Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164031/bmid_memento-164031.jpg
4
3737
3737
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, po něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem si vybrala na střední škole do povinné četby. Začetla jsem se velice rychle a docela mě to i bavilo. Bylo to velice zajímavé čtení, velice emotivní a vážně jsem měla pocit, jako když jsem přímo v ději. Kniha byla velice pěkně napsána, jen mě mrzí, že jsem si ji u maturity nevytahlá.
Knihu jsem četla asi ve stejné době jako My děti ze stanice ZOO, čili přelom základky a střední. Druhá jmenovaná je dle mého názoru syrovější a čtivější, nicméně odrazující efekt mají obě.
Knihu jsem četla v mém pubertálním období stejně jako My děti ze stanice ZOO a Matka Davida S., které byly podle mě lepší. Ale i tak hodnotím knihu jako přínosnou a každý mladistvý i jejich rodiče by si ji měli přečíst. Stejně jako výše zmiňované knihy. Co se týče obsahu, bylo tam moc přeskakování, což byl nejspíš záměr, ale alespoň to nebylo až tak děsivé, jako například My děti ze stanice ZOO.
Moje první kniha s drogovou tématikou, bylo mi 14 a zařadila bych ji do povinné četby :)
Trochu "skákavý" děj, moc neupřednostňuji tento typ příběhu. S podobnou tématikou za mě lepší My děti ze stanice ZOO.
Souhlasím s Ivkou14, četla jsem obě knihy jako teenager (myslím, že Memento jsem četla dříve) a "Děti ze stanice ZOO" jsou mnohem lepší, i když "děsivější". Memento mi přišlo zdlouhavé. V každém případě jsem se k této knize později už nevrátila (na rozdíl od druhé jmenované).
Četla jsem to kvůli tomu,že to máme jako četbu na maturitu. Určitě to ve vás nechá divné pocity,ale pro mě knížka ,,Děti ze stanice ZOO "byla lepší. Ale určitě to stojí za přečtení
Další z těch knih, které si zaslouží, aby byla čtená a mezi čtenáři rozšířená. A to pro to drogové téma, kterým se Memento zabývá. Je to skvělý odstrašující případ, jak strašný vliv na lidský život mohou drogy mít. A jak moc je to nebezpečné. Radek John to napsal velmi přesvědčivou a přístupnou formou, styl psaní je velmi čtivý a celé je to dost sugestivní. Knihu "My děti ze stanice ZOO" to sice úplně nepředčilo, ale jinak je to skvělá kniha a určitě stojí za pozornost.
Tuto knihu jsem poprvé četla asi ve třinácti letech a přiznám se, že jsem z ní měla v té době dost divoké sny. Tahle kniha o drogách by měla být povinnou četbou.
Úžasné na ní je i to, že i když vznikla před Sametovou revolucí, má co říci i dnešním čtenářům.
Opravdu smutná kniha o drogách. Stále jsem hlavnímu hrdinovi věřila, že to dobře dopadne. Je vidět jaká je tenká hranice života se smrtí či troskou a jak člověk do toho rychle spadne a ani neví jak. Smutné je, že za většinu můžou rodiče jejich přístupem, i když si myslí, že to myslí dobře. Zajímavé téma, co se týče totalitního režimu a jak to chodilo především v hlavním městě mezi narkomany.
Svět který je pro mě díky bohu zavřený,ale bohužel do něho může spadnout opravdu každý. Lezlo mi až na nervy jak se z toho nemohl Michal dostat a to měl tolik šanci. Ale bohužel nikdo se nedokáže ze závislosti vyléčit může pouze abstinovat. I když jsem se tomuhle dílu dost bránila jsem ráda že jsem si ho přečetla rozhodně tato kniha patří mezi nejlepší české knihy. I když je to na jednu stranu i smutné.
