Noční autobus
Maj Sjöwall , Per Wahlöö
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41551/bmid_nocni-autobus-05d-41551.jpg
4
192
192
Martin Beck (Romány o zločinu) série
< 4. díl >
Detektivní příběh švédské autorské dvojice. Děj začíná 13. listopadu 1967, kdy je v dvoupatrovém autobuse postříleno včetně řidiče celkem osm cestujících a jeden je vážně zraněn. Kdo se mohl něčeho takového dopustit? Jde o dílo psychopata nebo je zamýšlenou obětí jen jeden z cestujících? Jak to, že mezi pasažéry byl policista? A tak se rozbíhá zdlouhavé vyšetřování… Tato kniha v USA obdržela cenu Edgar pro nejlepší detektivku roku 1968. Je to vůbec první neanglicky psaná detektivka, která byla takto vyznamenána.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1978 , Mladá frontaOriginální název:
Den skrattande polisen, 1968
více info...
Přidat komentář
Pěkné, napínavé, rychlé. Přesně to čtení do vlaku - útlá knížka, která se vejde kamkoli a drží čtenáře v napětí. Při cestě zpět dočteno. Vůbec nevadí, že je kniha staršího data vydání, možno se k ní vracet opakovaně, nezklame.
Další z příběhů s komisařem Martinem Beckem. Vzhledem k datu vydání se stále jedná o napínavou detektivku, kterou lze přečíst i v dnešní době.
Švédsko se hemží prohnilými kapitalisty a nymfomankami (pasáž o sexuálním probuzení předchozí oběti je jak z Patrika Hartla, když fantazíruje, že se na něj na swingers party všechny ženské vrhnou, opravdu se divím, že to Sjöwall nevyškrtla), naštěstí přečteno až poté, co jsem podlehla Nesboho mámení, jinak bych na skandinávské detektivky nejspíš definitivně zanevřela.
V korejském neo-noir filmu 'Podezřelá' si v jedné chvíli můžeme všimnout štosu knih s Martinem Beckem, který má hlavní hrdina ve svém bytě. Tento kulturní zážitek na celé čáře překonal četbu Smějícího se policisty.
Výborná krimi, potvrzující latinske přísloví, které v překladu praví, že aby prosperovala moje rodina, jsem sto zavést do zkázy všechny ostatní lidi. Jinak k této knize se pojí dnes už celkem úsměvná historka, i když tenkrát jsem si nadávala, že jsem nedržela pusu. Nevinná otázka, kdy probíhala válka ve Vietnamu - v létě 1991 byl internet hudbou daleké budoucnosti - a nakonec z toho byla hádka jako dva hromy.
Knihy od této autorské dvojice patřily ve své době k tomu nejlepšímu z tohoto žánru.
Je pravda, že tých švédskych mien je tam neúrekom, ale detektívka je to veľmi dobrá. Postupne z malých čriepkov sa vyskladá cely príbeh.
Knížka, kterou už mám v knihovně dávno, ale nijak vášnivě jsem netoužila po tom ji číst. Až přišla letošní Čtenářská výzva, ve které je jedním z úkolů přečíst si knihu od autora, který dostal cenu E. A. Poa. A tak jsem zjistila, že Maj Sjöwall a Per Wahlöö právem patří mezi nejlepší švédské autory detektivek. Kniha byla napsaná svižně bez velkých odboček a dobře se četla. Jediné, co mi trochu vadilo, byly spousty švédských jmen, ve kterých jsem se někdy trochu ztácela. Přisuzuji to ale také tomu, že Noční autobus je už 4. dílem v knižní detektivkové série o detektivu Martinu Beckovi a možná, kdybych sérii četla popořadě, asi bych v tom takový maglajs neměla.
Přečteno podruhé a se stále stejným nadšením. Příběh je poutavý, napínavý tak, že se těžko odkládá z rukou, dobře promyšlený, s pěknými hláškami nebo obraty, uvěřitelnými a jedinečnými postavami... Jednoduše skvělý. Určitě se k němu zase někdy vrátím.
z knihovny...
už chápu nadšení Maj a Perem..už chápu, proč byli vzorem pro autory severských detektivek. Tohle je ono ! pozitivně mě navnadila Záhada zamčeného pokoje a Noční autobus jsem si užila dokonce o kus víc...
