Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30767/bmid_mechanicky-pomeranc-a5f-30767.jpg
4
2354
2354
Hlavní hrdina knihy, vůdce mladých násilníků Alex, tráví většinu svého času konzumací drog, přepadání a znásilňováním bezbranných obětí a – paradoxně – poslechem Beethovenovy hudby... Pak je však zatčen a donucen podstoupit „terapeutický“ experiment, který si v mnohém nezadá s krutostí jeho chuligánské minulosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Smekám před překladatelem. Číst toto bylo pro mě utrpení. On to navíc musel přeložit a to tak, aby se to podobalo jazyku v originálu. Pro mě by stačilo, kdyby autor použil nespisovné výrazy a jen občas nějaký slang.
Dílo je vynikající. Tady nejde o vylíčené násilí. Hlavní myšlenkou je možnost volby. Může stát sebrat odsouzeným svobodnou volbu?
Já si při čtení říkala, že i kdyby hlavní postavě udělali lobotomii, bylo by mi to fuk. Zmetek, který je schopen bít a okrádat staré lidi, znásilňovat a vraždit, si soucit nezaslouží. Samozřejmě, že to byly první emotivní myšlenky. Rozhodovat bych tohle ale nechtěla.
Ke knize se nevrátím, mně se použitý jazyk četl velmi špatně a nic krásného na něm nevidím. Snižuje i moje hodnocení.
Ten závěr byl pro mě hodně nečekaný. Skončila to dobře? Asi ano, ale spíše ne. Nebo se to alespoň tak zdá. Alex byl nejdříve uměle donucen k tomu, aby byl dobrým člověkem, to ale vedlo k novým problémům, tak z něj udělali znovu zlého. Nakonec se ale zdá, že si sám vybral a chce se soustředit na dobro.
Stejně mě ale znepokojuje, co bude, jestli se Alex usadí. Dokáže se tak velký násilník změnit? To je otázka. Kubrick na to odpověděl tím, že se někdo takový změnit nemůže. Burgessův závěr může být zdánlivě pozitivní, ale zdánlivě pozitivní je i konec R.U.R., že ano... Spíše je to tak, že se Alex bude chovat jako psychopat i v dospělém životě.
Kniha plná vulgarismů, násilí, slangu, přes který jsem se nedokázala přenést. Příběh se mi líbil tím víc, že byl inspirován skutečnou událostí. Bylo to trochu těžké přečíst, protože jsem cítila zlost nad tím, co Alex provádí a pak, když se člověk do něj vžije, tak i úzkost, ke které ho donutili. Jsem ráda, že jsem to přečetla, ale už se k tomu nikdy nevrátím.
Temný kaleidoskopický príbeh z panoptika dystopického Londýna blízkej budúcnosti. Príbeh o generačných stretoch, o dospievaní, o brutálnom násilí, o to desivejšom vo svojej bezdôvodnosti. Príbeh o roztrieštenej spoločnosti. Príbeh o tichom zavádzaní totality pod plášťom boja proti kriminalite. Jedna z najoriginálnejších dystopických kníh. Mechanický pomaranč je napísaný v prvej osobe sugestívnym slangovým jazykom, čo prekypuje novotvarmi. Spoločensko-kritická, alegorická a pochmúrna vízia, ktorá vás zhodí zo stoličky aj v súčasnosti. Kniha bola v roku 1971 veľmi úspešne sfilmovaná Stanleym Kubrickom.
Ach ano, mí jediní kamarádi a přátelé, z této storky by každej príma bajat hned volkoval ven do najtky někoho ztolčokovat či zlukovat chorošný bresty nějaký čajiny. Hírovat přitom nějakého Ludwiga Vana či Mozartovu čtyřicátou a úspěšnou najtku zakončit drinkáním plus-mlíka v Mlíčňáku Korova s frendíkama.
Bratříčci moji, tuto výbornou, prvotřídní knížku vřele odporoučám. Na týnský verdy si rapído zvyknete, zvládl to i ubohej starej Tupoun.
Jen ten titul je stupído, kdo kdy slyšel o mechanickým pomeranči?
Nejprve jsem si myslela, že tuhle knížku ani nedočtu ( strašně mi vadila ta teenegerovská mluva) ale i přesto mě poté vtáhla do děje. Nebude to asi moje nejoblíbenější kniha ale rozhodně doporučuji k přečtení! :-)
Jazyk týnů mě neskutečně iritoval a hlavní hrdina byl grázlík k pohledání. Přesto to bylo poutavé čtení.
