Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144004/bmid_mechanicky-pomeranc-WhL-144004.jpg
4
2333
2333
V blíže neurčeném velkoměstě se pohybuje parta teenagerů, která se vyjadřuje specifickým slangem a na primitivní úrovni se baví pácháním násilí na druhých bez nejmenších výčitek svědomí. Teprve s přicházející dospělostí dokážou někteří z nich, mezi nimi i hrdina této knížky, přemýšlet nad dosavadní existencí a pokoušet se o život podle jiných měřítek. Podobnost s některými skupinami současných mladých lidí je nápadná a alarmující. Úspěšný kultovní román z 60. let 20. století od nekonvenčního anglického autora sugestivně zobrazuje děsivost individuálního i společenského násilí a hloubku lidské bezcitnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Volvox GlobatorOriginální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Trochu mě napřed zaskočil jazyk, ale na to jsem si brzy zvykla a slovník potřebovala jen velmi zřídka. Těžko se mi formulují myšlenky, nicméně až na trošinku slabší konec, jsem měla hlavně ve třetí části pocit, jako by mi byl uloupen kus duše. Řekla bych, že fakt, že mně samotné je patnáct a s kamarádkami mluvíme mnohdy vlastním spíkem, mohl do určité míry ovlivnit, jak na mě kniha zapůsobila.
Když jsem knihu uviděla prvně, myslela jsem si, že to na žádné dlouhé čtení nebude. Vždyť necelých 150 stran musím mít hned. Ale upřímně to byla kniha, u které jsem zvládla přečíst vždy tak 10-30 stran, a musela jít chvilku bokem. Nejen jazyk, ale celkově i děj a význam všeho. Člověk to potřeboval vstřebat po kouskách. Rozhodně ale souhlasím s tím, že se jedná o knihu, na kterou po přečtení asi nikdy nezapomenete.
Jediná kniha, u které se mi udělalo mdlo. Ne z popisů násilí, ale z pokřivených hodnot Alexova světa. Nebyla tu jediná postava, se kterou bych mohla sympatizovat, všechny mi byly cizí a morálně odporné. Naprosto syrové dílko s úžasným slovníkem mě pohltilo tak, že jsem ho přečetla jedním dechem. Po dočtení jsem zůstala několik minut zírat, abych zpracovala právě přečtené. Doporučuji knihu přečíst před zhlédnutím filmu, který působí svým způsobem jako prazvláštní sci-fi (nemohu se zbavit potřeby přirovnat ho ke kultovnímu snímku Brazil). Kniha vyznívá vážněji a realističtěji.
Originální dílo nejen po stránce lingvistické, ale i vzhledem k hlubokým myšlenkám skrývajícím se v příběhu hlavního hrdiny. Kniha nutí k zamyšlení, ne náhodou je označována za jednu z kultovních knih (stejně jako Orwellovo 1984). Rozhodně stojí za přečtení.
No bylo to celkem hell to rídovat.. a protože jsem to nečetl v týnovskym věku, tak mi to jako zas takový kult nepřišlo.. ale jsem rád, že jsem se tím prokousal..
Premýšľam, ktorý výraz by túto knihu z pera Anthony Burgessa najlepšie vystihol. Ako prvé ma napadá "originálny". Mechanický pomaranč je vskutku originálnym dielom, ktoré sa ťažko popisuje. Od názvu, cez anglicko-ruský slang (myslím, že preklad Otakara Kořínka je nadmieru podarený ) po realisticky opísané násilie a psychologické pochody perverzného sadistického chuligána, z ktorého sa neskôr stane obeť progresívneho medicínsko-sociálneho experimentu v podobe cieleného vymývania mozgu. Ak by si človek nespomenul na úvodnú pasáž knihy, ľahko sa môže v záverečných kapitolách pristihnúť pritom ako hlavného (anti)hrdinu dokonca miestami ľutuje. Bravó. Burgess vás pri čítaní opakovane zoberie na miesta a situácie, v ktorých by sa asi dobrovoľne nikto ocitnúť nechcel. Máloktorá kniha pri čítaní zanecháva takú pachuť ako je tomu v tomto prípade. Napriek (vďaka) tomu surovo podmanivé a strhujúce. Pre tých, ktorí nepohrdnú filmovými adaptáciami, odporúčam zhliadnuť rovnomenný film Stanley Kubricka s bravúrnym Malcolm McDowellom v hlavnej úlohe. A to je z mojej strany už všetko, drahí moji kamoge, neviem, či sa zrovna vám bude táto chorošná kniha páčiť, ale za prečítanie teda určite stojí...
