Lov
Bernard Minier
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479226/bmid_lov-61z-479226.jpg
4
700
700
Martin Servaz série
< 7. díl >
Ďalší mrazivý triler s detektívom Martinom Servazom v hlavnej úlohe V opare mesačného splnu sa z lesa vynoril jeleň. Zviera má ľudské oči. No nie je to divé zviera, na ktoré poľujú v temných lesoch Ariege... a nie je to ani prvá poľovačka. Ale je to prvá obeť, ktorá neplánovane skončila pod kolesami auta a vyniesla na svetlo božie sériu hrôzostrašných vrážd, o ktorých dosiaľ nikto ani len netušil. Napínavé vyšetrovanie, pri ktorom Servaz opäť bojuje nielen o svoju česť, ale napokon aj o holý život.... celý text
Přidat komentář
Pro mě příjemný osvěžení. Líbilo se mi, že zápletka není opět bizár překombinovaná, jak to u Miniera bývá (čtu ho ráda, ale někdy je to fakt moc).
To, že to vzal z jiného konce a šlo hodně o politiku, stav společnosti atd., velmi oceňuju.
Za mě jedna z nejlepších knih série.
Zatím asi nejslabší díl série, ale přesto dost dobrý... Baví mě, jakým směrem se vyvíjí Martinův příběh... A jdeme na další díl :)
Minier tentokrát dosť prekvapil. Odvážne otvoril extrémne pálčivú tému a verím tomu, že sa nájde nemálo takých, čo v tomto prípade budú stáť za názormi hlavnej zápornej postavy. Že západná kultúra a spoločnosť raz možno zahynie na svoje dobré úmysly, o tom by sa dali viesť siahodlhé kontroverzné debaty. V každom prípade, s týmto dielom série sa pre mňa Minier opäť dostal do sedla. Teším sa na Oko.
I když kniha nemá zrovna vysoké hodnocení, já jsem byla spokojená. Současná situace ve Francii je určitě znepokojivá a celý román je zajímavý a čtivý.
Otřesný obrázek vyloučených lokalit na předměstích francouzských měst, smutné, znepokojivé, k tomu bezmoc policie... Vím, že nelze brát spravedlnost do vlastních rukou, ale upřímně, fandila jsem generálovi až na to, že v případě Moussy si vybral nesprávného bratra. Kniha mne moc nebavila, možná proto, že nemám ráda bezvýchodné situace, které vlastně ani nemají řešení...
Opět další perfektní Minier. Servaz ve své standardní formě, knížka vás donutí i popřemýšlet nad společností a jejím vývojem, řemeslně skvěle vyladěný text, prostě thriller jak má být.
V sedmém případu Martina Servaze jsem už bohužel měla detektiva tak nějak moc okoukaného. Jeho postava se neodklání od své profesionality, skvělé, ale osobnostně už mě moc nebavil. I jeho kolegové měli v minulých dílech zajímavější linky. Téma bylo tentokrat víc společenské, což se mi na druhou stranu líbilo, a jako vždy mě autor přiměl k zamyšlení, to mám ráda. Poznámek a záložek jsem v knize taky udělala několik, takže ve finále knihu hodnotím spíš kladně.
Děj jsem vyposlechla "jedním uchem". Nedalo se odtrhnout. Je pravda, že to nebyl typický Servaz, ale mě se kupodivu tenhle díl líbil hodně. Netečou tady potoky krve, žádné velké psycho. Zato krimi příběh na pozadí současného života ve Francii. Nepokoje, imigranti, muslimové a spravedlnost vzatá do svých rukou. Je to všechno dost uvěřitelné. Ale aby to nebylo všechno jen o policii a politice. I Martinův osobní život se velmi posune. A poslední poznámka, v tomto díle úplně chyběl Julián. Podle anotace dalšího dílu se nám ale zase vrátí. Je pravda, že mi jeho zvrácenosti vůbec nechyběly. Jen tak dál. Doporučuji
Bernard Minier tentokrát nenapsal pouze kriminální thriller. Lov nese silný otisk jednoho z největších socioekonomických problémů Francie, který úzce souvisí s její koloniální minulostí. Na rozdíl od Houellebecqa se však nesoustředí na kritiku obtížně přizpůsobivé francouzské muslimské (zatím ještě) menšiny, ale na popis všech negativních průvodních jevů do většinové společnosti nezačleněné, hrubě nespokojené mladé generace muslimských přistěhovalců. Vzhledem k nálepkám rasismus, diskriminace, nadřazenost, nenávist atp. dochází k paradoxním projevům typicky spojeným s pocity viny, kolektivní viny. Francie tak platí za své hříchy minulosti, ale i současnosti, protože snášet urážky a obviňování ze strany nespokojené mládeže bez ohledu na příčinu a situaci vyvolává jen další a další neadekvátní reakce. A to na obou stranách. Policie je pak ideálním fackovacím panákem. A to vše v aktuálním kontextu pandemie kovidu, roušek a všudypřítomných zákazů a omezení vycházení, které následně vyvolaly epidemie násilí a ve Francii - jako obvykle - taky spoustu automobilových pochodní.
