Mechanický pomaranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305434/bmid_mechanicky-pomaranc-CdB-305434.jpg
4
2338
2338
Už pred viac ako polstoročím, keď Mechanický pomaranč vyšiel prvý raz, sa stal „klasikou“ a zaradil sa medzi to najlepšie, čo priniesla moderná literatúra. Rovnomenný film, ktorý podľa knihy nakrútil Stanley Kubrick, sa rýchlo stal kultovým a dodnes má svojich verných fanúšikov. Príbeh sa odohráva v Londýne. Hlavná postava Alex je vodcom štvorčlennej skupiny tínedžerov, ktorá pácha rozličné násilnosti. Medzi sebou sa rozprávajú bizarným slangom s implantovanými rusizmami. Alexa po čase chytia a dostane sa do väzenia, kde ho čaká hrozivý trest s nepredstaviteľnými následkami. Experimentálna liečba ho zmení na krotkého baránka, ktorý sa už nikdy nedopustí násilia, ale zároveň ho tak zbaví aj možnosti voľby medzi dobrom a zlom, jeho ľudskej podstaty. Kniha je fascinujúcim jazykovým koncertom, brilantnou štúdiou zla v človeku aj drsnou antiutópiou v orwellovskom duchu. K slovenskému čitateľovi sa dostáva v druhom vydaní, doplnenom o detaily z originálneho textu, ktorý sa považuje za jediný autorizovaný rukopis, a slovník slangových výrazov.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
V prvé řadě smekám před překladateli.Tato kniha musela být oříškem.
Název knihy jsem již několikrát slyšela.Zaslechla jsem něco i o filmu ale blíže jsem se o obsah nikdy nezajímala.O to větší pro mě bylo překvapení, když se mi kniha dostala do rukou a já začala číst.
První část knihy je brutální a násilnická.Druhá půlka pak přímo děsivá.Vede vymývaní mozků skutečně k nápravě? Může takový člověk pak skutečně fungovat a vést plnohodnotný život?
Kultovní kniha ale vracet se k ní zřejmě už nebudu.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih! Hlavní hrdina Alex miluje vážnou hudbu – Beethowena, ale také drogy, sex a násilí. Příběh vypráví o něm, jeho partičce „frendíků“ a jejich výprav za násilím.
Kniha je psána realisticky, někdy až naturalisticky, takže vás popisy znásilnění a vandalství neminou. Dílo je komponované jako hudební skladba do 3 částí po 7 kapitolách (tendence Burgesse jako skladatel). Styl psaní spočívá ve specifickém jazyku – argotu (jazyk „týnů“), který používá celá parta. Jejich slang je směs anglismů, rusismů, germanismů a neologismů, a je jakýmsi odlišujícím rysem od starší generace. V zadní části knihy najdete i slovník, který po začtení se a pochopení základních výrazů nebudete vůbec potřebovat (strašně mě ten jazyk bavil, po chvilce zvyku je to humorné).
Dějově je to jedna velká jízda. Z ulic a mléčného baru do pokoje, z pokoje utečete vykrádat baráky a z nich vás to dostane do vězení.
Knihu doporučuji všem příznivcům postmoderny a těm, které zaujala kniha tematicky.
Moc vysoká očekávání, možná ten otravný překlad, možná těch několik slov a spojení, co mě neuvěřitelně rozčilovaly...
Čekala jsem mnohem, mnohem víc. Kéž by se autor dostal hlouběji, tak nádherné téma! Takhle nezbývalo, než si jen domýšlet, jak skvělé dílo to mohlo být, kdyby jen nešlo tak plytce po povrchu.
Co říct? Knihu jsem si chtěla přečíst, protože jednak patří v podstatě mezi (postmoderní) klasiku, jednak protože mě vážně zajímalo, co se skrývá za tak zajímavým názvem. Upřímně jsem nevěděla, do čeho jdu. A bylo to dost překvapení.
Jazyk týnů byl pro mě prvních pár stránek dost rušivý, ale člověk si celkem dobře zvykne (pomohlo k tomu výrazně i to, že v české podobě vycházel hodně z angličtiny). Tady tedy rozhodně klobouk dolů zejména překladateli, luštit to a pak převádět z rusizmů jinam chtělo určitě trpělivost. Od autora to byl rozhodně originální tah, který jen podtrhl surovost a brutalitu děje a velkou částí přinesl knize proslulost, které se dnes těší.
Děj je trochu šokující. Ale veškerá brutalita a zrůdnosti, kterých se Alex dopouští, dobře připravují půdu pro nastolení zajímavé filozofické otázky. Kdyby se Alex dopustil jen pár malých rošťárniček, rozhodně by to nemělo tu působivost a nebylo by zde takové morální dilema. To ale neznamená, že se mi líbilo všechny ty popisy číst. Knížka je to tenoučká, ale připadalo mi, jako by měla trojnásobek stran. Pořád jsem si říkala, kdy už se příběh posune někam jinam… a bylo to zadlouho. Konec pro mě bohužel vyšuměl dost do ztracena. Suma sumárum jsem se nemohla přemluvit k více než 3 hvězdám z 5.