Zpočátku to byly samé šoky, a to především co se mluvy hlavní postavy a její party týče. Jejich slangu jsem někdy rozuměla jen stěží, slovníček jsem totiž objevila až po dočtení. :-D Příběh byl opravdu originální, jedná se o zajímavý pohled mladého ,,bajata", feťáka a zároveň problémového synka, na svět. Spolu s Alexem, stěžejním hrdinou a vypravěčem, sledujeme jeho vývoj a máme možnost seznámit se s jeho myšlenkovými pochody. Mechanický pomeranč jsem četla kvůli škole, musím se ale zmínit, že jsem mile překvapená - knížka mě přiměla přemýšlet nad jistými záležitostmi a poskytla mi nahlédnutí do nitra ,,zkažené" mládeže. U ,,supernásilí", které tito mladiství provádějí ostatním, se čtenář necítí zrovna dvakrát skvěle, zato se vám čte rychle (asi díky nespisovnému, jednoduchému jazyku a opakujícím se výrazům?). DOPORUČUJI, jakmile začnete číst, budete zvědaví, jakým směrem se bude Alexův život ubírat.
Četl jsem v originále a můžu vám říci, že se mi u žádné jiné knížky ještě tolik nepřehříval mozek. První pokus o zdolání knihy ztroskotal ve 4. kapitole. Násilí mě odrazovalo a asi jsem na to neměl nervy. Po asi půlroční pauze jsem se do čtení pustil znovu a nechal jsem na sebe text prostě působit. Nakonec to vyšlo. Nevím, co si mám pořádně myslet. Lingvisticky je to velice zajímavé a užíval jsem si to. Přijde mi, že se autor snažil do díla zakomponovat moc myšlenek, až se z toho nedokázal vymotat a zakončil to tím, že všichni jednou dospějeme. Téma mi tedy nesedlo a stále jsem měl tendenci knížku porovnávat s 1984.
(SPOILER) Týnština nebyla problémem a já si na ni rychle zvykla, považuji ji za pozitivum a způsob, kterým byla kniha napsána obdivuji. Příběh to byl krajně nudný, jelikož téma o partě kluků, kteří páchají to největší zlo, následnému trestu a přeměně Alexe a jeho osobnosti není něco, co by na knihu o skoro dvě stě stranách stačilo. To co mne zaujalo byla ta morální hodnota a myšlenka, která z knihy plyne. Kubrickovo film, byl také fajn, ale pokud chcete dílo opravdu pochopit, přečtěte si i knihu.
Tato kniha mi "nesadla". Aj experimentalnym jazykom, ktory zavanal spisovatelskym onanizmom a prekladatelskym trapenim, (nezavidim). To ze podla knihy niekto natoci kultovy film, mimochodom kult nie kvoli filmu ale kvoli reziserovi, neznamena ze povodna kniha je tiez kultova. Odstrasujuci obraz zdegenerovanej mestskej kultury v pohode, beriem. Ba dokonca chvalim aj hnus ktory vo mne vzbudzovala. A az akysi strach z hlavnej postavy. Psychopaticki mladi ludia su dost strasidelni, u mna este vyssie ako Pennywise. Takze emocie to vyvolava a asi plni svoje poslanie. Ale nebavilo ma to od zaciatku az po koniec. Najsilnejsi pocit z citania knihy je ale brodenie sa textom ako hlbokym snehom a boj sameho so sebou, (ked si docital uz potialto, uz to docitaj... ser na odpor, zaskrtnes si to ako precitane a zbohom).
Čekal jsem asi něco trochu jiného, asi jsem čekal od knihy trochu víc. Také mi trvalo zvyknout si na styl, jakým byla psána.
Všichni nejen tady knihu hodně chválí. Mluva mi nevadila ale čekala jsem pecku podle recenzí a vychvalování a nic. Jsou knihy tisíckrát lepší. Velké zklamání.
Jsou knihy , které poskytnou chvilkovou zábavu pří jejich četbě, ale po čase si člověk vůbec nevzpomene, o čem vlastně byly. Myslím si, že v případě Mechanického pomeranče mi toto rozhodně nehrozí. Dystopický román v levelu Orwellovy Farmy zvířat a 1984 nebo Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita skýtá tolik námětů k zamyšlení, že mi z toho "jde hlava kolem".
