Marta děti nechce
Petra Soukupová
Může cesta do Santiaga změnit člověku život nebo se zase vrátí tam, odkud vyšel? Martě se nic špatného neděje. Má dobrou práci, žije v dlouhodobém vztahu s Hynkem a jeho děti z předchozího manželství má ráda. Svoje děti nechce, Hynek žádné další taky ne, v tom jsou zajedno. Tak co chce vlastně řešit? Proč se rozhodne vyrazit sama na deset dní trvající cestu plnou nepohodlí a samoty, když měla jet s Hynkem a dětmi k moři? Mají pravdu její blízcí, když si myslí, že je to nesmysl a vůbec — že by Marta měla žít úplně jinak? Petra Soukupová opět bravurně zkoumá psychiku ženské hrdinky, která se ocitá v bodě, kdy se musí vypořádat nejen s vlastním životem, ale také s očekáváními svého okolí. Martino vyprávění se prolíná s názory a pohledy jejích blízkých a román tak otevírá otázky, do jaké míry se naše představa o štěstí formuje pod tlakem těch, kteří nás obklopují. A také zda lze rozpoznat okamžik, kdy o své budoucnosti ještě rozhodujeme sami a kdy už ji ovládají jistoty minulosti a společenské konvence.... celý text
Přidat komentář
Petra Soukupová se řadí mezi moje oblíbené české autory. Přečetla jsem od ní už tolik knih, že se mi její tvorba dostala hluboce pod kůži. A samozřejmě, když jsem se dozvěděla, že má této autorce vycházet nová kniha, musela jsem si ji přečíst za každou cenu.
A po dočtení Vám můžu s klidným srdcem říct, že tohle byla jedna z nejlepších, přečtených knih za tento rok. Tato kniha měla všechno. Příběh, který nebyl jenom o Martě, ale i o příbězích jejích blízkých. O Hynkovi, starším partnerovi s kterým Marta žije, o Hynkových dětech, o Marty rodině či spolupracovnících. V příběhu jsou myšlenkové pochody všech postav. A především ty Martiny mě mnohdy přiváděly k šílenství. Střídaly se u mě stavy, kdy jsem absolutně rozuměla jejím pohnutkách a kdy jsem naopak nechápala, proč se sama za sebe nepostaví.
Od knížky jsem se vážně nemohla odtrhnout. Útržikovitě jsem se sžívala s pocity hlavních postav. Úplně upřímně můžu říct, že tohle je za mě nejlepší kniha od Soukupové. Rozložila mě na milion kousíčků. Především závěrečná kapitola na mě dolehla tak, že jsem jen pět minut koukala do prázdné stěny a říkala si proč.
Boží a dokonalé čtení. Kvůli takovým knihám se vyplatí číst. Doporučuji všemi dvaceti!
Martě, která pracuje v reklamní agentuře jako copywriter, je 34, žije s Hynkem, jenž je o 12 let starší, a mají ve střídavé péči dvě Hynkovy děti, devítiletého Bertíka a jedenáctiletou Viki. Marta se rozhodne, že místo dovolené v Tunisu, kam měla s Hynkem a dětmi jet, půjde pouť do Santiaga de Compostela.
Knížky Petry Soukupové se mnou dokážou emočně zamávat jako málokteré jiné, protože z hodně velké části popisují můj vlastní život... Na jednu stranu vždycky cítím obrovské nadšení: jo, to je tak skvělý, že píše úplně o mně, já se v tom tak nacházím, na druhou stranu vždycky propadnu i docela nepěknému splínu: ty jo, ona píše úplně o tom, co žiju, ale tenhleten život možná není úplně v pořádku...
A stejné je to s Martou: je to holka, která o sobě místy dost pochybuje, přizpůsobuje se ostatním, někdy je schopná dost drsné a sebeironické sebereflexe, někdy si ale dost lže do kapsy... Tvrdí, že nechce děti, ale já jsem po celou dobu vlastně vůbec nevěděla, jestli jí to mám věřit... Při pouti uvažuje o tom, že skončí v práci, jestli má vztah s Hynkem vůbec smysl, jaké to jejich partnerství vlastně je... Pouť prožívá dost prozaicky, chůze ji kolikrát nebaví, nohy má plné puchýřů, jídlo jí spíš nechutná, ubytování po hostelích se jí nezamlouvá, je si vědoma toho, že fotí tak, aby to pak vypadalo hlavně hezky na Instagramu... Žádné duchovní prozření se nekoná... Což mi bylo nadmíru sympatické, protože já sama tu pouť vnímám jako hodně velké klišé a připadá mi to jako masová akce, která ten duchovní rozměr v důsledku dost postrádá...
Kromě Marty promlouvají i lidé z jejího okolí (Hynek, děti, Martini rodiče, sestra, kamarádky), což poskytuje další úhly pohledu, jež Martu relativizují, a to se mi taky moc líbilo... I ten konec se mi líbil!
Takže abych to shrnula: já z téhle novinky zklamaná nejsem, dostala jsem to, co mám ráda a co mě dokáže nadchnout i zničit, a i když jsem už četla i chladnější reakce, za mě je to prostě top knížka...
Hodnocení: 5 * z 5 *
Štítky knihy
partnerské vztahy česká literatura rodinné vztahy Santiago de Compostela česká společnostAutorovy další knížky
2020 | Věci, na které nastal čas |
2009 | Zmizet |
2017 | Nejlepší pro všechny |
2015 | Pod sněhem |
2022 | Nikdo není sám |
"Všichni přece nemůžou dělat něco pro svět, spíš má každej žít tak, aby to, co umí, dělal co nejlíp a byl šťastnej a pak - nebo i v tom - může být prospěšnej."
Další moc fajn kniha od Petry Soukupové. Její příběhy mám ráda, takže i s touto novinkou jsem spokojená :)