Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164031/bmid_memento-164031.jpg
4
3740
3740
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, po něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.... celý text
Přidat komentář
Já si dovolím tady nesouhlasit s komentářem od "lary" - to, že kniha působí chaoticky a těžce se v ní orientuje (tedy asi jak komu, mně osobně to zas takový problém nedělalo), není vůbec na škodu, naopak mi to přijde autentické. Když se podívám zpátky, jak jsem knihu četla, některé pasáže mi utekly jako voda, jiné se vlekly, pak se skákalo - ale mně to přijde právě jako dobře vykreslená situace toxikomanů (vlastně kterýchkoli závisláků).
Osobně jsem se ke knize dostala přes kamaráda a ve velmi zajímavou chvíli - pár dní předtím mi totiž jeden z mých přátel přiznal, že čtyři roky fetoval. A já vím, že mnozí po přečtení této knihy budou tvrdit, že nepřestal, ale vážně skončil - a já sama to nechápu a neskonale ho obdivuji, když vím, že neměl nikde zázemí a prostě se trhnul a sám se rozhodl. Obdivuji všechny, co v sobě našli vůli přestat, protože závislost (a to nejen na drogách) je obrovskou zkouškou.
Dávno jsem si říkal, že si tu knihu přečtu, když se o ní vždycky mluvilo, pokud jde o téma drog a závislosti. A dobře jsem udělal. Přečetl jsem ji za den, protože s každou další větou mě zajímalo, co bude dál. Člověk si asi běžně neumí představit, jaké jsou to stavy, jak musí narkomani bojovat sami se sebou.
Dostala jsem, co jsem očekávala a chtěla dostat :). Doktor z léčebny má pravdu :)
Ano je to dobré, ale myslím si, že by se to přeci jen dalo rozvést trochu víc do hloubky.Dát tomu trochu víc citu a účasti a ne podat to-jako, že se mě to vůbec netýká, i když to má být podané jako JEJICH příběh.
Díky této knize jsem si uvědomila, že celkový pohled na narkomany v dnešní společnosti není oprávněný. Ano, je pravda, že si každý za svůj život rozhoduje sám, ale za situace, které ho k činům vedou už tak moc ne. John v knize popisuje abstinenční stavy a vnitřní boj narkomana To si většina z nás nedokáže představit. Knihu opravdu doporučuji všem.
Knížka se mi líbila. Myslím si, že i kdyby byla kniha napsaná v současnosti, budila by stejně velký zájem. Téma je stále živé a pro některé je stále velké tabu. V některých pasážích byl děj trochu zdlouhavý, ale to vůbec nevadilo. Při čtení se člověk dozví mnoho věcí, které o tomto tématu nevěděl... Určitě doporučuji přečíst!
podle me napsano dobre vylicil dobu komunismu u nas v cssr. mladi "prizivnici" kteri se zivi vyrobou kdy byly drogove party u nas tabu a jen se polykaly prasky... v dobe kdy u nas nikdo o drogach nevedel a uzivani patrilo ciste jen zapadnimu svetu a ne v neposkrvnenem socialismu. sedlo mi vic nez My deti ze stanice zoo. postavy mi vice prirostly k srdci a mne jich bylo lito kdyz dojela pro ne Verejna Bezpecnost. ta atmosfera byla opravdu dobre vykreslena
Tuhle knížku jsem četla ještě na základní škole a musím se přiznat, že na ni nejde zapomenout. Zajímavé téma, které John velmi dobře zpracoval.
Priznávam, že mojich päť hviezdičiek je extrémne subjektívnych a trošku súvisí s mojou osobou, ale prehlasujem, že Johnovo Memento, ktoré vyšlo v čase, keď som bol adolescent, vo mne vytvorilo najpevnejší základ pre zásadu Drogy nikdy. Po vydaní knihy som ju obratom prečítal dvakrát a pôsobila na mňa tak sugestívne, že som vtedy mal pocit, že keby si ju prečítali všetci moji rovesníci, mali by sme o jeden celospoločenský problém menej. Autora knihy nemusím, ale Memento, hoci som ho dvadsať rokov nečítal, zostalo takým trvalým varovaním. Prosím, uvedomme si, že ju John vydal pred novembrom 1989. Na tú dobu to proste bola "sila".
Průměrný spisovatel Radek John se v nekrologu bude vyjímat jistě lépe, než zkrachovalý politický šašek. Ale vážně, tato kniha o drogové problematice vykročila správnou nohou, ale druhou už nechala za sebou. Jak už se píše v předchozích příspěvcích, jsou lepší knihy na toto téma.
Nevím jak pro ostatní, ale pro me tato knížka byla nezáživná. Byla dokonali příklad čím se nechci stát.
Jedna z mála kníže z povinné četby, ke kterým jsem se donutila.
Memento je pro mě knižní podoba Requiemu za sen. A stejně jako u tohoto filmu si u knihy říkám "jednou a dost". Ano, byla to výborná, silná kniha, která vás donutí si třikrát rozmyslet, pokud byste měli nějakou touhu po vyzkoušení drog (což já tedy nikdy neměla), nicméně byla tam spousta pasáží a detailních popisů vpichů, krve a modřin, na které já nemám žaludek. Určitě mi toto dílo obohatilo život o spoustu dojmů a námětů k přemýšlení, ale víckrát tu knihu už otevřít nehodlám.
Na tuhle knížku jsme měli ve škole převyprávění a je to luxusní :)))))))))))))
Knížka se mi líbila. Příběh gradoval spolu s Michalovou závislostí, která byla velice hezky vylíčená. Fuj, ty zvředovatělý nohy jsem až cejtila v pokoji, jak jsem se do toho vžila.... Knihy i filmy o drogách jsou sice zajímavý, ale vždycky smutný. Ono to ani jinak nejde. Já jen nevím, jestli na ty postavy (feťáky) mám bejt naštvaná nebo mi jich má být líto. Tyhle pocity se mi při četní/sledování filmů střídají.
Kniha pro mě byla velkým zklamáním - tématiku drog lze mnohem lépe, záživněji a čtivěji zpracovat (a dokonce i děsivěji a tak, aby to více odstrašovalo!), než tak, jak to je pojato v této knize. Kvůli tomuto dílu pan John opravdu nemusel experimentovat s pervitinem... Co by tomu řekl pan Burroughs nebo pan Welsh? Jak moc hlasitě by se smáli?
s touto tématikou se najdou určitě lepší a věrohodnější knihy (My děti ze stanice Zoo, Matka Davida. S...) Pochybuji, že feťáci nazývají drogy "věcmi"....
Opravdu velmi zajímavá kniha, navíc na téma, které ve své době bylo spíše tabu. Styl psaní, kdy se prolíná vyprávění v první a třetí osobě naprosto bez upozornění na mě působilo dojmem jakýchsi neuspořádaných záblesků, což bylo navíc umocněno prolínáním současnosti s Michalovými vzpomínkami.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
My děti ze stanice zoo se nevyrovná.