S Martinem Servazem se tak čtenář posouvá do doby zcela nedávné, doby kovidu s vyčerpanými zdravotními i bezpečnostními službami a zcela frustrovaným obyvatelstvem. Naplno se přitom státní aparát musí potýkat s kriminalitou, jejíž podhoubí se rozrostlo zejména v okrajových čtvrtích, tady Toulouse, obydlených ze společnosti vyčleněnou skupinou přistěhovaleckých klanů. A nejen s kriminalitou, ale i nezměrnou nenávistí, namířenou proti francouzské policii. Ta se nemůže zavděčit všem, natož spravedlivě prošetřovat kriminální aktivity muslimských spoluobčanů, kteří policii obratem obviní z rasismu nebo společnost např. z toho, že upřednostňuje právo na majetek před právem na bydlení. A tak se legitimizuje nejen násilí, ale třeba squaty. Není přitom moci, která by squattery z obsazených domů vypudila.
Problémy se tak vrší jeden na druhý. Francouz/ka např. nemůže veřejně prohlásit, že je hrdá/ý na to, že je Francouz/ka. Může tím vyvolat reakce rozhořčení, že se hlásí k neokolonialismu, k nadřazené rase. Specifickou skupinou jsou francouzští učitelé, kteří u svých muslimských studentů omlouvají i ty nejhorší zločiny a de facto legitimizují násilí jako prostředek poukazování na nespravedlnost, které jsou tito mladí přistěhovalci vystavováni, protože vyrůstají v těchto čtvrtích, a protože nejsou bílí. Rasistická Francie má podle nich dluh vůči potomkům otroků, nebo lidem z kolonií, který je nesplatitelný... A tak se mění francouzská kultura, kdy muž odmítá respektovat, podat ruku a mluvit se ženou, natož aby mu žena říkala, jak se má ve škole chovat jeho syn.
Minier sepsal poměrně děsivý politický thriller (otázkou je, kde se láme realita a fikce), kde dochází ve světle výše popsaného fenoménu k protestům uvnitř francouzské společnosti, tady ze strany otloukané policie a všudypřítomné nespravedlnosti. Ve stávajícím systému se tak nedosažitelná spravedlnost stává hnacím motorem pro vzpouru a vzetí spravedlnosti do vlastních rukou. Minier však nenabízí dvoubarevný obraz. Vina, právo a spravedlnost jsou málokdy jednoznačně na jedné straně. Musím říct, že se autor s tímto nelehkým dědictvím Francie na případu hledání spravedlnosti, zcela však mimo zákonné limity, vypořádal dobře. Není snadné v takovém případě určit, co je správné a co nikoliv. Minier tady stojí na straně policie. Ale které její části? Je spravedlnost totéž, co právo? Je padouch ten, co chce spravedlnosti zabránit? No ano, asi to nebude tak složité vzhledem k použitým prostředkům, ale problém Minier zajímavě rozkrývá. Přes výraznou politickou linku - pro mě další rozměr autorovy literární tvorby - si nemůžu stěžovat na upozadění klasické kriminalistické práce nebo nedostatek napětí. Za mě vzhůru na lov!
Za mě nejslabší kniha této série. Ani bych neřekl, že to byla detektivka, spíše takový politický thriller. Rozhodně autora ale nezatracuji, prostě mi tato kniha nesedla.
