Marsyas
Karel Čapek
Soubor studií a causerií o slovesném umění, které vznikalo na periférii vysoké umělecké literatury a většinou v lidové anonymitě. Kniha se zabývá v přitažlivém, typicky čapkovskěm vypravěčském stylu anekdotou, lidovým humorem, příslovím, pražskou lidovou písní-odrhovačkou, dětskými říkadly, pohádkami, pornografickou literaturou, kalendářovou literaturou, detektivkami, sentimentálními romány apod. Úvahy proložené zkušenostmi spisovatele, dramaturga, režiséra, novináře, literárního kritika a filmového libretisty sahají až k samým kořenům literární tvorby a jsou v některých případech studiemi průkopnickými. ... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale jak jsem se knihou propracovávala dál a dál, tak jsem v tom zase našla Čapka. Krásný jazyk, pozorovací talent a jsem překvapená pornografickou literaturou.
Čím víc Čapkových knih čtu, tím víc se musím opakovat v jejich hodnocení - jazyk, jakým píše své knihy, je prostě tak unikátní, že by ho snad člověk poznal mezi jinými na první pohled. A už jen kvůli tomu, jak si Čapek dokáže s češtinou hrát, stojí za to jeho knihy číst. Kdybych věděl, jestli (a jaký) má čeština výraz pro libozvučnost textu čteného nikoli nahlas, ale potichu, pro ten pocit, jaký z Čapkových textu mám, popsal bych ho právě tak.
Marsyas bylo z mého pohledu poněkud nevyvážené. Hned první kapitolou jsem se prokousával ukrutně těžko a vůbec jsem se v ní nemohl chytit. Ani některé další mi nepřišly tak zajímavé, na druhou stranu třeba pojednání o pražské lidové písni, anekdotě nebo přísloví byly jednoduše fantastické. Jako nikdo jiný totiž Čapek dokáže vystihnout a pojmenovat (někdy oprávněně kousavě) ducha českého národa: "Polemizovat s někým, soudit někoho, nesouhlasit s někým a zachovat přitom jistý respekt, to nepatří k národním obyčejům."
Některé pravdy, které uvádí, zní tak jednoduše, ale člověka nenapadne se nad nimi zamýšlet: "Humor těžko přeskakuje sociální stupně; jeho svět je svět rovnosti; v tom je jeho podstatný lidovost a demokratičnost."
A jak už to tak bývá, některé komentáře k aktuálnímu dění lze s čistým svědomím použít i o 90 let později: "Znám zapřisáhlé Čechy mongoloidního typu, kteří závodí v národním přesvědčení s dokonalým plavým dlouholebcem; netroufám si říci, čí rasová legitimace je češtější."
Čapek projevuje nesmírný pozorovací talent. Anebo je na tuhle problematiku opravdový odborník, jen to maskuje typickým žoviálním stylem.
Jeho výklad působí intuitivně, ale směřuje přímo k podstatě věci (pokud např. ve výkladu o pohádce vědci Čapkovy doby tvrdili to, co jim vkládá do úst, pak žasnu nad pronikavostí jeho intuic, jimiž si mě okamžitě získal na svou stranu). Jak to jen dělá, že se pořád jen tak poťouchle usmívá, a přitom se strefuje neustále do černého?
„… umět (česky) znamená pracovat, stále zkoušet, stále hledat a soustředit se; nikdy nebudeš hotov s mateřskou řečí.“
Čapkovi bylo shůry dáno a navíc na sobě celý život pracoval. Živý, téměř současný jazyk jeho děl uměleckých a složitější (přesto přijatelný) odborný jazyk jeho studií mě utvrzují v jedné věci: srozumitelné vyjádření, pochopitelné a přitažlivé i pro laika, je nejvyšší stupeň práce s mateřským jazykem.
Přečetla jsem poctivě všechny části a přiznávám: po formální stránce je skvělá celá knížka, ale obsahově mě příliš nezajímaly písně pražského lidu, romány pro služky a pornografická literatura. Na druhou stranu anekdoty, přísloví, pohádky a detektivky to vyvážily zlatem, a pokud vás zajímá naplnění přísloví „kdo chce psa bít,…“, získáte z kapitoly "Dvanáctero figur zápasu perem" do své slovní zásoby spoustu přesných obratů. A Chvála řeči české je opravdu až dojemná.
Texty pana Čapka neztrácejí šmrnc ani po letech ... a to ani v případě úvah o takových okrajových žánrech jako je anekdota, lidový humor, odrhovačky apod. ...