Tak nám náš malý Alexík pověděl svůj příběh. A já ho nenáviděla a bylo mi z něj na nic. Pak jsem ho milovala a bylo mi ho líto. Nakonec mi po něm bude smutno, protože dospěl a "volkuje odinočky" a já nemohu s ním. Určitě si na něj několikrát ještě vzpomenu. A na všechen ten "fisíz".
Jak se asi musel cítit, když popisoval scénu, kvůli níž prakticky začal psát celé dílo...
Každopádně knížka zajímavá, člověk si dokáže lehce představit kažou scénu (neviděl jsem film) a pocity Alexe jsou zde dobře popsané.
Od chvíle, kdy jsem knihu začal číst, popíšu věci, které se mi nelíbí, výhradně slovem smelovatý.
Ježíš to je tak boží knížka! Když jsem ji dočetla poprvé, musela jsem se na ni hned druhý den vrhnout znovu. Stejně jako film (který jsem viděla jako první, až pak kniha), mě knížka uchvátila, a i když je hlavní postava záporák, Alexe jsem si nesmírně oblíbila. :) Hlavně ten jazyk! Pozoruju na sobě, že některá slova už normálně běžně používám, jako např. Gulliver, chorošný, láfat se... Rodiče už nade mnou kroutí hlavou :D A chválím Alexův skvělý hudební vkus! ;)
Jedinečné a originální dílo.
Kniha, která mě donutila zamyslet se nad svojí morálkou. Protagonista je snad ten nejodpornější ze všech knih, které jsem četla, a co dělá je čistě zlo pro zlo. Musí být potrestán, ale jak daleko s trestem zajít? Je lepší, když člověk koná dobro, ale je k tomu nucen a nemůže si vybrat, nebo když člověk koná zlo, ale je svobodný a dělá tak dobrovolně? Jsou takové manipulační experimenty, ač prováděny na lidských monstrech, správné? Kde jsou hranice? Je lehké tuto knihu přehlédnout jako brutální zbytečnost, minimálně ze začátku, když nevíte, co se chystá. Ve skutečnosti ale dává něco k zamyšlení.
Jazyková stránka knihy byla také velmi originální. Díky jazyku týnů jsem se neskutečně bavila, jakmile jsem si na něj zvykla (díky za slovník) a málem jsem některé výrazy převedla i do své mluvy. Nevím, co to o mě vypovídá. Je to prostě chorošný.
Fantastická kniha. Čiré zlo si žádá trestu, jaký však má být? Můžeme si osobovat právo zlomit člověka, ať už jakkoli nízkého a zkaženého? Doporučuji číst anglicky, krásný jazykový experiment.
Při našem systému školství až těžko věřit, že k této knize mě zavedla povinná četba. Dílo z pera Anthony Burgesse bylo inspirováno traumatickou událostí v jeho životě: Jeho manželka Lynn byla při těhotenství okradena, zmlácena a znásilněna. Dítě zemřelo. Anthony Burgess byl touto dobou v armádě a bylo mu zamítnuto, aby dočasně navštívil svou manželku. Bohužel zřejmě i díky této události je dílo tolik autentické. Hlavní myšlenka vyznívá, že dobro je nemyslitelné, pokud člověk nemá na výběr mezi dobrem a zlem. Jazyk teenů a Ludovicova metoda jen potvrzují, že dílo je dokonale propracované do sebemenších detailů.
K této knize jsem se dostala úplnou náhodou, díky maturitní četbě. Jsem snad jediná, kdo to od nás ze třídy četl a jsem za to strašně ráda. Tahle kniha ve mě nechala ty nejrůznější pocity, jak brutality, tak i odporem k tehdejším metodám léčení.
Autor je skvělý, příběh je skvělý, všechno je skvělé. Pokud máte rádi něco trochu z jiného soudku, tohle je kniha pro vás ;)
Prostě úžasný. Asi tak 1000x lepší než film. Není to kniha pro každého, ale i přesto doporučuji všema deseti.
Hlavní myšlenkou této knihy je, že člověk by si měl ponechat právo na rozhodování. Ať už se člověk rozhodne jakkoliv v různých záležitostech, je to jen jeho volba a tato volba by mu měla být ponechána s tím, že za ní nese plnou zodpovědnost. Pokud provede něco nezákonného, musí nést za svůj čin plnou zodpovědnost.
Zaujal mne experiment "vymývání mozků", který spočíval v tom, že člověku, který prováděl výtržnosti, jsou promítány filmy s tématikou toho, jakých násilných skutků se dopustil v minulosti s cílem, aby si uvědomil hrůznost svého počínání. Při tomto experimentu je použito řada prostředků, aby agresivní chování u dotyčných jedinců kleslo na nulu.
