Masnaví. Básně vnitřního smyslu.

26.03.2023

Ačkoli se dlouhodobě zabývám náboženstvím a jejich různými spirituálními a mystickými proudy, súfismu a jemu související literatuře jsem dosud nevěnovala skoro žádnou pozornost. Po poslechnutí dílu Hergotu (Český rozhlas) s prof. Kropáčkem byla jasnou další volbou Rúmího poezie. Musím se přiznat, že "bajky"-podobenství mě příliš nezaujaly (respektive za mě nic, co bych z naší kultury v nějaké variaci neznala), ale Čtyřverší a podobenství o Flétně mě naopak zaujaly dost. Líbí se mi ten apel na jednotu (s Bohem), lásku/laskavost, otevřenost srdce, touhu se "navrátit domů", život v těsné provázanosti s Bohem. Třešničkou na dortu pro mě byl vhled do islámské kaligrafie, o které jsem se dozvěděla spoustu nového.

27.02.2023

„Láska je tajemství a žádá vysvětlení,
zrcadlo, i když je zrcadlem, zrádcem není.
Víš, proč tvé zrcadlo nelže a zrádcem není?
Je čisté, čiré je, zbaveno omlžení.“

Z Rúmího poezie jsem měl pocit ... hm, já vlastně nevím jaký. Nepřišly mi ty verše nějak hluboké, úchvatně krásné, dechberoucí... A taky předávaná moudra se mi jevila jako lehce banální opakování notoricky známého – což je mimochodem podobný pocit, který mám z Ezopových bajek, ale i třeba ze starozákonní mudroslovné literatury (s výjimkou Kazatele a Joba, samozřejmě, to je jiná liga. :-)
Zároveň jsem ale při čtení vnímal zvláštní uhrančivé kouzlo, zvláštní kombinaci něčeho vzácně vzdáleného, vonícího exotickým kořením i mile blízkého, důvěrně ke mně mluvícího. Přesněji to popsat asi neumím, ale bylo mi s Rúmím prostě nějak hezky.

A velké potěšení ve mně vyvolala grafická úprava knihy, konkrétně ukázky veršů psaných arabským písmem – islámská kaligrafie je skvostná, ve své vizuální estetice i v bezmezné tvořivosti různých stylů a fontů. Nádhera, nádhera, nádhera!

„Přiznej čestně, spravedlivě, že je láska dobré dílo,
když charakter špatný je, je z ní škoda pouhá.
Ty svou vášeň přezdíváš, nazýváš ji láska
a od vášně k lásce je cesta dlouhá, dlouhá...
(...)
Jednání vycházet musí z vnitřku srdce,
uzel nerozetneš, když nasloucháš legendám.
Pramen vody, když prýští uvnitř domu,
lepší než řeka je, jež zvenčí teče k nám.“

Rúmího verše jistě nebyly napsány proto, aby je nějaká Böhmová komentovala na DK svými rádoby duchaplnostmi. Jenže mi připadá hloupé nechat takovou knihu bez hvězdiček i beze slov. Tak si, s dovolením, vypůjčím jednu sloku od sv. Jana od Kříže, možná dojde k souzvuku:

Y todos cantos vagan,
de ti me van mil gracias refiriendo.
Y todos más me llagan,
y déjame muriendo
un no sé qué que quedan balbuciendo.

(A všichni, kteří (kolem) bloumají,
mi o tobě vyprávějí tisíce půvabů,
a ty mě jen více zraňují,
a k umírání přivádí mě
jakési "nevímco", které žvatlají.)