Matka vzala roha
Edgar Dutka
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313244/mid_matka-vzala-roha-5mF-313244.jpg
4
48
48
Autobiograficky laděné povídky Matka vzala roha volně navazují na knihu U útulku 5, v níž Edgar Dutka ztvárnil své zážitky z dětského domova, kde strávil dva roky poté, co jeho matku zavřeli na podzim roku 1948 komunisté. Právě její útěk z vězení a zanedlouho i z Československa zachycuje úvodní a nejrozsáhlejší próza, podle níž je pojmenován celý soubor. V následujících povídkách jsme svědky školních let hlavního hrdiny, kdy vyrůstá v rodině pěstounů a řeší své zmatky citové i jiné. Milostné zrání i tápání, jakož i karamboly s režimem, které zažívá mladý muž při studiu vysoké školy a během vojenské služby, jsou tématem dalších povídek. Náměty tří „australských“ povídek vytěžil autor ze svého ročního pobytu v Austrálii v letech 1968–1969; tehdy mohl poprvé po dvaceti letech uvidět svou matku. Nakonec se rozhodl pro návrat a epizody z normalizace i zkušenosti stárnoucího muže ze současnosti vyplňují závěrečné čtyři povídky.... celý text
Přidat komentář
Před nedávnem jsem četla od autora knihu povídek U útulku 5, poměrně se mi líbila, chtěla jsem se však dozvědět víc o osudu jeho matky, a tak jsem se dala do čtení volného pokračování. První povídka poměrně poutavě vypráví právě o útěku matky z vězení a pak i přes hranice, do svobodné ciziny. Tato povídka se mi hodně líbila a splnila tak vlastně to, proč jsem po této knize sáhla. Ostatní povídky, přestože autobiograficky motivované, už mě tolik neoslovily. Mnohdy přes tu spoustu popisných pasáží, úvah a až nesouvislých myšlenkových pochodů, jakoby se vytrácel samotný příběh. Další autorovy knihy už zřejmě číst nebudu. Jeho životní osud mi přijde zajímavěji popsaný např. na přebalu knihy, než v jejím samotném obsahu.
Název knihy přesně vystihuje obsah.
Akční matka řeší věci podle svého bez ohledu na následky. Ví, že vše je stejně někde napsáno v osudu. Čtivé, vtipné, děj nepředvídatelný. Líbilo.
"Matka byla fatalistka..." (to jako že věřila, že vše, co se má stát, se stane, protože za všechno může Osud). A teďka si vezměte, že taková ženská se rozhodne zdrhnout z vězení :). Žádnej stres. Vše, co se stane, je stejně někde napsaný :). Co řešit?
Krásně se to četlo.
První povídka, po které se jmenuje kniha, je nejlepší, ale i ty ostatní stojí zato.
Ještě v zajetí nadšení z předchozí Dutkovy knihy "U útulku 5" popadla jsem netrpělivě díl volně navazující v očekávání stejného. A hopla; stejné to nebylo, snad jen podobně skvělé. Nejvíc se "Útulku" stylem vyprávění blíží první část, kdy matka fakticky "vzala roha". Neboli vynalézavě opustila nucený pobyt v nápravném zařízení (navazující na - tuším - roční vyšetřovací vazbu) a posléze též Československo. Takhle to píšu jen proto, že i když se kolem zmíněného odehrávaly děje neméně dramatické než v četných knihách na stejná témata, a ohrožení pro aktérku i napomahače je i díky nim dobře známé, zde to samé musíte číst mezi řádky; protože na povrchu ten útěk vypadá skoro jako kratochvíle. A také líčení dalšího se nese v podobném duchu. Jakkoliv je to všechno jiné než látka k pobavení.
Ze všech uvedených povídek mě pak oslovily méně zřetelně jen asi tři. Ani mi nijak zvlášť nevadilo, že se povídky stylově odlišují; patrně podle toho, kdy vznikaly. A moc se mi líbila ta závěrečná :).
Obdivuju pana Dutku hluboce, že svůj život nedal.
Už název napovídá, že autor nebere svůj život, který rozhodně nebyl běžný, tragicky vážně (jak jinak by se s tím dalo vyrovnat...). V kratičké knížce zachycuje chronologicky výseky z několika desetiletí. Všechny povídky, v nichž je použita ich-forma i er-forma, jsou - podle návaznosti - zřejmě alespoň zčásti autobiografické, ve všech je patrný moudrý nadhled i humor. Dialogy jsou dobré, až mi je skoro líto, že je autor nevyužívá víc.
„My jsme okamžitě poslali dálnopis na školu, že není v zájmu republiky, aby byl ke studiu připuštěn.
Napsali jste, že jeho matka je protistátní coura, která utekla z basy a vyhnula se převýchově?
To jsme nenapsali, soudruhu majore, ale oni to pochopili. Dali mu písemně, že zkoušku sice udělal, ale že mají moc zájemců a nemůžou ho vzít.
Jak to, že ho vzali?
