Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144004/bmid_mechanicky-pomeranc-WhL-144004.jpg
4
2363
2363
V blíže neurčeném velkoměstě se pohybuje parta teenagerů, která se vyjadřuje specifickým slangem a na primitivní úrovni se baví pácháním násilí na druhých bez nejmenších výčitek svědomí. Teprve s přicházející dospělostí dokážou někteří z nich, mezi nimi i hrdina této knížky, přemýšlet nad dosavadní existencí a pokoušet se o život podle jiných měřítek. Podobnost s některými skupinami současných mladých lidí je nápadná a alarmující. Úspěšný kultovní román z 60. let 20. století od nekonvenčního anglického autora sugestivně zobrazuje děsivost individuálního i společenského násilí a hloubku lidské bezcitnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Volvox GlobatorOriginální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Tak jsem po dlouhé době sáhla "vedle".
V době vzniku knihy to bylo něco, to chápu, ale mně to připadalo úplně o ničem.
Námět nebyl špatný - vina, morálka, dospívání.
Ale naprosto mi nesedlo zpracování a už vůbec jsem nepochopila, čím upoutal jazyk poskládaný z ruštiny, němčiny a vulgarismů.
Černá politická satira provedená netradiční metodou pomocí celkem nudného příběhu mladého týpka z okraje společnosti, mluvícího místním hantecem. Jakási Vláda se pokusí získat výhodu totalitními metodami. Když se ukáže, že produkt zmíněného procesu může být použit proti ní, rychle všechno vrátí a předstírají, že se nic nestalo. Jináč dost přeprajsovaná buč.
Zvláštní kniha. Měl jsem takové 3 fáze. První byla, že mě chvíli trvalo, než jsem si na jazyk (týnštinu) vůbec zvykl. Další a asi nejlepší byla druhá fáze a to samotný děj, do kterého se člověk začetl a nějakou dobu to bylo docela fajn. A konečně třetí fáze, kdy se mi zdálo, že byly některé úseky natahované až už jsem tak nějak chtěl, aby byl konec. Závěr? Kniha je tím jazykem hoooodně jiná a je asi na každém, co si z ní odnese a jaké poselství z ní vyčte.
Sice je audiokniha poměrně srozumitelná a dobře načtená - netřeba hledat slovník, protože významy výrazů, které ten týpek používá, se dají uhádnout jednoduše z překladu, ale budu asi nějaká divná. Nechápu už fakt, proč měl autor potřebu vytvářet nějaký podivný slangový jazyk, který musí v mnohých koutech světa trápit překladatele. Slovník, na který čtenáři potřebují slovník, z něhož vlastně v podstatě žádná nová slova nevyčtou...
Hluboké rozbory "situace" hlavních hrdinů se též nekonaly, protože mě postavy v knize jednoduše nezaujaly.
No nic.
Na násilí, vulgarismy a bandy dementů, kteří otravují už dneska nemůžu shledávat nic šokujícího. Dřív to možná byla pecka, ale pro mě nuda.
Jasně, odpovědnost za své činy a jistý druh vývoje osobnosti se odehrávají, nebo měli by v každém z nás. A když ne, je to smutné. No a? Co já teď s tím?
Možná jen postrádám tu špetku něžného citu, který by mě donutil vydolovat z nastíněného světa také něco pozitivního. Litovat společnost? Dneska? Si děláte srandu... Ať třeba shoří, je mi to fuk.
Film jsem zkoušela sledovat dvakrát. A nedala jsem to. Nebavilo, neoslovilo, otravovalo mě na tom snad všechno. Od Kubricka jsem dokázala dokoukat jen "2001."
Celé veledílo mě prostě minulo a jsem za to ráda. Alespoň si vlhké nadšení mnoha známých mohu odškrnout jako nepodařené vyvrcholení, utřít se a jít dál.
Mechanický pomeranč je dílo, které vyšlo v roce 1962 a už tehdy způsobilo rozruch.
Sledujeme partu “frendíků,” kteří se baví pácháním násilných činů. A popisů násilí je tu spoustu. Až se to místy fakt těžko čte…
Burgess byl v době vydání dokonce obviněn společností z propagace násilí. Pravdou je, že to pro Burgesse byla možná spíš forma terapie? Jeho manželka byla totiž v době, kdy byla těhotná okradena a znásilněna, dítě zemřelo a Burgess, toho času na vojně, se k ní ani nemohl vrátit…
Děj se ve druhé a třetí části potom ubírá trochu jiným směrem a autor předkládá velice zajímavé myšlenky.
