Mateřské mléko
Nora Ikstena
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521575/bmid_materske-mleko-R0t-521575.jpg
4
76
76
Tři generace žen, tři různé osudy komplikované složitou dobou a vzájemnými vztahy. Střídavé vyprávění matky a dcery začíná a končí za sovětského období v Lotyšsku. V centru pozornosti stojí matka, mimořádně nadaná lékařka a intelektuálka, která odmítá kojit svou čerstvě narozenou dceru, aby ji neotrávila svým neštěstím. O mnoho let později se dostává do nuceného exilu na venkov, kde se role obrací: dcera se stává mateřskou pečovatelkou své depresivní matky. Sílu a útěchu nachází dcera v láskyplném vztahu se vzdálenou babičkou. Dcera ztělesňuje výhled do nadějné budoucnosti, babička dlouhý pohled na lotyšské dějiny. Symbolická rovina románu se nedá přehlédnout, jádro příběhu však zůstává plnokrevné, poutavé a silné. Román Mateřské mléko přední pobaltské spisovatelky se stal fenoménem, vyšel ve dvacítce zemí a do mezinárodní distribuce přichází filmová adaptace, která v domácím Lotyšsku zaznamenala rekordní návštěvnost.... celý text
Přidat komentář
Tři generace žen, které spojuje mateřské mléko - ženská identita, mateřská láska, touha po svobodě i zápas o vlastní důstojnost a sebeúctu. Všechny tři ženy (plus další vedlejší hrdinky) jsou jakýmisi vhledy do podob existence v sovětském systému, každý rezonuje s jinou strunou tohoto mnohovrstevnatého světa lží, ponížení, strachu, odvlékání na Sibiř, zakazování vědecké kariéry, odsun životů do zapadlých malých městeček, rituálů oslavujících politickou moc a velmi malého prostoru pro uchování i vnitřní svobody. Nejsilnější postavou je pro mne prostřední matka, která se skutečně zmítá v kleci režimu i vlastního těla. Potýká se se životem skutečně ode zdi ke zdi, je pro režim nekonvenční a tedy nebezpečná a nakonec nachází sílu ze své vlastní dcery, kterou ale před tím odstavila od kojení bez jediného vysvětlení. Nechci spoilerovat. Oceňuji také to, že dnes trochu už módní styl psaní historických románů na přeskáčku a vidění z úhlů mnoha postav, zůstává minimalistický a nakonec příběh vyprávějí "jen" dvě ženy, a to v rytmickém střídání. To umožňuje nehrát si na literární ekvilibristiku, ale suverénně, plynule vyprávět, přičemž ono dvoupohledí je příjemným ozvláštněním, které ale zároveň není samoúčelné. A také oceňuji, že na to, jak kniha vypadá velmi žensky, vůbec nejde o ženské čtení. Pro muže je kniha dobrým exkurzem do věrohodné psychologie ženy v mezních situacích.
Koho by Lotyšsko zajímalo, doporučuji o něco drsnější román V plesových střevíčkách sibiřským sněhem Sandry Kalniete.
Tahle kniha je skutečně pozoruhodná, ale velmi, velmi tísnivá. A paradoxně mi na ní nejvíc vadilo právě to, že je až tak moc a pouze ženská. Nebylo to snadné čtení, ale příběh dobře gradoval a zvědavost mi nedovolila přestat.
Melancholická atmosféra Mateřského mléka mě pohltila už od prvních stran. Ucítila jsem zachvění dojetí, které mívám u knížek, jejichž autoři dostali do vínku ten obrovský dar psát (a nemusí to být jen u knížek, v podstatě u jakéhokoliv talentu). Tady to platí i u překladu, který je výborný (a myslím, že byl i mezi širšími nominacemi na Literu).
Mrzí mě, že jsem ji četla tak rozkouskovaně a po malých částech, pak to ubírá na celkovém literárním zážitku.
Sledujeme příběh babičky, matky a dcery mezi lety zhruba 1944-1989 v Lotyšsku, v té době pod vlivem Sovětského svazu. Nejedná se ale o žádnou románovou kroniku, vypravěčkami jsou na přeskáčku matka a dcera.
Autorka poetickým a zároveň úsporným stylem popisuje vliv politické situace, svobody/utlačování na život jednotlivce, a jak ho nesvoboda může zničit.
Zároveň jde o vztahy babička-matka-dcera, zejména jejich vzdalování se a zase přibližování, a křehkost těchto vztahů.
Příběh se mě hodně dotkl, zejména linka matky, která byla přinucena odejít do vyhnanství na venkov a celkově byla velmi zajímavou a rozporuplnou postavou.
Knížku můžu rozhodně doporučit, maličko mě zamrzel konec, asi jsem čekala trochu jiné zakončení.
"Moje matka byla člověkem, který stál mimo rodinnou hierarchii. Byla ale někým, kolem koho se točily naše životy, něco, čemu se naše životy podřizovaly, s čím byly neoddělitelně spjaty a na čem trvale závisely. Boje jejích vnitřních démonů a andělů vrhaly náš každodenní život někam mimo čas a prostor. Vtahovaly nás do mýtického boje mezi dobrem a zlem, nechávaly nás nás balancovat na křehké hranici mezi životem a smrtí."
