Matka Kuráž a její děti
Bertolt Brecht
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98505/bmid_matka-kuraz-a-jeji-deti-VF6-98505.jpg
3
108
108
Autor, jeden z nejvýznačnějších průkopníků nových směrů v dramatické tvorbě, napsal tragedii věčné markytánky třicetileté války, matky Kuráže, v předvečer druhé světové války. Hra předvádí, jak markytánka ztrácí ve válce jedno dítě za druhým, až nakonec zůstává ve svém stáří úplně osamocena, přesto se však nic nenaučí z katastrof, kterými válka zbídačila její život. O smyslu hry prohlásil autor: „I když se Kuráž ničemu dál nenaučí, publikum se, po mém soudu, přece jen může něčemu naučit, když ji bude pozorovat.“... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1957 , OrbisOriginální název:
Mutter Courage und ihre Kinder, 1953
více info...
Přidat komentář
Protikapitalistické vyznenie (a samotnú tú ohranú, smutno-smiešnu wtf situáciu, keď komunisti kritizujú vojnu) som dokázal ignorovať, pretože je tam zároveň nadčasová a silná protivojnová rovina, a skvelý príbeh. Už samotný úvod, keď sa Matka Guráž uvedie na scénu predstavovacou pesničkou, je skrátka epic; toto by sa malo robiť aj vo filmoch, častejšie. Rovnako to má úchvatný záver. Celkovo nechápem, že takáto klasika, ktorú hrávala minimálne Meryl Streep na Broadwayi, stále nemá vysokorozpočtovú adaptáciu, akú by si zaslúžila.
Markytánka za války třicetileté ztrácí svoje děti jedno po druhém. Přesto, že není špatná matka, však nepřestává u „své“ války hledat živobytí. Je totiž tělem i duší obchodnice. — „Kapitalistka“, chtělo by se říci, když mluvíme o díle Bertolta Brechta.
Třebaže tedy stará, hubatá Kuráž ztělesňuje přímo opak válečného idealismu a jde jí jen o přežití jí samé a jejích dětí, fyzická existence je paradoxně právě ten kořen, který svým chováním podtíná. Vybavuji si v té souvislosti citát z „Mein Kampfu“: „Člověk se nikdy neobětuje za hospodářství, jinými slovy neumírá za obchod, nýbrž za ideály. [...] Tehdy, když bojuje za nějaký hospodářský zájem, se [naopak] smrti vyhýbá, neboť ta by ho připravila o požitek z úspěchu.“ Matka Kuráž přece jen přináší obchodu oběť nejvyšší, jenže naprosto neúmyslně.
Pár subjektivních postřehů a nápadů:
- Typický Brecht. Cynický, aforistický, epický. A plný písní.
- Svým antimilitarismem netlačí na pilu, což vlastně ani nemusí. Mám dojem, že jakékoli věrné zpodobnění války třicetileté je eo ipso protiválečné. (Jako doplňková četba by se možná hodil Grimmelshausen. Alespoň z úryvků jeho „Simplicia“ jsem pochopila, že žádná evropská válka nedala vyvřít takové brutalitě a víc nezpochybnila naše lidství než právě třicetiletá.)
- I když myslím, že si Brecht v nekonvenční jadrnosti Kuráže vytvořil částečný autoportrét, její „válečný kapitalismus“ trestá pořádně drsně (dramatická ironie v závěru!).
- Dobrodružná, skoro napínavá hra, u níž se člověk bojí o hrdiny — právem. Mimochodem jsem měla ráda Polního kazatele a jsem naštvaná, že před posledním jednáním najednou zmizel. *ukřivděný pohled*
- Nespisovný, „proletářský“ jazyk mi moc neseděl, zato oceňuji barokní archaismy (evandělík, ancikrist) v překladu Rudolfa Vápeníka.
- Humorná satira válečné demagogie:
„Poláci tady v Polsku se do toho neměli míchat. Pravda, náš král k nim vtrh s vojskem. Ale Poláci se začali plíst do svých vlastních záležitostí, místo aby koukali udržet mír, a napadli krále, zrovna když poklidně vtáh do jejich země. A tím porušili mír oni, a všechna krev padá proto na jejich hlavy.“ :D
Knihu jsem četla kvůli povinné četbě, jinak bych po ní asi nesáhla. Jsem ale ráda, že jsem se k ní dostala. Sice mi tu nebyla sympatická žádná postava, s těmi komunistickými ideami se taky plně neztotožňuji a ani to prostředí války není zrovna můj šálek kávy. Tohle drama je ale v mnoha směrech specifické a originální a když nad tím přemýšlím, tak se mi vlastně i celkem líbilo.
Zvláštna kniha, ťažko sa to čítalo (písaná je ako scenár divadelnej hry), ale myšlienky sú zaujímavé. V krízových situáciách a vojnových dobách sa stáca všetka ľudskosť, človek koná pudovo, ako zver, len aby mal čo do úst, aby prežil. Potešujúce je, že dnešní ľudia nie sú o nič väčšie hyeny, ako boli v minulosti (aj pred 400-rokmi). Preto výraz "staré dobré časy" je skôr prejavom straty pamäte ako skutočným príznakom toho, že to ide s nami z kopca.
Pár dobrých myšlienok z knihy:
"Handlíře se nikdo neptá po víře, jedině po ceně. A evandělický kalhoty taky hřejou."
"Úplátnost je u člověka, co u Pánaboha milosrdenství."
