Mechanický pomaranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305434/bmid_mechanicky-pomaranc-CdB-305434.jpg
4
2338
2338
Už pred viac ako polstoročím, keď Mechanický pomaranč vyšiel prvý raz, sa stal „klasikou“ a zaradil sa medzi to najlepšie, čo priniesla moderná literatúra. Rovnomenný film, ktorý podľa knihy nakrútil Stanley Kubrick, sa rýchlo stal kultovým a dodnes má svojich verných fanúšikov. Príbeh sa odohráva v Londýne. Hlavná postava Alex je vodcom štvorčlennej skupiny tínedžerov, ktorá pácha rozličné násilnosti. Medzi sebou sa rozprávajú bizarným slangom s implantovanými rusizmami. Alexa po čase chytia a dostane sa do väzenia, kde ho čaká hrozivý trest s nepredstaviteľnými následkami. Experimentálna liečba ho zmení na krotkého baránka, ktorý sa už nikdy nedopustí násilia, ale zároveň ho tak zbaví aj možnosti voľby medzi dobrom a zlom, jeho ľudskej podstaty. Kniha je fascinujúcim jazykovým koncertom, brilantnou štúdiou zla v človeku aj drsnou antiutópiou v orwellovskom duchu. K slovenskému čitateľovi sa dostáva v druhom vydaní, doplnenom o detaily z originálneho textu, ktorý sa považuje za jediný autorizovaný rukopis, a slovník slangových výrazov.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Lingvistická symfonie pro všechny, kteří nehodlají rozpitvávat sociální interakci. Až se z toho motá gulliver (to je hlava, vážení!).
Jelikož si v perlotvorbě přezdívek a patvarů sám libuji, s uspokojením zjišťuji, že neologismy nejsou výpotkem teprve zkratkovité komunikace digitálního světa.
Strach a svrab v Las Vegas, Balada z černýho asfaltu, Narkothing budiž příbuzné story ze šikmé plochy, o sebrance, která parazituje na okolí. Baví mě ta šikmá plocha, na kterou mě to bytostně neláká. Nerozumbraduji nad širší vypovědí o společnosti. 15/20
Literární Devátá od Ludwiga vana! Vysoce nadčasová.
Můžete ji milovat, můžete ji nenávidět, ale těžko k této knize zůstanete lhostejní.
Fascinace jazykem týnů vyžaduje zvláště v první části vyšší soustředění. Po všech stránkách to není lehké čtení. Postupně se však jazyk zaryje pod kůži.
"Dobrota totiž pochází zevnitř, 6655321. Dobrota je cosi, co si volíme. Když člověk nemůže volit, přestává být člověkem."
...
"Být dobrý nemusí být pěkné, můj malej 6655321. Být dobrý, může být strašné. A když tohle říkám, uvědomuju si, jak rozporuplně to zní … Co chce vlastně Bůh? Chce Bůh snad dobrotu, nebo volbu dobra? Je snad člověk, který si vybírá zlo, jistým způsobem lepší než člověk, jemuž je dobro uloženo jako trest? Jsou to hluboký a těžký otázky, můj malej 6655321."
"Tak co teda jako bude, he?"
Ze začátku jsem neustále listoval dozadu ke slovníku, abych žargonu rozumněl, po dočtení knihy mám problém ho nepoužívat v reálném životě :-) Závěr knihy mě trochu zklamal, přišel mi takový "nijaký" - jako kdyby autor nevěděl, jak to ukončit. Po přečtení doslovu jsem pochopil, že to tak asi opravdu bylo, vzhledem k tomu, že to (na návrh autora) nejprve vyšlo bez poslední kapitoly :-)
Tak jsem to konečně docetla. A myslela jsem, ze knihu hned na začátku vrátím do knihovny. Každý druhy slovo jsem hledala. Druhá a třetí část uz se cetla lip a pro mne byla i vic zajímavá. V každým pripade to není muj šálek čaje.
V řadě první klóbrc dolů před překladatelem, muselo být CHOROŠNĚ náročné, argot zanechat původnímu významu a zároveň udržet jeho kouzlo. Na něj si časem člověk zvyknul a spoustu anglicismů významově odtušil. Co se týče tématu, už u aktuálnosti pokulhává. Na mě toho násilí bylo vážně nadmíru a ani mě nějak nefascinovalo. Antihrdina Alex je zkažen jak jablka na kompostu, ale je vcelku paradoxní, že jsem mu během jeho křivolaké cesty životem i vcelku fandil :D
Celkově pěkné dílo (narozdíl od filmu pana Kubricka), ale čekal jsem možná decentně více.