„Neboť kritika nemá pokdy, aby si všimla toho, co čtou statisíce neznámých čtenářů. Kritika musí pojednat o sbírce 17 básní, vydaných ve 250 číslovaných výtiscích. Zajímá se o literaturu, ale nezajímá se o její okraj. Jenže na tom okraji se najde ledacos ...“ :-)
Pan Čapek Vám např. poradí,
... jak roznést na kopytech svého protivníka v diskuzi ... a nečekejte nic menšího než použití nekorektních a neplatných argumentů ... :-)
... nebo, že přísloví nás učí, třebas, že "osel je osel, i kdyby zlaté sedlo měl" a že skoro každé přísloví můžete celkem snadno vyvrátit jiným, že si určitě vyberete, ať už chcete sdělit cokoliv :-)
... anebo, ... věděli jste, že anekdoty nejsou tvořeny? ... "avšak jisto je, že se množí ... podobně jako některé organismy ...a sice pučením ... proto často kolují v celých trsech" :-)
... v každém případě, pan Čapek říká, že nemá v úmyslu "spřádat teorii, jež by srovnala, roztřídila a zjednodušila ... tuhle nesčíslnou houšť " ... pouze poznává, že tato oblast je složitější, než bychom si mysleli ... "je možno objevit, že (tímto) pralesem vedou schůdné stezky, ale taky, že prales je prostě prales" :-) ...
... dává nám, čtenářům, objevit, že i tahle část literatury může být zajímavá :-).
Jedna z vůbec nejdůležitějších knih naší literatury.
Třebaže mi příliš nesedí Čapkovo tvrzení o ženách a humoru (a možná, že tím právě jeho hypotézu nepřímo potvrzuji... :)), považuji Marsyas za geniální dílo, která má potenciál oslovit každého z nás. Ač pronáší mnoho hlubokých myšlenek, vyslovuje je srozumitelně, což je rys, který rozhodně nevidíme u všech moderních filosofů.
...a poslední část o češtině mě ve slabších chvílích dojímá.
Hnán klamnou vidinou důkladné analýzy pídil jsem se zprvu po Dvanáctero figurách zápasu perem..., a zatím je to jen kusý příspěvek do časopisu, zařazený do této sbírky. Zrovna tak leccos ze 16 ostatních zdejších článků »na okraj literatury« jsem pouze letmo prolétl, všímaje si zvučných slov, příměrů a podobenství, a něco zase pečlivě pročetl k poznání, že i po x letech má Čapek trefně co říci (např. přísloví, éros vulgaris, proletářské umění, Holmesiana).
Když nic jiného přečtěte si alespoň "Chválu řeči české".
I filosof může psát srozumitelně.
Kniha poučná, ale i vtipná.
Autor nás seznamuje jak se co dělá a to humornou formou.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány česká literatura anekdoty, vtipy, fóry časopisy, noviny literární věda červená knihovna česká kulturaAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Čapek je stále svůj. Kniha je tematicky i žánrově sladěná, jsou to fejetony, úvahy i náznak studií, ale spíše se pro to hodí ono krásné slovo "causerie". Odborný text to není, Čapek se lehkou formou zamýšlí nad různými druhy literatury (pro služky, erotická a pornografická literatura, anekdota, lidová rčení, pohádky apod.), uvádí různé příklady a souvislosti - jak je u Čapka běžné, často humorné a nebo překvapivá svojí jasností a jednoduchostí. Určitě lze doporučit jako takový úvod, ochutnávku hlubšího zamýšlení nad literaturou a jejími žánry.
Nedávám tomu plný počet hvězdiček proto, že po všech možných souborech fejetonů, včetně Zahradníkova roku a Kalendáře mi začíná být Karla Čapka líto. V pamětech Věroslav Mertl vzpomíná, jak mu Bedřich Fučík charakterizoval Karla Čapka jako člověka, který rozmělnil svůj talent v drobných a musím říct, že to částečně odpovídá. Samozřejmě jsou tu jeho skvělé romány a divadelní hry, ale ta obživná nutnost novinařiny, permanentního glosátora a sloupkaře, vede k tomu, že toho čapkovského krásna jazyka začíná být moc. To myslím v tom smyslu, že v denní "chlebařině" se to ztratí a může to být aktuální, ale jak se z toho začnou dělat výbory, najednou se ukáže, že ta poetika se začíná zestejňovat, jak Čapek používá podobné vyjadřovací "grify", někdy i příklady.... zkrátka není se co divit. Jsou to tisíce textů, co za život napsal. A když šlo o román nebo hru nebo soubor pohádek, pracoval s celkem jako koncepcí. Tady všechny výběry a soubory textů nebyly původně takto plánovány, nemohou tedy mít autorskou kompozici a mohou se částečně opakovat.
Omlouvám se za odbočku, kterou jsem si nemohl odpustit. Marsyas vznikl ještě za Čapkova života a on to sám sestavil. Jsou to různě dlouhé texty, s různou úrovní ponoru a balancují na hraně lehkého fejetonu a závažnější studie. Jak říkám, ochutnávka problematiky literárních žánrů je to výborná.