Mechanický pomaranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529089/bmid_mechanicky-pomaranc-65ba962480de6.jpg
4
2363
2363
Už pred viac ako polstoročím, keď Mechanický pomaranč vyšiel prvý raz, sa stal „klasikou“ a zaradil sa medzi to najlepšie, čo priniesla moderná literatúra. Rovnomenný film, ktorý podľa nej nakrútil Stanley Kubrick, sa rýchlo stal kultovým a dodnes má svojich verných fanúšikov. Príbeh sa odohráva v Londýne. Hlavná postava Alex je vodcom štvorčlennej skupiny tínedžerov, ktorá pácha rozličné násilnosti. Medzi sebou sa rozprávajú bizarným slangom s implantovanými rusizmami. Alexa po čase chytia a dostane sa do väzenia, kde ho čaká hrozivý trest s nepredstaviteľnými následkami. Experimentálna liečba ho zmení na krotkého baránka, ktorý sa už nikdy nedopustí násilia, ale zároveň ho tak zbaví aj možnosti voľby medzi dobrom a zlom, jeho ľudskej podstaty. Kniha je fascinujúcim jazykovým koncertom, brilantnou štúdiou zla v človeku aj drsnou antiutópiou v orwellovskom duchu. K slovenskému čitateľovi sa dostáva v treťom vydaní, doplnenom o doslov profesora Antona Heretika st., psychológa a psychoterapeuta. Zároveň obsahuje detaily z originálneho textu, ktorý sa považuje za jediný autorizovaný rukopis, a slovník slangových výrazov.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Ikar (SK)Originální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Drogy a násilí, které páchá banda mladých kluk, a které se jim obratem vrací. Hlavní postava Alexe je zvláštní, je zlá a krutá, ale uvnitř je to inteligentní a citlivý kluk (viz. Beethoven), ale nemůže to přece jen tak ukázat světu.
Ale jo, děj byl zajímavý, nicméně v první části jsem měl tendence přeskakovat některé pasáže popisující násilí a druha část byla přeci jen čtivější.
Príma, príma, prím
Fakt chorošná knížečka, ve které se vyrážej cány, drinkujou mlíčka a tolkuje se tam asi takhle.
(hedka, houm, pejpry, vojs, píply...)
Ale jinak rozhodně jedna z mála maturitních knih, které vás vtáhnou do děje.
Hlavní postavou je Alex (Saška) – násilný hjumaník a (nechci být sprostá, ale...) jedním slovem hajzl. Dělá mu hrozně dobře, když: někoho může zmlátit do krve, okrást, znásilnit...
Jeho světlejší stránka: rád poslouchá vážnou hudbu např. Mozarta, Bacha... jo a taky rád drinkuje tý s mlíkem.
Kniha je rozdělena do tří částí, které bych popsala asi tahle:
1) Alex, jeho komplicové a jejich lotroviny
2) Alex ve vězení a následně jeho napravení v lepšího člověka
3) Alex na svobodě
Kniha o (skoro) absolutní osamělosti. Tak mi to aspoň připadalo. Náš Pokorný Vyprávěč je totiž bezesporu inteligentním klukem (a risknu i označení citlivým), který dokáže o hudbě, konkrétně LudwigVanovi, mluvit jako nikdo jiný (ten popis skladby, kterou si nově koupil a testoval doma na rozvinutém stereu, byl fakticky nejlepším popisem hudby, jaký jsem v jakékoliv knížce zaznamenal) je dobou spárován s blby, kteří mají v životě rádi snad jen razítkování jiných lidí pěstmi.
Nemyslím si, že Alex je bezchybný svatoušek, nicméně mám zato, že za spoustu jeho mínusů může ta opravdu nepříliš zářná budoucnost (což je v knize tuším i naznačeno). Svou roli zde hrají i Alexovi rodiče, kteří jsou (intelektuálně) asi krapet nesmělejší.
Velkým plusem je myšlenka o nuceném dobru a dobrovolném zlu.
Jako další plus vidím řeč týnů, která opravdu přidává na klimatu a uvěřitelnosti.
Dalším menším plusem je pro mne poslední, hodně diskutovaná smířlivá kapitola, kde se hrdina rozhodne něco jako polepšit a snad si najít i družku a založit rodinu. Je otázkou, zda se dokáže polepšit takový grázl, který uvykl určité volnosti činů a rád bych viděl ženskou, která by ho dokázala nějak... zkrotit a polepšit. Nicméně v mých očích tahle kapitola přidala postavě na plastičnosti (podtrhuji, že pouze přidala), Alex se konečně rozhodl pro nějaký cíl.
Díky těmhle věcem (a nejen) je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Autor ukazuje, že i záporná postava nemusí být 100% záporná a že i taková vám může přirůst k srdci („Spolek přátel krásné literatury...“ a „Tulák po hvězdách“- dívám se na vás).