Nevzali. On se přihlásil do Stalinových závodů do učebního poměru. Mysleli jsme, že tím to je vyřízeno. Jenomže on ten papír z jedné školy poslal na druhou a tam ho vzali. To jsme nemohli tušit.
A tuhle historku mám překládat soudruhům do ruštiny? Víte, co mi na to řeknou? Proč jsme toho zkurvysyna hned nezastřelili? Ušetřili bysme si papírování. Kdežto my, díky naší bdělé Estébé, necháme té protistátní mrše vyštudovat inženýra! A pak že nejsme demokrati.“
Zajímavý osud zajímavě podaný.
Nejlepší je hned v úvodu Matka vzala roha. Nejvýstižnější je první komentář za který dávám palec nahoru. Nic lepšího napsat nelze.
Vlastně už ani nevím, jak jsem knížku objevila, ale bylo to pěkné čtení (zvláště ta první povídka).
Dokonale vystihla knížku v prvním komentáři uživatelka pil a také anotace zde je přesná. Již jsem nějaké knihy pana Dutky přečetla a většinou mě zaujaly a potěšily (tím jak píše, i když je to spíše posmutnělé psaní). Asi každému nesednou, mě se na nich, kromě volby slov a vystižení atmosféry, líbí i to jeho smíření se s osudem, nadhled se špetkami humoru - věřím mu každé slovo a děkuji za to, že je napsal. Úvodní povídka je nejpůsobivější, ale i ty další mají co říct, protože jsou o různých životních situacích, které nezažil jen autor (témata odcizení, zklamání, zamilovávání nebo stáří). Příjemný dojem navozují informace na záložce a osobní podotek na zadní straně knihy, včetně poslední věty autora.
Příjemné čtení. Pana Dutku znám, je to dlouholetý spolupracovník a kamarád mého tatínka z katedry animace na FAMU, ale vůbec jsem netušila, co všechno ho v životě potkalo. Nejsilnější je určitě povídka první, nejdelší a nejdramatičnější. Moc se mi líbil sugestivní popis útěku z vězení i přechodu “přes čáru” do Rakouska. Oceňuji realistický pohled na protagonisty dalších příběhů, ničím nepřikrášlený, jsou to lidé “z masa a kostí” se všemi možnými slabosti, které máme. Povídky jsou milé, příjemně se čtou, ale nepohltily mě tak, jako ta první. Asi sáhnu i po knize “U útulku 5”, jsem opravdu zvědavá, co prožíval malý chlapec v padesátých letech minulého století v socialistickém dětském domově.
Úvodní povídka je samozřejmě nejsilnější. Jako matka se děsím odloučení od ďětí a zároveň cítím obdiv k ťé statečné ženě. Nutila mě přemýšlet co je víc pro život - ďåt dítěti teplou náruč nebo příklad osobního postoje, nesehnutí, odvahy ustát svůj názor...obojí je důležité, ale rozhodnout co vīc? Režim, který stavī måmy do takových rozhodnutī je zločinný, ovšem, někdy je zločinný život sám.
Povídky jsou mým oblībeným čtením, tak Dutkovi děkuji i za ty další méně či více vydařené.
Baví vás číst životopisné příběhy? To jste možná četli U Útulku 5. A Matka vzala roha je pokračování. Jde vlastně o soubor povídek, z nichž ta nejdelší dala název knize. Autorovu maminku zavřeli komunisté v roce 1948 do vězení za převaděčství, a zatímco v textu U Útulku popisuje sám sebe v dětském domově, zde se zaměřil na dobrodružný osud maminky, která se rozhodla z drsného vězení utéci. Za velmi riskantních podmínek a dramatických okolností se jí to nakonec podařilo. Uprchla za hranice a skončila až v daleké Austrálii. V dalších povídkách pak Dutka prozrazuje své trápení v životě osvojeného dítěte v náhradní rodině, studium vysoké školy i pátrání po své matce v samotné Austrálii, kam se mu podařilo vycestovat na konci šedesátých let. Poprvé po dvaceti letech se s ní na vlastní oči viděl. Silné přesilné téma ukryté v útlé povídce. A ne v jedné. Edgar Dutka umí nádherně vykreslit postavy, nic jim neubírá ani nenadržuje. Nepěstuje sentiment ani patos, proto jsou jeho texty okouzlující a podmanivé, navíc vždy si můžete říct, takhle nějak se to skutečně stalo.
Část díla
Bronte Café
2007
Citová výchova
2016
Čtyři etudy
2016
Dobra
2016
Jak je, synu?
2016
Autorovy další knížky
| 2003 | U útulku 5 |
| 2016 | Matka vzala roha |
| 2004 | Slečno, ras přichází |
| 2021 | Letní valčíky |
| 2007 | Staženi z kůže ze tmy vycházíme |
Edgara Dutku jsem objevila díky Tereze Boučkové. Pěkné povídky z života v totalitě a emigraci na základě osobního prožitku. První povídka Matka vzala roha je nejlepší, ale další jsou také zajímavé. Opravdové, upřímné, fízlove všudepřítomní, i v zahraničí.
"Příroda je věčně mladá. Jen z člověka je nakonec ohořelý pahýl"