Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144004/bmid_mechanicky-pomeranc-WhL-144004.jpg
4
2333
2333
V blíže neurčeném velkoměstě se pohybuje parta teenagerů, která se vyjadřuje specifickým slangem a na primitivní úrovni se baví pácháním násilí na druhých bez nejmenších výčitek svědomí. Teprve s přicházející dospělostí dokážou někteří z nich, mezi nimi i hrdina této knížky, přemýšlet nad dosavadní existencí a pokoušet se o život podle jiných měřítek. Podobnost s některými skupinami současných mladých lidí je nápadná a alarmující. Úspěšný kultovní román z 60. let 20. století od nekonvenčního anglického autora sugestivně zobrazuje děsivost individuálního i společenského násilí a hloubku lidské bezcitnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Volvox GlobatorOriginální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Bratři moji, to budete lookovat! Na vlastní ajka budete číst úplně něco nevšedního! Já jsem to teda nečetl, ale hýroval jsem to na rozhlase Vltava, kde to bylo opravdu chorošně namluvené. Ne že by příběh byl nějakej složitej, spíš jednoduší, kdy jeden týpek s bandou svých frendíků hýří v uličkách města, popíjí tý s mlíkem, ulisně u toho sledují mladé čajíny, občas některou vykartáčují, to zas jo... Tolčokují ouldaný humaníky a smějou se, jak jim z nosu teče červena blaška. A chorošně s u toho baví! Ale na každého jednou dojde jak se říká. Taky jsem se s nimi nemohl ztotožnit, bratři moji. Ale ten jazyk, to jsem hýroval! Už jen kvůli tomu jazyku to stojí si za to pustit!Co teda jako bude, he?
P.S. Alex by jistě schválil ke čtení tohoto komentáře si pustit Beethovenovu 9. symfonii
Co to teda jako bylo, he? Ze začátku jsem si říkala, že to asi nedám, týnština je naprosto příšerný jazyk. Díky naprosto brilantní četbě Davida Novotného v audiopodobě jsem ale příběhem hladce prosvištěla. Vyvíjel se zajímavě, většinu času jsem si říkala, že má 4 hvězdy jisté a pokud bude mít i chorošnej závěr, dostane plný počet. No, doposlouchala jsem se zklamáním. Poslední kapitola působila jako dopsaná po letech, kdy se autor zhrozil napsaného a chtěl to nějak napravit a relativizovat. Takže, co jsem to vlastně četla?
"Vetřel se ti snad do duše nějakej ďábel?"
Nebyl jsem tentokrát okouzlen literární podobou knihy, slang mladých lidí mě spíš rušil a otravoval. (Když jsem román četl jako mladík, bylo to jiné). Nebyl jsem samozřejmě ani fascinován postojem Alexe a jeho frendíků ke společnosti, ve které žijí. Rebelství bez příčiny a vytváření si svých pravidel mi není blízké ani v mnohem umírněnější podobě, pro tuhle partičku pyšných hrubiánů, která se nezastaví před násilím na těch nejzranitelnějších, jsem nebyl schopen najít žádnou polehčující okolnost, žádný úhel pohledu, ze kterého bych se na ně mohl dívat s byť jen náznakem sympatií.
Právě ten naprostý nesoulad mezi obecně uznávanou morálkou a skupinou lidí, která je sama sobě zákonem, je nejvíce děsivým aspektem knihy. Tomu napětí a nepříjemným pocitům nesrazí hrany ani silně stylizovaná forma, ne, působí to nepříjemně realisticky i v nepřirozeně jazykovém podání, i v bizarním vizuálu filmové verze.
Pro moje přemýšlení nad celým dějem pro mě byla zásadní právě totálně negativní charakteristika Alexe. Je totiž snadné být (jako čtenář, jako občan) na straně osobnostních práv lidí, kteří jsou nám nejen sympatičtí, ale jsou i jaksi "objektivně dobří" a dá se u nich předpokládat, že rozšíření jejich práv přispěje k rozvoji společnosti. Ale má mít nějaká práva i člověk, který nerespektuje práva druhých? Nemám teď na mysli omezení takového člověka za účelem ochrany společnosti (třeba uvězněním), to je jasná věc, to společnost dělat musí. Kladu si otázku obecněji: jestli si člověk musí lidská práva nějak "zasloužit" a jestli je může naopak svým vědomým zlem pozbýt. Náš smysl pro spravedlnost nám nejspíš napoví, že ano, že práva jsou spojeny s povinnostmi a odpovědností, to se jeví jako přiměřená reakce. Ale není výrok "člověk si musí zasloužit svá práva" jen variací na "člověk si musí zasloužit být považován za člověka"? Můžeme základní lidská práva považovat za nezadatelná a nezcizitelná, pokud je něčím podmiňujeme?
