Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30767/bmid_mechanicky-pomeranc-a5f-30767.jpg
4
2358
2358
Hlavní hrdina knihy, vůdce mladých násilníků Alex, tráví většinu svého času konzumací drog, přepadání a znásilňováním bezbranných obětí a – paradoxně – poslechem Beethovenovy hudby... Pak je však zatčen a donucen podstoupit „terapeutický“ experiment, který si v mnohém nezadá s krutostí jeho chuligánské minulosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Obtížně najít správné přídavné jméno, kterým knihu popsat...je jedinečná svého druhu, zvláštní, drží vás podobný pocit jako při sledování Trainspottingu, ale skvělá. V první třetině je vám hrdina odporný, v druhé ho litujete, třetí je k zamyšlení. Plus nezaměnitelný jazyk.
Jako velký fanoušek Simpsonových jsem po ní sáhla po velmi zdařilé odpovědi Simpsnů kde byl Homer dokonalý Tupoun .Ten jazyk mě velmi bavil je to jak ze současnosti. Všechno to násilí bylo úplně zbytečné...Když jsem knihu hledala v knihovně v Hradišti našla jsem jiný klenot Kocour Bob a ta mě vzala víc. Ale aspoň jsem se zasmála .
Musím říci, že je to síla. Je škoda těch, kteří tuto knihu nedočetli do konce. Ona totiž druhá polovina je dosti velká zátěž na hlavu, kdy jsem se sám zasekával a říkal si: "Sakra! Proč mi je ho líto?!" A právě v této druhé polovině čtenář opravdu v hlavě bojuje s hlavní myšlenkou této knihy. Tímto chci oslovit ty, kteří to s knihou vzdali nebo chtějí vzdát. Vím, že je sloh dosti náročný, a že to ze začátku vypadá, že to bude jen o chlubení se násilnostmi, ale věřte mi, bratři moji, pokud to dočtete až do konce, budete se na tuto knihu dívat úplně jinak. Za mě 5*.
Je radost číst knihu, jejímuž psaní dal autor něco víc. Krása, když to není jen o nějakém bezduchém příběhu lovu na vraha nebo třpytivých upírech. Chorošná buč
Po několika stránkách jsem si sice zvykl na podivný jazyk, v němž je příběh napsaný, ale vůbec mně to nezaujalo. Knížka má dost předvídatelný děj se slabým koncem, takže celkově mně po přečtení připadala taková nic neříkající, povrchní a prázdná.
Mechanický pomeranč byl svého času můj hodně oblíbený film, a tak jsem měla z knihy obavy. Buď, že mě nebude bavit a nebo že přijdu o své dojmy z filmu. Ukázalo se, že mé obavy byly zcela zbytečné. Obě díla se výborně doplňují. Bez zaváhání dávám plný počet hvězdiček.
Kniha je psána z pohledu antihrdiny, teenagera Alexe, kterého nelze jinak než nenávidět, litovat, pak zase nenávidět a na konci mu buď můžete přát štěstí, nebo se mu vysmát. Autor zde vykresluje společnost, ve které je násilí módním trendem, či dokonce doplňkem náctiletých. Alexův pohled na svět je nezaměnitelný, jeho teorie dobra a zla bizarní a až do morku prolezlá jeho sobeckostí. Ale co taky čekat od kluka jeho věku, že? Představme si hlasitou partičku teenagerů v tramvaji, která naprosto nebere ohledy na okolí. Zpytují svědomí? Dochází jim to? Ne. Jakmile se všichni rozejdou a zůstane poslední člen, usazuje se se sluchátky v uších a už je opět „normálním“ cestujícím. Můžeme jim to zazlívat? Vždyť jsme kdysi taky byli takoví. Aneb ve skupině je síla. To platí i pro Alexe, který se stále musí před někým realizovat, ať už jsou to členové jeho bandy, znepřátelený gang nebo týrané osoby.
Nejvíce na knize oceňuji její závěrečnou pointu, která mě hodně pobavila. A samozřejmě slang, který se mě držel ještě týden po přečtení, což ovšem mělo poměrně neblahý vliv při konverzaci s lidmi vyskytujícími se v mém okolí :)
Tak tady jsem sáhla úplně vedle. Na 6. stránce jsem knížku zavřela a jdu vrátit do knihovny. Jazyku naprosto nerozumím, popis násilí a vulgarismy do dnešní doby snad už nejdou vecpat, protože je toho plno v reálném světě. Nikomu neberu, že se mu líbí, ale pro mě je tohle nečitelné.
Film jsem viděla kdysi a líbil se mi. Na knihu jsem se odhodlávala od té doby. Mám ji pouze v angličtině, takže i to mě asi trochu brzdilo, ale nakonec nebylo zas takový problém se tím prokousat ani v originále. Český čtenář má výhodu, že se spousta vymyšlených slov dá odhadnout, i když mají základ v ruštině. Co se týče příběhu a událostí v něm líčených, pokládám tuto knihu přesně za ten typ, kdy vás buď pohltí, i když v ní nic moc hezkého není, nebo se vám svou surovostí zhnusí. Kam kdo patří je patrné z hodnocení a komentářů.
Úžasně vymyšlená a hlavně napsaná kniha. I když mi zpočátku dělalo problém porozumět použitému jazyku (nakonec to není tak hrozné pokud umíte základy angličtiny a ruštiny), začetl jsem se okamžitě a s každou přibývající přečtenou stranou chuť číst rostla.
