Marta děti nechce
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548574/bmid_marta-deti-nechce.jpg
4
212
212
Může cesta do Santiaga změnit člověku život nebo se zase vrátí tam, odkud vyšel? Martě se nic špatného neděje. Má dobrou práci, žije v dlouhodobém vztahu s Hynkem a jeho děti z předchozího manželství má ráda. Svoje děti nechce, Hynek žádné další taky ne, v tom jsou zajedno. Tak co chce vlastně řešit? Proč se rozhodne vyrazit sama na deset dní trvající cestu plnou nepohodlí a samoty, když měla jet s Hynkem a dětmi k moři? Mají pravdu její blízcí, když si myslí, že je to nesmysl a vůbec — že by Marta měla žít úplně jinak? Petra Soukupová opět bravurně zkoumá psychiku ženské hrdinky, která se ocitá v bodě, kdy se musí vypořádat nejen s vlastním životem, ale také s očekáváními svého okolí. Martino vyprávění se prolíná s názory a pohledy jejích blízkých a román tak otevírá otázky, do jaké míry se naše představa o štěstí formuje pod tlakem těch, kteří nás obklopují. A také zda lze rozpoznat okamžik, kdy o své budoucnosti ještě rozhodujeme sami a kdy už ji ovládají jistoty minulosti a společenské konvence.... celý text
Přidat komentář
Díky za všechny, kteří se rozhodli děti nemít, že se téma začíná i prostřednictvím literatury otevírat a normalizovat ve veřejném prostoru. Protože ono to vlastně není ani tak téma, je to osobní volba chci/nechci, na kterou má každý právo. A nikdo není povinen dovysvětlovat proč. Protože pokud děti chcete, také se nikdo neptá proč.
Knížka mě chytla a nepustila od první stránky, svůj podíl na tom má určitě i forma, kterou je psaná.
Autorka opět obdivuhodným způsobem zachytila psychologii a charaktery jednotlivých postav.
Ocenila jsem i provázanost se současným světem (odkazy na Instagram, "reelska",..), za pár let, až vše bude technologicky zase trochu jinak, to bude hezký dokument doby. Podobně retro dnes vyznívají tehdejší technolgoie v Martě v roce Vetřelce, kterou jsem četla až vloni a – ICQ, Skype, telefony bez mobilu, které v knize hrdinka používá, působily nostalgicky :)
Za mě velmi čtivé, mám ráda takové vyprávění o pocitech, nerozhodnosti. Bavil mě i ten pohled druhých osob. A také jsem nedávno nad Caminem chvilku přemýšlela a chtěla jít, ale je jasné, že před problémy člověk neuteče a tak jsem si vlastně ujasnit, že by to se mnou bylo podobné jako s Martou....
Téma knihy není nijak zvlášť hluboké a zásadní, ale Petra Soukupová opět prokázala, že je mistryně v popisu každodennosti a současnosti.
(SPOILER)
Trochu mě iritovala nezvyklá du-forma v Martině lince. A zpočátku i obecná čeština, mám dojem, že jí postupně ubývalo, nebo jsem si zvykla. A co překvapilo mě samotnou, byla absence uvozovek, kterou jsem zaregistrovala asi v půlce knihy.
Marta mi úspěšně lezla na nervy hned od prvních stránek, což se umocnilo s přibývajícími pohledy jejích blízkých.
Upřímně oceňuji živý jazyk a autenticky podaný vnitřní monolog.
Marta děti nechce, vlastně možná chce, nebo ne? Podle mě neví jistě vůbec nic a hlavně mění názory lusknutím prstu. A několikadenní túra (schválně nepíšu pouť) jí kouzelný návod na život nedá. O tom je pro mě celá kniha.
Mám Soukupovou rád, hlavně pro ten styl. Témata mě většinou míjejí, tady do velké míry taky. Kdyby to bylo o polovinu kratší, asi bychom o nic nepřišli. Co zamrzí jsou chyby v textu, několikrát to uteklo ze stylistiky, například jeden odstavec psaný er-formou v textu v du-formě. Nebo zapomenutý minulý čas v jinak psaném přítomném. Nebo "gringe" místo "cringe". To jde na hrb redakci, u Hostu bych to nečekal.
