Markovič: Lovec přízraků – Vraždy, které šokovaly republiku
Jiří Markovič , Viktorín Šulc
Ani kriminalisté nejsou z kamene. I oni mají emoce a neváhají je použít. V pravý čas a ve prospěch zákona… Při pohledu na tělo zavražděné osoby se snad každému sevře hrdlo i žaludek, nicméně vyšetřovatel případu emocím podlehnout nesmí. Profese mu káže vyrazit po stopě, přestože sám tuší, jaký ho čeká maraton: při sběru indicií a svědectví, během výslechů obviněného i ve fázi přípravy podkladů pro obžalobu. Paměti Jiřího Markoviče shrnují deset komplikovaných a neobyčejně krutých případů vražd, jež během kariéry z pozice řadového člena a posléze šéfa pražské mordparty řešil. Putujeme v nich ponurou krajinou nejzávažnějšího zločinu od volnomyšlenkářské atmosféry léta 1968, přes šokující mordy spáchané ve zdánlivě poklidné šedi tzv. normalizace a reálného socialismu až ke švu dvou epoch, kdy se pod vlivem politických proměn měnila i tvářnost násilné kriminality. Ať už byl plukovník Markovič nucen čelit egomaniakům mdlého rozumu, anebo sadistům s vysokou inteligencí a nulovou sebekázní, bylo vedle zajištění důkazů zapotřebí posoudit i motivy bestiálního jednání zatčených. Jakkoli se to laikům zdá nemožné, případy sériových vrahů kalibru motolského devianta Hojera i mladistvého „spartakiádního vraha“ Straky, čakovického sadisty Tekverka či prostoduché mlátičky Kadlece dokládají, že mysl psychopatů ovládá zvrácená logika – pomyslný klíč, jímž lze otočit ve prospěch řešení případu. S vynaložením vyšetřovatelské empatie se to hlavnímu hrdinovi této bohatě komentované zpovědi dařilo. Koneckonců i proto jeho oddělení vykazovalo stoprocentní objasněnost. Účelem fascinujících vzpomínek legendy naší moderní kriminalistiky není publikum děsit, ba ani brnkat na strunu krvelačnosti, nýbrž přiblížit strasti práce špičkových policejních vyšetřovatelů 70. a 80. let v plné šíři. Část těchto memoárů posloužila jako podklad šestidílné televizní minisérie Metoda Markovič: Hojer (2024), která na festivalu Serial Killer získala hlavní cenu za nejlepší seriál ze střední a východní Evropy. Ohlas psychologické sondy do vztahu vyšetřovatele a vyšetřovaného povzbudil tvůrce natolik, že natáčejí druhou řadu Metoda Markovič: Případ Straka.... celý text
Detektivky, krimi Literatura faktu Příběhy
Vydáno: 2024 , OneHotBookInterpreti: Martin Zahálka , Michal Zelenka , Petr Lněnička , Barbara Lukešová
více info...
Přidat komentář
Cesta do profesního života vedoucího mordparty, který se stal legendou. Řídil vyšetřování případů, které vstoupili do dějin kriminalistiky - Hojer, Straka, Vocásek a další... všechno spoluobčané, kterých můžeme kdykoli potkat. Třeba ráno v tramvaji, nebo na dětském hřišti.
Velmi poutavě sepsaný výběr ze zajímavých pražských mordů, které řešil jeden z nejlepších českých kriminalistů. Během čtení na mě úplně dýchla atmosféra pátrání a ponoření se do hlubin podsvětí pražských uliček bylo až mrazivé.
Doporučuji pro ty, kteří se chtějí podívat do zákulisí známých i méně známých zločinů v Československu
Kniha, kterou jsem přečetl za jednu noc, dobře promyšleně napsaný styl o masových vrazích československa
Velmi čtivou a poutavou formou (i pro laiky) zrekonstruovány největší případy kriminalisty Jiřího Markoviče. Kniha by měla patřit do povinně čtených v oblasti literatury faktu!
Kniha, ktera me zaujala nejen vzpominkami a detaily z aktivni sluzby pana Markovice, ale zaskocila tim, kdyz jsem zjistila, ze moje maminka v dobe spachani nekterych vrazd studovala v Praze a pohybovala se dane dny a temer i casy na miste, kde k nim doslo...
Jestli mohu o nějaké knize prohlásit, že je opravdu temná, tak to bude tahle. Celá kniha je velmi detailním popisem vyšetřování obzvlášť závažných a v několika případech dnes už legendárních případů "běžných" vrahů a vrahů sériových. Straka, Hojer, Vorel...dočteme se poměrně detailně z jakých poměrů tito lidé vycházeli, jak páchali své zločiny a jak byli dopadeni. Nevěřícně kroutit hlavou budete asi od začátku do konce. Rozhodně nedoporučuji slabším povahám. Je opravdu velký rozdíl když si člověk čte nějakou severskou detektivku plnou krve a když si čte strohý popis místa činu a v jakém stavu byla nalezena skutečná mrtvola. Realita je daleko mrazivější. Celou hrůzu ještě umocňují fotografie z místa činu.
