• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Reiner - Milan Ohnisko

Kniha je „memoár-románem“ napsaným přístupnou a atraktivní formou rozhovoru dvou mnohaletých přátel, básníků a držitelů Ceny Magnesia Litera, Milana Ohniska a z... detail knihy

Populární knihy

/ všech 20 knih

Nové komentáře u knih Milan Ohnisko

Jako bych žila dva životy

„Velmi zajímavá biografie s pěknou fotopřílohou.“
— GYROTOURBILLON

---

Jako bych žila dva životy

„Danielu Drtinovou mám ráda už léta letoucí, poslední roky pravidelně sleduji DVTV, které má vysokou zpravodajskou úroveň. V knize jsem se dočetla zábavné střípky z dětství a mládí a také mnohdy dobrodružnou práci v ČT. Zajímavý vhled do jejího života také nabízí rozhovory se známými lidmi ve druhé půlce knihy. Jak už název knihy napovídá, ukazuje dvě polohy života paní Drtinové a obě jsou bohaté.“... celý text
— Maki229

---

Jako bych žila dva životy

„Nejzajímavější mi připadala část o České televizi.“
— juleska

---

---

Mé erbovní zvíře je strom

„Sbírka přináší změnu stylu. Ironie ubylo, nebo je zproblematizovaná. Básně už nepůsobí jako jarmareční písně a přidrzlé glosy (až ve 2/3 knihy mi došlo, že je to kvůli absenci rýmu). Humor tam je, sex tam je, je to pořád Ohnisko, ale je tam nové i potřeba zachytit cosi prchavého, nepointovat, ale spíš problematizovat (většina básní je nejsilnější v posledním verši). V jistém ohledu autorova nejlepší sbírka (resp. přináší nové kvality).“... celý text
— matej.kulistak

---

Azurové inferno

„Čtenář rychle ví, na čem je, básně relativně mají jednotnou šablonu. Jsou to takové rýmované gegy, posměšky, glosy, které se nesnaží nebýt prvoplánové ("proč bych měl pět mezi řádky / když mi stačí slovní hrátky"). Přesto básně zůstávají zábavné a nezačnou po pár desítkách stran nudit. Především proto, že autor dokáže přijít vždy s novou neotřepanou slovní hříčkou nebo nápadem (např. "matička Trus; v konvici ječ aj; říkám co mě napadá / neb mám divná nálada" - duál? ). Sbírka jako celek začne být zajímavá cca v půlce, kdy se najednou objeví básně tematizující vlastní smutek a osamělost, aniž by se jakkoli formálně změnily. "Mám svou vlastní trajektorii: / začasté držkou v zemi ryji // A jindy jsem zas na koni / (naposed zhruba předloni)" Lze tak tušit, že byť jsou básně jako celek radostně subverzivní, skrývá se za nimi jistá privace, neschopnost nebo nutkání, což dodává sbírce hlubší vrstvu a svým způsobem ospravedlnění.“... celý text
— matej.kulistak