Výtečné hrátky s novým slangem. Díky za trochu brutality do života! Knížka dle reakcí mého okolí asi není pro každého, ale stojí za překonání prvotního šoku a znechucení.
Co teda jako bude, he?
Vážně chorošná buč, bratři moji. Jestli se decidujete, zda si tuhle kšonžku přečíst, tak nebuďte stupído a určitě to udělejte. Žádnej fír, na ty podivný verdy si kvikle zvyknete a už pak nebudete moct jinak. Tohle není žádnej físíz. Věřte mi a nebo mi polibte šáry. Je to na vás, frendíci.
Co teda jako bude, he?
Tejto knihe som sa dlho vyhýbala a potom som ju vyhrala, tak som si povedala, že to bude znamenie a čas vziať ju do lapákov :)
Spočiatku mi to nešlo do gulivera a chytal ma razdraz, keď som začala lukovať na tie podivné wordy. Z každej strany fŕkala bladka, skrímovali voisy, tolkovalo sa, fajčili sa rakoviny a pilo sa moloko s nožmi počas každej najtky. Neverila som vlastným glazom a ani sa mi nedrimovalo, že to dočítam. Trvalo mi hodne dlho, kým som sa začítala, potom už to išlo odinočky.
Neviem úlne objektívne zhodnotiť preklad,
no samozrejme som si potom hľadala články o tom ako vznikol nadsat, čo ma veľmi zaujímalo. Obávam sa, že pri prekladoch sa stráca veľa z originálu, miestami slova znejú nasilu, inokedy prirodzene.
Myšlienka románu je nepochybne silná, nedávno som čítala Kvety pre Algernona, takisto narazíme na myšlienku manipulovania so slobodnou voľou.
No povedzme si úprimne, či píplovia urobili nejaké chorošné stvary odinočky, keď dostal slobodnú voľu, sme poriadne v šaroch, celý tento náš svet a tikáč sme umlčali tým, čo nám vyhovuje.
Kniha napsaná specifickým jazykem, na který jsem si po pár stránkách zvykla. Neskutečně silný příběh, který nutí k zamyšlení. Po přečtení na tuto knihu jen tak nezapomenete....
Kniha je psaná zvláštním způsobem - když jsem ji otevřela a přečetla půlku první stránky - odložila jsem ji s přesvědčením, že tohle prostě nedám a knihu číst nebudu. Druhý den mi to ale nedalo, a zkusila jsem to ještě jednou. Překvapilo mne, že už se mi to četlo lépe a nakonec jsem knihu přečetla i přes netypické užívání poangličtěných slov. Příběh je drsný, ale zajímavý. A nakonec rada - na konci knihy je překlad použitých výrazů, na což jsem přišla, až když jsem byla v polovině knihy:).
Věděla jsem, že je to klasika, kterou si chci přečíst, ale vůbec jsem nevěděla o čem to je.
A bylo to hodně překvapující.
Alex deLarge miluje Beethovena. Ale taky sex a násilí. Znásilňování žen, pouliční potyčky a krádeže jsou na denním pořádku.
Dokud se Alex neocitne ve Státním nápravném zařízení, kde mu brutálním způsobem vymyjí mozek.
Kniha je psána neuvěřitelně naturalisticky, některé scény jsou opravdu nechutné, přesto je to skvost!
Ten jazyk jakým je to psáno, ta myšlenka díla, to jak vás autor dokáže přimět litovat hlavního hrdiny, který je neuvěřitelný sígr...
To všechno stojí za to, abyste si knihu přečetli!
Konečně jsem se k ní taky dostal. Po několika shlédnutích filmu a čtením článků o tom jaký je to kult. A je to kult myslím zasloužené. Krátká knížečka napsaná úžasným slangem, který v sobě míchá angličtinu a ruštinu a který asi bude pro řadu čtenářů celkem náročnou překážkou. Nastoluje ale velmi zajímavé otázky. Potrestat za násilí je správné. Ale je správné chronickému násilníkovi vymýt mozek a udělat z něj beránka? A jak tihle beránci pak přežijí v násilném světě? Mělo by se tedy vymýt mozek celé populaci abychom eliminovali násilí? Nenápadná větička ministra, který celý projekt podporuje, který chce aby se vyprázdnily věznice od vrahů a mohli tam být zavíráni političtí odpůrci to prohlubuje ještě víc. A tak dále. Výtečné, ale není to pro každého.
Nedovolím si hodnotiť počtom hviezdičiek, pretože rozhodne nepatrím do cieľovej skupiny kníh s dejom odohrávajúcim sa v dystopii. Knihu som si vybrala vrámci ČV, veľmi ma zaujal názov a priznám sa, že som nikdy nevidela ani len film (úprimne - ani ho vidieť nebudem). Kniha sa mi dosť ťažko čítala (nebolo to kvôli použitým výrazom). Vlastne ešte stále neverím, že som ju dokázala prečítať dokonca. Ale čo mi táto kniha dala? Rozhodne mi "pomohla" narušiť moju čitateľskú komfortnú zónu. A ďalšou vecou je, že mám niekedy pocit, že sa tento príbeh začína stávať skutočnosťou :(
Tato kniha sice není krásná. Ale je napsaná tak upřímně a poutavě, že náhle dokážete pochopit způsob uvažování člověka, kterého byste v běžném životě odsoudili bez možnosti přehodnocení názoru.
