Měli jsme dva psy

27.12.2023

Drobná skladovka o rozměrech 17x13 cm, která přibližuje život manželů Wolkerových v letech předválečných a válečných, kdy hledali útěchu a spřízněnou duši, aby zaplnili prázdnotu po ztrátě obou synů. // Hlavní vypravěčkou a paninkou je Zdena Wolkerová; v pozadí stojí Ferdinand Wolker (1873-?); a za nimi ještě služebná Tonička a dobrotivý pan Flek.
Zaznamenané postřehy hřejí a dojímají. Je to čtivé vyprávění. Ozdobené kresbami Marie Vančíkové-Želibské (1913-1992). To k informacím shora doplňuji. // Dávám maximální počet hvězdiček.

-----------------------------------
ÚRYVEK:
(...) „Dnes půjdem na Hloučel!“ a Fleur a Fidelio to uvítali radostným poskakováním a štěkotem. Sotva se octli venku na ulici, přímo již zamířili směrem k Hloučeli a přišli-li za město, pelášili rovnou, aniž se už po pánovi ohlédli, k zeleným břehům Hloučele. Než pán za nimi došel, byli oba psi již ve vodě, v níž se brodili a plavali s velkou rozkoší. Hloučel byla jejich eldorádem. Pod jejími rozrytými břehy vybíjeli svou loveckou vášeň. Hledali a honili zde hraboše, rvali kořeny, cítíce tam jejich nory, a nedali si pokoje, dokud je neulovili. Pak jako loveckou trofej přinášeli je páninkovi a kladli mu je k nohám.
„Hle, co jsme ulovili a zde ti to přinášíme. Nejsme pašáci?“
Byli za to pochváleni – a šli lovit zase. Voda byla jejich živel a kdyby se jejich lovecké vlastnosti v náležitém prostředí byly mohly rozvinouti, byli by psi prokázali veliké schopnosti.