Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144004/bmid_mechanicky-pomeranc-WhL-144004.jpg
4
2382
2382
V blíže neurčeném velkoměstě se pohybuje parta teenagerů, která se vyjadřuje specifickým slangem a na primitivní úrovni se baví pácháním násilí na druhých bez nejmenších výčitek svědomí. Teprve s přicházející dospělostí dokážou někteří z nich, mezi nimi i hrdina této knížky, přemýšlet nad dosavadní existencí a pokoušet se o život podle jiných měřítek. Podobnost s některými skupinami současných mladých lidí je nápadná a alarmující. Úspěšný kultovní román z 60. let 20. století od nekonvenčního anglického autora sugestivně zobrazuje děsivost individuálního i společenského násilí a hloubku lidské bezcitnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Volvox GlobatorOriginální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Jedna z knih, co jsem četl několikrát. Alex jako vypravěč, jeho obdiv Beethovena, ten slang... geniální. Pro mě osobně obrovský kult, který skvěle zfilmoval Kubrick.
Tak to nedám, po první kapitole končím. Slang v knihách obecně ráda nemám a tohle byla extra hrůza...
Radši si znovu pustím film.
Jedna z mala knih, ktere se podarilo me opravdu sokovat. Ze zacatku to bylo tak neprijemny, ze sem myslel, ze tu knihu spalim. Kousnul sem se a nakonec z toho mam velmi unikatni zazitek.
V rámci 13. bodu výzvy byla tohle jediná kniha, kterou jsem ještě nečetl a přitom působila zajímavě. Samozřejmě projevuje se na ní přes 60 let od jejího vzniku. V tom roce přece přišel Ringo k Beatles. U nás se začal šířit pojem chuligáni a máničky. Věřím, že hlavně ten film musel tehdy šokovat. Z dnešního pohledu je vše už trochu jinak. Víc než vlastní příběh jsem si proto užíval jazyk této generace. Nevím, nakolik byl shodný se skutečností. V doslovu jsem se dočetl, že vycházel hlavně z rusismů. To mi připadá divný. Jaká mohla být znalost ruštiny u tehdejší anglické mládeže? O to víc obdivuji našeho překladatele. Ta jeho práce je fantastická. Jím namixovaná kombinace angličtiny, ruštiny a v menší míře němčiny a cikánštiny nemá chybu. Bohužel se projevila při čtení 1 z mála chyb čtečky. A to složité přecházení mezi textem a vysvětlivkami v závěru. Vzdal jsem to prakticky hned a jen na konci si srovnal svoje odhady se skutečností.
Velmi syrová kniha plná násilí, kterého je dost všude kolem nás.. i když tady to bylo brutál.. nejdřív jsem si musela zvyknout na ten slang a násilí, pak jsem žasla nad metodou "nápravy", v samém závěru jsem pak nevěděla, jestli si přát, aby to dopadlo pro Alexe dobře a nebo radši špatně.. dobrý to bylo, he..
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy a byla to pro mě opravdu výzva. Obsah knihy jsem zvládla, ale musela jsem si zvykat na slang knihy, i když před překladatelem smekám. Pomohl mi i slovníček pojmů vzadu v knize.
