Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144004/bmid_mechanicky-pomeranc-WhL-144004.jpg
4
2363
2363
V blíže neurčeném velkoměstě se pohybuje parta teenagerů, která se vyjadřuje specifickým slangem a na primitivní úrovni se baví pácháním násilí na druhých bez nejmenších výčitek svědomí. Teprve s přicházející dospělostí dokážou někteří z nich, mezi nimi i hrdina této knížky, přemýšlet nad dosavadní existencí a pokoušet se o život podle jiných měřítek. Podobnost s některými skupinami současných mladých lidí je nápadná a alarmující. Úspěšný kultovní román z 60. let 20. století od nekonvenčního anglického autora sugestivně zobrazuje děsivost individuálního i společenského násilí a hloubku lidské bezcitnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Volvox GlobatorOriginální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Velice zvláštní zvláštní zvláštní kniha. Moje první zkušenost byla skrze filmovou produkci Kubrickovu, ale naštěstí v době tak vzdálené, že si toho mnoho nepamatuji. Kniha je psána jako zpověď hlavního protagonisty. V originálním znění je Alexův argot silně ovlivněn slovanskými jazyky, takže je vcelku srozumitelný pro čtenáře naší provenience. Přesto je nutné si chvíli zvykat, o to zajímavější pak je, když se v ději objeví postava, která hovoří "běžnou" angličtinou.
Zasazení příběhu do dystopické verze budoucnosti je rozhodně zajímavé, čtenář cítí jisté náznaky orwellovského světa, ale rozhodně se nejedná o žádnou kopii. Vpravdě většina myšlenek autora působí vcelku originálně a pro čtenáře sci-fi žánru rozhodně doporučená četba.
Četla jsem v angličtině,
a jak již bylo předesláno, netřeba slovníku.
(I když je pravda, že ten teen-slovník mě ze začátku trochu odrazoval, než si člověk zvykl)
Ale ano, rozhodně vás tahle kniha donutí přemýšlet!
Přiznávám, že násilné scény jsou "zvláštně" přehnané, ale jen to vlastně podtrhuje osobnost hlavního hrdiny a svět, ve kterém se děj odehrává.
Za mě, rozhodně doporučuju!
Ke čtení jsem se dlouho odhodlávala, odrazovala mě týnština. Díky překladateli a jeho uzpůsobení (rusky neumím, angličtinu docela zvládám) to ale nebyl vůbec problém a význam většiny slov lze intuitivně odvodit.
++SPOILER
Docela by mě zajímalo, jestli se Burgess léčbou inspiroval v protialkoholní léčebně - Alexova léčba nějak nápadně připomíná účinky antabusu.
++
Kromě etických otázek, ve mě kniha vyvolává i spoustu otázek, co autora vede k tomu, aby popisoval násilí takhle brutálně. Zda něco takového zažil, páchal nebo se jedná o jeho skryté fantazie. Možná to má souvislost s tím, co se stalo jeho ženě, těžko říct.
Každopádně bude teď nějakou dobu o čem přemýšlet...
(SPOILER)
Hvězda dolů za konec.
** SPOILER **
Nějak mi nesedí, že se Alex na konci změnil. Že ho doslova přestalo bavit supernásilí a kartáčování. To mu nežeru. Lidi se mění, jasně, ale z násilníka taťka v průběhu několika dní a za těchto podmínek?
Rozhodně Mechanický pomeranč vzbuzuje otázky ohledně nápravy vězňů. Ten experiment byl krutý. Dokonce jsem i krátce pocítila lítost nad Alexem, když už ani hudbu nemohl poslouchat. Ten experiment byl krutý, protože nezměnil násilníka v dobráka, jen mu zabránil násilí páchat. A je vůbec etické měnit člověka, i když takového jako Alex, i když vykonáváno s dobrým úmyslem?
Chorošná buč!
Nemusela jsem ani koukat do slovníku. Člověk tak nějak věděl co ty slova znamenají. Navíc jsem ji četla kdysi na střední, tak se mi to hezky vybavovalo.
Třeba si ji zas za 10 let přečtu.
Výzva 2020.
Chorošný? Brutálně! Musím se pochválit, že jsem se v tom newspeaku ani krapet neztratil a ono to výrazivo docela v kontextu smysl dávalo. Co se příběhu týče, docela mě překvapilo, jak hluboko se mi dostal film viděný naposledy před téměř dvaceti lety pod kůži a do paměti, protože téměř všechny zásadní scény se mi vybavovaly tak, jak se příběh odvíjel před mýma očima. Jen si autor opravdu mohl odpustit ten happyend, ánčto se do toho nějak moc nehodí.
ABSOLUTNĚ CH-O-R-O-Š-N-Ý.
