Maurův poslední vzdech

Prvá kniha veľkého Salmana, jedného z mojich najobľúbenejších a najsrdcumilejších autorov, ktorú som nezvládal dočítať, po sto päťdesiatich stranách už musí byť jasné, kam tým všetkým mieri...tu som sa strácal a (zrejme) nie je to moja chyba. Snaha bola, ale už som vo veku, kedy čítať všetky knihy, dokonca do konca, je stratou času. Ale? Skúsim to v inokedy v inom naladení!

13.04.2021

Dočteno. Byla to moje první knížka od Rushdieho a zatím jsem nerozlouskl otázku, zda s ním chci pokračovat. Otázky jsou vlastně tím jediným, co zůstalo. Potřeboval jsem Maurův příběh znát? Co mi měl dát? Byly události a kulisy toho příběhu mnohem důležitější než vlastní dějová linka? Asi ano, ale jsou dostatečně srozumitelné pro čtenáře ze střední Evropy? Na knížce mě především bavila neuvěřitelná "lehkost pera", Rushdie píše zábavně, svěže a číst jej byl zážitek (míru kvality překladu nejsem schopen posoudit, ale mám tušení, že jde o výtečnou práci). Na druhou stranu mi celková zápletka přišla trochu seriálová, bulvární a i když si nemyslím, že tvořila přesně to, co si z knihy má člověk odnést, nějak se s ní čtenář vyrovnat musí. Celkově mám pocit, že formální stránka knížky převážila nad obsahovou, kulisy a výprava že byly důležitější než vlastní obsah a jeho něco jako poselství. Každopádně to ale byl čtenářský zážitek, který zato stál. Nelituju.

23.09.2020

Nic naplat, přečtením této knihy, v pořadí třetí od Salmana Rushdieho, se stávám velkým obdivovatelem jeho díla. Nebudu psát, o čem tato kniha je, protože mi připadá, s trochou nadsázky, že obsah snad ani není tak důležitý. Pro mě je Rusdie spisovatelský génius, opravdu neznám jiného autora, který by uměl používat jazyk tak krásným způsobem. Co odstavec, to nějaká metafora, hříčka, vtipné přirovnání. To, co by jiný napsal v jedné holé větě, Rushdie mistrně rozepíše do květnatého souvětí s takovou lehkostí a obratností, že jsem některé odstavce četla dvakrát, abych si to náležitě užila :-)))
Pokud mám napsat aspoň něco málo k obsahu, musím ocenit, že Rusdie nepodsouvá čtenáři jeho interpetaci historických událostí, nejmenuje viníka historických zvratů, doslova vybízí čtenáře, aby si vybral verzi, která je mu bližší. V otázkách náboženství je neutrální. Jediná věc, která mi v této knize (ve srovnání s ostatními od Rushdieho, které jstem četla) chyběla, byl nějaký magický prvek, který mě nadchnul např. v knize Děti půlnoci, která je dle mého názoru nejhodnotnějším Rusdieho dílem a právem si zaslouží udělená ocenění.

Nakonec musím vyzdvihnout překlad Pavla Dominika. Nečetla jsem sice originál, ale i tak je mi jasné, že tímto způsobem může přeložit knihu jenom někdo, kdo fakt umí!

Takže můj dojem z této knihy se dá shrnout jako čtenářský zážitek nejvyšší úrovně.

09.11.2019

Pouhé "interní" štrapáce jedné "normální" rodinky. Pozadí je notně rozostřeno, resp. neexistuje. Něco jako Adamsova rodina se svými neuvěřitelnými a politováníhodnými problémy přenesena do pohádkových kulis Bollywoodu (takže přece jen nějaké to pozadí?). Z Rushdieho vyprávění jsem poněkud v rozpacích. Téměř v každém odstavci probírá něco jiného, poskakuje bez ladu a skladu od jedné postavy k druhé, ze současnosti do minulosti... Musím říct, že mi vůbec nevadí komplikovanější kompozice, ale tady mi prostě uniká smysl. Navíc na mě kniha působí (říkám to vlastně už podruhé) dost povrchně... Těsně za půlkou svazek, zřejmě definitivně, odkládám.

05.11.2015

Mnohovrstevná. Ano, to je velice vhodná charakteristika Rushdieho Maurova posledního vzdechu, té knihy provoněné kořením. Po celou dobu čtení jsem se nemohla zbavit dojmu, že čtu VELKÝ román. Ságu několika generací, z nichž každá jedna byla natolik specifická a rozličná, že by vystačila na samostatnou knihu. Román o generacích zatížených jakousi rodinnou kletbou, minulostí, která se na současnících musela a musí podepsat, minulostí, kterou citelně vnímají. Cosi tíživého za každým krokem, každou myšlenkou a činem. Břímě viny.

Co si zaslouží jednoznačnou chválu, je, jakým způsobem Rushdie umí udržet napětí a zvrátit děj (chtěla jsem použít výraz zvracet, ale někdo by to mohl špatně pochopit :-)). Dále to, jakým vášnivým způsobem popisuje drobnosti, které čtenáři velice důkladně přiblíží indické prostředí. A postavy, (přestože z psychologického hlediska vzato, měly ještě rezervy,) byly natolik zvláštní, neobvyklé a bizarní, přesto čímsi reálné, že zaslouží taky zmínku (extra body pak jdou na vrub Prince Jindřicha Mořeplavce.)

Čili: knihu hodnotím jako velice čtivou, příjemně magicky bizarní s nenápadně tíživou atmosférou prosáklou apatickou chladnokrevností. Na pátou hvězdu jí ale ještě něco chybí...