Velitelovo děvče
Pam Jenoff
Marta Nedermanová série
1. díl >
Krásnější život by si Emma nemohla představit - právě se vdala za svého milovaného Jacoba, žijí spolu v pohodlném domě v centru Krakova, čeká je nepochybně růžová budoucnost. Jenže se píše rok 1939 a sotva pár týdnů po svatbě vypukne válka. Emmě se během jediné noci změní celý život - její manžel se zapojí do odboje a ona se z pohodlného domu vrací ke svým rodičům do židovské čtvrti. Spolu s nimi se pak ocitne v ghettu, kde pro ni má odboj úkol, aby se postarala o malého chlapce, syna významného rabína, odvlečeného nacisty. A tak se život mladé ženy znovu mění, po útěku z ghetta na ni čeká nová identita, bude z ní katolička Anna, která se svým malým bratrem přijela žít ke své tetě. Ovšem čeká na ni další překvapení. Má pracovat jako asistentka významného německého důstojníka, muže, který ještě nedávno velel koncentračnímu táboru, kde zahynuly tisíce lidí. Zdá se, že pro ni velitel má slabost, ale i ona si musí přiznat, že se do něj zamilovala. Je to vůbec možné? Může milovat muže, kterého by měla nenávidět?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2010 , VíkendOriginální název:
The Kommandant's Girl, 2007
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha si získala moje srdce hned po pár stránkách. Už teď je jasné, že mi nějakou dobu potrvá, tento silný příběh zpracovat.
(SPOILER)
Kde začít... Když jsem viděla přebal knihy, čekala jsem pořádnou slaďárnu. Nelítostný nacistický důstojník potká na ulici v Krakově nádhernou Židovku s hvězdou na kabátě a okamžitě se do ní zamiluje, přitahuje ho proti své vůli. Totéž cítí ona, miluje ho, a zároveň nenávidí, snaží se přežít, ale končí v koncentračním táboře. On ji mezitím hledá, kam zmizela, jedna opulentní pitka střídá druhou a pohledné ženy se kolem něj jen točí, on však stále vidí tu černookou krasavici, kterou, ač zbědovanou, hodlá najít a odvést si s sebou do Říše. Ona na něj myslí, v koncentračním táboře se sblíží s mladým židovským chlapcem, bohužel on tragicky zahyne, ona je s ním těhotná a než ji nácek vysvobodí, naběhne na dráty elektrického proudu. Ne, tak takhle to nebylo. Chvíli trvalo, než se člověk v prvních 4 kapitolách v ději a časové souslednosti zorientoval. Pak už se před námi odvíjí příběh mladé Židovky, která je nečekaně blonďatá a modrooká, a nečekaně mezi ní a nacistickým důstojníkem přeskočí při prvním setkání jiskra. On ji chce mít u sebe v kanclu, jí se to hodí, protože tak může pomoct odboji, kde je i její manžel. A jako z udělání dostává nesplnitelné úkoly, které zvládá splnit, ačkoliv jí všichni hážou klacky pod nohy a jí se stále a u všeho třesou ruce. Aby bylo všem klišé učiněno za dost, s náckem otěhotní, na závěr se málem vzájemně zavraždí, ale přežije a míří i s Lukaschem do chajdy, kde už na ni čeká manžel. To už není limonáda, ale výsměch kritickému myšlení. Udělat agentku z někoho, kdo se permanentně třese jako osika a stejně ho nechytnou, notabene mezi nácky, kteří mají oči všude, to chtělo velkou dávku fantazie. Stejně tak stvořit agenta odboje, který huláká na ulici, co nemá a nikdo ho náhodou neuslyší a nenahlásí. Ve scéně, kdy velitel poslušně pije brandy s uspávadlem, ale jako z udělání se probere a ocitne poblíž ghetta, kde se potuluje Anna/Emma, aby prováděl namátkovou kontrolu, se zase ocitáme v pohádce O šípkové Růžence. Jediná postava, která za něco stojí a člověk ji má rád a dokonce jí fandí,
je Krysia. Statečná žena, která už si něco odžila, má zkušenosti a nervy jako provazy. Krátce, velmi naivně napsáno, a nevím, zda ty zhruba tři dny četby nešlo využít lépe. Když to srovnám s klenoty typu Hana, Zuzanin dech nebo Nemilovaná aneb Z deníku Perly Sch., musím hodnocení ještě snížit. Atraktivní téma, které má potenciál, kdyby to někdo kvalitně zpracoval syrově, bez všech příkras, klišé a kudrlinek. Zde je to bohužel promarněná příležitost. O odbytém překladu a korekturách se radši nebudu zmiňovat.