Takhle dobře jsem se už dlouho nebavila - zajímavá dějová, linka, z jednoho případu najednou dva, suchý humor policistů, dokonce jsem se místy smála nahlas. Partička kolem Martina Becka mi začíná být čím dál víc sympatická...a uvažuji, že po Agathe Christie a Arnaldurovi Indridasonovi založím další detektivní sbírku ;)
"Vyjeli pomalu ze čtvrti Huvudsta a bez jediného slova opsali oblouk vedoucí kolem Státní policejní školy, pak kolonií malých domků, dále kolem Železničního muzea, Státní bakteriologické laboratoře a slepeckého ústavu a pak pokračovali rozlehlou univerzitní čtvrtí, projeli cikcak mezi budovami kateder, až se ocitli u správních budov železnice na Tomtebodské třídě. Byla to mistrně zvolená trasa. Vedla takřka zaručeně naprosto liduprázdnými úseky. Po celou cestu nepotkali jediné auto a všehovšudy uviděli dva živé tvory. Nejdřív kočku a pak ještě jednu kočku.."
"Nedořekl větu, napsal jméno a adresu té paní na blok a lis vytrhl. V tom zazvonil telefon a Melander jednou rukou zvedl sluchátko a druhou podával list papíru Nordinovi. ?"Prosím," řekl. "tohle se nedá číst,"odtušil Nordin. Melander měl dosti zvláštní a mírně řečeno těžko čitelný rukopis. Kromě nejbližších kolegů po něm většinou nikdo nic nepřečetl. Kollberg vzal paír a podíval se na něj. "To je klínové písmo, " řekl. "Nebo starohebrejština. Svitky od Mrtvého moře nemohl napsat nikdo jiný než Fredrik. Jenže k tomu mu zase chybí smysl pro humor. Ale já po něm vyluštím všechno."...
Všem projížďku Nočním autobusem vřele doporučuji !
Moc ráda jsem se po mnoha letech v rámci letošní čtenářské výzvy vrátila ke své oblíbené manželské autorské dvojici a jejich Martinu Beckovi. Znovu jsem se přesvědčila, že jejich styl vyprávění mě pořád baví, protože je velice uvěřitelný a lidský. Dokáží zaujmout čtenáře bez detailního popisování drastických scén, i když zrovna v této knize by se to nabízelo. Byli to opravdu mistři svého žánru.
Deset románů o zločinu je jedna z mých nejoblíbenějších detektivních sérií, nevím pokolikáté už přečtená.
Čtyři – Noční autobus
Po tomto dílu známe již všechny důležité policisty celé série i jejich osobní charakteristiky. Dvojici autorů se daří zasvětit nás i do jejich osobních životů, ovšem pouze v takové míře, aby to neobtěžovalo (což u mnoha současných knih nebývá pravidlem). Plně se zde již projevuje kritika společnosti, ale i humor Gunwalda Larssona. Stručný popis vánočního šílenství v roce 1967 mi nápadně připomíná předvánoční situaci u nás.
Současní autoři nám ve snaze o originalitu servírují stále brutálnější, často rituání, vraždy. Ovšem představa nočního autobusu, to je skutečný masakr. A zdůvodnění vraha, proč zabil tolik lidí, ne jen jednoho, či dva, je šílené. Zločin i jeho vyšetřování jsou opět velmi uvěřitelné, až všední.
Vrcholně uspokojivé.
Tuhle knihu jsem četla ve svých cca 18ti letech. Jestli jsem ji vůbec četla, protože mi teď nic neříkala. Ale rozhodně jsem ji vlastnila. Takže když jsem si vybírala knihu do Výzvy, bylo jasné, že to bude tato. I když jsou na knihu docela fajn recenze, já se k nim nepřikláním, mě se moc nelíbila. Spousta cizích jmen, vyšetřování nuda. Shlédla jsem i stejnojmenný film, ale jako většinou, šlo o úplně jiný příběh. A možná se mi líbil ten film víc, rozhodně si myslím, že měl blíž k ocenění od E. Poa.