Temné, děsivé a přitom svým způsobem fascinující čtení. Dobré rozpoložení určitě četbou nezískáte. Některé případy byly naprosto šílené a nepochopitelné. Mám pocit, že spravedlnost byla v této době nastavena přísněji a tedy příznivěji pro oběti a pozůstalé co se týče výšky trestu.
Velmi kvalitní zpracování daného tématu. Při čtení ne zrovna veselých řádků mě neodbytně napadala otázka, jestli bylo zrušení trestu smrti správnou volbou. Respektive v rámci uspořádání státu je tato úvaha samozřejmě scestná, nicméně i tak stojí za zamyšlení, jestli by bylo k něčemu dobré živit ze svých daní prokazatelně usvědčené a zvrácené osoby popisované v knize. Potažmo dnes manžele Stodolovi, Zelenku nebo před časem Roubala. Ale to sem nepatří.
Do kontextu knihy to sice nezapadá, takže tam tato otázka pochopitelně neobjevila... ale i tak by mě ještě zajímalo, jak se pan Markovič s odstupem času dívá například na "kolegy" z Stb a jejich metody při vyšetřování "třídních nepřátel." Nebo obecně jeho názor na tehdejší totalitní vládu. Protože jak známo, ve vyšetřovacích vazbách bohužel tehdy nekončily jen osoby typu Straky a spol...
Nesmírně zajímavé čtení. Knihy o plk. Markovičovi mám ráda. Osobně jsem se s ním setkala a byl to pro mně zážitek. Palec nahoru!!
Knize nejvíce ubližuje nevyváženost, některé příběhy jsou výrazně lepší, než druhé. U některých se skutečně tají dech (Straka nebo případ dvou useknutých rukou), jiné jsou jen odpuzující (vraždy páchané duševně slabšími jedinci, kteří mají snížené rozpoznávací schopnosti).
Obecně ale výborná kniha, které pomáhá zasazení do pražských reálií...
Nevím, ale do jisté míry vás tato kniha trošku změní, protože to kvantum otřesných informací, které do sebe musíte nasát se potom někde musí projevit a začnete se na určité věci dívat daleko jinou optikou, než předtím...
Knížku jsem si vzala jako takovou nouzovku a nakonec jsem ji přečetla za 3 dny. Děsivé, co se dělo a třeba i děje a jaké pohnutky vedou lidi k tomu, že zabíjí. Z literárního hlediska dobře napsané, čtivé, obsahuje autentické přepisy výslechů, dopisy a fotky, ucelené. 5*
Tak tohle byl mazec! Knížka mě děsila, naprosto rozhodila a přesto jsem ji nemohla odložit. Chápu, pokud ji někdo nemohl dočíst. Já jsem ji přečetla za tři dny a nyní si dám na nějakou dobu od takovýchto knih oddych, musím přesedlat na něco jemnějšího.
Precteno jednim dechem po vecerech behem par dnu. Autenticky a vcelku zevrubne podana vypoved o prubehu vysetrovani tech nejhruznejsich zlocinu, ktere se staly na uzemi Prahy. Pruvodcem je jedna z nejvetsich postav prazske "mordparty".
Nastinena je doslova mravenci prace, ktera stoji za objasnenim vrazd, hodiny vyslechu a rekonstrukci, behem kterych se v nekterych pripadech vyvinul dokonce blizky vztah mezi vysetrovatelem a pachatelem. Kniha neni pro kazdeho, ale ve mne zanechala hluboky dojem, vsechna cest panu Markovicovi.
Popisované případy jsou jedny z těch nejznámějších, a tak je dobře dozvědět se skutečné okolnosti a nezůstat u novinových článků, které nejsou vždy objektivní. Máme tak možnost pokusit se nahlédnout do duše pachatelů, kteří často sami nevědí, proč páchali takové hrůznosti anebo hůř - i při rekonstrukci si dokáží znovu své "dílo" s rozkoší vychutnávat. Prakticky všechny takové případy, kdy se člověk nechá ovládnout svými pudovými atavismy a páchá těžké zločiny, jsou tu posuzovány z hlediska příčetnosti a o potrestání pak rozhoduje znalecký posudek psychiatra. Že navrhovaná "ochranná léčba" pak nemusí být vůbec účinná a nikoho nechrání, není ojedinělým názorem. Není divu, že se proto v knize často objevuje narážka na dnešní stav, kdy u nás neexistuje trest smrti. Např. na str. 129: "...15.2.1980 oznámil předseda senátu rozsudek: Trest smrti! Verdikt se nijak nevymykal z tehdejšího přísného posuzování podobných zločinů. Doba ještě nebyla změkčilá jako za našich časů, kdy pseudohumanisté vnucují společnosti, aby na vrahy a další přestupníky zákona hleděla jako na chudáky zasluhující místo trestu ohled a pomocnou ruku."
Knihu jsem přečetl ve dnech, kdy jsme se s hrůzou dozvěděli o činu šílené ženy, která ve škole ve Žďáru nad Sázavou ubodala studenta a další tři lidi zranila. Co dodat...? :-(
mám ráda literaturu faktu.
drsné čtení -ale, pan Markovič mi přišel velmi sympatický, lidský
Skvělá kniha, ve které Jiří Markovič vzpomíná na svoje nejznámější případy. Kniha se moc dobře čte a člověk se dozví mnohé zajímavé o práci kriminalistů. Přečetl jsem jedním dechem.