Masnaví
Džaláleddín Balchí Rúmí
Překlad nejznámějšího díla súfijského mystika Džaláleddína Rúmího od Jiřího Bečky se snaží odhalit jak samotného autora a jeho pohled na islám a hlavně jeho niterní svět, který byl vždy u súfijů velmi komplikovaný a spletitý. Celý název Rúmího knihy je Masnavíje ma´naví (Poéma se skrytým smyslem), často zvaná jen Masnaví. Je to didaktické dílo o 26 tisících veršů rozdělených do šesti sešitů – daftarů, které však člení dílo jen podle doby vzniku. Rúmí je napsal mezi roky 1258 a 1270. Masnáví je považováno za jakousi encyklopedii islámské mystiky, ale současně je pokladnicí lidových legendárních příběhů, bajek, anekdotických historek, které pak často inspirovaly tvůrce perské kulturní oblasti do nejnovější doby. Rúmí napsal Masnaví na výzvu svého oddaného a oblíbeného učedníka Hosámeddína pro osvětlení súfijských idejí, jimiž se měli řídit členové řádu (Taríq) moulaví. Ústřední motiv Masnaví je vztah mezi milujícím a milovaným – láska vše osvětluje a oči milujícího vidí všude krásu. Dílo obsahuje mystické úvahy a modlitby. Poéma je dokladem Džaláleddínova širokého vzdělání. Najdeme tu mnoho obrazů z Koránu, z Bible (Muhammad, Adam, Mojžíš), nebo náměty z Ezopa (př. Bajka o starém psu a lakomém Arabovi). Rúmího dílo doplňuje ještě množství dopisů, které psal svým přátelům a vynikajícím osobnostem své doby (text je převzat z úvodu, kap. Král perských mystiků, s. 5 – 20, autor Jiří Bečka)... celý text
Literatura světová Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 1995 , ProtisOriginální název:
مثنوی معنوی ; Masnavi-ye Manavi
více info...
Přidat komentář
„Láska je tajemství a žádá vysvětlení,
zrcadlo, i když je zrcadlem, zrádcem není.
Víš, proč tvé zrcadlo nelže a zrádcem není?
Je čisté, čiré je, zbaveno omlžení.“
Z Rúmího poezie jsem měl pocit ... hm, já vlastně nevím jaký. Nepřišly mi ty verše nějak hluboké, úchvatně krásné, dechberoucí... A taky předávaná moudra se mi jevila jako lehce banální opakování notoricky známého – což je mimochodem podobný pocit, který mám z Ezopových bajek, ale i třeba ze starozákonní mudroslovné literatury (s výjimkou Kazatele a Joba, samozřejmě, to je jiná liga. :-)
Zároveň jsem ale při čtení vnímal zvláštní uhrančivé kouzlo, zvláštní kombinaci něčeho vzácně vzdáleného, vonícího exotickým kořením i mile blízkého, důvěrně ke mně mluvícího. Přesněji to popsat asi neumím, ale bylo mi s Rúmím prostě nějak hezky.
A velké potěšení ve mně vyvolala grafická úprava knihy, konkrétně ukázky veršů psaných arabským písmem – islámská kaligrafie je skvostná, ve své vizuální estetice i v bezmezné tvořivosti různých stylů a fontů. Nádhera, nádhera, nádhera!
„Přiznej čestně, spravedlivě, že je láska dobré dílo,
když charakter špatný je, je z ní škoda pouhá.
Ty svou vášeň přezdíváš, nazýváš ji láska
a od vášně k lásce je cesta dlouhá, dlouhá...
(...)
Jednání vycházet musí z vnitřku srdce,
uzel nerozetneš, když nasloucháš legendám.
Pramen vody, když prýští uvnitř domu,
lepší než řeka je, jež zvenčí teče k nám.“
Rúmího verše jistě nebyly napsány proto, aby je nějaká Böhmová komentovala na DK svými rádoby duchaplnostmi. Jenže mi připadá hloupé nechat takovou knihu bez hvězdiček i beze slov. Tak si, s dovolením, vypůjčím jednu sloku od sv. Jana od Kříže, možná dojde k souzvuku:
Y todos cantos vagan,
de ti me van mil gracias refiriendo.
Y todos más me llagan,
y déjame muriendo
un no sé qué que quedan balbuciendo.
(A všichni, kteří (kolem) bloumají,
mi o tobě vyprávějí tisíce půvabů,
a ty mě jen více zraňují,
a k umírání přivádí mě
jakési "nevímco", které žvatlají.)
Masnáví je geniální dílo. Obdivuju, že překladatel ten překlad dokázal zveršovat, nadruhou stranu je očividné, že nepochopil, a tím pádem se mu ani nepodařilo správně přeložit, duchovní význam některých veršů. To člověk zjistí, pokud si najde některé zahraniční překlady, např. ten od Whinfielda
http://www.omphaloskepsis.com/Library/masnavi.pdf
Štítky knihy
láska islám Írán mystika Korán milostné vztahy básně verše súfismus iránská literatura
Ačkoli se dlouhodobě zabývám náboženstvím a jejich různými spirituálními a mystickými proudy, súfismu a jemu související literatuře jsem dosud nevěnovala skoro žádnou pozornost. Po poslechnutí dílu Hergotu (Český rozhlas) s prof. Kropáčkem byla jasnou další volbou Rúmího poezie. Musím se přiznat, že "bajky"-podobenství mě příliš nezaujaly (respektive za mě nic, co bych z naší kultury v nějaké variaci neznala), ale Čtyřverší a podobenství o Flétně mě naopak zaujaly dost. Líbí se mi ten apel na jednotu (s Bohem), lásku/laskavost, otevřenost srdce, touhu se "navrátit domů", život v těsné provázanosti s Bohem. Třešničkou na dortu pro mě byl vhled do islámské kaligrafie, o které jsem se dozvěděla spoustu nového.