Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56450/bmid_mechanicky-pomeranc-meo-56450.jpg
4
2387
2387
Přestože Anthony Burgess patřil k autorům mimořádně plodným, jeho nejznámějším dílem, jímž vstoupil nejen do dějin literatury, ale i populární kultury, navždy zůstane román Mechanický pomeranč. Když roku 1971 převedl tuto svéráznou futuristickou vizi moderní společnosti na stříbrné plátno Stanley Kubrick, setkal se film s tak ostrou kritikou, že jej režisér z britské distribuce raději stáhl. Přemíra násilných scén však není v tomto díle prvkem samoúčelným, lacině provokativním – tvoří pevnou součást vyprávění, které je stejně strhující jako originální. Mechanický pomeranč totiž naprosto porušuje obvyklou literární strukturu a stavbu. Hlavní hrdina knihy, vůdce mladých londýnských násilníků Alex, tráví většinu svého času konzumací drog, přepadáním a znásilňováním bezbranných obětí a – paradoxně – poslechem Beethovenovy hudby... Pak je však zatčen a donucen podstoupit „terapeutický" experiment, který si v mnohém nezadá s krutostí jeho chuligánské minulosti. Kromě zcela ojedinělého vedení příběhu fascinuje román svým jazykem. Burgessovi teenagerovští hrdinové hovoří zcela specifickou řečí, ozvláštněnou výrazy z cizích jazyků. V pravém slova smyslu se tak četba stává napínavým dobrodružstvím, jazykovým koncertem i brilantní studií násilí a zla v člověku.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , OdeonOriginální název:
A Clockwork Orange, 1962
více info...
Přidat komentář
Tak tohle pro mě bylo fakt náročné. Jednak tématem, jednak po jazykové stránce - po té především. U každého třetího slova jsem přemýšlela, co vlastně znamená.
Ve vydání, které máme doma, je spousta doplňujících materiálů, mj. je čtenář seznámen s Burgessovou nespokojeností ohledně Kubrickovy adaptace... (Ach ti literáti... :) )
Mimochodem - je to nejvíc ČB obálka, kterou jsem sehnala pro splnění Čtenářské výzvy 2019 :)
S týnským jazykem se člověk v momentu vypořádá, horší to ale je se skutky, které jsou v knize popsány. A je jedno, zda je páchá ten, koho autor (či snad my?) označí za zločince, vláda nebo oběti kriminálních činů. Ve výsledku jsou zločinci všichni, jen pro to mají jiné pohnutky. Tolik násilí, které bylo až moc skutečné, jsem zatím snad v knize pořádně nezažila, proto jsem měla ze začátku problém, jestli knihu vůbec dočtu.
Na konci si člověk uvědomí, že vlastně celou knihu sympatizoval s každým. Jako bychom byli emko s téčkem, kteří tyhle gražny buči, co dělají jejich bajati nebo čajiny, přehlíželi, protože je máme rádi, ať udělají cokoliv. Vlastně nikomu z nich nemůžeme nic vyčítat, protože ta volba... Jsme si vážně tak jistí, že ji máme?
UPOZORNĚNÍ: Následující text obsahuje mnoho morálky. Opravdu mnoho. Dokonce tak mnoho, že si možná po jeho dočtení budete mnout nohu a nebudete vědět, čí je.
Mechanický pomeranč čtenáře nenásilně vede k úvahám o hodnotě nesvobodného činu a asi by se dalo spokojit s prohlášením, že něčím podmíněný skutek ztrácí svůj morální rozměr, tečka.
Když ale vezmeme v potaz skutečnost, že je nám morálka od dětství vštěpována podmiňováním libostí/nelibostí, přijetím/odmítnutím a že na takovýchto základech zbudovaná emoční provázanost s morálním kodexem nás do značné míry životem provází i dál, tak se nabízí otázka, nakolik jsme vlastně jen otroky viny, trestu, touhy po spokojenosti, vnitřním klidu, štěstí („altruismus“ jakožto vrcholný úskok, klička sobectví)?
..Vlastně by šlo jít dál a říct, že jedinými opravdu svobodnými a v pravém smyslu slova morálními bytostmi by mohly být ty, co se zcela bez ohledu na odměnu či trest uvedou s morálním kodexem (pro abstrakci samu) v soulad, nebo se vůči němu principielně vymezí a zavrhnou jej. Mluvím o bezcitných otrocích morální logiky, o světcích a démonech.
Upřímně nevím, zda je skutečné přijetí kteréhokoli z obou extrémů (Segal v „Nico, víc, než zákon“ je pochopitelně mimo všechny kategorie) vůbec v lidských silách. Ani jestli by to bylo dobře.
A vůbec, když už salónně žvaním; ono takové to normální, obyčejcké otročení, kdy se po dobrém skutku i dobře cítíme a po špatném v nás červík razí nové linky metra, zas tak zle vymyšlené není; S Alexem a jeho frendíky bych si o tom moc rád popovídal, vysvětlil jim to, pak bychom se objali, poplácali po ramenou, slzička by jistě ukápla a pak by mě pověsili za nohu na kandelábr; pod svícnem je zimela.