Pro mě je naprosto zásadní myšlenkou knihy otázka svobodné volby. Mladý hrdina románu, brutální násilník a surovec, je "léčen" metodou připomínající Pavlovovy pokusy na psech. Je zbaven onoho práva volby a tím i člověčenství. I přesto, že jeho předchozí život a skutky byly zavrženíhodné, stále to byla "lidská" zrůda, ne něco odosobněného, mechanického (pomeranč).
Na pozadí vyprávění probleskují náznaky měnící se společnosti, která směruje k totalitnímu režimu. S tímto máme my dříve narození vlastní zkušenosti. Pamatujeme si také případy, kdy "nepohodlní" lidé byli diagnostikováni jako psychicky narušení a odesíláni do psychiatrických ústavů. Další v praxi osvědčenou metodou hojně používanou totalitními režimy (ať už to byli nacisté nebo komunisté) je "vymývání mozků" prostřednictvím propagandy.
Samozřejmě, těch závažných myšlenek je v knize hodně, zmínil jsem se pouze té, kterou jsem považoval za nejdůležitější.
Samostatnou kapitolou při mém hodnocení knihy je způsob jejího zpracování. Vyprávění teenagera v jeho "týnském" slangu (nebo spíše argotu) je nejenom originální, ale dodává románu na naléhavosti a přesvědčivosti. V této souvislosti musím ocenit výborný překlad do češtiny.
Knihu rozhodně doporučuji!
Tak nevím jak pojmout tuhle knihu a následnou recenzi...
Knihu jsem měl v hledáčku již dlouho a chtěl si ji přečíst, ale nějak jsem na ni neměl čas. Pak jsem se k ní dostal a začal číst. Po pár stranách si říkám jestli čtu dobré vydání nebo nějakou zvláštní verzi plnou divného jazyka. Ale po chvíli hledání na internetu jsem zjistil, že čtu správně.
Jak hodnotit knihu? Celkově slabý příběh o vině a trestu, následné převýchově a znovu to samé... Samotný příběh není extra zajímavý. Scény násilí,které jsem podle komentářů čekal jako zásadní, slabé a o ničem.
Zvláštní kapitolu si zaslouží jazyk. Ten je kombinací několika druhů, slangů a výrazů. Trochu mi to připomnělo dnešní mládež. Překladatelsky to musel být opravdu oříšek. Knize jazyk dodává zvláštní styl, ale pro mě až moc opakovatelný.
Kniha sama nutí k zamyšlení nad morálkou, politikou a násilím, které v knize je. Ale to je asi jako u velké části knih, kde je tématem utopie.
Dle mnohých je kniha kultovní a jedna z nejlepších knih století, ale za mě rozhodně ne. Kniha je možná i hodnocena tak vysoko díky filmu panu Kubricka, který asi udělal hodně.
Přečíst asi stojí za to, pokud překousnete ten jazyk, ale na piedestal slávy a obdivu bych ji nezařadil.
Mechanický pomeranč mám rád z několika důvodů. Například podle něj Stanley Kubrick natočil mistrovské dílo. Anebo kvůli jedinečnému stylu, jakým je k iha napsána: trvá skutečně jen malou chvíli, aby jste si na řeč týnů zvykli, a potom je to prostě paráda. Přitom kdybychom četli o tim, co Alex provádí, v 'normálním' jazyce, museli bychom být jeho skutky otřeseni. Ale když je nám Alex vypráví ve svém slangu, získáme odstup, a například takový výjev, ve kterém je starý pán zmlácený klukem, nám přijde zábavný. Mechanický pomeranč je zkrátka lingvistická hříčka, která nená obdoby. A protože Burgess při tvorbě původního slangu ve velké míře vycházel z ruštiny, dooručuji porovnat překlad s originálem. Jeden příklad za všechny: břitvě Alex v českém překladu říká "rejzr," v originálním znění však říká "britva." Právě z tiho důvodu je pro čechy a další slovanské národy snadné číst tuto knihu v angličtině. Navíc je to skutečně zvláštní pocit, když v knize napsané v angličtině narazíte na slova jako "britva" nebo "čelovek" (tj. hjumaník, tj. člověk).
Další důvod, proč si knihy cením, je její zajímavá a jasná filosofie, jejíž podstatu vystihují slova vězeňského kaplana: "Je snad člověk, který si vybírá zlo, jistým způsobem lepší než člověk, jemuž je dobro uloženo jako trest?" A není náhimoda, že si tuto otázku pokládá právě kaplan. Burgess byl hluboce věřící a na celou problematiku se, dle mého názoru, dívá z pohledu věřícího. Je ovšem otázka, jestli Burgess uvažuje spíše o tom, co člověk činí člověku, nebo o tom, jak člověk vypadá před bohem. V textu lze najít velké množství biblických odkazů a připodobnění, například když Alex mluví o tom, že je možná lepší dostat ránu, než udeřit sám, a po tom, když jej jistý muž udeří do obličeje, pomyslí na to, že by nastavil i druhou tvář.