Příběh tří generací žen v socialistickém Lotyšsku. Každá se se sovětským režimem pere po svém. Útlá, ale silná kniha.
"Tak to už chodí - ne všichni se narodí, ale všichni zemřou."
Výborný exkurz do sovietskeho obdobia Lotyšska o ktorom som zhola nič nevedela. Vzťahy troch žien - babka - matka - dcéra, z ktorých každá svoj životný údel nesie odlišným spôsobom. Ich životy výrazne ovplyvňuje postava matky, intelektuálky, ktorá je citovo chladná a zjavne trpí depresiou. Už po narodení dcéry od nej ušla, lebo ju odmietala kojiť, aby ju neotrávila svojím nešťastím. Striedavé rozprávanie matky a dcéry, členené do krátkych kapitol, dodáva príbehu dynamiku a udržiava pozornosť čitateľa. Dcéra stelesňuje nádej na lepšiu budúcnosť krajiny a babička zasa minulosť lotyšských dejín. Veľmi silná smutno-krásna kniha plná symbolických obrazov a podnetov k premýšľaniu.
Kniha, která musí rezonovat s každým, kdo zažil na vlastní kůži komunistický režim, nebo se jej tento režim prostřednictvím rodičů a prarodičů dotkl. Tři ženy - babička - matka - dcera - a přijímají svůj životní úděl každá úplně jinak. Nejvíc jejich životy ovlivňuje matka, lékařka a velká intelektuálka, ze začátku citově velmi chladná, poté velmi nezdravě upnutá ke své dceři poté, co jí do vínku nadělili komunisté. Osobně mě velmi zaujala postava Jese a toužila jsem si oni přečíst mnohem víc. Mám totiž pocit jakési nedokončenosti. Jak si některé knihy zaslouží významně proškrtat, tady to vnímám úplně opačně. A byť se kniha odehrává v Lotyšsku, klidně by se dle mého mohla odehrávat i u nás. Vliv prostředí tam nehraje příliš velkou roli a nic moc jsem se o tamější mentalitě nedozvěděla. Škoda. Ale i tak doufám, že autorka bude dál tvořit, a moc ráda si od ní další knihy přečtu. 80%
Kniha mě velmi zaujala. Lotyšsko je pro nás neprobádaná země a tak jsem velmi uvítala tuhle skvělou exkurzi. Každopádně život s psychiatricky nemocným člověkem je velmi náročný. Dcera z tohoto příběhu byla naprosto skvělá, obdivovala jsem ji.
Během ledna jsem přečetla tři knihy podobné tematiky: Těla, Mateřské mléko a Mateřství.
Tady byl pro mě nejpřínosnější pohled do komunistickýho Lotyšska a dopad režimu na tři generace žen. Ostatní pro mě bylo trochu plytké a vlastně mě moc nezajímalo.
Pár prvních kapitol mi trvalo, než jsem pochopila, že se střídá vyprávění matky a dcery. Téma sovětských republik mě zajímá, popis života lidí, kteří žili v kleci. Ke konci už pro mě kniha trochu ztrácela spád - vyprávění téměř bez přímé řeči, vyústění bylo poměrně jasné... na konci dojemné. Přesto, kdyby to bylo delší, asi by mě to už nebavilo.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla a zvykla si na styl vyprávění. I přes to, že se jedná o útlou knížečku, čtení mi trvalo několik dní. Příběh knihy totiž není snadný a pomocí osudů jednotlivce vypráví každodennost Lotyšska minulého režimu. Skvělý počin
Moc se neumim orientovat ve formatu, jakym je kniha psana. Naprosto presne ale popisuje beznadej a bezvychodnost ziti pod nadvladou Ruska, tak moc podobnou situaci u nas pred rokem 89.
Pravidelně se střídající vyprávění matky a dcery v rozsahem nevelkých kapitolách vytváří skvěle rytmizovaný text, do kterého se snad ani nejde nezačíst. Osobně oceňuji tu pravidelnost, díky které se kniha pohodlně čte a čtenář se v ní bez problému orientuje. Ani ne dvě stě stran textu pak zachycuje období několika desítek let života v komunistickém Lotyšsku, dobu absolutního bezčasí a diktaturu podprůměrného. Není to žádná detailně popsaná rozkošatělá rodinná sága, ale drobné vyprávění s důrazem na detaily a maličkosti, které se v životě ukázaly jako milníky a ke kterým se ženská paměť retrospektivně vrací. Mimochodem – velmi dobře je v knize zachycená společenská a politická situace v zemi, opět bez velkého historického vysvětlování, nýbrž s citem pro detail. Krásná a smutná kniha.
Mateřské mléko
pro mne neskonalá nuda podle černobílé šablony feminismus + trauma + socialismus s vrchovatou dávkou patosu a naivních metafor (především o mléku, ale taky bohu, životě a svobodě), názorově definitivní dobro vs. zlo bez vývoje postav a relativizace, minimum historických reálií z lotyšských dějin, jen zcela univerzální symboly z východního bloku; jo a aby to bylo moderní, tak vědecké obracení se k víře a jeden morálně silný hermafrodit