Medailon krále Slunce
Helena Babická
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/4653/medailon-krale-slunce-4653.jpg
4
76
76
Luisa de Lahol série
< 2. díl
Pod falešným šlechtickým jménem Luisa de Lahol se dívka z dnešního světa, čtenářům známá z románu Jeden okamžik v čase, vydává napříč Francií sedmnáctého století, aby se po boku statečného markýze Filipa de Grazac pokusila najít ztracený medailon krále Ludvíka XIV. Hledání vzácného šperku se pro oba hrdiny brzy změní v závod o holý život, který, v kontrastu s oslepujícím leskem královských komnat, dovolí hlavní hrdince na vlastní kůži pocítit bolest chudoby, beznaděj honů na čarodějnice, ale i sílu skutečné lásky. Nucený pobyt v izolaci morového města, azyl opuštěného horského kláštera i rozsudek smrti však jen ještě více posílí její vůli a obnaží její srdce plné něžného citu ke krásnému markýzi. Do hry vstupuje tajemný Černý vévoda, jehož temný mysl skrývá informace, potřebné k vyřešení záhady medailonu krále Slunce. Čas neúprosně ubíhá a dva psanci, pronásledováni spolkem mocných spiklenců, společně čelí krutosti a předsudkům starých časů, aby na konci příběhu oba naplnili svůj osud.... celý text
Přidat komentář
krásně napsané, napínavé, úžasně popsané pocity hlavní hrdiny, historicky podložená data, pět hvězdiček bych dala, kdyby bylo méně zdlouhavého popisování přírody na úkor děje.
Knihy o cestování časem mám moc ráda a tahle se mi líbila opravdu hodně. Chvílemi jsem hlavní hrdince tu cestu do minulosti záviděla, i když to nakonec bylo celé jen sen... Obě knihy se skvěle četly a bylo mi líto, že není pokračování.
Kniha byla úžasná, ale proč takhle skončila. :( Přiznám se, že jsem brečela jako želva, děj mi hodně připomínal serii: Cizinka.
Večná škoda, že tento literárny skvost nebol sfilmovaný.
Ako, dlho som tejto knihe odolávala, lebo ju napísala česká autorka a ja som už mala trochu strach siahnuť po slovenských či českých autoroch po úrovni istých nemenovaných seriálov a zdĺhavosti povinných čítaní z 19. stor. - ale tento príbeh obrátil naruby moje podvedomé diskriminácie - áno, chápem, že naše malé krajiny nemajú možnosť toho ponúknuť čitateľskej verejnosti až toľko, ako povedzme USA a veľké západné krajiny s ich populáciami.
No, aby som sa vrátila späť ku knihe - tá irónia vzhľadom k môjmu pôvodnému zmýšľaniu - niečo takéto som už dávno márne hľadala - cestovanie v čase do 17. až 19. storočia, teda tu konkrétne do posledného desaťročia baroka (rátané s tým prúdom odborníkov, ktorí vymaňujú rokoko ako samostatný sloh, nevčlenený do baroka, teda 1700 - 1790). Je to nádherný príbeh, postavy tu nie sú tak šablónovité - resp. aj u zlých či pôvodne zlých sú vysvetľované ich pohnútky, ako v prípade Filipovho bratranca alebo temného vojvodu de Mazarin. Okrem všetkého toho vzrušenia z tmavých uličiek Paríža konca 17. stor., šermiarskych potýčok, šľachticov z dvoru Ľudovíta XIV. a ich intríg, idylického zistenia, že hlavná hrdinka ,,grófka Luisa de Lahol" zo školy ovláda aj starú francúzštinu, tu máme taktiež nastolených aj pár reálnych problémov, ako dnešné lieky a ich použitie vo vtedajšej dobe, neznalosť latinčiny, no a len tak ,,okrajovo" vysvetľovanie príchodu z budúcnosti tým ľuďom.
Mladý markíz, maršál Filip de Grazac bol sympatický, jeho zmysel pre česť, dvorské maniere, zdráhavosť uveriť - popísané veľmi presvedčivo. Stará markíza, jeho nápomocná matka sa stala pre Luisu teda rozhodne vítanou spoločnosťou, a tým teraz nemám na mysli jej majstrovské znalosti šermu :-D
Udalosti s vojvodom de Mazarin (zvedavosť ma prinútila vygoogliť si ho po dočítaní - skutočne existoval aj keď tu je vykreslený s nutnou dávkou fantázie - Armand-Charles de La Meilleraye, synovec kardinála de Richelieu a manžel Hortense de Mancini, netere kardinála de Mazarin) boli neskutočne napínavé a... nepredvídateľné :-) Čo sa týka konca - budem trochu SPOILEROVAŤ, mohlo to skončiť ,,lepšie" jej ostatím v minulosti pri Filipovi, ale čo je vlastne lepšie? - hlavné je, že sa ich syn našiel - tá koncová scéna mi vlastne prišla dosť dojímavá - krásny tmavovlasý chlapec, markíz Louis de la Hole, hrdo stojaci na portréte po boku svojho tmavovlasého otca Filipa.