Knihy od Petry Soukupové se mi vždycky líbí. I zde je skvěle vykreslená psychologie hlavní hrdinky. Musím říct, že mi nebyla úplně sympatická, její zevlování životem a v zásadě životní postoj typu "mouchy snězte si mě" mě často i rozčilovaly, ale kniha jako taková se mi moc líbila. A opět se ukázalo, že mezilidské vztahy jsou velmi obtížnou kategorií.
Petru Soukupovou mám ráda! Přestože jsem měla strach z tématu, které tentokrát zvolila (sama bych se na pouť nevydala), zpracování se mi líbilo.
Hlavní postava mi nebylo moc sympatická. Docela dost mě rozčiloval její životní postoj. Skvělý bylo, že autorka ukázala, že včetně Mimi mají život složitý a komplikovaný všichni bez rozdílu. Líbily se mi vhledy ostatních postav a jejich příběhy. Nicméně jsem čekala více, rozhodně jinak ukončeny příběh.
Po týdnu, který jsem strávila s touto knihou si kladu otázky.
Proč jsem to četla? No protože Petra Soukupová.
Co jsi čekala? Zajímavý příběh spjatý s poutí do Santiaga (tam chci přeci taky).
A co k tomu teď říct?
Příliš mnoho dialogů a tápání v pocitech. Popis jedné pouti, jednoho útěku od povinností a rozhodování. Čekala jsem víc.
Nechci se opakovat, ale mé pocity z knihy se naprosto shodují s komentářem @kiraa: "Pouť jako pouť, smysl života můžete najít třeba klidně na labutích" :)
S Martou jsem doputovala až do Santiaga. Zaplať pánbůh, protože tohle byla dlouhá cesta. Dvanáct dní jsem se kodrcala po ubytovnách pro poutníky, cpala se kroasánama, sušila zpocený trika a lepila dorasovaný nohy.
Celých těch dvěstě kilometrů bylo nimráním se sama v sobě, řešením vztahu s Hynkem, provinilými pocity, radostnými pocity, náladami nahoru dolu. Trochu jsem čekala, že se alespoň dozvím, proč Mimi děti nechce. No, nechce. A basta :) Já bych to zkrátila do jedný povídky a Martu vyslala na Matějskou. Pouť jako pouť. Proč by člověk nemohl najít smysl života třeba na labutích :)
Chybíš mi Mimi, škoda, že ta naše pouť do Santiaga trvala jen 10 dni...mèly jsme jit tu delší variantu. Byla jsem tam pořád s Tebou, spíš klopýtala za Tebou, užívala si krajinu, trpěla v horku, bolely mě nohy, vadilo mi spát ve velkých noclehárnách jak Tobě . A jak Ty, i já jsem přemýšlela o tom svém Hynkovi. Já jsem sice Svatojakubskou pouť nešla, i když bych moc chtěla. Ale i když mám podobnou povahu jak Marta, já bych to sama nedala. Nechápu, jak to Petra Soukupová dělá, ale zase ta knížka jako by byla psaná pro mě. Pár dní mi bylo smutno a měla jsem v sobě prázdnotu, ale naštěstí se zjevil Christmas a já si s ním užiju New York 20.let (Chlapec, který rozdával sny)...už se nemůžu dočkat, jak s ním budu na Manhattanu. Tak ahoj Mimi...a pohlaď za mě toho chlupáče
Moje první setkání s autorkou a jsem nadšená. Někdy za půlkou mi došlo, jak to dopadne a bohužel se to splnilo. A ne, kniha rozhodně není nedokončená, jak tu někdo píše.
Perfektní komentáře Markej a Jane2016, plně souzním.
Mně chůze v případě osobních krizí i kriziček také hodně pomáhá. Nemusí to být do Santiaga, stačí les tady kousek za domem. Ale u Marty jsem měla trochu pocit, že to bylo hlavně o tom, omluvit sama sebe. Mám paní Soukupovou a její knižní hrdiny opravdu ráda. Je to perfektně vykreslená psychologie postav. A tady to krásně doplňovaly pohledy ostatních, které nám umožnily vidět Martu z nejrůznějších úhlů. Moc dobře se to četlo, jen pár naprostých drobností mě přimnělo nedat plný počet hvězdiček.