Dlouho jsem si chtěla Mechanický pomeranč přečíst, přestože jeho příběh jsem znala velmi stroze, jakmile jsem se ke knize dostala, přečetla jsem ji snad okamžitě. Uznávám, musíte se připravit na spoustu krve, násilí a odporností... Ovšem otázka, kterou se celé dílo zabývá je dokonalé a i když jsem mnohokrát myslela, že knihu budu muset s nechutí odhodit do kouta, nemohla jsem si pomoci a číst dál, protože přiznejme si, že každého alespoň trochu fascinuje smrt nebo násilí... Chce to dávku odvahy a ROZHODNĚ se pusťte do čtení!
Mechanicky pomeranč je kultovní záležitost. Skvělý je i stejnojmenný film od Kubricka. Takze kdo tohoto režiséra miluje si přijde na sve. Doporučuji se nejdrive podivat na film. Bude Vam při čtení inspiraci.
Tak tohle pro mě bylo fakt náročné. Jednak tématem, jednak po jazykové stránce - po té především. U každého třetího slova jsem přemýšlela, co vlastně znamená.
Ve vydání, které máme doma, je spousta doplňujících materiálů, mj. je čtenář seznámen s Burgessovou nespokojeností ohledně Kubrickovy adaptace... (Ach ti literáti... :) )
Mimochodem - je to nejvíc ČB obálka, kterou jsem sehnala pro splnění Čtenářské výzvy 2019 :)
S týnským jazykem se člověk v momentu vypořádá, horší to ale je se skutky, které jsou v knize popsány. A je jedno, zda je páchá ten, koho autor (či snad my?) označí za zločince, vláda nebo oběti kriminálních činů. Ve výsledku jsou zločinci všichni, jen pro to mají jiné pohnutky. Tolik násilí, které bylo až moc skutečné, jsem zatím snad v knize pořádně nezažila, proto jsem měla ze začátku problém, jestli knihu vůbec dočtu.
Na konci si člověk uvědomí, že vlastně celou knihu sympatizoval s každým. Jako bychom byli emko s téčkem, kteří tyhle gražny buči, co dělají jejich bajati nebo čajiny, přehlíželi, protože je máme rádi, ať udělají cokoliv. Vlastně nikomu z nich nemůžeme nic vyčítat, protože ta volba... Jsme si vážně tak jistí, že ji máme?
UPOZORNĚNÍ: Následující text obsahuje mnoho morálky. Opravdu mnoho. Dokonce tak mnoho, že si možná po jeho dočtení budete mnout nohu a nebudete vědět, čí je.
Mechanický pomeranč čtenáře nenásilně vede k úvahám o hodnotě nesvobodného činu a asi by se dalo spokojit s prohlášením, že něčím podmíněný skutek ztrácí svůj morální rozměr, tečka.
Když ale vezmeme v potaz skutečnost, že je nám morálka od dětství vštěpována podmiňováním libostí/nelibostí, přijetím/odmítnutím a že na takovýchto základech zbudovaná emoční provázanost s morálním kodexem nás do značné míry životem provází i dál, tak se nabízí otázka, nakolik jsme vlastně jen otroky viny, trestu, touhy po spokojenosti, vnitřním klidu, štěstí („altruismus“ jakožto vrcholný úskok, klička sobectví)?
..Vlastně by šlo jít dál a říct, že jedinými opravdu svobodnými a v pravém smyslu slova morálními bytostmi by mohly být ty, co se zcela bez ohledu na odměnu či trest uvedou s morálním kodexem (pro abstrakci samu) v soulad, nebo se vůči němu principielně vymezí a zavrhnou jej. Mluvím o bezcitných otrocích morální logiky, o světcích a démonech.
Upřímně nevím, zda je skutečné přijetí kteréhokoli z obou extrémů (Segal v „Nico, víc, než zákon“ je pochopitelně mimo všechny kategorie) vůbec v lidských silách. Ani jestli by to bylo dobře.
A vůbec, když už salónně žvaním; ono takové to normální, obyčejcké otročení, kdy se po dobrém skutku i dobře cítíme a po špatném v nás červík razí nové linky metra, zas tak zle vymyšlené není; S Alexem a jeho frendíky bych si o tom moc rád popovídal, vysvětlil jim to, pak bychom se objali, poplácali po ramenou, slzička by jistě ukápla a pak by mě pověsili za nohu na kandelábr; pod svícnem je zimela.
Autor vypouští jeden extrémní jed za druhým a zcela impotentními činí veškeré protilátky (rodiče, rodina, škola, nápravná zařízení, policie, vězeňský systém, medicína atd. atd.), čímž způsobuje po dvacet kapitol hromadu čtenářské bolesti na poli etickém, filozofickém či politickém. A jako mávnutím kouzelného proutku se (v původním anglickém vydání) pro pokoj vlastní či čtenářovi duše, (spíše však nakladatelovy kapsy) pokusí ránu prvotní „jakýmsi“ zrychleným samohojením alespoň částečně, leč velmi nedůvěryhodně uzdravit. Vzniku kultu rozumím, ale plošné oblibě bohužel ne...