Ruku v ruce s tím jde tázání se po hranicích lidské svobody, svobodného rozhodování. Po hranicích přípustného zasahování do soukromé sféry člověka, po hranicích mezi obecným dobrem a lidskou autonomií. Anthony Burgess je na straně nedotknutelnosti lidské podstaty kteréhokoli z lidí, a je dobře, že jeho hlas zaznívá a že jeho pohled na vyhroceném Alexově příběhu můžeme promýšlet s ním.
"Otázkou zůstává, jestli takováhle technika může skutečně člověka učinit dobrým. Dobrota totiž pochází zevnitř. Dobrota je cosi, co si volíme. Když člověk nemůže volit, přestává být člověkem."
Začala jsem to číst v angličtině, ale ten slang byl tak moc silný, že jsem si zahanbeně zaběhla do knihovny pro český překlad. Ze začátku jsem byla trochu vyjevená, ale jak ono je to bizární, tak bylo čtení až návykové. Vím, že film končí s předposlední kapitolou, tak jsem byla zvědavá jak to dopadne ale zpětně můžu říct, že oba konce mi přišly dostatečně vyhovující. Teď se rychle budu muset kouknout na Kubrickovu verzi!
Tak jsem si tuhle knihu dal na rozhlase jako audio. Dokonale načteno, perfektní práce. Knihu jsem četl několikrát, film viděl nezpočetněkrát, audio sjedu určitě znovu. Tohle je prostě klasika, kterou, by neměly podstupovat slečinky, změkčilí muži, děti do 15 let věku a jim podobní nikterak nevyhranění jedinci. Nechci se nikoho dotknout, omluvám se, ale číst knihu, která není určena pro každého, v rámci nějakých výzev se mi zdá nesmyslná... Čtu co mě sedne, Já se také nepokouším o červenou knihovničku mé tchýně... bodoval bych nulou a vím to, proč bych to podstupoval.
Znovu jsem si připomněl mé krásné mládí, v kterých jsem plno ran rozdal i schytal a opět trvám na 5 hvězdách.
Viva La Violence
Excelentní dílo.
Bože, to byla blbost. No tomto audiu mi vadilo skoro všechno. Od mluvy přes charaktery, které postavy postrádaly, přes násilí.....ne tohle vážně ne. Kniha mi byla doporučena a film snad vidět ani nechci. Tohle nikomu doporučovat nebudu. Jedna hvězda za pokus něco vytvořit, nic víc.
Za mě jedno velké ne. Nebýt audia na Českém rozhlase, tak bohužel "nedočtu". Pořád jsem čekala na něco zajímavého, speciálního.... a nějak nic nepřišlo. Navíc je to napsáno naprosto šíleným způsobem, což buď milujete nebo nenávidíte, nic mezi tím.
Audio ČRo: Nejzvláštnější, ale asi i jedna z nejzajímavějších knih. Point na vybírání a přesto v jakési nejistotě. Jednoznačně znepokojující, ale silné dílo, které po letech jsem schopen nějak docenit i v kontextu kdysi viděného filmu.
Knihu mi vychválila kolegyně, dokonce mi ji půjčila... Hodnotit ji nebudu (knihu, ne kolegyni), protože jako zarytý češtinářský nacionalista jsem nezvládla jazyk, kterým je napsaná. Nedostala jsem se za stranu 5. Prostě to nešlo, měla jsem pocit, že vyskočím z kůže.
(SPOILER) Přemýšlím, kdo má být cílovou čtenářskou skupinou. Voyeři, kteří se tu popasou na násilí všeho druhu včetně znásilnění dvou desetiletých holčiček? Nedospělí chlápci, co se nevyrovnali s tím, že se v dětství či v mládí nevyhnuli šikaně, tak se teď ztotožní s násilnickým Alexem? Nebo rádoby intelektuálové, kteří se budou zamýšlet, kde je etická míry převýchovných metod? Nebo lingvisti, kteří se budou snažit vyznat v té jazykové slátanině? Alex mě fakt nedostal. A může se snažit o familiérnost dokola opakovaným oslovováním čtenářů "Bratři moji", jak chce. Oslava sobectví, bezohlednosti, neúcty,vysmívání a sebestřednosti. A nic na tom nezmění ani rádoby optimistický závěr knihy.
Vidím v tom jasnou inspiraci pro Den Opričnika. Ale ten jazyk (překladu) strašně zestárnul. Proto ubírám hvězdu.
Tak jsem po dlouhé době sáhla "vedle".
V době vzniku knihy to bylo něco, to chápu, ale mně to připadalo úplně o ničem.
Námět nebyl špatný - vina, morálka, dospívání.
Ale naprosto mi nesedlo zpracování a už vůbec jsem nepochopila, čím upoutal jazyk poskládaný z ruštiny, němčiny a vulgarismů.