Jazyková masturbace, svědek své doby, dnes nečitelné. To by byly asi tak tři hlavní poznatky. Dnes má někoho šokovat knížka plná násilí a vulgarit? (sice specificky napsaných, ale přesto vulgarit) V dnešním světě je to něco kontroverzního? Vždyť je to všude okolo nás. Ještěže to vydání mělo alespoň dvě předmluvy, aby byl čtenář "správně" naveden, co se mu na tom má líbit. Doufám, že ta ironie byla cítit... Chápu, že asi před padesáti lety si z toho každý pubescent musel ustříknout do textilu, ale já tu knihu hodnotím dnes, v únoru 2017, a nemohu výš než za tři a to je tam ta třetí jen za to, že jsem si při mnoha scénách představoval Malcolma McDowella z Kubrickova filmu a bavil se vzpomínkami na film.
Boží knížka, kterou právém zařazuji mezi své nejoblíbenější klasiky. Je to jedna z těch dobrých (=kvalitních) knížek, které pojednávají o zlých věcech (řekněme si upřímně - mnohem častěji o zlých lidech). Ve škole jsme to prolétli tak rychle, že jsem ani nepotřehla, že má autor používat "vymyšlený" jazyk, byla jsem tedy na začátku překvapená, ale člověk si po pár stránkách zvyknete, zejména pokud nemáte problémy s angličtinou. Antihrdina Alex je úžasně slizký a protivný hajzl. Eskapády (=zločiny) jeho grupy byly náročné na čtení, ne ani tak kvůli násilí jako spíše kvůli tomu, jak si naši "hrdinové" v násilí libovali. Četla jsem verzi s doslovem, v němž byla vysvětlena existence dvou verzí konce. Doporučuji pozjišťovat, je to celkem zajímavé. Rozhodně kniha, která ve mě vyvolala spoustu emocí (hlavně druhá část).
V téhle rozsahem nevelké knížce jsem našla hned několik otázek k zamyšlení.
Je to knížka o dospívání. Pravda, Alex a jeho frendící neprovádějí jen bitkový buče, nad kterými ouldaná ptica jako já mávne rukou se slovy: ať se mládí vydovádí. Je to dotaženo mnohem dál, jsou to prestupniky . Zajímavé by bylo hlouběji proniknout do příčin proč jsou takoví. No, nejsou to hrdinové, které si oblíbíte.
Je to knížka o "zločinu a trestu". Jak má společnost zacházet s delikventy a napravovat je? Zvlášť s těmi mladými. A jak bojovat se zločinem? Násilím proti násilí? Kolikrát už lidé slyšeli, že někdo "jednoduše nastolí pořádek a sníží kriminalitu".
A je to knížka o společnosti, dobru a zlu a také svobodě. No, toho opravdového dobra je tam pomálu. Alex je "upraven" tak, že si musíme položit otázku, zda je vůbec správné, aby dobro a správné chování bylo jen důsledkem strachu z trestu. Můžeme spoléhat na něco jako dobro v uvnitř nás? Je dobro, které konáme, tím správným dobrem, když neplyne z naší svobodné vůle?
Kdysi jsme se o této knize učili ve škole, dlouho jsem se ji chystala přečíst. Konečně jsem se k tomu dostala. Když jsem knížku otevřela a zjistila, že je psána slangově, tak jsem se dost zarazila, protože knížky psané tímto stylem moc ráda nemám. Avšak Mechanický pomeranč je výjimka! Knížce jsem dala šanci a nelituji!
Tak tohle byla jedna z nejdivnějších knih, které jsem kdy četla. Je poměrně jasné, co jejím obsahem autor chtěl vyjádřit - spousta brutalit, vulgarit, sebestřednosti, populismu a prapodivného a nepravděpodobného sociálního života. Odškrtávám si knihu jako jednu z položek "povinné literatury", kterou jsem k maturitě nepřečetla, ale vždycky se budu divit, kde se vzalo to označení "klasika" a "jeden z nejlepších románů, které kdy byly napsány". Dávám jednu hvězdu za originalitu jazyka. Film vidět nechci.
Hned po precitani knihy som si pozrel film a prisiel som na jedno. Anthony Burgess napisal SKVELY pribeh. Pre filmove platno.
Myslim, ze sa to da povazovat za jednu z najlepsie sfilmovanych knih ake som kedy cital/videl. Pribeh je brutalny, ale na mna posobil silnejsie prostrednictvom filmu. Mozno to bolo aj tym dost nestastnym slovenskym prekladom, ktory mne nesedel a tazko som si zvykal na niektore preklady. Je totizto rozdiel ked v anglictine v ramci slangu pouzivaju slovenske/ceske/ruske (tie som zachytil najviac aspon vo filme) ako ked v slovencine pouzivaju angilcke slova. Ale to je je len moj subjektivny pocit, knihu si v buducnosti precitam uz po anglicky.
Zaver je, ze film a kniha tu idu ruka v ruke a myslim si, ze najsilnejsi zazitok je precitat knihu a potom si pozriet film co najskor.
Táto kniha je bomba. Zimomriavky, kniha na zamyslenie, ktorá vo Vás zostane ešte veľmi dlho po prečítaní. Povinné čítanie pre každého.
Kniha se mic líbila. Originální námět, poutavý děj a velmi překvapivé zvraty. Ale měla jsem velkej problém s autorovým stylem psaní.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviaceAutorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
člověk se musí překlenout přes začátek, pak je to neskutečná jízda, prostě krása...amen