Souhlasím, že násilné scénky jsou občas přehnané a Alex je jedna z nejodpornějších postav, o kterou jsem kdy zavadila. Ale genialitu téhle knihy nelze potlačit.
Tak za prvé, jazyková stránka. Zatím jsem nečetla knihu, kde by si autor s jazykem tak vyhrál a nechal mě nad ním bádat, což mě neuvěřitelně bavilo. Varuji, že Alexova pestrého slovníku se budete po dočtení ještě dlouho zbavovat.
Za druhé, název. Mechanický pomeranč. Spojení něčeho živého organického (jako pomeranč nebo Alex) s něčím neživým a zmechanizovaným (jako hodiny (v originále "clockwork orange") nebo vymývání mozku).
Za třetí, příběh. Za mě neuvěřitelně silné. Poukazuje to totiž na jednu velmi zajímavou myšlenku: "Dobrota je cosi, co si volíme. Když člověk nemůže volit, přestává být člověkem." Nadčasové téma! A kontrast Alexovy osobnosti (krutost x něha a láska ke klasické hudbě) tam perfektně zapadl a dodal knize lidskost.
Knihu jsem si hned běžela koupit, dnes ji mám na čestném místě v knihovně a sem tam do ní nahlídnu, abych nevypadla z týnštiny. :)
Lingvistická symfonie pro všechny, kteří nehodlají rozpitvávat sociální interakci. Až se z toho motá gulliver (to je hlava, vážení!).
Jelikož si v perlotvorbě přezdívek a patvarů sám libuji, s uspokojením zjišťuji, že neologismy nejsou výpotkem teprve zkratkovité komunikace digitálního světa.
Strach a svrab v Las Vegas, Balada z černýho asfaltu, Narkothing budiž příbuzné story ze šikmé plochy, o sebrance, která parazituje na okolí. Baví mě ta šikmá plocha, na kterou mě to bytostně neláká. Nerozumbraduji nad širší vypovědí o společnosti. 15/20
Literární Devátá od Ludwiga vana! Vysoce nadčasová.
Můžete ji milovat, můžete ji nenávidět, ale těžko k této knize zůstanete lhostejní.
Fascinace jazykem týnů vyžaduje zvláště v první části vyšší soustředění. Po všech stránkách to není lehké čtení. Postupně se však jazyk zaryje pod kůži.
"Dobrota totiž pochází zevnitř, 6655321. Dobrota je cosi, co si volíme. Když člověk nemůže volit, přestává být člověkem."
...
"Být dobrý nemusí být pěkné, můj malej 6655321. Být dobrý, může být strašné. A když tohle říkám, uvědomuju si, jak rozporuplně to zní … Co chce vlastně Bůh? Chce Bůh snad dobrotu, nebo volbu dobra? Je snad člověk, který si vybírá zlo, jistým způsobem lepší než člověk, jemuž je dobro uloženo jako trest? Jsou to hluboký a těžký otázky, můj malej 6655321."
"Tak co teda jako bude, he?"
Ze začátku jsem neustále listoval dozadu ke slovníku, abych žargonu rozumněl, po dočtení knihy mám problém ho nepoužívat v reálném životě :-) Závěr knihy mě trochu zklamal, přišel mi takový "nijaký" - jako kdyby autor nevěděl, jak to ukončit. Po přečtení doslovu jsem pochopil, že to tak asi opravdu bylo, vzhledem k tomu, že to (na návrh autora) nejprve vyšlo bez poslední kapitoly :-)
Tak jsem to konečně docetla. A myslela jsem, ze knihu hned na začátku vrátím do knihovny. Každý druhy slovo jsem hledala. Druhá a třetí část uz se cetla lip a pro mne byla i vic zajímavá. V každým pripade to není muj šálek čaje.
V řadě první klóbrc dolů před překladatelem, muselo být CHOROŠNĚ náročné, argot zanechat původnímu významu a zároveň udržet jeho kouzlo. Na něj si časem člověk zvyknul a spoustu anglicismů významově odtušil. Co se týče tématu, už u aktuálnosti pokulhává. Na mě toho násilí bylo vážně nadmíru a ani mě nějak nefascinovalo. Antihrdina Alex je zkažen jak jablka na kompostu, ale je vcelku paradoxní, že jsem mu během jeho křivolaké cesty životem i vcelku fandil :D
Celkově pěkné dílo (narozdíl od filmu pana Kubricka), ale čekal jsem možná decentně více.