Psychologický profil, sonda do duše Alexe působí věrohodně... Ne že bych s Alexem sympatizovala, ale měla jsem pro něj jaksi pochopení, vyvolávalo to ve mě to správné čtenářské kontroverzní zděšení... jen poslední kapitoly, kdy se setkává se svými oběťmi bych oželela ... působí to nadbytečně...
Doporučuji.
Když jsem poprvé otevřela tuto knížku, tak jsem si řekla to nedám. Trvalo mi ale jenom pár stránek než jsem se trochu začetla a přivykla jazyku, kterým je napsána a pak už jsem jí doslova hltala a nemohla jsem přestat, až jsem ji dočetla celou. Příběh je to zajímavý a nutí člověka přemýšlet. Film jsem zatím neviděla, ale rozhodně se na něj chystám. Za mě pět hvězdiček, stojí za to si ji přečíst.
Co teda jako bude, he?
Chvíli jsem si musela zvykat na jazyk, kterým je tato kniha psaná. Ale poklona překladateli, protože to muselo dát spoustu práce.
Příběh je děsivý a vhání do hlavy spoustu otázek, ale vlastně nenacházím odpovědi...
Je člověk vůbec dobrý, když nemá na výběr?
Urcite kultovni vec ale cele to muze podekovat hlavne filmovemu zpracovani fanatickeho ale skveleho S.Kubrika ktery timto dilem terorizoval sve herce.Za me knizka vyborna ale stacilo precist jednou a film sem videl uz x krat:)))
„Dobrota je cosi, co si volíme. Když člověk nemůže volit, přestává být člověkem.“
Kam až lze zajít při ochraně společnosti před nebezpečnými individui, násilníky, vrahy? Existují argumenty pro a proti trestu smrti, setkal jsem se též s velmi racionálním odůvodněním proč nemít doživotní vězení. A co nedobrovolná převýchova ke konání dobra, respektive k averzi k násilí? Právě tohle zpracovává autor v této knize. Je to věčné téma, svoboda jednotlivce versus ochrana společnosti. Svoboda a s tím související nejvyšší odpovědnost za všechny své činy, tedy i povinnost podrobit se trestu versus ochrana společnosti umělou manipulací s myslí svobodného jednotlivce a tím de facto konečné a nevratné odepření svobody myslet tomuto jednotlivci. Morálnost zachování svobodné volby versus vyšší zájem společnosti. Humanistický hlavolam par excellence. A řešení má jen v autoritářském režimu.
Přestože text poněkud zestárl, společnost se za těch téměř 70 let posunula výrazně jinam, a hlavně výrazně znecitlivěla tak, že popis násilí, který ve své době musel působit jako zjevení, dnes málokoho ohromí a odzbrojí, přesto, jako memento doby, jako varování kam lze zajít, je nutné knihu doporučit. Kolem knihy je právem vystavěn kult. A kromě toho, nelze neobdivovat autorovu invenci při práci s textem, při implementaci nového jazyka, argotu frendíků (a stejně tak nelze neobdivovat um překladatele a převod slangu do češtiny), bez slovníku na konci knihy bych byl často ztracen.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviaceAutorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
ABSOLUTNĚ CH-O-R-O-Š-N-Ý.
Souhlasím, že násilné scénky jsou občas přehnané a Alex je jedna z nejodpornějších postav, o kterou jsem kdy zavadila. Ale genialitu téhle knihy nelze potlačit.
Tak za prvé, jazyková stránka. Zatím jsem nečetla knihu, kde by si autor s jazykem tak vyhrál a nechal mě nad ním bádat, což mě neuvěřitelně bavilo. Varuji, že Alexova pestrého slovníku se budete po dočtení ještě dlouho zbavovat.
Za druhé, název. Mechanický pomeranč. Spojení něčeho živého organického (jako pomeranč nebo Alex) s něčím neživým a zmechanizovaným (jako hodiny (v originále "clockwork orange") nebo vymývání mozku).
Za třetí, příběh. Za mě neuvěřitelně silné. Poukazuje to totiž na jednu velmi zajímavou myšlenku: "Dobrota je cosi, co si volíme. Když člověk nemůže volit, přestává být člověkem." Nadčasové téma! A kontrast Alexovy osobnosti (krutost x něha a láska ke klasické hudbě) tam perfektně zapadl a dodal knize lidskost.
Knihu jsem si hned běžela koupit, dnes ji mám na čestném místě v knihovně a sem tam do ní nahlídnu, abych nevypadla z týnštiny. :)