Znova jeden z kúskov z môjho vysokoškolského študentského obdobia, ktorá ma na rozdiel od iných podobných diel svojou dystópiou, sociálnym vyostrením, punk kultúrou, atmosférou a vlastne všade prítomným násilím - malo to ale konkrétny zmysel v deji a vnímaní čitateľa (to by som rada zdôraznila) - viac ako zaujala. Film je taktiež skvelý a patrí medzi naozaj obľúbené kúsky môjho "Willa" (viď koment k Než jsem tě poznala). Videla som ho na výške prvý raz, aby nám učiteľka mohla ešte lepšie prezentovať literárno-kritické výnimočnosti (jednoznačne) a potom s ním opakovane. Zakaždým vo vypísaných citátoch a scénach nájdeme iný detail. Nie, žeby sme sa rochnili v krutosti... Úvodnú scénu vnímam celkom inak ako pred 20 rokmi, život nechá stopy. Ale preto, že to všetko dáva ako puzzle zmysel a má dopad - vrátane Beethovenovej hudby a veľmi extrémne vrátane jazyka tých teenagerov (čítala a videla som len anglickú verziu, preklad nejde teda posúdiť). Chcela by som tu parafrázať veľmi presnú vetu užívateľa _jukL: Někdo řekne, "no, byl jsem tím zhnusen, fuj" a někdo zas "to je skvělé, jak jsem tím zhnusen". Pre toto platí druhá časť súvetia a vďaka, L., za inšpiráciu ;)
Audiokniha. Slátanina. Jednu hvězdičku za skvělý překlad, protože přeložit ten, v románu naprosto zbytečný, teenegerovský jazyk do češtiny, musel být oříšek. Druhou hvězdičku za skvělý přednes Davida Novotného. Půl hvězdičky za to, že se to dalo poslechnout až do konce. Nicméně si myslím, že tak vysoké hodnocení, jaké kniha má, je buď davová psychóza, nebo nadšení velmi mladých čí nepříliš inteligentních lidí, kterým imponovalo to šílené násilí v příběhu.
Čteno v angličtině.
Kniha je originálně provedena jak nápadem, tak formou. Experiment s ruskými výrazy se mi velmi líbil, jen jsem se občas příliš zaměřila na luštění významů jednotlivých slov, a děj mi tak začal utíkat. Proto jsem se hlavně ze začátku poměrně složitě orientovala v postavách i jednotlivých událostech. Za to tedy odebírám jednu hvězdičku, jelikož můj subjektivní čtenářský dojem byl občas poněkud smíšený.
Je zajímavé uvažovat nad (ne)vývojem hlavního hrdiny a nad následky jeho "léčby" a následná "nápravy" léčby. Moc se mi líbila paralela s jeho láskou k hudbě, která proces Alexovy proměny symbolicky provázela.
Zajímavé je také porovnat originální vydání s 21 kapitolami s vydáním americkým, kde byla poslední kapitola vynechána - americké vydání má asi jednoznačnější interpretaci, ale původní text přinese rovinu jakéhosi bildungsrománu a novou podobu dospívání Alexe.
Ke knize bych se určitě v budoucnu ráda vrátila a podívala se na ni více do hloubky.
Co k tomu napsat, bratři moji. První třetina mi dost trvala, čemuž nepomáhal ani ten všudypřítomný slang, jakkoliv v českém překladu hodně sestává z foneticky přepsané angličtiny. Pak od procesu nápravy už je to jízda až do konce. Celkem chápu, že film poslední kapitolu vynechal a skončil v nejlepším. Přesto na mě knižní konec zapůsobil, s osobním uvědoměním a úvahami o budoucnosti, jakkoliv přehnaně růžově působí vůči zbytku knihy.
Burgess v 1985 cítil potřebu Mechanický pomeranč osvětlovat s lampičkou v ruce, ale to je uplně zbytečné - buď člověk tomuto dílu vyhoví, nebo jednoduše ne. Za mě - jeho dílo zůstane navždy většinovou masou lidí nepochopeno, respektive... nepochopeno je špatné slovo, správné by mělo být něco jako neakceptováno, nevnímáno, neinterpretováno v jednom. Burgess tedy sám přiznává, že v knize částečně selhal a jal se ji vysvětlovat.
Tím dal knize rozměr aspoň částečně, který chtěl, ale já si prostě myslím, že to dělat nemusel.
Burgess měl v závěru asi bohužel krutou pravdu a doslov pana Šenkyříka asi vystihuje celou podstatu věci nejtrefněji ze všech těch tun komentářů a i já tohle dílo pochopil tímhle stylem a jak říkám - ten iluzorně praktický výklad v 1985 s ostatním tématem ve mně vyvolává pocit, že se Burgess zalekl sám sebe a Mechanický pomeranč napsal v těžkém tripu, který mu způsobil pravdomluvnost. Dobře pro nás.