Váhala jsem, kterou z deseti knih této autorské dvojice si vybrat, nakonec rozhodlo to, že to byla první neamerická kniha, která cenu získala. Rozjezd byl trochu pomalejší, ale dobrá detektivka.
Noční autobus jsem četla v dětství tak útlém, že by rozhovor o něm proběhl asi tak: "Jak se ti knížka líbila?" "Dobře." :-) Stejně jsem trochu zaskočená (mile) a musím po 45 letech a novém čtení napsat: případ mě vcucnul jedna dvě a bavil mě (nejen svou originalitou) celou dobu, charaktery byly nezaměnitelné, uvěřitelné a zamilováníhodné, dialogy, to byla skladba hraná na naladěných nástrojích, lahodily mému mozku i bránici – a já mám vtipnost moc ráda! (vychutnejte si mj. rozhovor vyšetřovatelů s vrahem). Takže: "Jak se ti knížka líbila dnes?" "Nejvíc dobře!"
Za mě jednoznačně posun nahoru - tentokrát skutečně zločin, nad kterým zůstává rozum stát. Následné vyšetřování je pak výrazně kompaktnější než u Muže na balkóně, protože prakticky nic tu není zbytečné a už vůbec se neodbíhá do vedlejších uliček. Přesto mě sehraná literární dvojka Maja Sjöwallová a Per Wahlöö opětovně nedokázala plně uspokojit. Dlouho, hrozně dlouho, se jim zápletka neposouvá kupředu a to u stosedmdesátistránkové knihy není úplně hygge. Ale autoři jsou Švédi, tak na to vlastně mají právo. Navíc to po chvilce chytne své nepopiratelné kouzlo, když se detektivové musejí potýkat s naprosto šíleným místem činu a nemají ani ánunk odkud začít a na co se soustředit. V rámci toho tvůrcům odpouštím i překombinovanou finální konstrukci zločinu, protože uznávám, že jsme v literární detektivce, a ne v realitě, přičemž za ta léta jsem už četl větší podivnosti. Rozhodně si ale stojím za tím, že na vrahově místě bych celou věc řešil mnohem prozaičtěji (což teda zní pěkně absurdně).
Když se tato "švédská dvojka" objevila v našich knihkupectvích, šlo o zjevení . Byla sedmdesátá léta a čtenáři detektivek v ČSSR zjistili, že o zločinu se nepíše pouze v oněch tradičních zemích v čele s USA, Velkou Británií a Francii, ale i ve Švédsku a seznámili jsme se s Martinem Beckem a spol. nejdříve v odeónské sérii 3x a pak už to šlo rychle až k Teroristům. Tato kniha patří k těm lepším ze série a lituji, že v naší TV neproběhl "Beckovský seriál" . Ano Martin Beck je dříč, ale i suchar v nevydařeném manželství, ale osvěžením je bohém Gunvald Larsson (popíjející pro nás tenkrát nedostižný čaj Lapsang souchong) a potěší i potřebný blb, náměstek Stig Malm (...Dovedl se tak vítězně usmívat, že kdyby člověk nevěděl, že je policista, což vlastně ani nebyl, považoval by ho za režiséra od filmu...)
Ještě poznámka ad: Gunvald Larson : v prosinci r.1989 po otevření hranic jsem zajel do bavorského Regensburgu, samozřejmě pro Lapsang souchong. Na dotaz v obchůdku plném vonících čajů zda tento druh mají, odvětil příjemný prodavač - samozřejmě máme pane a ze které sklizně si ho přejete ? Hm...
Byl jsem rád, že mohu číst opět něco kvalitního . Celá série ve své úplnosti je uložena v knihovně, pořádně ošmajdaná (kupodivu nikdo mimo si nic neponechal a poctivě vrátil) . Rád se k ní vracím.
Bezvadná knížka na jeden dlouhý večer.