Těm, kteří se nedokážou přenést přes násilí, kterého tu není málo, můžu doporučit, aby tu knihu nechali na pár let být, řádně se na ni připravili (pozadí, vedoucí Burgesse k napsání) a dali ji ještě šanci. Tady opravdu nejde jen o násilí.
P.S. Doporučuju černé vydání od Odeonu- skvostné nejen graficky, ale i obsahově díky různým dodatkům.
Rozhodně jsem chtěl knihu přečíst a srovnat s velmi kontroverzním filmem, ale složitost formátu jazyka mně odradil.Satisfakcí jsou přílohy knihy ve kterých se dočtete např. o rozdílech v ději knihy a filmů a názorech na dílo a informacích o autorovi.
Jsem vděčná za slovníček, i tak to bylo hustý. Ale prokousat se přes ten jazyk mi snad dalo zabrat nejvíc. Příběh bych si víc užila, kdyby to bylo napsaný "normálně". Za příběh 5, za jazyk 3.
Tohle musel být překladatelský oříšek. Když mi e-kniha najela, po první stránce jsem začal googlit, jestli nemám nějakou fanouškovskou verzi překladu nebo jestli nečtu něco jiného než knihu, která v perexu avizuje, že jde o jednu z nejlepších, jaká kdy byla napsána. Ne, jednalo se o orginální překlad a správnou knihu. Chorošně jsem lukoval. Asi po půlce knihy jsem propadal obavám, že až dočtu, budu mluvit týnským jazykem, ale nezůstalo mi to, uf.
Brutalita samotného děje mě překvapila a některé pasáže mě vyloženě znechucovaly. Ale je nutné uznat, že nebyly samoúčelné a nebylo to jen násilí pro násilí, pro efekt působící na čtenáře, ale mělo v kontextu děje podstatný význam (na rozdíl třeba od severských krimi) a bez něj by bylo těžké atmosféru příběhu vykreslit. S Alexem jsem ani v nejmenším nesoucítil, a to snad v žádném okamžiku. Dokonce jsem mu i přál, aby si nějaké to supernásilí okusil sám.
Vymývání mozku a zbavení možnosti volby je pro totalitní režimy zřejmě velmi lákavé. V kontextu dnešní doby, kdy si někteří lidé mozky vymývají sami časem stráveným na sociálních sítích, sledováním nenávistných videí šířených po e-mailu nebo sledováním některých televizních kanálů, je téma z mého pohledu pootočené ještě do trochu jiné roviny. Opravdu zbavuje možnosti volby společnost? Nezbavujeme se možnosti volby my sami? Stále aktuální je také využití Alexe jako objektu jednotlivých zájmových skupin - militaristické vlády prezentující ho jako pokrok, stejně jako opozice, které slouží jako odstrašující příklad zrůdnosti režimu. Zkrátka, každá mince má dvě strany a kdo má silnější PR, je o krok vpředu.
Suma sumárum, z knihy jsem nebyl kdovíjak u vytržení. Příběh zajímavý, ale nijak odzbrojující. Má hlubší myšlenku, která je v některých ohledech stále aktuální, ale nijak převratná. Hodnotil bych jako průměr, ale jednu hvězdičku navíc dávám překladateli (a smekám klobouk).
Naprostá kultovka ! Musím přiznat že určité zvraty v knize mě opravdu dostávali do čtenářské euforie. Díky za zážitek.
Veľmi originálna kniha o slobode, o možnosti voľby. Už tak náročné témy sú ešte vyšperkované jedinečným jazykom. Vlastne slangom v kombinácii angličtiny a ruštiny. Vzdávam poklonu prekladateľovi za skvelú prácu.
Mám z toho dost smíšené pocity. Prakticky nevím, jak se ke knize vyjádřit, ale pozitvní to asi nebude. Hrozně mi vadil, ten jazyk, kterým to je psaný. Zápletka mi vlastně přišla nudná. Bavila mě akorát druhá část, která se odehrávala ve vězení a v léčebně. Celé mi to přišlo těžko uvěřitelné. Dvě hvězdičky dávám právě za tu pasáž ve vězení, která byla celá čtivě vylíčená.
Nepochybně se jedná o dílo s velkým D, to byl taky jediný důvod, proč jsem knihu neodložila. Protože jsem si jí prostě vždy chtěla přečíst. Na mě byla ovšem moc hrubá a surová. U některých pasáží se mi dělalo špatně a byla jsem z nich naprosto zničená. Především proto, že si uvědomuju, že lidi jako Alex existují i v běžném životě a nejen v knihách.
Neskutočné dielo! Jazyk vas síce zo začiatku štve, ale na konci knihy (aspoň v novšom vydaní) je slovník. Bohužial ja som to zistil až po dočítaní.