Hezký příběh z druhé světové války z Krakova. Některé události jsou nepravděpodobné až nereálné, ale kdybych chtěla číst fakta, nesáhnu po románu. Já jsem spokojená a kniha dle mého názoru stojí za přečtení.
Když si Emma bere Jacoba, netuší, že za pár týdnů přijde o všechno. Válka jí vezme práci, rodiče i manžela, a nakonec i vlastní identitu, když se jako Židovka musí skrývat a vydávat za někoho jiného...
Příběh o lásce, ztrátě, nevinnosti i prozření. O lžích, nenávisti, zradě a bolesti. Příběh o síle přátelství, odvaze i nemilosrdnosti osudu. O tom, že člověk má vždycky na vybranou...
Co všechno jsme ochotni obětovat pro lásku?
Emma zvláštním zásahem osudu začíná pracovat pro nacistického velitele Richwaldera jako jeho asistentka Anna Lipowská a postupně se s ním sbližuje... Nenávidí ho (nebo by ho měla nenávidět), ale...
O tom, že i nacisté byli (občas) jen lidé. O výčitkách svědomí, alkoholu i vině. O odboji, neuvěřitelné houževnatosti a síle.
Četlo se to dobře a nebýt toho nereálného konce, všech těch náhod, byla by to skvělá kniha. Ale v reálném životě by se to takhle nikdy nemohlo odehrát. Na to tam bylo moc nesrovnalostí. Škoda.
Krásný příběh když odhlédnete od dobových reálií. Jinak nepravděpodobná pohádka pro ty, kteří jsou ochotni uvěřit i nemožnému...
Co my víme? Třeba se to opravdu mohlo stát...
Příběh se mi líbil, četlo se to dobře, ale když o tom budu dlouho přemýšlet, tak samozřejmě najdu nějaká ale. Podle mě byl největší padouch Jacob. Ema do něj samozřejmě byla zamilovaná, jak by taky ne, jen pár měsíců po svatbě, ale byl on stejně zamilovaný do ní? Nechal ji tam samotnou, zmatenou, napospas osudu.
Ema byla mladá, naivní děvčátko, a když se kolem ní začal točit přitažlivý a hlavně mocný muž, znejistěla. Musela sama sebe přesvědčovat, že to dělá pro Jacoba a odboj, musela sama sebe přesvědčovat, že miluje pouze svého manžela, protože přiznat si pravdu by pro ni bylo příliš těžké.
V závěru se toho semlelo příliš mnoho najednou. A jelikož všichni víme, že tohle byl stále ještě začátek války, můžeme odhadnout, že to nejtěžší a nejhorší měla hrdinka stále ještě před sebou.
(SPOILER)
Přestože to není podle skutečné události, jedná se o fikci, vážně se mi to líbilo. Četlo se to samo a hodně se mi to dostalo do hlavy. Nejsem si jistá, jestli pouze kvůli tomu, že se jednalo o "zakázanou lásku" anebo prostě to spojení Nacista - Židovka. Každopádně mi sedl styl, který chvílemi tak trochu neseděl k tématu a době.
... Teď, jak jsem ležela v posteli, jsem se zachvěla. To, jak na mě (velitel) zíral, mi připomnělo pavouka pozorujícího mouchu. Teď budu každý den muset chodit do pavoučí sítě. Znovu jsem se zachvěla....
Čemu jsem se už pak bohužel chvílemi musela skoro smát anebo minimálně kroutit hlavou byly Emminy duševní souboje sama se sebou, její neupřímnost k sobě samé (což je však pochopitelné) a její přesvědčování sama sebe, že s velitelem leze do postele jen protože to po ní vyžadují ostatní a situace. Jak si to pěkně dokázala omluvit. To mě fascinovalo a přišlo mi to zároveń velmi lidské. Věřím totiž, že to je vskutku zajímavá lidská schopnost. Umět si omluvit kde co, svědomí se tak rychle, ač uměle, uleví.