Autor vypouští jeden extrémní jed za druhým a zcela impotentními činí veškeré protilátky (rodiče, rodina, škola, nápravná zařízení, policie, vězeňský systém, medicína atd. atd.), čímž způsobuje po dvacet kapitol hromadu čtenářské bolesti na poli etickém, filozofickém či politickém. A jako mávnutím kouzelného proutku se (v původním anglickém vydání) pro pokoj vlastní či čtenářovi duše, (spíše však nakladatelovy kapsy) pokusí ránu prvotní „jakýmsi“ zrychleným samohojením alespoň částečně, leč velmi nedůvěryhodně uzdravit. Vzniku kultu rozumím, ale plošné oblibě bohužel ne...
Psychologický profil, sonda do duše Alexe působí věrohodně... Ne že bych s Alexem sympatizovala, ale měla jsem pro něj jaksi pochopení, vyvolávalo to ve mě to správné čtenářské kontroverzní zděšení... jen poslední kapitoly, kdy se setkává se svými oběťmi bych oželela ... působí to nadbytečně...
Doporučuji.
Když jsem poprvé otevřela tuto knížku, tak jsem si řekla to nedám. Trvalo mi ale jenom pár stránek než jsem se trochu začetla a přivykla jazyku, kterým je napsána a pak už jsem jí doslova hltala a nemohla jsem přestat, až jsem ji dočetla celou. Příběh je to zajímavý a nutí člověka přemýšlet. Film jsem zatím neviděla, ale rozhodně se na něj chystám. Za mě pět hvězdiček, stojí za to si ji přečíst.
Co teda jako bude, he?
Chvíli jsem si musela zvykat na jazyk, kterým je tato kniha psaná. Ale poklona překladateli, protože to muselo dát spoustu práce.
Příběh je děsivý a vhání do hlavy spoustu otázek, ale vlastně nenacházím odpovědi...
Je člověk vůbec dobrý, když nemá na výběr?
Urcite kultovni vec ale cele to muze podekovat hlavne filmovemu zpracovani fanatickeho ale skveleho S.Kubrika ktery timto dilem terorizoval sve herce.Za me knizka vyborna ale stacilo precist jednou a film sem videl uz x krat:)))
„Dobrota je cosi, co si volíme. Když člověk nemůže volit, přestává být člověkem.“
Kam až lze zajít při ochraně společnosti před nebezpečnými individui, násilníky, vrahy? Existují argumenty pro a proti trestu smrti, setkal jsem se též s velmi racionálním odůvodněním proč nemít doživotní vězení. A co nedobrovolná převýchova ke konání dobra, respektive k averzi k násilí? Právě tohle zpracovává autor v této knize. Je to věčné téma, svoboda jednotlivce versus ochrana společnosti. Svoboda a s tím související nejvyšší odpovědnost za všechny své činy, tedy i povinnost podrobit se trestu versus ochrana společnosti umělou manipulací s myslí svobodného jednotlivce a tím de facto konečné a nevratné odepření svobody myslet tomuto jednotlivci. Morálnost zachování svobodné volby versus vyšší zájem společnosti. Humanistický hlavolam par excellence. A řešení má jen v autoritářském režimu.
Přestože text poněkud zestárl, společnost se za těch téměř 70 let posunula výrazně jinam, a hlavně výrazně znecitlivěla tak, že popis násilí, který ve své době musel působit jako zjevení, dnes málokoho ohromí a odzbrojí, přesto, jako memento doby, jako varování kam lze zajít, je nutné knihu doporučit. Kolem knihy je právem vystavěn kult. A kromě toho, nelze neobdivovat autorovu invenci při práci s textem, při implementaci nového jazyka, argotu frendíků (a stejně tak nelze neobdivovat um překladatele a převod slangu do češtiny), bez slovníku na konci knihy bych byl často ztracen.
Jedna z nejlepších knih, co jsem četl. Rozhodně patří do top 3. Kousněte to, že musíte každou chvíli překládat argot.. a po*erete se. Skvělá knížka..
V prvé řadě smekám před překladateli.Tato kniha musela být oříškem.
Název knihy jsem již několikrát slyšela.Zaslechla jsem něco i o filmu ale blíže jsem se o obsah nikdy nezajímala.O to větší pro mě bylo překvapení, když se mi kniha dostala do rukou a já začala číst.
První část knihy je brutální a násilnická.Druhá půlka pak přímo děsivá.Vede vymývaní mozků skutečně k nápravě? Může takový člověk pak skutečně fungovat a vést plnohodnotný život?
Kultovní kniha ale vracet se k ní zřejmě už nebudu.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih! Hlavní hrdina Alex miluje vážnou hudbu – Beethowena, ale také drogy, sex a násilí. Příběh vypráví o něm, jeho partičce „frendíků“ a jejich výprav za násilím.