Knihy Petry Soukupové vynikají ve dvou oblastech:
1. skvělý jazyk - píše tak, jako kdyby nebylo nic jednoduššího. Její texty se snadno čtou, a přitom nejsou ani trochu banální.
2. civilnost a uvěřitelnost - vše, co čtete, se běžně děje a když ne přímo vám, tak někomu v okolí. Autorka nevymýšlí složité překombinované vzorce chování a situací, naopak jen přesně, věrohodně a detailně proniká do myšlení svých postav a jejich postojů v běžném životě.
Je radost číst takové knihy!
Petra Soukupová prostě umí. Opět skvělé čtení, šla jsem to s Martou, ani nevím jak. :)
Styl autorčina vyprávění mám velmi ráda. Další kniha, která mě bavila, Petru Soukupovou asi nikdy nevynechám. Autorka je mistr v psychologii postav a na situace opět nahlíží z pohledů všech zúčastněných postav. Kniha má spád, myslím, že hodně žen se v ní chvilkami najde.
Marta, o kterou jsem se před pár lety hodně bála (tak přesný popis deprese jako v "roce vetřelce", by člověk pohledal), žije relativně spokojeně. Přítel Hynek, jeho děti, rodiče zdraví, sourozenci usazení, dvě těhotné kamarádky a práce v reklamce. Vydává se na pouť do Santiaga de Compostella, zdánlivě z rozmaru. A její osobní rekapitulaci života, kterou ale přece vůbec nepotřebuje, doplňují příběhy ostatních, ty, které Marta, osobnost mimořádně těkavá a nekonzistentní, vidí zvnějšku. (Pro mne nejstrašlivější příběh Lindy.) Ponor do duší a zároveň lehký odstup, vše ve třetí osobě, o to intenzivnější. Aneb jak se nepohnout z místa na pouti dlouhé dvě stě padesát kilometrů. Nebo ano?
Jestli někdo umí dobře popsat psychologii postav, tak je to Petra Soukupová. Její příběh nahlížený optikou všech zúčastněných mne opět bavil a přiměl mne zamyslet se nad tím, jak nelehké je mnohdy pochopit svoje pocity, postoje a pochybnosti a jak těžké je vcítit se do druhých, byť je máme rádi a chceme pro ně jen to nej... Jak jsou ty mezilidské vztahy křehké a i přes veškerou snahu to nemusí fungovat a což teprve když někomu dochází chuť a síla snažit se. Je to upřímná a opravdová kniha.
Používat výrazy na jídlo "hnus" se mi nelíbilo a líbit nikdy nebude. Šla jsem "Camíno" a všude mají nejlepší kávu a velmi dobré jídlo. Kniha mě ničím neobohatila
Štítky knihy
partnerské vztahy česká literatura rodinné vztahy Santiago de Compostela česká společnostAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Knihu jsem začala číst včera a skončila dneska. Musela jsem číst, protože jsem potřebovala vědět, jak to dopadne.
Od autorky jsem četla jenom jednu knížku a tato byla druhá.
Líbilo se mi vykreslení postav a že příběh byl z pohledu všech.
SPOILER
Postava Marty mě docela štvala. Kniha se jmenuj Marta nechce děti, ale spíš by se měla jmenovat Marta neví, co chce. Na rozhodnutí nemít děti, jsou nejtěžší reakce okolí a že to všichni mají tendenci soudit a říkat, co by bylo správné podle nich. Je to velice těžké téma, kdy neustále vysvětlujete své rozhodnutí, ale zároveň musíte být vyrovnaní s reakcemi ostatních a ne neustále předpokládat, že vás lidi soudí.
Podařilo se ji vyřešit problém s prací, ale vztah je furt stejně v háji jak byl, když vycházela na pouť. Docela jsem čekala, že na pouti si uvědomí, že ten vztah je na houby.
Nevím, co má vyřešit pes. To mi přišlo úplně mimo, protože všichni víme, že ji to Hynek vymluví. A věřím, že kdyby byl další díl, tak bychom se dozvěděli, že ji Hynek přesvědčil k dítěti.