Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44694/memento.jpg
4
3685
3685
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, po něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.... celý text
Přidat komentář
Knihu bych trochu přirovnala ke knize My děti ze stanice ZOO, ale neoslovila mne tolik ...
Žil jednou jeden chlapec, který nevěděl, co se životem. Doma nuda, ve škole pruda, tak si našel slečnu a uvěřil, že ty nejlepší věci v životě jsou zadarmo. Nebyly.
Dospěl, ale pitomcem, tím zůstal napořád. Lhal si do kapsy, chvíli cosi zkoušel, pak od toho upouštěl. Ubližoval, a bylo mu ubližováno.
Tečka.
Zbytek již není podstatný, neboť výše napsané je asi tak celá pointa. Z nějakého důvodu nemám rád povídání o fetkách. Jsou to lidé, kteří se vyflákli na svůj život. Místo toho, aby bojovali za vlastní lepší zítřek (ať už to zní jakkoli banálně a zprofanovaně), tak žijí ze dne na den a pokud se jich někdo ptá, jak se do tohoto bodu dostali, téměř všichni mají po ruce jímavý příběh. Málokdo uzná, že dlabal na povinnosti, odpovědnost,nechtěl nic dělat a měl za to, že bude žít ve snovém světě.
Každopádně podobné knihy mě občas ukotvují do reality, začnu-li mít příliš pravicové názory. Na základě přečteného si totiž jeden uvědomí, že určitá podoba sociálního systému JE nutná. Je lepší, když mají možnost využít protidrogový program, dostanou použité, leč slušné oblečení (je pak legrační, když se s takovými potkáte někde u popelnic nebo během procházky se psem a musíte konstatovat, že jako socka vypadáte spíš vy, než oni), jsou relativně čistí, najezení, mají možnost přespání na ubytovně a někdy dokonce krátkodobě provozují cosi jako práci. Skutečně to JE lepší, než že se budou shlukovat do skupin a páchat trestnou činnost, protože vědí, že po nich potopa, nemají co ztratit. Je nicméně dosti "vtipné", že za tenhle pokus o jakýsi relativní pořádek a bezpečnost platí lidé, kteří se na svůj život nevykašlali a zkoušejí vytvářet HDP.
Hustý. Loni sem to poslouchal jako audioknihu cestou napříč Rumunskem a řek si že tohle si musím přečíst. A je to masakr.
Nechapu jak někdo může zcela dobrovolně takhle zničit život sobě a celý rodině. A čím dál víc mám pocit že pro jistou sortu lidi je lékařský péče škoda a daleko víc užitku by z nich bylo namletim do masokostni moučky.....
Příběh Michala a Evy, kteří propadnou drogám a nejsou schopni se ze závislosti vymanit a nepomůže ani vězení či psychiatrická léčebna. Knihu bych si dovolil srovnat s Dětmi ze stanice ZOO, stejně brutální a drsná a vševypovídající.
Tuto knihu jsme měli v povinné četbě k maturite ale ja si ji přečetla z vlastní iniciativy.
I kdyz jsem četla My děti ze stanice ZOO a videla film,knizka me tolik nezasahla jako tato.
Nedokazu rict proč ale nejspise to bylo temi reportažními prvky,ktere mi ze zacatku vadily ale pote jsem si zvykla.
Je to hluboký příběh,který bych doporučovala přečíst nejen dospívajícím ale i rodičům,pokud knihu samozdřejmě nečetli uz na SŠ.
Ze začátku se mi moc dobře kniha nečetla.Nevěděla jsem co se odehrava ted a co v minulosti musela jsem číst velmi pozorně.
Musim ale říct,že mě Radek John mile překvapil.Rozhodně to není posledni kniha kterou jsem od něj četla.
Knihu jsem četla asi v 15 letech tuším na doporučení češtinářky s tím, že to má tematiku drog. Moc jsem se těšila, až si ji přečtu. O to větší pak bylo zklamání. Prvních asi 50 stran ještě číst jde, ale poté už jsem se vůbec neorientovala v tom, co je minulost a co je přítomnost. Retrospektiva mi obecně nevadí, ale v příběhu této knihy jsem se opravdu ztrácela. Rozhodně nedoporučuji, obzvlášt' ne mládeži, která žádá poutavý příběh.
Průměrná kniha, ničím nevynikne a není nutno její četbu opětovně opakovat. Mnohdy ani čtenář neví, zda je v přítomnosti nebo v minulosti. Na tuto knihu jsme se skutečně těšila, avšak stala se běžným průměrem.
Memento je docela naučná velmi upřímná a detajlná kniha . Myslím, že v této době by si ji měl přečíst každy dospívající tenager. Jsou v ní obsažené všechny fakta od zažátků když si každý myslí že má drogy pod kontrolou, až po beznaděj. Když jsem knížku dočetla zůstal ve mě takový nepříjemný pocit ,ale to má asi každy u jakékoliv knížky s podobným tématem.Knížku určitě doporučuji pro čtenáře kteří nejsou ve stresu nebo v náké těžké životní situaci moc by jim to nepřidalo na psychice.Na knížce se mi líbilo jak byl přeskakován děj chvíli přítomnost chvilku minulost ,ale co se mi nelíbylo je konec myslela jsem že to bude napsané z jeho pohledu,proto dávám hodnocení 4.