Černá politická satira provedená netradiční metodou pomocí celkem nudného příběhu mladého týpka z okraje společnosti, mluvícího místním hantecem. Jakási Vláda se pokusí získat výhodu totalitními metodami. Když se ukáže, že produkt zmíněného procesu může být použit proti ní, rychle všechno vrátí a předstírají, že se nic nestalo. Jináč dost přeprajsovaná buč.
Zvláštní kniha. Měl jsem takové 3 fáze. První byla, že mě chvíli trvalo, než jsem si na jazyk (týnštinu) vůbec zvykl. Další a asi nejlepší byla druhá fáze a to samotný děj, do kterého se člověk začetl a nějakou dobu to bylo docela fajn. A konečně třetí fáze, kdy se mi zdálo, že byly některé úseky natahované až už jsem tak nějak chtěl, aby byl konec. Závěr? Kniha je tím jazykem hoooodně jiná a je asi na každém, co si z ní odnese a jaké poselství z ní vyčte.
Sice je audiokniha poměrně srozumitelná a dobře načtená - netřeba hledat slovník, protože významy výrazů, které ten týpek používá, se dají uhádnout jednoduše z překladu, ale budu asi nějaká divná. Nechápu už fakt, proč měl autor potřebu vytvářet nějaký podivný slangový jazyk, který musí v mnohých koutech světa trápit překladatele. Slovník, na který čtenáři potřebují slovník, z něhož vlastně v podstatě žádná nová slova nevyčtou...
Hluboké rozbory "situace" hlavních hrdinů se též nekonaly, protože mě postavy v knize jednoduše nezaujaly.
No nic.
Na násilí, vulgarismy a bandy dementů, kteří otravují už dneska nemůžu shledávat nic šokujícího. Dřív to možná byla pecka, ale pro mě nuda.
Jasně, odpovědnost za své činy a jistý druh vývoje osobnosti se odehrávají, nebo měli by v každém z nás. A když ne, je to smutné. No a? Co já teď s tím?
Možná jen postrádám tu špetku něžného citu, který by mě donutil vydolovat z nastíněného světa také něco pozitivního. Litovat společnost? Dneska? Si děláte srandu... Ať třeba shoří, je mi to fuk.
Film jsem zkoušela sledovat dvakrát. A nedala jsem to. Nebavilo, neoslovilo, otravovalo mě na tom snad všechno. Od Kubricka jsem dokázala dokoukat jen "2001."
Celé veledílo mě prostě minulo a jsem za to ráda. Alespoň si vlhké nadšení mnoha známých mohu odškrnout jako nepodařené vyvrcholení, utřít se a jít dál.
Mechanický pomeranč je dílo, které vyšlo v roce 1962 a už tehdy způsobilo rozruch.
Sledujeme partu “frendíků,” kteří se baví pácháním násilných činů. A popisů násilí je tu spoustu. Až se to místy fakt těžko čte…
Burgess byl v době vydání dokonce obviněn společností z propagace násilí. Pravdou je, že to pro Burgesse byla možná spíš forma terapie? Jeho manželka byla totiž v době, kdy byla těhotná okradena a znásilněna, dítě zemřelo a Burgess, toho času na vojně, se k ní ani nemohl vrátit…
Děj se ve druhé a třetí části potom ubírá trochu jiným směrem a autor předkládá velice zajímavé myšlenky.
Jedním ze zásadních znaků této knihy je vymyšlený jazyk, tzv. týnština - jazyk náctiletých. Mix anglicismů, rusismů a germanismů, který muselo být velmi těžké přeložit, takže smekám před panem Ladislavem Šenkyříkem, který má překlad na svědomí. Díky tomu, že jsem knihu poslouchala, poměrně rychle jsem si na něj zvykla. Nevím ovšem, jak by se mi to četlo. Nicméně minimálně dva dny po dočtení mi naskakovaly výrazy z knihy, když jsem chtěla něco říct.
Mechanický pomeranč se mojí oblíbenou knihou nestane. Vlastně mi z ní spíš nebylo vůbec dobře. A i když ji vlastně ani nechci dál doporučovat, jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Je to jedna z těch, o kterých se přemýšlí ještě dlouho po dočtení…
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviace
I když to nebyla nijak dlouhá kniha, dala mi dost zabrat. Myšlenka knihy určitě nebyla myšlená špatně, pevně věřím, že jsem ji i pochopil. Nicméně ten jazyk, kterým kniha byla autorem psána, mi rozhodně blízký nebyl, spíš bych řekl, že byl na míle vzdálený tomu, k čemu jsem zvyklý. Zkrátka tahle četba nebyla zrovna můj šálek kávy/čaje. Jsem rád, že jsem knihu dočetl a mohu se pustit do, věřím, lepších knih.