Maturitné výročie

03.03.2024

(SPOILER) Je zajímavé, jak se liší v různých literaturách pohled na střední školy, konkrétně gymnázia. V české literatuře jsou to obecně místa pro roztomilé studentské rošťárny, kde sice studenti bojují se svými profesory, ale ve skutečnosti se mají všichni rádi, a když je třeba, táhnou za jeden provaz. V německé literatuře vypadá gymnázium jako malé peklo. Profesoři jsou hloupí, zlí, přinejlepším žijící v minulosti a zkostnatěli, třídy bývají plné zákeřných idiotů, kteří si dělají naschvály a jejich nejvyšším projevem života je vymetání bordelů, případně hromadný odchod rovnou na frontu. Jerome ještě upozorňoval, že němečtí studenti strašně chlastají, a když se dostanou na vysokou, sekají se šavlemi.
Sjezd abiturientů popisuje podobnou partu studentů osmiletého gymnázia, kteří chodí za školu, opíjejí se alašem, holdují spiritismu, bordelům a dramatické tvorbě. Vypravěč má navíc spadeno na spolužáka, který jej zjevně převyšuje, a tak jej pronásleduje různými nepěknými naschvály. Závěrečná katarze ovšem vyjde naprázdno, protože nešťastný spolužák se ztratil kdesi ve světě.
Výborná klasika, pro čtenáře svým dějem ovšem dost nepříjemná.

30.09.2023

Druhý Werflův román, ovlivněn značně Dostojevským a expresionismem. Brilantní a jímavá studie „zločinu“ z mládí a polemická analýza ohledně trestu a rozhřešení. To vše podáno v kontemplativním hávu úvah nad vírou a nad možnostmi osobní spásy ducha.

Vyšetřující zemský soudce Arnošt Sebastian se setkává s podezřelým z vraždy prostitutky. Podle shody jmen nabývá postupně dojmu, že se jedná o bývalého spolužáka z gymnázia, se kterým jej poutalo přátelství, ale i určitá osobní závist (v němčině existuje pojem „Haβliebe“) kvůli jeho literárnímu talentu a daru filozofického myšlení. Umocněno dojmy z právě proběhnuvšího setkání se spolužáky z gymnázia po pětadvaceti letech, kterého se daný spolužák neúčastnil, proběhne v mysli hlavního hrdiny sebereflexe dávných událostí, kdy se vůči němu provinil nejprve urážkami, posléze falešným obviněním za něco, co nespáchal. Následkem toho, ve snaze zachránit se před vyloučením ze studia, donutil Arnošt spolužáka k útěku z města. Hlavní hrdina je tedy tížen svým vlastním svědomím za učiněné příkoří a představou, že svého spolužáka svým způsobem přiměl až ke spáchání vraždy. V širší rovině dochází k obvinění sebe sama a svého mravního pochybení a obžalobě svého nicotného života, prožitého ve falši. V závěrečné scéně dochází k jakési extatické snaze o spásu duše, která ovšem vyzní jako omyl a jako jakési marné gesto...

Zajímavostí je dvojí vrstvení děje a času - z přítomnosti k prožívání studentských let a nazpět. Silným motivem je také potýkání se a vyrovnávání se generace potomků s jejich rodiči, která nevyznívá nijak příznivě a uspokojivě (např. komplikovaný vztah Arnošta a jeho otce, soudce nejvyššího soudu, poměr starého třídního profesora Kia a jeho „morální“ působení vůči svým žákům). Bez zajímavosti nejsou ani autobiografické prvky a skutečnost, že děj románu se odehrává v Praze, Werflově rodišti.

11.06.2023

Archaicky zastaralý jazyk je jediným, ale dost závažným nedostatkem tohoto jinak velice zajímavého dílka. Soudní rada v něm vzpomíná na svá bouřlivá gymnaziální léta a odkrývá svou mladickou temnou stránku svého života. Audiokniha příliš vydařená není. Dost nezaujatě jí načetl pan Miloš Vavruška.

19.08.2022

(SPOILER) Moje druhá kniha od Werfela. První jsem četla Píseň o Bernadettě, která mě uchvátila, ale musím říct, že Sjezd abiturientů na mě udělal dojem ještě větší, čímž se pro mne autor zařadil do žebříčku těch, od nichž si chci přečíst co nejvíc knih. Pro mě naprosto strhující čtení - postupný rozklad Adlerovy osobnosti, vrstevnický respekt, který se ukázal být vystavěný na křehounkých základech, podemílaných od raného věku matkou a zřejmě i Adlerovou náturou samotnou a až nepochopitelně snadno zborcený prvním protizáchvěvem zvenčí. Všechny ty drobné, avšak postupně se stupňující ústrky, vykresleny autorem opět tak živě, že mi z toho několikrát bylo fyzicky úzko. Opravdu brilantně napsaná knížka, kterou jsem v originále přečetla za 2,5 dne.

20.04.2022

Opět skvělý Werfel. Tentokrát tu máme 43-letého vyšetřujícího soudce Dr. Sebastiana, ke kterému je předveden k výslechu jakýsi Adler podezřelý ze spáchání vraždy prostitutky. Sebastian se ale na výslech nemůže soustředit a večer stráví na sjezdu abiturientů gymnázia. Spolužák Adler na sjezd z pochopitelných důvodů nedorazil. Sebastian stráví nadcházející víkend horečným zpytováním svědomí a čtenář se stránku za stránkou dozvídá, jakých nepravostí se on i jeho spolužáci tehdy na Adlerovi dopouštěli.
Tíživé téma šikany a špatných konců autor uchopil s bravurou sobě vlastní. Po poměrně vlažném začátku pocítíte stupňující se tíhu i Damoklův meč blížící se katastrofy, což mi atmosférou připomnělo Havlíčkova Neviditelného. Uf! Výborné až do samého konce. Ale fakt hutné.

Z románů Franze Werfela, které jsem dosud četl (Píseň o Bernardettě, Čtyřicet dnů, Ne vrah, zavražděný je vinen), se mi tento jeví jako nejslabší. Určitě je třeba vyzdvihnout bohatý a krásný jazyk, který je pro Werfela typický (román jsem poslouchal jako audioknihu v originále), stejně jako řadu velmi dobrých vhledů do duše dospívajícího žáka gymnázia. Z historického hlediska je navíc v románu zajímavě zachycený svět rakousko-uherských klasických gymnázií. Pokud však jde o děj, tak se mi zdá, že autorovi po slibném začátku tak trochu došla invence. Zatímco se mi první část příběhu líbila, druhá již na mě působila poněkud nepřesvědčivě, místy až zmatečně, jakoby sám autor trochu ztratil niť. Možná se však mýlím.