Má srdcová záležitost. Poprvé jsem se s oběma knihami setkala na základní škole a byla naprosto okouzlená, od té doby jsem se k nim ještě několikrát vrátila a určitě ještě vrátím. Příběh má skvělou atmosféru, hrdinka je "tak akorát" - celkem sympatická a člověk se s ní lehce ztotožnil, zápletka tajemné věštby je taky super a milostná linka je třešničkou na dortu (Filip je, pokud přehlédnu to, že vzhledově není zrovna můj typ, k sežrání). Jediné, co mi potěšení z četby vždy zkazí, je ten konec...
Upřímně, přestalo mě to bavit někde v půlce, pak jsem se rozhodla přečíst si jen konec . Na rozdíl od prvního dílu je druhý díl nudný, příliš dlouhý, rozsáhlý, děj zdlouhavý a mírně přitažený za vlasy. Hlavní hrdinka je hysterka, která se na každé druhé stránce ocitá v ohrožení života, ne-li dokonce na pokraji smrti, ale na poslední chvíli vždy přichází záchrana. Ta holka má ale štěstí. Namísto toho, aby se autorka upřela na hlavní myšlenku (nalezení medailonu) tak přidává další a další zbytečné scény, a z knihy se stává nesnesitelně nudná splácanina. Veliké zklamání.
Bez obalu přiznávám, že první díl byl lepší. Tady ta knížka je zbytečně dlouhá, respektive jsou tam dlouhé pasáže, kde se nic moc neděje a to je její největší slabina. Jinak je to ale celkem dobrý historický román, kterému nic nechybí.
První díl se mi líbil, ale tenhle druhý jsem bohužel vůbec nedokázala dočíst, takže ani nevím, jak to všechno dopadlo. Bylo to tak rozvláčné, že jsem ztratila trpělivost a knihu odložila.
Tak na rozdíl od ostatních se mi druhý díl líbil. Vše co tam je tam patří a neseškrtala bych nic. Kniha byla zajímavá děj mě nenechal napospas nudě a konec byl úchvatný. Popisy jsou dokonalé člověk přesně ví co si představit. Těším se na další autorčina díla.
Medailon Krále Slunce je vlastně pokračováním první části příběhu – knihy Jeden okamžik v čase. Hned v úvodu je Vám jasné, že text obou knih vznikal jako jeden příběh, který byl posléze rozdělen do dvou knih – dílů a to až po svém dopsání a nebo během něj. Nejedná se o žádné volné pokračování, příběh přímo navazuje, jako byste dočetli jen předchozí kapitolu. Rozdělení do dvou samostatných knih se sice z pohledu na rozsáhlost textu přímo nabízela, již méně je z pohledu čtenáře pochopitelné, proč druhá kniha vyšla až čtyři roky po té. Ale ono to nějaký důvod jistě mělo a pro čtenáře je důležitější, že druhá část knihy vůbec vyšla, protože by ta první vlastně neměla vůbec smysl. Vše podstatné se odehraje až v díle druhém.
Při přečtení první části (knihy) se nic z naznačených zápletek nedozvíte – ani jedna není ukončena, při čtení druhé části bez znalosti první toho moc z děje knih zprvu nepochopíte. Je jasné, že první a druhá část patří k sobě a je nutno je číst v chronologii již naznačené.
Když jsem tedy sahal po druhé knize (druhém díle), kladl jsem si tři otázky. Jak to všechno dopadne s hlavními hrdiny a jak se rozuzlí hlavní zápletka – zisk tajemného králova medailonu, jestli autorka bude vůči své hrdince stále imunní ve vztahu, že hrdinka je z budoucna a jestli se nakonec hlavní aktérka vrátí do své doby a nebo zůstane uvězněna v čase a jiném historickém období.