Tato kniha není asi určena pro každého čtenáře. Je nutno počítat s násilnými, brutálními scénami, které některé čtenáře může odradit od čtení.
Jedna z nejoriginálnějších knih vůbec. Myslím, že už ji rozhodně nikdo netrumpfne. Téma dospívání, kritika konzumní společnosti, člověk jako pokusný králík, tohle všechno pojal A. Burgess velice pravdivě, s pomocí originálního jazyka (doporučuji jak originál, tak český překlad od L. Šenkyříka, který se maximálně povedl). Je ale pravda, že na ten jazyk si je potřeba zvyknout.
Zpočátku jsem si nemohla zvyknout na "týnský" slang (zaplaťpánbůh za ten slovník na konci knihy), ale poté jsem se rozrýdla a od druhé kapitoly se kniha rýdovala s jedním dechem. Krásná ukázka toho, jak se mocnáři snaží z lidí udělat ovečky, které neškodí a a takovej ten fízís, ale ani nežijou. Fakt chorošný dílko.
Text si vás okamžitě vezme, a aniž byste věděli jak, už se vžíváte do Alexovy bizarní perspektivy. V tom vidím veliký spisovatelský umění: bezdůvodný násilí je sice odporný a zdravej člověk by se s ním identifikovat neměl, ale Burgess vám ho předestře tak, že máte pocit, jako by Alex ani nic jinýho dělat nemohl - patří to k němu a vy mu to nechcete tak úplně vzít. Když přijde na řadu "léčba" a Alex je znovu na svobodě, přece jen tušíme, že to není v pořádku a že navzdory vší tý násilnický ošklivosti byl Alex sám sebou předtím, ne teď. Takže i v tom jeho supernásilí tu a tam zahlédnete odlesk revolty, i když hodně krajní a spíš bezděčný, protože tyhle týny to především neskutečně baví. Nevím jak ostatní čtenáři, ale já si neustále kladl otázku, kam jsou schopni zajít a co je jejich nejzazší cíl; vraždy se objeví, ale spíš nechtěně. A místama to dokonce vypadá, jako by Alexovi - samozřejmě kromě zábavy - šlo o udělení i jakýsi lekce, což zvráceně krásně vyjadřuje věta:
"Ten spisovatelskej hjumaník se svojí vajfkou jako by tam ani nebyli, jenom se otrhaní váleli v krvi a úpěli. Byli ale naživu."
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviaceAutorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Alexe vnímám jak zdroj čirého a nenapravitelného zla. Je těžké si představit, že někdy byl, nebo by mohl být, jiný. V kontextu jeho výchovy není nic, co by ho mohlo ovlivnit tak, že se z něj stala tak chladná bytost. Pro mne je nejvíc zarážející a žaludek zvedající fakt, že Alex páchá všechno to násilí jen pro zábavu a absolutně bez zábran.
Autor popisuje reformu násilí formou behavioristického pokusu a předkládá tak mnoho otázek. Je páchaní zla na odsouzených vězních špatné pokud je jeho účelem jejich "uzdravení"? Je podstatné jak se tato reforma uskutečnila, pokud je její výsledek kladný?
"[Alex] přestal být darebákem. Přestal být ovšem rovněž stvořením schopným morální volby."
Je naše vrozené dobro ohrožováno zkaženou společností, nebo jsme z podstaty zlí a společnost nás jen drží na uzdě? A pokud se zlí narodíme, máme možnost si zvolit dobro?
Zajímává je postava Alexandra F. Do chvíle, kdy je pro něj Alex pouze oběť systému a pokusný králík, je Alexander F. odpůrcem této nehumánní "nápravy" zločinců. Nicméně ve chvíli, kdy si uvědomí, že je Alex osobou, která jemu a jeho ženě způsobila tolik bolesti, by ho nejraději sám zabil.
Chce tím autor naznačit, že bychom se neměli zastávat násilníků a zločinců, dokud na nás nebylo zlo spácháno, protože naše vnímání zla může být zkreslené a příliš benevolentní?
První třetina knihy pro mne byla očistec. Trvalo mi, než jsem si zvykla na použitý slang. Zároveň mne znechucovalo všechno to naturalisticky popisované nasilí, které Alexovi poskytovalo tolik zábavy a uspokojení.
"Vím, co je správné, a souhlasím s tím, ale dělám to, co je špatné."