Dlouho jsem si chtěla Mechanický pomeranč přečíst, přestože jeho příběh jsem znala velmi stroze, jakmile jsem se ke knize dostala, přečetla jsem ji snad okamžitě. Uznávám, musíte se připravit na spoustu krve, násilí a odporností... Ovšem otázka, kterou se celé dílo zabývá je dokonalé a i když jsem mnohokrát myslela, že knihu budu muset s nechutí odhodit do kouta, nemohla jsem si pomoci a číst dál, protože přiznejme si, že každého alespoň trochu fascinuje smrt nebo násilí... Chce to dávku odvahy a ROZHODNĚ se pusťte do čtení!
Mechanicky pomeranč je kultovní záležitost. Skvělý je i stejnojmenný film od Kubricka. Takze kdo tohoto režiséra miluje si přijde na sve. Doporučuji se nejdrive podivat na film. Bude Vam při čtení inspiraci.
Tak tohle pro mě bylo fakt náročné. Jednak tématem, jednak po jazykové stránce - po té především. U každého třetího slova jsem přemýšlela, co vlastně znamená.
Ve vydání, které máme doma, je spousta doplňujících materiálů, mj. je čtenář seznámen s Burgessovou nespokojeností ohledně Kubrickovy adaptace... (Ach ti literáti... :) )
Mimochodem - je to nejvíc ČB obálka, kterou jsem sehnala pro splnění Čtenářské výzvy 2019 :)
S týnským jazykem se člověk v momentu vypořádá, horší to ale je se skutky, které jsou v knize popsány. A je jedno, zda je páchá ten, koho autor (či snad my?) označí za zločince, vláda nebo oběti kriminálních činů. Ve výsledku jsou zločinci všichni, jen pro to mají jiné pohnutky. Tolik násilí, které bylo až moc skutečné, jsem zatím snad v knize pořádně nezažila, proto jsem měla ze začátku problém, jestli knihu vůbec dočtu.
Na konci si člověk uvědomí, že vlastně celou knihu sympatizoval s každým. Jako bychom byli emko s téčkem, kteří tyhle gražny buči, co dělají jejich bajati nebo čajiny, přehlíželi, protože je máme rádi, ať udělají cokoliv. Vlastně nikomu z nich nemůžeme nic vyčítat, protože ta volba... Jsme si vážně tak jistí, že ji máme?
UPOZORNĚNÍ: Následující text obsahuje mnoho morálky. Opravdu mnoho. Dokonce tak mnoho, že si možná po jeho dočtení budete mnout nohu a nebudete vědět, čí je.
Mechanický pomeranč čtenáře nenásilně vede k úvahám o hodnotě nesvobodného činu a asi by se dalo spokojit s prohlášením, že něčím podmíněný skutek ztrácí svůj morální rozměr, tečka.
Když ale vezmeme v potaz skutečnost, že je nám morálka od dětství vštěpována podmiňováním libostí/nelibostí, přijetím/odmítnutím a že na takovýchto základech zbudovaná emoční provázanost s morálním kodexem nás do značné míry životem provází i dál, tak se nabízí otázka, nakolik jsme vlastně jen otroky viny, trestu, touhy po spokojenosti, vnitřním klidu, štěstí („altruismus“ jakožto vrcholný úskok, klička sobectví)?
..Vlastně by šlo jít dál a říct, že jedinými opravdu svobodnými a v pravém smyslu slova morálními bytostmi by mohly být ty, co se zcela bez ohledu na odměnu či trest uvedou s morálním kodexem (pro abstrakci samu) v soulad, nebo se vůči němu principielně vymezí a zavrhnou jej. Mluvím o bezcitných otrocích morální logiky, o světcích a démonech.
Upřímně nevím, zda je skutečné přijetí kteréhokoli z obou extrémů (Segal v „Nico, víc, než zákon“ je pochopitelně mimo všechny kategorie) vůbec v lidských silách. Ani jestli by to bylo dobře.
A vůbec, když už salónně žvaním; ono takové to normální, obyčejcké otročení, kdy se po dobrém skutku i dobře cítíme a po špatném v nás červík razí nové linky metra, zas tak zle vymyšlené není; S Alexem a jeho frendíky bych si o tom moc rád popovídal, vysvětlil jim to, pak bychom se objali, poplácali po ramenou, slzička by jistě ukápla a pak by mě pověsili za nohu na kandelábr; pod svícnem je zimela.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální patologie a deviaceAutorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Všechno je otázka volby - a každý svého pekla strůjcem... Fascinující čtení - pro jazyk týnů, jehož luštění je čistá rozkoš, ale taky pro tu nejednoznačnost děje, sdělení i vyznění. První část násilná jízda, druhá jako vystřižená z Vyhoďme ho z kola ven, třetí o následcích vlastních rozhodnutí a postupném vítězství prázdnoty a deprese. Není mi z toho dobře, přitom se do Alexova světa chci znovu podívat... (p.s. Vynechte všechny předmluvy - Amis vás připraví o pěknou dávku radosti z objevování.)