Všechny otázky ale nakonec byly zodpovězeny. Způsob vyprávění děje v první osobě – ústy hlavní hrdinky Luisy – hlavně v druhé knize, kde je spousta akce, příběh dost svazuje. Druhá část – to jsou dějové „vlny“, kdy se hrdinka zamýšlí na svým osudem, prožívá jednu akci za druhou, zpočátku po boku Filipa a posléze sama za sebe. Opět se střídají stavy bezmocnosti a závislosti, houževnatého vzdoru, období, kdy se Luisa vzpamatovává z předchozího děje, aby hned po té, co se trochu oklepe, na ni osud nahrnul další úskalí a stavy beznaděje. Přesto se hrdinka postupně zoceluje fyzicky i psychicky. V příběhu nechybí akce, tajemno, láska a bezpočet soubojů, opepřeno záhadnou postavou cikánky, Černým vévodou a černou magií.
Společně s hrdiny cestujete Francií z Paříže až do oblasti jihovýchodní Francie a francouzských Alp, mnoho stovek kilometrů, dnů a týdnů. Během putování hrdinové nejdříve čelí pronásledovatelům, pak se musí dostat z města, které je pod přísnou zdravotní karanténou, tráví spolu krásné dny v alpské přírodě, jsou vlákáni do léčky a znovu se Luisa ocitá na dně, přežívá ve františkánském klášteře, pak v pastevecké rodině a nakonec je vězněna tajemným Řádem hořícího kříže.
Mnohokrát stojí na pokraji smrti, její život je stále ohrožen. Příběh dozná mnoha zvratů, doslova z hořící hranice určené čarodějnicím je Luisa vyrvána, aby se její věznitel stal vzápětí jejím společníkem. Pak se znovu cesty hlavních aktérů potkávají, jsou chvíli sousledně a opět se rozdělují a doodhalují vše podstatné. Luisa skončí v Bastile, porodí Filipovi syna a o jeho existenci, jméně a dalším osudu se dozvídá mnohem, mnohem později.
Smyslem veškerého počínání Luisy a Filipa je zisk vzácného králova medailonu a pronásledování jeho nositele – cikánského vůdce Voka, aby se medailonu dostalo co jeho jest – tajemství spojené s Králem Slunce má být uchováno, čest rodiny de Grazac obnovena. První osoba vyprávění v podání příběhu neumožňuje autorce dělat střihy v ději a přiblížit čtenáři co se děje s Filipem, jeho matkou, bratránkem či pronásledovateli, ale vše se nakonec dozvíte.
Odpověď na své otázky jsem dostal, tajemství medailonu bylo v dějinách uchováno a čtenáři prozrazeno, Luisa Filipovi naznačí dějinnou linii a tím zachrání rod de Grazac před zničením za francouzské revoluce a sama zůstane v osidlech rodinného pouta jako potomek slavného rodu. Kruh se uzavřel a příběh končí, tak trochu šťastně – nešťastně. Filip zachoval věrnost své ženě, získal dědice a prostřednictvím sdíleného tajemství z budoucna zachránil rod, jehož součástí se Luisa – Lucie po právu stává.
Nakonec se autorka s cestou v čase vypořádala zdatně a udržela logiku až do posledních řádků. Obě dvě knihy lze hodnotit mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami, především pro svoji čtivost a určitou napínavost. Mnoho myšlenek a citací si sice z obou knih nepoznamenáte, ale své si najdou jak milovníci akce, tajuplna, historických faktů, ale hlavně romantické lásky a dobrodružného povídání včetně vykreslení krás Francie. A určitě ukápne i nějaká ta slza nad radostmi či strastmi hlavních aktérů a jisté nenaplněnosti společného pouta.
Milé, krásné a nenáročné počtení, ocení hlavně romantické duše.
Pokračování Jednoho okamžiku v čase. Jelikož druhý díl vychází docela dlouho po prvním díle, tak jsem to četla až v 18 letech a nepřišlo mi to tak fantastické jako díl první (který jsem četla asi v 15 letech). Každopádně stále je tam výborná atmosféra, zajímavý příběh, ale pořád si myslím, že je to spíše určiné mladším, kteří to ocení nejvíc.
Pokračování si pak bylo nutné přečíst to bylo jasné jen konec bych udělala jinak :D
Po "přečtení" prvního dílu jsem se dlouho rozmýšlela, jestli budu pokračovat druhým dílem. Nemám ráda nedokončené série a tak jsem se na to vrhla s tím, že to nějak v rychlosti projedu, abych měla čisté svědomí. K mému překvapení mě ale druhý díl naprosto uhranul. Velmi se mi líbí, jak autorka zvládla do knihy umístit všechny možné společenské vrstvy a přiblížit jejich život v 17. století. Na konci mi sice chyběl čas pro "poklidný" manželský život u hlavních hrdinů, ale uznávám, že po té dějové smršti by to byla nuda.
Závěrem hodnocení: Doporučuji přetrpět první díl, který je důležitou částí série a těšit se na díl druhý. Je to opravdu skvělé.