Alex je opravdu strašný antihrdina, který vás potrápí v mnoha částech knihy a to hlavně na začátku, který osobně považuji za nejslabší, avšak podstatnou část. Možná to bylo hlavně tím, že jsem si stále ještě zvykala na týnskou mluvu, která člověka opravdu hojně provází po celou dobu čtení a musela jsem děkovat za svou znalost angličtiny, která mi její pochopení trochu ulehčila. Na druhou stranu bych řekla, že právě tento Alexův "argot" je tou nejpodstatnější věcí, která vám tak rychle umožní splynout s jeho způsobem myšlení.
Jednou větou - velice zajímavé dílo s přesvědčivě vykresleným hlavním hrdinou a možná trochu kontroverzní myšlenkou o tom, že každý člověk má právo na svobodu volby bez ohledu na to, ať už se rozhodne pro dobro, či zlo.
Drogy a násilí, které páchá banda mladých kluk, a které se jim obratem vrací. Hlavní postava Alexe je zvláštní, je zlá a krutá, ale uvnitř je to inteligentní a citlivý kluk (viz. Beethoven), ale nemůže to přece jen tak ukázat světu.
Ale jo, děj byl zajímavý, nicméně v první části jsem měl tendence přeskakovat některé pasáže popisující násilí a druha část byla přeci jen čtivější.
Príma, príma, prím
Fakt chorošná knížečka, ve které se vyrážej cány, drinkujou mlíčka a tolkuje se tam asi takhle.
(hedka, houm, pejpry, vojs, píply...)
Ale jinak rozhodně jedna z mála maturitních knih, které vás vtáhnou do děje.
Hlavní postavou je Alex (Saška) – násilný hjumaník a (nechci být sprostá, ale...) jedním slovem hajzl. Dělá mu hrozně dobře, když: někoho může zmlátit do krve, okrást, znásilnit...
Jeho světlejší stránka: rád poslouchá vážnou hudbu např. Mozarta, Bacha... jo a taky rád drinkuje tý s mlíkem.
Kniha je rozdělena do tří částí, které bych popsala asi tahle:
1) Alex, jeho komplicové a jejich lotroviny
2) Alex ve vězení a následně jeho napravení v lepšího člověka
3) Alex na svobodě
Kniha o (skoro) absolutní osamělosti. Tak mi to aspoň připadalo. Náš Pokorný Vyprávěč je totiž bezesporu inteligentním klukem (a risknu i označení citlivým), který dokáže o hudbě, konkrétně LudwigVanovi, mluvit jako nikdo jiný (ten popis skladby, kterou si nově koupil a testoval doma na rozvinutém stereu, byl fakticky nejlepším popisem hudby, jaký jsem v jakékoliv knížce zaznamenal) je dobou spárován s blby, kteří mají v životě rádi snad jen razítkování jiných lidí pěstmi.
Nemyslím si, že Alex je bezchybný svatoušek, nicméně mám zato, že za spoustu jeho mínusů může ta opravdu nepříliš zářná budoucnost (což je v knize tuším i naznačeno). Svou roli zde hrají i Alexovi rodiče, kteří jsou (intelektuálně) asi krapet nesmělejší.
Velkým plusem je myšlenka o nuceném dobru a dobrovolném zlu.
Jako další plus vidím řeč týnů, která opravdu přidává na klimatu a uvěřitelnosti.
Dalším menším plusem je pro mne poslední, hodně diskutovaná smířlivá kapitola, kde se hrdina rozhodne něco jako polepšit a snad si najít i družku a založit rodinu. Je otázkou, zda se dokáže polepšit takový grázl, který uvykl určité volnosti činů a rád bych viděl ženskou, která by ho dokázala nějak... zkrotit a polepšit. Nicméně v mých očích tahle kapitola přidala postavě na plastičnosti (podtrhuji, že pouze přidala), Alex se konečně rozhodl pro nějaký cíl.
Díky těmhle věcem (a nejen) je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Autor ukazuje, že i záporná postava nemusí být 100% záporná a že i taková vám může přirůst k srdci („Spolek přátel krásné literatury...“ a „Tulák po hvězdách“- dívám se na vás).
Těm, kteří se nedokážou přenést přes násilí, kterého tu není málo, můžu doporučit, aby tu knihu nechali na pár let být, řádně se na ni připravili (pozadí, vedoucí Burgesse k napsání) a dali ji ještě šanci. Tady opravdu nejde jen o násilí.
P.S. Doporučuju černé vydání od Odeonu- skvostné nejen graficky, ale i obsahově díky různým dodatkům.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviaceAutorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Jedna z nejlepších knih, co jsem četl. Rozhodně patří do top 3. Kousněte to, že musíte každou chvíli překládat argot.. a po*erete se. Skvělá knížka..