Meč a píseň
* antologie , Emanuel Frynta , Václav Cibula , Vladimír Hulpach
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44048/bmid_mec-a-pisen-HuE-44048.jpg
4
9
9
Hrdinské báje staré Evropy. Pověsti starých časů. Jsou rozděleny podle států, ve kterých se odehrávají - Anglie, Balkán, Finsko, Francie, Irsko, Německo, Rusko a Španělsko. Každému státu je věnováno asi osm pověstí, které pojednávají většinou o činech odvážných, silných, statečných a moudrých mužů.
Přidat komentář
Jako dítěti se mi to líbilo, jako dospělá už to samozřejmě vidím trošku jinak, ale podle mne kniha splňuje, co má. Pro děti tak akorát.
Pro děti a začátečníky OK, jako dospělá bych /stejně jako Finskej/ taky dala přednost původnímu neupravenému znění. Na druhou stranu, takový velšský Mabinogi v nezkrácené verzi opravdu, ale opravdu moc ke čtení není...
Knihu jsem četla v rámci povinné školní četby a rozšířila mi obzory, co se evropských pověstí týče. Když jsem potom na knihu narazila v antikvariátu neváhala jsem a koupila si ji.
Na jednu stranu krásné převyprávění pro děti a mládež. (A kniha je dobře vyvedena a provedena.) Na druhou stranu ale... některé legendy jsou až příliš zjednodušeny a tu a tam rovněž vybírány jen určité pasáže. (Původní verze legend, proč si to nepřiznat, bývají zpravidla o něco naturalističtější.) (Tedy kromě toho, že také mnohem delší.) Snad to tak z hlediska výchovného i dobře, nevím, mně osobně to ovšem vadilo už jako klukovi. Výsledný pocit: nerozhodný. Nakonec jsem už jako kluk dal raději přednost těm surovějším, ale originálům bližším zpracováním - která zase ale jen tak snadno neseženete ve všech případech. Takže vážně nerozhodně.
Autoři knihy
Emanuel Frynta
česká, 1923 - 1975 Václav Cibula
česká, 1925 - 2009 Vladimír Hulpach
česká, 1935
Finskej to napsal přesně a mám to úplně stejně jako Alix. Kdysi se mi skoro klepaly ruce vzrušením, když jsem tuhle knihu bral do ruky. To jsem ale historii neměl jako jedno z největších hobby. Zase na druhou stranu, podobné knihy mně k ní přivedly. Takže na jedné straně Artuš, Boewulf i Siegfried, vysloveně bájné osobnosti a na druhé straně už více či méně historičtí a literárně (kronikami) doložení skuteční lidé, v případě mého nejoblíbenějšího Rodriga de Vivar - Cida bez jakéhokoliv nadpřirozena. U Písně o Rolandovi jsem za nadpřirozenou považoval jenom jeho schopnost hlasitého troubení v horách a na vzdálenost mnoha kilometrů. Na druhou stranu - jak udělat z historické události pověst známe z vlastních luhů a hájů - třeba ony ženy, které položily na dno rybníka Škaredý svoje závoje a tím způsobily porážku královských v bitvě Sudoměře, protože se rytíři do nich při pokusu o pěší útok zamotali. A vlastně podobné pověsti na základě historických událostí vznikají dodnes, často se jedná jenom o tendenčně deformované nebo zcela vymyšlené události. Ty už ale zdaleka nemají tenhle půvab. Ale v dětství tahle kniha byla prostě něco. Jenom mi trochu vadily ty abstraktní ilustrace.