Marxova ulica
Ladislav Mňačko
Zbierka poviedok s autobiografickými prvkami zo života prostých ľudí, v nich si do značnej miery idealizuje bratstvo so ZSSR; príbeh sa vždy končí v Marxovej ulici, ktorá symbolizuje bezpečie domova.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1968 | Agresori |
1968 | Ako chutí moc |
1997 | Někdo mě chce zabít |
1994 | Gigant aneb Tajemství ostrova věčné lásky |
1966 | Jizvy zůstaly |
Trochu pozapomenutá knížka, jezdoznačně poznamenaná datem svého vzniku. Nicméně když jsem jizačal číst, měl jsem moc příjemný pocit. Mňačko se vracel do svých klukovských let a jednoduše popisoval to, co se dělo okolo. Bohužel záhy, asi s povídkou Starší bratr, do řádků leze socialistická ideologie, podaná vemi účelově a jednostraně, takže to vypadá, že si každý den ráno četníci z dlouhé chvíle řekli "Co budeme dnes dělat? Inu, půjdme zmlátit pár dělníků." A pak už se tento či další omílané motivy jen opakují (buržoasie, vykořisťování, střílení do dělníků aj.). V roce 1958 již probíhaly politické rehabilitace, protože se Stalin a Gottwald už pár let v pekle vařili v kotlích, přesto doba byla ještě hodně tuhá a kniha jednoduše jede v tomto schématu. Ale na druhou stranu je v některých momentech až mile poetická. Jsem rád, že jsem si ji přečetl. Asi proto, že vznikla z iniciality autora a ne na politickou objednávku nějakého politického pohlavára.