nějaký koníček, u kterého mohou aspoň trochu odpočinout od těch hnusot... PS: A fotografie jsem si raději detailně neprohlížela.
Vůbec si neumím představit tu jejich práci, no hnus fialovej - díky za tyto lidi a jejich schopnosti tváří v tvář zlu!
Jiří Markovič popisuje skutečné zločince a případy,který bravůrně vyřešil,byl opravdu výjimečný a vynikající kriminalista!!!
Skutečné případy známého kriminalisty Markoviče. Dokazují, že těch chytrých zločinců příliš není. Spíše jsou to psychopaté neschopní se vyrovnat se svou situací. Zakrývat zločiny také příliš neumí, pomáhá jim sem tam možná i neschopnost policie. Té nakonec pomůže třeba náhoda nebo nějaký blb nebo vychloubání. Ó, jak se to liší od literárně dokonalých jedinců na obou stranách barikády. Zajímavé je dočíst se k tomu, jak to všechno opravdu probíhalo a asi stále probíhá.
Jedna z nejlepších knih, co jsem na téma true crime četla. Příběhy jsou perfektně zpracované, pan Markovič je legenda a já k němu chovám upřímný respekt. Příjemným zpestřením jsou i fotografie. Skláním oběma autorům velkou poklonu.
Knížka plná hrůzy. Těch deset případů, kterým se autoři věnují, je pro mě nefalšovaná hrůza.
Popis znetvořených těl obětí, výslechy podezřelých, svědků, názory znalců, vzpomínky vyšetřovatelů, úryvky ze zápisů výslechů, diagnózy, brutální fotografie - to všechno tvoří smutnou mozaiku otřesných československých vražd. Jednotlivé případy jsou v knize odděleny prázdnými černými stránkami, což ještě více umocňuje pocit absolutního zmaru a deprese. Autoři nezastírají zklamání z laxního přístupu některých kolegů či nadřízených při vyšetřování, stejně tak i ze zrušení trestu smrti.
Skvělá kniha, ale nejsem si jistá, že ji někdy přečtu znovu.
Kniha je skvělým čtením a vhledem do problematiky Pražského oddělení vražd. Pan Markovič byl evidentně nejen výborným vyšetřovatelem, ale i psychologem. Přečtení opravdu doporučuji.
Hojer, Straka, Kadlec a další jména spojuje jeden člověk, vyšetřovatel Jiří Markovič. Právě on pracoval na těch nejhrůznějších případech, co se staly v tehdejším Československu, hlavně teda v Praze. Ani se mi nechce psát, že příběhy byly poutavé. Protože činy, o kterých se v knize dočtete, jsou opravdu brutální. O to víc, že jsou doplněny i fotkami z místa činů a rekonstrukcí. Každopádně vám to dá zajímavý pohled do světa pražské mordparty a také do psychologie jednotlivých vrahů. Kromě popisu činů, zde totiž najdete i rozhovory z výslechové místnosti nebo rozbory psychiatrů. Nejsou zde žádné zbytečné zdlouhavé pasáže. Pro čtenáře true crime je tato kniha samozřejmostí.
Knihu jsem si precetl po shlednuti serie Hojer na Voyu, a pred panem Markovicem smekam.
Az tady je videt, jake zkratky pouzivaji autori detektivek a krimi filmu.
Skvělá kniha...jen velká škoda, že se největšího uznání v řadách veřejnosti pan Markovič nedožil...
Kniha se dobře doplňuje s nedávno vysílaným seriálem i co se týče většiny zmiňovaných případů. Kniha je syrovější o osobní výpovědi jak vyšetřovatelů, tak pachatelů a pravda je, že zveřejněné fotografie jsou velmi drsné. To byla asi jediná věc, se kterou jsem měla trochu problém. Přestože od těchto konkrétních vražd už uplynulo dost času, nemyslím si, že by ho bylo dost na to, aby se fotografie nedotkly případných žijících blízkých obětí.
Každopádně knihu hodnotím vysoko, stejně jako lidství pana Markoviče. Buďme rádi, že stále jsou lidé, kteří jsou ochotní tuto práci dělat, přestože musí mít neskutečný dopad na jejich psychiku.
Velmi dobrá kniha o práci našich kriminalistů (včetně případu Hojer také Spartakiádní vrah ) a ještě další známé případy. Fotografie v příloze jsou také hlavně dost drsné. Kniha se mi hodně líbila.
Úryvek z knihy ( kapitola VIII ) :
Musíme si uvědomit, že všechny přehnaně humánní zákony jsou vodou na mlýn všem lidským bestiím. Jsou nožem, vraženým do těla příští oběti !!!