Jedním ze zásadních znaků této knihy je vymyšlený jazyk, tzv. týnština - jazyk náctiletých. Mix anglicismů, rusismů a germanismů, který muselo být velmi těžké přeložit, takže smekám před panem Ladislavem Šenkyříkem, který má překlad na svědomí. Díky tomu, že jsem knihu poslouchala, poměrně rychle jsem si na něj zvykla. Nevím ovšem, jak by se mi to četlo. Nicméně minimálně dva dny po dočtení mi naskakovaly výrazy z knihy, když jsem chtěla něco říct.
Mechanický pomeranč se mojí oblíbenou knihou nestane. Vlastně mi z ní spíš nebylo vůbec dobře. A i když ji vlastně ani nechci dál doporučovat, jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Je to jedna z těch, o kterých se přemýšlí ještě dlouho po dočtení…
Ocitáme se v budoucnosti, která nápadně připomíná 60. léta s prvky nadčasové módy (rok vydání 1962). Alex a jeho milí mladí kamarádi mají velkou řadu koníčků. Znáte to, jak to chodí u omladiny...Poslouchají Beethovena, popíjejí mléko+, koukají na holky a rádi se procházejí na čerstvém vzduchu. No jen tak mimochodem u toho občas někoho zmlátí do bezvědomí, zavraždí, brutálně znásilní a nakonec okradou. Alex je jakýmsi pomyslným vůdcem téhle povedené party, takový Kája Mařík. Jeho kamarádům ale brzy dochází trpělivost, jelikož Alex začíná být trochu narcistní megaloman a oni jsou přeci taky lidé, ne? Oni si zaslouží něco lepšího a bez něho se jim bude žít lépe. Nezachovají se k němu příliš hezky a Alex vlivem náhlé a neblahé situace končí ve vězení. Ale to by bylo o ničem, kdyby nám příběh takhle skončil, že? V příběhu je několik momentů, kdy jsou otázky na čtenáře vysloveny téměř přímo. Napadá mě k tomu velmi hezká paralela na dnešní dobu. Je skutečně řešením cenzurovat názory? Pakliže to uděláme, zmizí to pouze z veřejného prostoru ale ti lidé si to budou myslet dál. Dál zůstanou našimi sousedy, rodiči, přáteli - jen je zbavíme hlasu ve veřejném prostoru. To samé platí pro Alexe, zůstal tím samým člověkem, s těmi stejnými sklony, rozdíl je v tom, že jeho vlastní myšlenky pro něho v závěru znamenaly záhubu. Jeho životní styl, který před trestem vedl pro něho znamenal jednoznačný rozsudek v budoucnosti. Kniha je fantastická, je velice nejednoznačná a místy jsem k Alexovy cítila soucit. Je napsaná složitým jazykem, na který si po chvíli zvyknete. Popis prostředí je fantastický, na to autor také hrál. Styl oblékání, architektura apod. je popsané skutečně nadčasově ale s určitou dávkou uhlazenosti, kterou bych přisuzovala právě 60. letům.
Přiznám se, že tohle není moje první setkání s touhle knížkou. Četla jsem ji už před pár lety ještě na gymplu jako maturitní četbu. Už tehdy jsem z ní měla dost rozporuplné pocity, protože z téhle knížky mít dobrý pocit snad ani nejde.
Příběh je o mladém násilnickém zločinci Alexovi. Děj je vlastně celkem prostý. Kniha je rozdělena do tří částí.
Alex je vůdcem čtyřčlenné skupinky násilníků, kteří chodí po Londýně a okrádají, mlátí a znásilňují každého, koho potkají. Zkrátka konají super násilí, jak tomu sami oni říkají. Jenže jediného Alexe pak chytne policie a ten se pak musí vypořádat s následky svých činů.
Musím přiznat, že z Alexe a jeho frendíků (jak je sám v knize označuje) mi bylo opravdu na zvracení. Vím, že to tak autor zamýšlel, ale nikdy jsem k hlavní postavě neměla takový odpor. Alex byl úplný psychopat, bez špetky jakéhokoliv citu než hněvu a myšlenek na to, jak moc každému ublíží.
Chvíli mi také trvalo, než jsem si zvykla na "jazyk týnů", kterým hlavní postava a jeho kamarádi mluvi. Objevuje se zde opravdu spousta anglicismu (lukovat - koukat, hendky - ruce,...), rusismů (chorošnyj - dobrý,...), také německých výrazů a spoustu dalších cizích slov. Díky bohu je vzadu v knize slovník, takže jsem občas nakoukla, co které slovo znamená.