Úžasná kniha, která mě na začátku chytla, držela a nepustila. Příběh jsem hltala, ačkoli jsem se v něm občas někdy ztrácela - vadilo mi časté vracení se retrospektivou. Co mě také nenadchlo bylo vyprávění v er-formě, následně v ich-formě. Člověk nevěděl, co si ze začátku vybrat. Poté jsem se do toho vžila. Je smutné, že kniha je podle skutečné události. Určitě dávám 5 hvězd - i když kniha nebyla zrovna dobře napsaná, příběh se podařilo zachytit tak, jak se chtělo (doufám?). Pro mě silná kniha, kterou určitě zařazuji do své knihovničky.
Velice silná, ovšem bohužel pravdivá kniha. Podle mě by si ji měl přečíst naprosto každý. Ať člověk závislý, vyléčený, nebo ten co nemá a nikdy neměl s drogami co dočinění. Především takhle kniha určitě patří do rukou mladým lidem, protože věřím, že spoustě z nich dá kniha ponaučení. My, kteří jsme nikdy drogy nebrali si nedovedeme představit, jaké to je, ikdyž tahle kniha nás velice vtáhla do životů narkomanů, je asi těžké pochopit, proč nedokážou přestat. Popravdě jsem čekala, že nakonec Michal bude mít natolik silnou vůli, že se vyléčí a přestane. Konec mě tedy velice nemile překvapil. Jediné co je třeba na závěr napsat, že lituji rodiče a to jak ty v knize, tak všechny ostatní, co je tohle potkalo.
Kniha, tedy vlastně příběh Michala Otavy, působí dost depresivně a zoufale - asi tak jak se cítí a chová závislý člověk. Pořád dokolečka, neustále ztrácení naděje a vůle. I když mě kniha pořád lákala a musela jsem k ní několikrát denně zasednout, měla jsem z ní špatnou náladu. Už jsem toho o drogově závislých přečetla vícero a už asi nebudu si tu beznaděj do života vpouštět.
Pamatuji se, jak jsem to četl v době prvního vydání, ještě snad za bolševika a jak jsem měl otřesný dojem. Nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo nadávat. Opravdu špatně napsaná kniha. John není vypravěč, z dialogů čpí klišé, zápletka skoro žádná, popisuje šikmou plochu, ale vzhledem, že jsem některé předobrazy jeho postav trochu znal, tak musím říci, že i popis reality byl velmi plochý a jednostranný. Ale spíše je to tím, že John neumí psát. Pokud ze svého kontaktu s Freudem a jinými feťáky vytěžil toto, tak si z něj buď dělali srandu, nebo nic nechápal, nebo byl sešněrován nedostatkem talentu. Těžko říci co je horší, ale nakonec se aspoň člověk zasmál nad kouzlem nechtěného. Prostě toto není literatura. Jendu hvězdičku má ode mně za to, že se v osmdesátých letech v mezích tehdejšího husákovského dusna pokusil pootevřít téma, které bylo 15 let víceméně tabu. Ale udělal to způsobem režimu co nejkonformějším, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Kniha mě přímo nadchla..většinou když mi někdo nějakou doporučí tak mě nebaví. Tahle mě vážně vtáhla do děje a nemohla jsem se odtrhnout. Stále jsem doufala že to dopadne jinak. Určitě sáhnu ještě po další knize od Radka Johna.
O marihuane sa hovorí, že užívateľa privedie k tvrdším drogám, tu však hrdina šlapne rovno z éčka do háčka a emka do toho najhoršieho - péčka. Nebudem sa hrať na kazateľa, ale prírodné "drogy", ktoré rozširujú vedomie (samozrejme pri rozumnej miere) sa nedajú ani porovnať so syntetikami najhrubšieho zrna, za distribúciu ktorých by som dával rovno trest smrti - ten istý, ktorý postihne nakoniec každého narkomana. Syntetiká ničia ľudskú psychiku, stravujú telo a trávia myseľ, čo som bohužiaľ musel zažiť na vlastnej koži, keď sa z partie skoro-puberťákov stala nesúrodá zmes feťákov a dílerov, v tom lepšom prípade "len" alkoholikov. A drogou, ktorá mala v tejto dekadencii najväčší podiel, bol práve pervitín. Preto plný počet za dokonalé vykreslenie postupného prepadnutia čoraz horším a ťažším dávkam nielen drogy, ale aj ľudskej úbohosti a strate vlastnej vôle. Smutné, depresívne a bohužiaľ, v Stredočeskom kraji a Prahe, ako aj v mojom rodnom meste na Slovensku, už kruto aktuálne a takmer dennodenné...
Moc se mi líbila, bylo to zajímavé téma a proniknout do tohoto světa bylo pro mě velmi zajímavé. Četla jsem ji jako povinnou četbu a rozhodně ji doporučuji.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Drsný příběh z prostředí uživatelů drog. Ovšem velice dobře napsaný. Když jsem byla na začátku knihy, stačilo mi pět stran. Druhý den jsem se dokázala odtrhnout od příběhu až po deseti stranách, třetí den dvacet...
Uvědomila jsem si tak, jak snadno se z člověka stane závislák...