Ale, bratři, to jejich okusování si nehtů nad tím, co je příčinou špatnosti, ze mě dělá pěkně usměvavýho bajata. Vůbec je nezajímá, co je příčinou dobra, tak proč ten druhej krám? Pokud sou píply dobrý, tak asi proto, že se jim to líbí, a já jim jejich potěšení nemíním brát, tak ať se do tý druhý stránky taky nemíchaj.
Být dobrý nemusí byt dobré, můj malej 6655321. Být dobrý může byt strašné. A když ti tohle říkám, uvědomuju si, jak rozporuplně to zní. Co chce vlastně Bůh? Chce Bůh snad dobrotu nebo volbu dobra? Je snad člověk, který si vybírá zlo, jistým způsobem lepší než člověk, jemuž je dobro uloženo jako trest?
Jsou knihy, které jsou známé a v různých seznamech, co si člověk musí přečíst a pak, když si to přečte ... tak neví, co říct.
Z první části knihy mi bylo tak zle, stejně jako hlavní postavě ve druhé části, tak jsem měla, co dělat, abych to překousala.
A víc opravdu nevím, co říct.
Ono, táto kniha je odpoveďou na otázku, čo ma už dlho omínala. Ak by sa Jekyllovi podarilo premeniť nie na svoje zlé ja - t.j. stelesnenie jeho najhorších možných vlastností, ale na jeho dobré, dokonalé ja, vyriešil by sa problém ľudstva? Burgess odpovedá nie. Násilné dobro nie je riešenie. A zlo ako také je nesmierne hlboko zakorenené v umení, hudbe, literatúre aj samotnej Biblii. Položme si otázku ako hlboko sme vlastne spätí - všetci, až na malú skupinku skoro svätých - s radosťou z násilia, z bolesti, ktorá nie je naša a z moci, ktorú prináša silová prevaha nad druhými. Máte radi thrillery, horory, vojnové romány, detektívky, akčné filmy, western? A čo táto kniha? Páčila sa? Tak máte jednoznačne sklon k radosti z násilia. Všetko, hádam okrem romantických a porno vecičiek (ale nezabúdajme na 50 odtieňov sivej a novú vlnu torture sexu) v sebe nesie väčší, či menší obdiv násilia, nadvlády a smrti... Je to jednoducho ozvena pravekej krvi divokej zvery v našich žilách alebo odtlačok smrteľného hriechu? Nech je ako chce, táto kniha núti rozmýšľať a to je to najlepšie hodnotenie, aké knihe možno dať.
Sonda do života mladého delikventa a psychopata, který se neštítí ničeho, hlavně že uspokojí sám sebe. Příběh s nečekanými zvraty poukazující určitou problematiku dospívání, chování mladých, kteří touží jen po zakázaném ovoci a podobný físíz.
Samotný slang mladíků mi prvních pár stránek docela vadil a musím říct že mě z toho i trochu pobolíval gulliver, naštěstí docela ovládám angličtinu, která v tomhle překladu hrála velkou roli, na rozdíl od ruštiny v originálu, takže jsem ani nemusel neustále přetáčet na slovníček a po chvíli jsem si na to i zvykl až se mi to dokonce začalo líbit.
Naprosto unikátní a chorošná kniha, na kterou jen tak nezapomenu. Vzdávám hold autorovi, za jeho vcítění se do tak prasácký postavy a celkově geniální styl, jakým knihu pojal. Už ten název, který vám absolutně nic neřekne a nevíte co od knihy čekat je postupem v knize geniálním způsobem odkryt jeho význam. Filmové zpracovaní je taky velice povedené ale i tak za mě kniha stále vede.
Po Dětech ze stanice Zoo, další kniha která dokáže otevřít oči a může mít nějaký dopad.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální patologie a deviaceAutorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Tato kniha sice není krásná. Ale je napsaná tak upřímně a poutavě, že náhle dokážete pochopit způsob uvažování člověka, kterého byste v běžném životě odsoudili bez možnosti přehodnocení názoru.
Alex je opravdu strašný antihrdina, který vás potrápí v mnoha částech knihy a to hlavně na začátku, který osobně považuji za nejslabší, avšak podstatnou část. Možná to bylo hlavně tím, že jsem si stále ještě zvykala na týnskou mluvu, která člověka opravdu hojně provází po celou dobu čtení a musela jsem děkovat za svou znalost angličtiny, která mi její pochopení trochu ulehčila. Na druhou stranu bych řekla, že právě tento Alexův "argot" je tou nejpodstatnější věcí, která vám tak rychle umožní splynout s jeho způsobem myšlení.
Jednou větou - velice zajímavé dílo s přesvědčivě vykresleným hlavním hrdinou a možná trochu kontroverzní myšlenkou o tom, že každý člověk má právo na svobodu volby bez ohledu na to, ať už se rozhodne pro dobro, či zlo.