...Jacob je můj manžel a je zraněný. Přestože nemůžu být s ním, jsem oddaná jen jemu. Velitel je můj milenec, muž, se kterým mi přikázali spát. Pravda je tak jednoduchá, až se to může zdát směšné...
Čtyři hvězdy nedávám, protože se by se mi to nelíbilo, ale protože mi to prostě chvilkami přišlo absurdní a ne uplně uvěřitelné. Jako např, že si Emma na konci stoupla ke zdi ghetta a úúúúplnou náhodou tamtudy vážně zrovna procházel její otec... wtf? A nikdo si jí nevšiml, jak se tam dírou lísá k otci??? Jo to určitě. Už by dávno měla díru od kulky v lebce... Závěr byl bohužel poněkud málo uvěřitelný...
Tak to mě se silný příběh hodně líbil. Tato kniha se autorce opravdu povedla, četla se doslova jedním dechem a i když je smutná, protože vypráví o smutné době, četla se vážně dobře. A chytla mě natolik, že se hned jdu vrhnout na druhý díl..
Měla jsem malinko obavy , aby to na můj vkus nebyla až moc velká "love story" , ale ve výsledku jsem byla mile překvapená. Nebýt chaotického a jen málo uvěřitelného konce, hodnotila bych asi výš.
Čekala jsem teda větší lovestory. Jako nebylo to špatný, do půlky mě to bavilo docela dost, vypadalo to, že se to pořádně rozjede a ono nic. V jednu chvíli mi přišlo, že čtu ty samé stránky pořád dokola. Ty postavy mi byly tak nějak jedno, a celkově konec se mi moc nelíbil. Přišel mi hrozně uspěchaný a velitelova změna v chování přehnaná. Já nevím no, nebyla jsem unešená jako spoustu lidí tady, ale nemůžu říct, že by to bylo vyloženě špatný.
Co se týče romantických knížek, tak na ně nemám moc šťastnou ruku. Po kterékoli sáhnu, tak rozhodně neskončí šťastně. Každopádně kniha se mi líbila a konec jsem málem obrečela. Na pokračování se však už nechystám, všechny mně sympatické postavy se konce knihy nedožily.
(SPOILER)
Nápad byl tak slibný, že jsem se nemohla dočkat, až si knihu přivezu z knihovny. No, člověk prostě nemá mít očekávání. Zakázaná láska byla, je a bude vždy vděčným tématem. Ale tohle láska nebyla, možná tedy ze strany velitele. Emma se stále upínala k citům ke svému manželovi, jen těžko se do ní může čtenář vcítit, když jsme o Jacobovi nevěděli skoro nic. Velitele vlastně dost hnusně tahala za nos, nevím zda to tak bylo pojato schválně, kdy v dnešní společnosti, kde je na jednu stranu velká svoboda slova, ale na druhou stranu by si nikdo nedovolil sympatizovat s čímkoliv, co se týká fašismu. Přestože velitel byl podle jeho vnímání světa renesanční člověk a střet se skutečným řešením židovské otázky ho dovedl až k pití.
V knize se také objevuje mnoho nepochopitelných jednání hlavní hrdinky. Velitel byl schopný se kvůli ní vzdát i své funkce a nabídl jí, že začnou znovu v bezpečí domu u jeho sestry. Byla by v bezpečí, rozhodně mnohem víc, než utíkat s velkým břichem a těžkým dítětem v náručí kamsi do zahraničí. Pardon, ale chytili by jí na prvním patníku.
A znovu....velitelův správný zlodušský nacistický charakter autorka vykreslila, když všechno prasklo a velitel by Emmu raději zastřelil, než měl dítě s židovkou. Tak razantní zvrat v jeho chování byl vážně iracionální.
Plus co ta souhra podivných náhod? Emma se jde bez domluvy rozloučit s rodiči ke zdi ghetta a její otec zrovna šmajdá kolem, zajímavé vážně...
Za mě celkem zklamání.
Kniha se dobře četla, ale z válečné doby znám i lepší.
Možná je to i tím, že příběh je smyšlený a já mám radši děj podle skutečných událostí. Je označen jako román pro ženy, což odpovídá a s tím souhlasím.
V tomhle případě je hrdinka Emma rozpolcená mezi svým manželstvím (kdy manžela kvůli jeho práci v odboji už rok neviděla) a důstojníkem německé armády, který ji zaměstnal jako svou asistentku a je nasnadě využít jeho náklonost k získávání informací.
