Nové komentáře u knih Nora Ikstena
Mateřské mléko
„Nebýt kamaráda z Lotyšska tak o knize vůbec nevím. A díky bohu za to, že o ní vím. Nevyhla jsem se srovnání českého a lotyšského stylu (ano, stále jsem to četla v českém překladu). Musím říci, že nejsme až tak odlišní. Doba, ve které naše oba národy žili, nás utvářela stejně. A tahle kniha (nesuďte mne obrozenci prosím) mi přišla jako nejlepší popis té doby. Nebyl nudný, nebyl příliš detailní, ale měl ty správná přirovnání, a zároveň měl tu tak akorát dávku melancholie, beznaděje a naděje. Jestli Vás zajímá krásné nekrásné popsání myšlenek a emocí tří generace žen, které se (ne)prolínají, jděte do toho. (Slibuji že s těmi závorkami skončím – někdy).“... celý text
— Aliet22
Mateřské mléko
„pro mne neskonalá nuda podle černobílé šablony feminismus + trauma + socialismus s vrchovatou dávkou patosu a naivních metafor (především o mléku, ale taky bohu, životě a svobodě), názorově definitivní dobro vs. zlo bez vývoje postav a relativizace, minimum historických reálií z lotyšských dějin, jen zcela univerzální symboly z východního bloku; jo a aby to bylo moderní, tak vědecké obracení se k víře a jeden morálně silný hermafrodit“... celý text
— los
Mateřské mléko
„Tři generace žen, které spojuje mateřské mléko - ženská identita, mateřská láska, touha po svobodě i zápas o vlastní důstojnost a sebeúctu. Všechny tři ženy (plus další vedlejší hrdinky) jsou jakýmisi vhledy do podob existence v sovětském systému, každý rezonuje s jinou strunou tohoto mnohovrstevnatého světa lží, ponížení, strachu, odvlékání na Sibiř, zakazování vědecké kariéry, odsun životů do zapadlých malých městeček, rituálů oslavujících politickou moc a velmi malého prostoru pro uchování i vnitřní svobody. Nejsilnější postavou je pro mne prostřední matka, která se skutečně zmítá v kleci režimu i vlastního těla. Potýká se se životem skutečně ode zdi ke zdi, je pro režim nekonvenční a tedy nebezpečná a nakonec nachází sílu ze své vlastní dcery, kterou ale před tím odstavila od kojení bez jediného vysvětlení. Nechci spoilerovat. Oceňuji také to, že dnes trochu už módní styl psaní historických románů na přeskáčku a vidění z úhlů mnoha postav, zůstává minimalistický a nakonec příběh vyprávějí "jen" dvě ženy, a to v rytmickém střídání. To umožňuje nehrát si na literární ekvilibristiku, ale suverénně, plynule vyprávět, přičemž ono dvoupohledí je příjemným ozvláštněním, které ale zároveň není samoúčelné. A také oceňuji, že na to, jak kniha vypadá velmi žensky, vůbec nejde o ženské čtení. Pro muže je kniha dobrým exkurzem do věrohodné psychologie ženy v mezních situacích.
Koho by Lotyšsko zajímalo, doporučuji o něco drsnější román V plesových střevíčkách sibiřským sněhem Sandry Kalniete.“... celý text
— Apo73
Mateřské mléko
„Tahle kniha je skutečně pozoruhodná, ale velmi, velmi tísnivá. A paradoxně mi na ní nejvíc vadilo právě to, že je až tak moc a pouze ženská. Nebylo to snadné čtení, ale příběh dobře gradoval a zvědavost mi nedovolila přestat.“... celý text
— Janek
Mateřské mléko
„Melancholická atmosféra Mateřského mléka mě pohltila už od prvních stran. Ucítila jsem zachvění dojetí, které mívám u knížek, jejichž autoři dostali do vínku ten obrovský dar psát (a nemusí to být jen u knížek, v podstatě u jakéhokoliv talentu). Tady to platí i u překladu, který je výborný (a myslím, že byl i mezi širšími nominacemi na Literu).
Mrzí mě, že jsem ji četla tak rozkouskovaně a po malých částech, pak to ubírá na celkovém literárním zážitku.
Sledujeme příběh babičky, matky a dcery mezi lety zhruba 1944-1989 v Lotyšsku, v té době pod vlivem Sovětského svazu. Nejedná se ale o žádnou románovou kroniku, vypravěčkami jsou na přeskáčku matka a dcera.
Autorka poetickým a zároveň úsporným stylem popisuje vliv politické situace, svobody/utlačování na život jednotlivce, a jak ho nesvoboda může zničit.
Zároveň jde o vztahy babička-matka-dcera, zejména jejich vzdalování se a zase přibližování, a křehkost těchto vztahů.
Příběh se mě hodně dotkl, zejména linka matky, která byla přinucena odejít do vyhnanství na venkov a celkově byla velmi zajímavou a rozporuplnou postavou.
Knížku můžu rozhodně doporučit, maličko mě zamrzel konec, asi jsem čekala trochu jiné zakončení.
"Moje matka byla člověkem, který stál mimo rodinnou hierarchii. Byla ale někým, kolem koho se točily naše životy, něco, čemu se naše životy podřizovaly, s čím byly neoddělitelně spjaty a na čem trvale závisely. Boje jejích vnitřních démonů a andělů vrhaly náš každodenní život někam mimo čas a prostor. Vtahovaly nás do mýtického boje mezi dobrem a zlem, nechávaly nás nás balancovat na křehké hranici mezi životem a smrtí."“... celý text
— Ivule9