Nebýt Čtenářské výzvy, ke knize bych se, myslím, nedostala. Z knih poprvé vydaných v roce 1986 přicházely v úvahu jen To, nebo právě Memento, které jsem zvolila kvůli rozsahu :) , a také proto, že se kniha nacházela v naší domácí knihovně. Ke knížce jsem přistupovala s nálepkou "Nejsou to My děti ze stanice ZOO", což si pamatuji jako nejčastější resumé z dob gymnaziálních (nebo možná ještě z vyššího stupně základky). I proto mě překvapilo, s jakou lehkostí a zájmem se mi kniha četla - neobvyklý stav, vzhledem k tomu, že jsem knihu četla v 9. měsíci těhotenství :D
Ačkoliv nejde o knihu od autentického autora, téma je zpracováno velmi precizně a pocity hlavního hrdiny jsou přiblíženy naprosto důvěryhodně. Jediné, co mi časem vadilo, byl v podstatě opakující se děj...ale to je vlastně takto zpracováno správně, protože právě tak většina závislých žije... Motají se stále v bludném kruhu, ze kterého nemohou uniknout a epizody jejich života se neustále točí dokola...
Při čtení jsem měla neustále na mysli, jak tenká je hranice mezi skutečným životem a živořením s drogami. Kdy a proč přijde ta myšlenka zkusit to. A jak moc je těžký návrat do života bez drog, který se zdaleka nepodaří každému. Memento není žádným instruktážním příběhem, jak jsou drogy nebezpečné. Memento je o lidech, kteří droze propadli. Celý jejich svět už dávno neexistuje, mají jedinou touhu a přání získat drogu, propadají se do stále větší závislosti a letí střemhlav do propasti. je to o to šílenější, že se jedná o skutečné příběhy! Doporučuji.
Očekávala jsem něco jako českou verzi My děti ze stanice ZOO - to se mi dostalo jen častečně. Tématicky ano, ale zklamal mě styl, jakým je kniha napsána. Děti jsou psány čtivě a poutavě, což se o Mementu říct nedá. Radek John často používá oznamovací věty v infinitivu a mně tenhle styl prostě nesedí. Neříkám, že autor neumí psát, ale mě to zkrátka nezaujalo. Na druhou stranu je asi nejdůležitější poselství, že drogy jsou špatné, že dokáží zničit člověku život, což tam bezpochyby je, ale já potřebuji, aby se mi kniha dobře četla, což o Mementu říct nemůžu.
Mam rada tuhle tematiku, i kdyz to neni vesele cteni. Radek John skvele vystihl atmosferu vseho, co se kolem drog tyka, a pro me je to jedna z nejsilnesich knizek od ceskeho autora, co jsem cetla.
Když kniha vyšla poprvé, měla jsem bujaré mládí za sebou, v 19 letech už jezdila s kočárkem s prvním synem a knihu četla s pocity naprosté převahy nad démonem jménem drogy. já sama- kuřák od 15 let, kdy jsem první cigáro vytáhla se spolužáky v prváku na průmce a to ještě za školou a byla v tu chvíli děsně důležitá a dospělá. Naštěstí za mého mládí nebyly drogy až tak dostupné jako dnes , protože já, člověk bez jakékoli vůle s talentem k okamžitému přizpůsobení se k davu , bych tohle asi rejdovala hodně složitě.
A pak se mi narodili kluci. Od jejich 13 let jsem je neustále sledovala, kontrolovala ( kluci fakt, promiňte) , když odjeli studovat na vysokou, první dny v říjnu se mi staly peklem, kdy jsem měla sto chutí je jet kontrolovat na koleje, jestli náhodou neberou drogy. Dokonce měli povinnost si tuhle knihu přečíst a než odjeli, museli si se mnou o tom povídat. Někdy se divím, že mě nezačali nenávidět a vzali to tolerantně jen s úšklebkem a větou:" ojé, matka zas vyšiluje".
V každém případě, tahle kniha byla ve své době MEGA kniha a do dnes mám při čtení panické záchvaty nejen o své děti, ale o všechny děti na světě, kteří se svou dětskou nevinností jednou zabrknou a pak se vezou. Za drogy a jejich distribuci bych dávala trest smrti a to bez pardónu.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Přečtená za 3 dny, vždycky když jsem ji chtěla odložit, znovu jsem se začetla. Úplně mě pohltila. Za mě lepší jak Zoo. Doporučuji každému. Myslím, že by měla být v povínné četbě na ZŠ