Na závěr jedna rada: neberte vážně poslední kapitolu. Sám autor o ní měl pochybnosti, do svého rukopisu dokonce připsal poznámmu, že má vážné pochyby o tom, zda-li by se měla otisknout. V některých vydáních je vynechána. Když jsem si ji přečetl já, došel jsem k závěru, že podobný epilog je naprosto zbytečný. Kubrick s ním nepracoval, a jeho film to nijak neochudilo.
Pojem "Antiutopický román" má len veľmi málo titulov. Patrí medzi ne Orwellova legendárna kniha 1984, patrí medzi ne "451 stupňov Fahreneheita" od Raya Bradburyho a patrí medzi ne aj kniha "A Clockwork Orange" od Anthonyho Burgessa. Podľa mňa sa popisovanie významu tejto knihy podobá noseniu dreva do lesa, tak teda popíšem len svoje osobné pocity z knihy. Stačí len toľko že v roku 2004, keď som mal 12, mi majiteľ kníhkupectva (bývalý učiteľ) odmietol túto knihu predať s odôvodnením, že to nie je kniha pre mňa. No teda dobre. Asi 3 roky na to som videl filmovú adaptáciu od môjho obľúbeného režiséra Stanleyho Kubricka a pochopil som prečo mi ju nechcel predať, zároveň sa film stal pre mňa kultom a vôbec celá "Clockwork" subkultúra vtedy veľmi frčala pretože som sa pohyboval pár rokov v punkovom prostredí. Knihu som si zakúpil až v roku 2017 a s veľkým oneskorením som sa k nej dokopal až teraz a "sfúkol" ju za pár hodín. Čítanie je to rozhodne veľmi náročné, pretože kniha je písaná v slangu, ale na konci knihy je "droog" slovník, takže nebude problém si zistiť ktorý pojem čo znamená. Zároveň má kniha v sebe veľmi silnú atmosféru a nedá sa od nej odpútať aj napriek tomu, že viete vďaka znalosti filmu ako to celé skončí. Bez výhrady veľkolepé dielo, ktoré patrí do výkladnej skrine svetovej sci-fi. Najviac tu zaujme filozofická myšlienka relativity dobra a zla, ale aj motív ovplyvňovania myslenia ľudí na základe medikamentov a terapie. No, keď je niekto hajzel a násilník, tak ním aj zostane a žiadna medicína to nikdy nenapraví, pokiaľ si to dotyčná osoba v hlave neuprace.
Pamatuji si, jak se spolužáci na začátku střední školy (v době, kdy nám bylo jen o kousek více než Alexovi, hlavní postavě) často bavili o filmu natočeném podle této knihy. Abych si nepřipadal „out“, zapadla jednoho dne VHS i doma do našeho přehrávače. Před očima se mi rozjely scény plné mladického násilí, dějově mi to přišlo nijaké a hledáním odpovědi na otázku „O co tady vlastně vůbec jde?“ jsem se nezaobíral ani pět minut. Šlo přece jen o to vidět Kubrica, být "in", jít do školy se vztyčenou hlavou. Uběhla „telecí léta“, do mého podvědomí se dostala knižní předloha, informace o tom, že existuje spisovatel Anthony Burgess a pokušení dát Mechanickému pomeranči ještě šanci. A ejhle, ono se to dílo nepyšní nálepkou „zásadní“ jen tak pro nic za nic. Ty myšlenky prostě rezonují v hlavě. Už jen ústřední téma, že ztrátou možnosti volby mezi dobrem a zlem přestáváme být lidmi, nabízí spoustu východisek k diskuzi. Nebude to sice na VHS, ale dám znovu šanci i Kubricovu filmu.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviace
Autorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Moje nejoblíbenější kniha. Mám ce své knihovně 3 různá vydání.
Málo co ve mně vyvolá takové pocity, jako tato kniha. Je skutečně bravůrně napsaná. U některých scén se mi opravdu dělalo špatně.
Navíc mě vždycky nutí přemýšlet. Přemýšlet o společnosti, ale i nad sebou. A to je důvod, proč ji tak miluju.