(SPOILER) Jedna z mála knížek, který nechci číst znova. Alex a jeho frendíci byli tak nechutní, že mi to jednou bohatě stačilo. Je fajn, že se hlavní hrdina napravil a že na něj použili trochu jeho vlastní metody. Víc ale oceňuju překladatele, kterej v podstatě napsal knížku znova, takovou práci s jazykem jsem ještě neviděla.
Keď som sa dozvedel, že nakladateľská značka Odeon nám tento rok priniesla nové vydanie tohto kultového románu, vedel som, že nastal ten správny čas, aby som aj ja po ňom siahol. Myslím si, že je to kniha, ktorá už dnes čitateľa nešokuje svojou brutalitou ako tomu bolo, keď v 60. rokoch prvýkrát vyšla. Od tých čias bolo napísaných veľké množstvo brutálnejších a naturalistickejších kníh. Napriek tomu si myslím, že je to kniha, ktorá by v žiadnej knižnici nemala chýbať. Táto kniha sa vyznačuje výnimočným jazykovým systémom, ktorý v iných knihách nenájdete. Klobúk dolu pred prekladateľom. Navyše, príbeh má výrazný psychologický a filozofický presah. Autor sa zaoberá otázkami etiky a morálky, predovšetkým otázkami dobra a zla. Ukazuje aj disfunkčné medziľudské vzťahy a pokrivenú spoločnosť, ktorá v kontexte posledných udalostí, nemá zas tak až tak ďaleko od tej súčasnej. Trošku ma mrzí vykreslenie postáv. Ani k Alexovi, ani k žiadnej inej, nedáva autor možnosť si vytvoriť vzťah. Všetky postavy sú len nástrojmi, cez ktoré autor prezentuje svoje myšlienky a charakterom nedáva väčšiu hĺbku. Mechanický pomaranč je bezpochyby zvláštny, ale myslím, že by si naň mal každý urobiť svoj názor. Odporúčam.
Takrka klasika. Zajimave, poucne cteni, nuti si klast otazky a hledat odpovedi.
Doporucuji.
Mechanický pomeranč je jednou z knih, kterou musíte ocenit pro její práci s jazykem. Co se obsahu týče, je dílo jakýmsi zrcadlem společnosti. Lidé jsou surové a násilné bestie a vlastně jenom čteme o vraždách, znásilněních nebo válkách, které probíhají v zahraničí nebo kousek za rohem. Má ono násilí a krutost nějaký smysl? A jak se s ním vypořádat? Burgess se těchto myšlenek chopil zdatně, ale osobně fanda knihy příliš nejsem.
Velmi čtivá a pohlcující próza. Kdo váhá, nechť se do toho pustí. Nebude litovat - pokud není přecitlivělý na násilí a krutost...kterých se nám dostává požehnaně. Násilí je samoúčelné v konání hlavních hrdinů, nikoli z hlediska knihy samotné.
Tato kniha mi dala zabrat i film. Zlo je silné tam, kde dobro mlčí, jak řekl J.P.Sartre
Mechanický pomeranč jsem přečetl několikrát a stále se k němu vracím. Jsem fascinovaný jeho pravdivým svědectvím o zlu, které se nachází okolo nás. Stejně tak si uvědomuji, že Pomeranč je třeba číst jinak. Jestliže totiž loupáme cibuli tradičního příběhu postupně a odhalujeme vrstvu za vrstvou, tak, jak zvyk poroučí, nebudeme úspěšní.
Pomeranč takhle oloupat nelze - pokud se chceme k jeho jádru dostat tímto způsobem, nejenže ho zdestruujeme natolik, že nic z jeho jádra nevyčteme, ale především, pomeranč jádro nemá - nikam se nedostaneme. Při loupání pomeranče je nutné postupovat jinak.