Po tom, co vše jsem teď napsala, tak to asi vypadá, že se mi knížka vlastně nelíbila. Je docela paradox, že je to právě naopak. Hodnotím knížku jako skvělý psychologický vhled do kriminality mezi mladými lidmi. To, jak je to napsané, svědčí účelu, byť se to čte celkem špatně.
Takže tuhle knížku můžu doporučit, jen prosím zvažte, jestli to super násilí na vás nebude moc.
Charašoj románek, druzja! Intenzika jak kdyby vás někdo tolčokoval do gullivera!
Tak heleďte: já jsem tu knihu četl, takže jsem věděl, o co tam jde, ale ta předmulva, co je na začátku, by vás mohla aspoň varovat, že vám poví ÚPLNĚ VŠECHNO! XD
knina se skládá z tří částí, které jsem téměř stejně velké: předmluva (+ dodatky), první a druhá část samotné knihy. Je to kniha, která se čte pro čtení víc než pro obsah, přestože obsah stojí za to. Je to kniha, kterou možná někdo těžko přežvýká a ještě hůř rozdýchá, ale je to klasika, které své věhlasné jméno nemá pro nic za nic. Za mne je to jasných 5/5!
Jde o rozšířené vydání s předmluvou M. Amise a úvodem A. Biswella. Neználky poučí v poznámkách stručný slovník jazyka týnů a jako bonus potěší prolog k jevištní adapci. V epilogu se Burgess vyjadřuje k násilí a svou do mlýnku přidal i překladatel Šenkyřík. Drtivá většina z nás viděla nejdříve film a poté četla knihu. Kniha se detailněji zaměřuje na všechny scény, které známe z paměti z filmu. Víc netřeba.
Z knihy mám velmi rozporuplné pocity. (Proto to hodnocení.) Začnu tou pozitivní stránkou: moc se mi líbí nápad knihy a otázky morálky, zla a viny, které autor vkládá do knihy. Kladně hodnotím i to, jak autor pracuje s jazykem - byť bylo celkem peklo zvyknout si na to, jak Burgess dílo napsal, vždy jsem pro, když autor experimentuje a nějak se vymezuje od ostatních . Vývoj hlavní postavy mě taky zaujal. Jenže z té druhé stránky (a tady se nejspíš rozepíšu více) se mi nelíbí prkenost hlavních postav - o žádné z postav jsem nepřemýšlel jako o člověku, ale vždy jako o nástroji autorova vyprávění, a to mi připadá škoda. Kromě toho jsem si vědom, že kniha jako tato nemůže být pěkná, ale na mě to množství (neopodstatněného) hnusu bylo moc a připadalo mi, že to dělá autor jen pro efekt. A to množství otázek, které autor otevřel, bylo velmi špatně dotažených do konce. Třetí a poslední část byla jednoznačně tou nejhorší a spíš mě naštvala, než aby mi dovolila uzavřít příběh a zamyslet se nad hlavní myšlenkou, kterou dle mého autor vyjádřil velmi vlažně. Mám rád dystopickou literaturu, která varuje společnost před následky chování či ignorace, a právě proto díky Orwellovému "1984" či třeba Čapkovým "Mlokům" vím, že jde napsat lépe. (A bez tolika zbytečného násilí a hnusu.)
Řeknu to takhle, bylo to v mnoha ohledech násilné, dost pobuřující, hlavní postava byla parchant bez jakéhokoliv pozlátka...
Měl jsem to jako povinnou četbu, ale na druhou stranu to bylo dobře napsané, slang mě překvapivě bavil, z definice supernásilí mi běhal mráz po zádech...
Ale ano, určitě aspoň jednou za život přečíst (já se k tomu dlouho chystat nebudu), ale zase zanechává spoustu podmětů k přemýšlení
Hmm. Tak jsem si poslechla "jednu z nejlepších knih, co kdy byla napsána".
První půlka byla úplně o ničem, ale pořád jsem čekala, jestli skončí vyprávění z pohledu toho maníka a změní se jazyk na normální. Ono chvíli to bylo vtipné, ale pak už toho bylo moc.