Kniha je psána realisticky, někdy až naturalisticky, takže vás popisy znásilnění a vandalství neminou. Dílo je komponované jako hudební skladba do 3 částí po 7 kapitolách (tendence Burgesse jako skladatel). Styl psaní spočívá ve specifickém jazyku – argotu (jazyk „týnů“), který používá celá parta. Jejich slang je směs anglismů, rusismů, germanismů a neologismů, a je jakýmsi odlišujícím rysem od starší generace. V zadní části knihy najdete i slovník, který po začtení se a pochopení základních výrazů nebudete vůbec potřebovat (strašně mě ten jazyk bavil, po chvilce zvyku je to humorné).
Dějově je to jedna velká jízda. Z ulic a mléčného baru do pokoje, z pokoje utečete vykrádat baráky a z nich vás to dostane do vězení.
Knihu doporučuji všem příznivcům postmoderny a těm, které zaujala kniha tematicky.
Moc vysoká očekávání, možná ten otravný překlad, možná těch několik slov a spojení, co mě neuvěřitelně rozčilovaly...
Čekala jsem mnohem, mnohem víc. Kéž by se autor dostal hlouběji, tak nádherné téma! Takhle nezbývalo, než si jen domýšlet, jak skvělé dílo to mohlo být, kdyby jen nešlo tak plytce po povrchu.
Co říct? Knihu jsem si chtěla přečíst, protože jednak patří v podstatě mezi (postmoderní) klasiku, jednak protože mě vážně zajímalo, co se skrývá za tak zajímavým názvem. Upřímně jsem nevěděla, do čeho jdu. A bylo to dost překvapení.
Jazyk týnů byl pro mě prvních pár stránek dost rušivý, ale člověk si celkem dobře zvykne (pomohlo k tomu výrazně i to, že v české podobě vycházel hodně z angličtiny). Tady tedy rozhodně klobouk dolů zejména překladateli, luštit to a pak převádět z rusizmů jinam chtělo určitě trpělivost. Od autora to byl rozhodně originální tah, který jen podtrhl surovost a brutalitu děje a velkou částí přinesl knize proslulost, které se dnes těší.
Děj je trochu šokující. Ale veškerá brutalita a zrůdnosti, kterých se Alex dopouští, dobře připravují půdu pro nastolení zajímavé filozofické otázky. Kdyby se Alex dopustil jen pár malých rošťárniček, rozhodně by to nemělo tu působivost a nebylo by zde takové morální dilema. To ale neznamená, že se mi líbilo všechny ty popisy číst. Knížka je to tenoučká, ale připadalo mi, jako by měla trojnásobek stran. Pořád jsem si říkala, kdy už se příběh posune někam jinam… a bylo to zadlouho. Konec pro mě bohužel vyšuměl dost do ztracena. Suma sumárum jsem se nemohla přemluvit k více než 3 hvězdám z 5.
Výtečné hrátky s novým slangem. Díky za trochu brutality do života! Knížka dle reakcí mého okolí asi není pro každého, ale stojí za překonání prvotního šoku a znechucení.
Co teda jako bude, he?
Vážně chorošná buč, bratři moji. Jestli se decidujete, zda si tuhle kšonžku přečíst, tak nebuďte stupído a určitě to udělejte. Žádnej fír, na ty podivný verdy si kvikle zvyknete a už pak nebudete moct jinak. Tohle není žádnej físíz. Věřte mi a nebo mi polibte šáry. Je to na vás, frendíci.
Co teda jako bude, he?
Tejto knihe som sa dlho vyhýbala a potom som ju vyhrala, tak som si povedala, že to bude znamenie a čas vziať ju do lapákov :)
Spočiatku mi to nešlo do gulivera a chytal ma razdraz, keď som začala lukovať na tie podivné wordy. Z každej strany fŕkala bladka, skrímovali voisy, tolkovalo sa, fajčili sa rakoviny a pilo sa moloko s nožmi počas každej najtky. Neverila som vlastným glazom a ani sa mi nedrimovalo, že to dočítam. Trvalo mi hodne dlho, kým som sa začítala, potom už to išlo odinočky.
Neviem úlne objektívne zhodnotiť preklad,
no samozrejme som si potom hľadala články o tom ako vznikol nadsat, čo ma veľmi zaujímalo. Obávam sa, že pri prekladoch sa stráca veľa z originálu, miestami slova znejú nasilu, inokedy prirodzene.
Myšlienka románu je nepochybne silná, nedávno som čítala Kvety pre Algernona, takisto narazíme na myšlienku manipulovania so slobodnou voľou.
No povedzme si úprimne, či píplovia urobili nejaké chorošné stvary odinočky, keď dostal slobodnú voľu, sme poriadne v šaroch, celý tento náš svet a tikáč sme umlčali tým, čo nám vyhovuje.
Kniha napsaná specifickým jazykem, na který jsem si po pár stránkách zvykla. Neskutečně silný příběh, který nutí k zamyšlení. Po přečtení na tuto knihu jen tak nezapomenete....
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální patologie a deviaceAutorovy další knížky
| 1992 |  Mechanický pomeranč |
| 2007 |  1985 |
| 2003 | Všechno, jen slunce ne |
Mechanicky pomeranč je kultovní záležitost. Skvělý je i stejnojmenný film od Kubricka. Takze kdo tohoto režiséra miluje si přijde na sve. Doporučuji se nejdrive podivat na film. Bude Vam při čtení inspiraci.