Nejdříve začněme slupkou - musíme zkousnout explicitní hrubost celého díla. Burgess si dal záležet na tom, aby vnitřek Pomeranče nebylo jednoduché získat. Slupka je pevná a drsná. Zde nesouhlasím s některými kritiky, kteří se domnívají, že právě ona hrubost a jazyk činí z Pomeranče něco, co je přitažilivé i pro současné generace. Pokud se nám podaří slupku sejmout, dostaneme se k dužině.
Jsem toho názoru, že to, co z knihy činí (i v současnosti) atraktivní artikl není hrubá slupka, nýbrž akt jejího sejmutí, tj. překonání bariéry nestravitelného. To se nepodaří každému čtenáři.
Dužina. Dužinu musíme vychutnávat pomalu, kousek po kousku. Jiný způsob může způsobit udušení či kyselou pachuť. Jistě, kousky Pomeranče jsou trpké a kyselé, ale po spolknutí v nás zanechají dochuť, takovou, kterou již nezapomeneme. Moje dochuť je sladká, leč prý každý pozná po dočtení dochuť jinou a specifickou. Poznání, jež tato dochuť přináší, dozajista za tu námahu stojí - je odměnou za naše utrpení při loupání Pomeranče.
Soudíte správně, pokud z mého loupání odhadujete, že preferuji britské vydání knihy. Narozdíl od autora totiž věřím, že dobro je v každém z nás. Každý má naději na záchranu. Každý může dospět. Ovšem každý má taky na výběr - buď bude v naše dobro věřit, nebo ne – a potáže se zlem.
Knihu se neodvažuji srovnat s ničím, co je mi známé. Jsem si vědom inspirace autora v antiutopistické literatuře, nicméně Pomeranč je dílem zcela unikátním a odlišným, tragikomickou epopejí, jež se vymyká všem zavedeným standardům. Přesto příběh svým leitmotivem uhodil „hřebík přesně na hlavičku.
Proč se ke knize vracet? Pomeranč se v čase mění. Mění se pro vás - je to jeho výhoda. Tak jako když jednou za čas nakupujeme pomeranč v obchodě - vždy jiný, jinak trpký, kyselý a sladký, ale - a to je hlavní - pořád je to Pomeranč. Pokaždé když jsem knihu přečetl, tak jsem se na ní díval jinak. Její specialitou je jazyk, narozdíl od jiných, a kniha k vám skutečně svým jazykem mluví. Vždy jinak a vždy až ke kořenům vaší duše.
Přemýšlet nad jejím poselstvím je proto nejen nutné, ale také velmi důležité. Zlo v našem světě bylo vždy. A stále platí, že pánem zla je člověk.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální patologie a deviaceAutorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Když jsem odinočky před ouldaným časem lukovala a hírovala film od Kubrika (na doporučení od frendíků), tak mi u toho gražny bolel gulliver, bratři moji. Jako normální hjumaník jsem u filmu bolšácky trpěla, bratři moji. Tak byla jasná buč, že si musím přečíst i knihu. Takový chorošný físíz, bratři moji. A teď vážně. Je pravda, že film jsem viděla před mnoha lety a nevím, jaké emoce bych měla dnes, určitě stále ne moc pozitivní. Kniha mě od začátku vyvolávala podobné emoce a zároveň šokovala, nejen svým obsahem, ale hlavně slangem hlavního hrdiny. Ze začátku jsem musela koukat do slovníku, o čem to sakra mluví, pak mě to začalo bavit, jak je to kniha originální, ale v půlce se originalita změnila v otravnost. Úplně se vytratila snaha nějakého příběhu a jen dokola čteš lukovat, hírovat, skrímovat, hjumaník, frendík, ouldaný apod. Nemůžu popřít, že kniha je svým způsobem geniální,.. a i přes otravně opakující se slova, mě druhá část "léčení" docela bavila. Ale jsem ráda, že už mám knihu přečtenou a už ji nebudu muset nikdy číst :D