Co všechno by byl člověk ochotný udělat za války pro bezpečí či podporu vzbouřenců, to těžko říct..
Konec byl trochu uspěchaný a malinko překvapivý.
Lehčí čtení z těžké doby.
Knížka byla pěkná,tá doba byla moc zlá(hlavně pro ženy,protože museli udělat také věci,které v té době bylo dost nemyslitelné),ale byly i dost odvážné,aby se postavili těm vojákum.Autorka píše pěkně,přečtu i druhou část knížky a když od ní vyjde i jiná,tak určitě si přečtu i jiné.
Zajímavý příběh z druhé světové. Mám je ráda. Sice to bylo spíš love story, někdy až neuvěřitelné, než fakta, ale i tak. Každý jsme hrdinou svého života a každý pro přežití a záchranu svých blízkých jsme ochotni zajít až tam, kam jsme si nikdy nemysleli. A tak je to i v dnešní době. Je snadné druhé odsuzovat, ale jak bychom se zachovali my, kdybychom v té situaci byli?
Pěkný román pro ženy, moc hezky se mi to četlo. Jak už to bývá u tohoto žánru, tak některé příchody byly méně uvěřitelné. Ale nevadilo mi to, byla to pro mě odpočinková četba. Jen mě trochu zklamal konec, přišel mi takový krátký a od některých postav bych takové jednání nečekala. Celkově se mi ale kniha moc líbila, asi zkusím nějakou další od této autorky.
Z knihy jsem příjemně překvapená. Pokud nemůžete knihu sehnat v češtině, krásně se čte i v angličtině. Vysoké ceny, za které se někdo snaží i opotřebovanou knihu prodat jen proto, že už není k sehnání jsou mimo.
Autorovy další knížky
2010 | Velitelovo děvče |
2018 | Světla zimní noci |
2011 | Diplomatova žena |
2012 | Vše, co jsme milovali |
2020 | Zapomenuté dívky z Paříže |
(SPOILER) 76 procent
Přesně ten typ srdcebolnych knih, kterým se snažím docela solidně vyhýbat. Ale tady jsem si naběhla, jelikož pro zakázané vztahy a historické romance mám slabost, takže jsem se rozhodla to zkusit, i přesto, že je samozřejmě už předem celkem jasné jak to dopadne a to, že se nám to asi nebude líbit.
Kniha byla skvělá. Úžasně čtivá, osobní, ale pořád ještě v mezích...jinými slovy jsem už četla a viděla filmy, které mě emočně vyždímaly víc...tím nechci vůbec říct, že by mě kniha nechala chladnou, ale pořád jsem si od ní udržovala určitý odstup, ikdyž mě už od začátku vtáhla. A mě to vlastně vyhovovalo, aspon jsem nebrečela ve vlaku, kde jsem jí četla.
Velitelovo děvče, byla kniha která se mi opravdu zavděčila. Byla skvěle čtivá, takže jsem se u ní netrápila, to co se tam dělo mě zajímalo a bavilo, zároven moje romantická duše také plesala, zároven mě to tolik emočně nezdrtilo, takže o knize nemusím tak dlouho přemýšlet. Možná, že pro někoho kdo tenhle typ literatury čte často, tak by to mohlo být málo nebo i trošku naivní, ale pro mě to prostě bylo akorát. Jen ten konec mě příliš neuspokojil, přišlo mi, že by dávalo větší smysl, kdyby se velitel třeba sám zastřelil nebo byl zastřelen za velezradu při kolaboraci s Židy, nechtělo se mi úplně věřit, že by byl opravdu schopný zabít svou lásku a jejich dítě. Nevím nějak mi to úplně nesedlo a přišlo mi, že tím kniha snížila samu sebe. Né všechno tam bylo úplně prokreslené, nejvíc mě zaujal vztah mezi Emmou a velitelem, a mezi Emmou a Krysií, ty ostatní vztahy mi přišly takové napůl cesty a emočně to úplně neseplo tak jak asi mělo. Celkově jestli od knihy očekáváte, že se dozvíte více o ghettech, koncentrácích a válce, tak to opravdu ne. Co se týká prostředí, je to spíš kulisa osobního dramatu jedné ženy, která musí ve válce projít změnou i když o ní nestojí.