Tohoto autora a tuto sérii mám moc ráda a všechny díly byly super,ale u této knihy jsem se pořád nějak nemohla úplně začíst a něco mi tam chybělo. Za mě tedy jeden z nejslabších dílů,ale to mě neodradí od přečtení další knihy,snad se to tam zlepší.
Na každého přijde slabší chvilka a autora to potkalo nyní. A to hned z několika důvodů. Podle data vydání to psal za covidu a byl ve velmi špatném rozpoložení, jak vyplývá z jeho popisu té doby. Současně ani nedostal nápad na pořádnou krimi zápletku. Tohle je proti jiným jeho knihám jen slabý odvar. Asi to sám cítil a tak tam zakomponoval tajnou organizace. To je dle mého to poslední, nejzoufalejší řešení. A i když se snaží ukazovat na zoufalou situaci ve Francii, je to jen povrchní. Jakoby měl strach naplno napsat, proč to všechno vzniká. Že si za to mohou Francouzi, jako jeden ze 2 vůdčích států EU sami. Nelze přitáhnout miliony nevzdělaných emigrantů a současně likvidovat zemědělství a těžký průmysl, ve kterých jedině tito mohou najít uplatnění.
Tentokrát to nebyl tak úplně detektivní příběh, ale velmi dobře napsaná sociologická studie dnešní Francie. A popravdě, docela mě překvapilo, že v současné hyperkorektní náladě něco takového vyšlo. Palec nahoru za odvahu napsat to, co si mnozí myslí, ale málokdo to řekne nahlas.
Nebyl to špatný díl, to co autor vymyslel, bylo zajímavé, v představách děsivé, ale mě to nějak všechno nedokázalo vtáhnout do děje tak, abych v napětí očekávala konec a řekla si ....to bylo něco. Prostě jsem jen přelouskala knihu.
Minier je u me jak na houpacce, nektere knihy skvele, nektere zas az tak ne. Musim se priznat, ze Lov me opravdu bavil, aktualni temata, spad a tempo, zname i nove postavy. Realnost knihy moc neresim, chtel jsem se bavit a bavil jsem se.
Tato kniha nemá žádnou literární hodnotu. Je to slátanina, roztažená na spoustu stránek. Všimněte si, jak je text rozložen na spoustě stránek, velké řádkování, samá volná stránka, má to snad ospravedlnit u kupujících její cenu? Kdyby se prachbídný text napsal hustěji, náhle to bude tenká kniha a cena by musela být mnohem nižší.
Ale co je ještě horší, že v knize není nic, co by stálo za zmínku. Neuvěřitelně natahovaný "děj", hlouposti a zbytečnosti. Některé momenty byly naprosto hloupé: hlavní padouch začne čichat, odejde, že se pro něco musí vrátit, přestřih na komando, které čeká v úkrytu, policistka, vyčítající kolegovi, že použil moc vody po holení, po pěti stránkách opravdu autor musí vysvětlit, že hlavní padouch zná přesně vody po holení svých kumpánů a tudíž je tam někde policie........takový primitivní způsob psaní, jako by čtenář byl úplný hlupák. Celý příběh je jedno velké "Béčko".
S tímto autorem, od kterého jsem již dost přečetla, končím, je vidět jasná křivka směrem dolů. Knihu je mi hloupé dát i do antikvariátu.
Bernard Minier prostě umí, nebojí se popsat citlivá témata, poukázat na problémy společnosti, záporné postavy nejsou tak úplně záporné a kladné nejsou tak úplně kladné, nic není černobílé, nic není jasné, prostě realita života.
Tato série je jako na houpačce. A tentokrát jsem zase na zemi. Příběh začal nadějně, tajemně, ale velice brzy sklouznul do průměrnosti v daném žánru. Politika by mi nevadila, ale vyšinutí politikové? Jak moc je reálné, že si někdo bude nasazovat zvířecí hlavu a přitom bude v civilním životě zastávat vysoké funkce? Přišlo mi to hodně přitažené za vlasy. Včetně toho, že se náhodnému svědkovi těchto dýchánků nic nestalo. Je to škoda, protože záměr ukázat současné potíže Francouzů s migranty, byl správně odstrašující. Jenom to chtělo lépe napsat. Ani audioknihu nebudu příliš chválit. Pouze velmi průměrně ji načetl pan František Kreuzmann.