V druhé polovině to chvilku vypadalo, že se vylepší děj do trochu orwellovského stylu, ale pak to konec zas vrátil do hlubin k unudění čtenáře. Vydržela jsem do konce jen díky tomu, že jsem to poslouchala. Jinak bych vůbec nedošla ani k tomu trochu zajímavému kousku, a vůbec už nevěděla o co jde. Ale ani hlas Davida Novotného (ačkoliv to četl výborně) ke knize neseděl. Když padesátník čte patnáctiletého, úplně to nefunguje a nepomůže ani debilní slang.
Můj obdiv (a současně politování) tak získává hlavně překladatel.
Určitě jde o knihu, na kterou si udělá každý jasný názor a bude zapamatovatelná. Pro mě ale v tom negativním smyslu slova.
(Audiokniha)
Kde začít :-))) Vlastně ani nevím, zda mám ke knize co dodat. Audioknihu jsem si pořídila ze zvědavosti, trvalo mi, než jsem "týnštinu" pochopila a pak se jen smála, jak je to vlastně napsané. Interpretace Davida Novotnýho je výborná, i díky němu jsem u poslechu vydržela. Ale přiznám se, že se k tomuto dílu asi už nikdy nevrátím :-)))
(SPOILER) Kubrickov film mám rád a konečne som sa dostal aj k predlohe. Dej je dosť jednoduchý, ale samotné čítanie textu náročnejšie , pretože hrdina/vyprávač hovorí takzvaným jazykom týnov kde sa to hemží spotvorenými anglickými, ruskými či nemeckými výrazmi, takže Hjumaníci majú hendky, fútky, ajká, cány a hírujú, lukukú, skrímujú, tolčokujú a podobný fisíz. Alex je sociopat bez štipky empatie pre ktorého je každodennou bežnou zábavou kradnutie, mlátenie ľudí a najviac uspokojenia pociťuje keď z nich strieka nádherná červenočervená "blažka". Raz ale dopadne jeho "rejzr" na kameň a on v base podstúpi "liečbu" po ktorej sa mu robí zle len pri pomyslení na zlo, takže sa role obrátia a jemu sa mstia všetky jeho obete. Film je z knihou v podstate úplne totožný a rozdiely sú len v detailoch ako že vo filme dostane po zrade "frendíkov" po "gulliverovi" fľaškou zatiaľ čo v knihe reťazou a miesto "ouldaných" dôchodcov z knižnice je zmlátený bezďákmi. Pri porovnaní tak nakoniec kniha oproti filmu stráca, lebo film ponúka okrem príbehu navyše Kubrickov "bolšácky" maniakálny vizuál. Jediný jasný rozdiel je potom v dodatku po finále ktorý film už neobsahuje a vyliečený Alex tam prestáva byť násilným zloduchom pretože sa stal plnoletým a pubertálne výčiny už ho nezaujímajú, lebo musí pracovať. Nedáva to príliš zmysel, lebo napr. jeho bývalý parťáci nastúpili k polícii kde majú možnosť ventilovať svoju krutosť verejne a legálne, ale symbolicky viem čo autor hovorí.
Chvíli to trvá, než tomuhle šťavnatému pomeranči přijdete na chuť, má docela fest tvrdou slupku, ale jak se mu dostanete na dužinu, už si budete pomlaskávat, na občasné pecky nehledě. Co mě, kromě skvělé kritiky západní vyspělé civilizace, dostalo, je ten legendární slovník týnů (skvělá práce překladatele Ladislava Šenkyříka), po všech těch frendících, babooshkách, čajinách, brotcích a bajatech, či po všem tom blbání jsem se přistihl, že bych tak snad chtěl mluvit taky, skvělá alternativa ke světu nudných dospělých a čuděsných lidí. No chtěl jsem tak napsat i tenhle koment, ale uvědomil jsem si, že by to byl jeden velkej fizís, takže polibte mi šáry a přečtěte si toto zásadní dílo dvacátého století taky. Anebo se podívejte na film Stanleyho Kubricka, protože jak je Bog nade mnou, zase se jednou stal zázrak, kde film lepší než kniha (hlavně ten ve filmu pozměněný konec má větší grády). Ale Alexe si zamilujete brzo, páč ten bračny je fuckt bolšáckej.
Ty postavy se chovají tak divně, nesymapticky, zle a nesmyslně, že jsem knihu několikrát rozzuřeně odložila, protože o takových blbcích prostě číst nechci. Nikdy jsem ji nedočetla.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální patologie a deviaceAutorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Vidím v tom jasnou inspiraci pro Den Opričnika. Ale ten jazyk (překladu) strašně zestárnul. Proto ubírám hvězdu.