Chrobák v mravenisku
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
Maxim Kammerer série
< 2. díl >
Chrobák v mravenisku je román o Pozemšťanoch v ďalekej budúcnosti s takmer detektívnou zápletkou. Pátranie po hlavnom hrdinovi Abalkinovi, ktorý sa skrýva, objavuje a zas uniká, hľadanie odpovede na existenčné otázky, týkajúce sa sa bytia či nebytia ľudskej civilizácie za Zemi, tvorí rámec napínavého, dramatického deja. Tajomná postava Abalkina, jeho záhadný pôvod a čudné správanie vyvolávajú rad hypotéz a podozrení: kto je to a aké má poslanie na Zemi? Štvanec, čo celý život trpí za omyly podozrievavých ľudí, alebo "podhodenec", ktorý má uviesť do pohybu nepredstaviteľnú ničivú silu a ohroziť ľudstvo? Nesmierne pútavé čítanie poskytuje každú chvíľu tému na zamyslenie, je predchnuté hlbokými humanistickými myšlienkami.... celý text
Romány Sci-fi
Vydáno: 1986 , Východoslovenské vydavateľstvoOriginální název:
Жук в муравейнике (Žuk v muravejnike), 1980
více info...
Přidat komentář
skvelá myšlienka, trochu ťažkopádne ale vôbec nie zlé druhý diel Kammererovej trilogie 1. diel Obydlený ostrov, 2. diel Brouk v mraveništi, 3.diel Vlny ztišují vítr
Bráškové Arkadij s Borisem a jejich stále i dnes svěží nápady. Napětí s přemýšlením i skrytým naznačováním. Radost při čtení s postupným odhalováním skutečnosti v tomto krimi-scifi příběhu,udrží na každé stránce svým zvláštním vyprávěním. Děj odsejpá a tvurci se nesnaží opakovat,vysvětlovat i zabývat se přílišnými detaily a když už,tak to prostě utnou. Čtenář si tak muže lépe užít i sám ve svých představách. Celé to pusobí vyváženým dojmem a cokoli více prozrazovat,je na škodu.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetl, ale pak jsem hltal každou další stránku. Psána detektivním stylem se zajímavou zápletkou. Jak je to u bratří Strugackých zvykem, kniha ve vás zanechá jakýsi šrám. Odpovědi na vaše otázky nebudou zodpovězeny zcela a máte možnost se dohadovat, zda-li to bylo tak či onak. Což je dobře.
Dle mého názoru je kniha o předsudcích, o předem vytvořených soudech, které pak ovlivňují jednání lidí. Chcete-li fatalisticky nazvěme to osudem, avšak ne ve smyslu blíže nespecifikované síly, ale spíše sociologicky vytvořených konstruktů ve smyslu xenofobie a soudů druhých. Podle těchto soudů (on je takový, a proto je pro nás nebezpečný), pak lidé jednají (lepší ho zabít), i když nemají žádné relevantní důkazy. Smutné, avšak reálné (zvlášť vezmeme-li v úvahu často uměle vyhrocenou situaci s uprchlíky).
Jediné, co mi na knize vadilo je, že autor nedává čtenáři takřka žádnou šanci odhadnout zápletku knihy předem. Všechny důležité indície totiž odhalí až v závěru. Přesto nebo možná právě proto je kniha poutavá a čtivá.