Matku Kuráž jsem začal číst s mnoha předsudky. Podle toho, co jsem slyšel, jsem si udělal představu o Matce Kuráži zcela zkreslenou. Představoval jsem si ženu, která zcela chladnokrevně obětuje životy svých dětí pro zisk a vlastně jí o nic jiného než o peníze nejde. Během četby jsem si neustále říkal, jak moc jsem se pletl. Příběh byl alespoň pro mě mimořádně poutavý a čtivý. Až jsem si místy říkal, že některé kapitoly jsou ke škodě nepropracované a krátké. Téma je velmi nadčasové a i po přečtení nevím, co si vlastně o Matce Kuráži myslet. Je to až morální problém, který se dá jednoduše vztáhnout i na dnešní dobu. Kde je ta hranice, kdy se člověk ještě snaží spravedlivě vydělat a kdy už poškozuje své blízké? A můžeme vůbec odsoudit ženu, která se nezbaví bezmyšlenkovitě veškerého majetku, bez kterého by stejně ona i její děti nejspíše zemřeli hlady i když ví, že pokud to udělá, existuje nepatrná šance na záchranu jejího syna? Kniha nedává odpovědi na tyto otázky ale pouze nastiňuje problém, což je pravděpodobně ještě důležitější než odpověď. Matka Kuráž se dá přečíst v rychlosti jen s vnímáním řečeného příběhu, ale po zamyšlení lze objevit mnoho skrytých morálních či etických hlubin. Ať už je to tragédie popravy syna, kterého jeho matka nezachránila, přestože mohla, nebo hrdinná oběť Katrin.
Téma matka–děti–válka, ale jinak, než byste čekali (nebo než znáte od Čapka). Přímé, drsné, bez příkras.
Krásné čtení, moc se mi líbilo. Větu na konci jsem si okamžitě zapamatovala. Je nádherná. Mám ji napsanou na nástěnce v pokoji. Velký zážitek.
Proste ma očarila svojim vtipom, drzosťou a pravdivosťou. Autor zase štýlom, rozvahou a nebojácnosťou.
Vždycky, když tuto knížku čtu, přímo se mi nabízí srovnání s Čapkovou Matkou. Zajímavé, jak jsou obě knihy rozdílné, a přesto zároveň vlastně tolik podobné. Zajímavé, jak lze říct totéž naprosto odlišnými způsoby...
K tejto knižke som sa dostala iba náhodou. A po celý čas som Matku Kuráž striedavo obdivovala za jej silu a odvahu, hraničiacu až s drzosťou a následne odsudzovala. Vadilo mi, že má z vojny živobytie.
Celá kniha v podstate rozoberá otázku významu vojny a mieru-nie je to len príbeh osobnej tragédie. Navyše, otázka: "Čo sa stane s dierami,keď ementál zožerieš" je proste nadčasová:)
Stává se vám, že si o některé všeobecně známé knize myslíte, že víte o čem je? Tak důvěrně znáte její obsah, že se domníváte, že nemá cenu ji číst? Pak ji náhodou vezmete do ruky a s překvapením zjistíte, že to, co jste se o ní učili ve škole, co jste zaslechli v televizi, co jste se dočetli někde jinde, není vůbec důležité. TO důležité v ní je něco úplně jiného? Mě se to občas stává a stalo se mi to také u divadelní hry Matka Kuráž a její děti.
Byl jsem přesvědčen, že Brecht napsal prvoplánově protiválečnou hru, která sice přestavuje léty prověřenou kvalitu, ale neznamená nic nového pod sluncem. Ano, přiznám se, mýlil jsem se. Protiválečné drama musí v této hře čtenář (divák) hledat, pídit se po něm i přes odpor hlavní hrdinky. Je skryté, zakopané nesmírně hluboko, pod vrstvou pragmatizmu, pod nánosem touhy přežít.
Neměl jsem to štěstí Brechtovu hru vidět na prknech nějakého divadla, ale teď, po jejím přečtení, se ve mně probudila zvědavost, jestli ji režisér vidí podobně jako já.
Štítky knihy
třicetiletá válka (1618-1648) německá literatura
Autorovy další knížky
| 2009 |  Matka Kuráž a její děti |
| 2012 | Žebrácká opera |
| 1935 | Třígrošový román |
| 1958 |  Strach a bída Třetí říše |
| 2010 | Život Galileiho |
Toto drama se odehrává během 12 let v době Třicetileté války (1624 – 1636). Hra není členěna na dějství, ale má 12 scén, které uvádí krátký heslovitý nástin děje té, které scény.
Hlavní postavou je ANNA FIERLINGOVÁ zvaná MATKA KURÁŽ. Táhne se svým vozem spolu se svými syny (EILIF – starší syn, ŠVEJCAR – mladší syn) a dcerou (KATRIN – je němá) válečnými bojišti se švédským vojskem, je svědkyní bitev v Polsku a Bavorsku. V této válce vede svůj vlastní boj – boj za „hospodářské přežití“ své a svých potomků. Nechápe, že válka je jejím nepřítelem. Je přesvědčena, že válka ji živí.
Matka Kuráž je příkladem epického divadla. Epické divadlo podle Brechta je protikladem divadla psychologického, divadla iluzivního, protikladem divadla čechovského či aristoteleského typu. Jedním z hlavních principů je efekt zcizovací. K tomu slouží použití cedulí, nápisů, které upřesňují dějiště jednotlivých scén, objevuje se vyprávění, používá se juxtapozice, komentář, scénické prvky mají charakter jednoduchého divadelního znaku, využívá se songů, které interpretují děj hry, podtrhují témata a sdělují divákovi postoje autora hry.
Z této hry jsem měl docela obavy, poněvadž jsem si říkal, že je to historická hra, a navíc se odehrává během třicetileté války. Celkově se však četla hra dobře. Líbily se mi písně, které se vyskytovaly v této hře. O autorovi a jeho díle jsem se dozvěděl nové informace.