Mé erbovní zvíře je strom
Milan Ohnisko
Neslučitelné tak blízko sebe, až to křísne a vznikne něco nového. Koketně se nabídne báseň, v tom vzácném jiskření, jehož slova a verše kdosi rozezná a stvrdí písmem. Milan Ohnisko je takovým zázrakům otevřen, možná je svou hravostí přímo přivolává. Příčné a snové básnické vidění však nerozvíjí směrem k širokodechým surreálným tahům, míří ke zkratce, k co nejoproštěnějšímu jazykovému výrazu. Se skvěle odposlouchanými či inspirací seslanými cáry promluv pracuje metodou montáže. A jiskření pokračuje. V poezii myslí sama řeč, předvádí paradoxy, jimiž probleskuje smích i smutek. „Kola bzučela / veslo se bořilo do sněhu,“ říká světu básník Ohnisko ve své zatím vrcholné sbírce. Wanda Heinrichová... celý text
Přidat komentář
Nepřjemné překvapení. Je to mizerná poezie, strašně plytká. Vybral bych tak čtyři básně, nebo spíš torza. Většinu bych zahodil.
Po dokonalém, nebo téměř dokonalém výboru Oh!, jenž osobně považuji za jednu z nejlepších sbírek-výborů poezie po roce 1989, přišlo lehké zklamání v podobě nejnovější autorovi sbírky. Mé erbovní zvíře není špatná sbírka, ale těch opravdu dobrých básní je tam pomálu, a až na pár výjimek jsou to ty, které jsou přítomny i ve výboru Oh! Autor bilancuje své zisky a ztráty. Mládí je nenávratně v čudu a zůstala jen melancholie a povzdech. Nicméně je to i tak velmi dobrá a povedená sbírka.
Autorovy další knížky
2020 | Jako bych žila dva životy |
2017 | Who The Fuck Is David Koller? |
2012 | Co to je toto? |
2021 | Hurikán Ivan |
2007 | Love! |
Sbírka přináší změnu stylu. Ironie ubylo, nebo je zproblematizovaná. Básně už nepůsobí jako jarmareční písně a přidrzlé glosy (až ve 2/3 knihy mi došlo, že je to kvůli absenci rýmu).
Humor tam je, sex tam je, je to pořád Ohnisko, ale je tam nové i potřeba zachytit cosi prchavého, nepointovat, ale spíš problematizovat (většina básní je nejsilnější v posledním verši).
V jistém ohledu autorova nejlepší sbírka (resp. přináší nové kvality).