Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44694/memento.jpg
4
3685
3685
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, po něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je až k neuvěření, jak droga člověku rozloží osobnost a úplně změní životní priority a cíle. Místy přehnaný, ale z velké části pravdivý příběh o pražském podsvětí, falešných přátelstvích, každodenním stereotypu toxikomana a marné snaze s drogou bojovat a vrátit se k normálnímu životu.
Klasika, která nikdy nezestárne a nikdy se nestane knihou která by drogovou závislost přeháněla. Já bych jí stejně jako většina lidí zavedla jako povinnou četbu!
Knihy s drogovou tématikou jsem četla celkem tři a tato byla druhá. První byla Úplná prázdnota, ta mi přišla mnohem lepší, propracovanější a čtivější. Memento byla známá kniha, proto jsem se do ní pustila, ale asi jsem od ní čekala větší čtivost. Rozhodně i tak každému doporučuji si přečíst takovouto tématiku. Člověku to otevře jiný, bohužel ne pěkný, nový obzor... Je ale potřeba, aby lidé měli i o tomto nějaké povědomí, hlavně dříve, než do něčeho můžou spadnout.
Brzo se zapomene, že Radek John byl dokonce ministrem vnitra, zapomene se na cirkus zvaný Věci veřejné i na zjevy typu Kristýny Kočí v parlamentu - jen Memento tady bude stále s námi:-)
Pan John si prošlapal vlastní cestu, sbíral inspiraci po feťáckých doupatech, získával cenné informace, v zájmu autenticity prý sám tvrdé drogy na vlastní kůži zkoušel.
Líbil se mi styl psaní, stavy, kdy pro "věci" uděláte všechno, brilantní popisy vězení, nemocnice, mejdanů, pubertální touhy po holce, průjezdu přes hranici do NDR a ta heroická historka s opiátovou bednou - opravdu by to šlo tak lehce???
Trošku mě mrzí, že tento skvělý námět nikdo zatím nezfilmoval, ale možná je to tak nakonec dobře.
Kniha mi připomněla osud některých mých někdejších spolužáků, kteří se taky nechali semlít světem zdánlivě laciných vizí a snů. Stále aktuální.
Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem a nebýt chvilkových narušení, kdy jsem ji opravdu musela odložit, bych ji snad přečetla na jeden zátah. Velice dobře zde autor rozepisuje prostředí, jak to vlastně v té době chodilo, ale i pocity a vnímání různých situací z hlediska závislých. Ano, musím uznat, že části života feťáka se pořád opakují, ale to mi při čtení vůbec nevadilo. Naopak. Autor je dokáže vždy popsat tak obrazně a tolika různými způsoby, že si to čtenář pomalu vůbec neuvědomí. Na nic si nehraje, popisuje bez zábran realitu života narkomanů, a toho si cením.
knihu jsem precetla jednim dechem...sice se mnohym muze zdat strasna ale oproti detem ze stanice zoo je jemnejsi a podle me by si ji mel kazdy ˇˇ pubertakˇ´ precist.
Kolik mám dát hvězdiček? Četla jsem asi do 22 hodin, pak o tom chvilku přemýšlela a pak... Spánek ne a ne přijít. Když už jsem zabrala, tak se mi honily představy jehel, rozšířených zorniček, abscesů, .... Hrůza a strach. Neustále jsem se budila, třásla, bála.
Chápu že do toho Michal spadl, tehdy nebyla osvěta, informovanost. Dnešní mládež nedovedu pochopit ani za nic. Prosím, vysvětlete mi to někdo. Vážně bych to chtěla pochopit.
Knížka je napsaná "správně" = čtivě a přitom poučně, jen ten příběh je hnusný.
Knihu jsem četla v době dospívání a vím, že na mě tehdy dost zapůsobila, protože to byla moje první kniha s drogovou tématikou. Teď se u mě úplnou náhodou objevila, tak jsem jí zkusila znovu. Samozřejmě už se mnou tolik nezamávala, ale stejně je to smutné čtení, víc se k tomu asi napsat nedá.
Kniha byla strašná!! Ne z hlediska psaní a obsahu, ale ten děj byl hrozný a dost mě stresoval.
Na druhou stranu poukazuje na VELKÉ NEBEZPEČÍ UŽÍVÁNÍ TOXICKÝCH LÁTEK a jejich dopadu na zdraví (fyzickou a psychickou stránku člověka).
Knihu by si měli povinně přečíst všich náctiletí, ať ví, co je závislost na drogách za svinstvo. Ach, je mi z toho úzko :(
Nejdříve mě ta kniha bavila. Pohltila mě, ale postupem času mě to nudilo. Stejně jako My děti ze stanice ZOO se scény opakovaly.
Oproti příběhu knihy My děti ze stanice ZOO slabší, ale zato z domácí provenience. A autor šel s hrdiny dál. Vlastně až do konce. U druhé zmiňované knihy to ani nešlo, vypovídající dívčina měla život před sebou. Pro čtenáře, kteří nežili v době reálného socialismu budou některé části již těžko uchopitelné. Jako např. povinnost být zaměstnán. Ale jinak stále platné.
Dogy téma které by nemělo být tabu... Knihu bych dávala jako prevenci,tomu kdo má chuť začít experimentovat.... Nechápala jsem čeho všeho jsou schopni udělat jen aby měli co potřebují...
Velmi dobře popsané drogové prostředí a následky, které drogy způsobují. Bylo to pro mě poměrně děsivé, ale myslím, že jako prevenci drogové závislosti by to měli povinně přečíst všichni náctiletí.
Knížky z drogového prostředí mě prostě nedokáží šokovat či ve mně vyvolat nějaké silné pocity. I přes to je Memento knihou celkem dobrou. V první polovině se mi kniha četla velmi dobře, v posledních "kapitolách" z ní vyprchaly grády a po dlouhých bojích jsem knihu nakonec dočetla.
Kniha, která stojí za přečtení! Člověk, kterého drogy naprosto zničily, i když se několikrát pokusil o nápravu.
Neustálé prolínání přítomnosti a minulosti mi trochu dělalo problém se vyznat, kdy se co vlastně děje.
Musím se přiznat, malinko mi dělalo problém knihu dočíst. Hlavním důvodem bylo, že se celý příběh točil v neustále se opakujících cyklech, pořád to stejné dokola. Kriminál, náprava, drogy, průser. Kriminál, náprava, drogy, průser. Ale když se to vezme kolem a kolem, vždyť přesně takový je feťácký život. Pořád to stejné dokola, až najednou není nic, než droga. A na ničem jiném nezáleží. Droga je život.
Kniha je to velmi drsná, ledová, hrůzostrašná, rozhodně to není "krásná literatura", ale Memento si by si měl přečíst každý, kdo o drogách nemá moc povědomí. Tady je to osekané pěkně na dřeň, napsané je to tak, jak to doopravdy je.
Děsivá. Tak bych shrnula svůj celkový pocit z knihy. Na dané témata rozhodně mistrně napsaná práce: přeskoky mezi ich a er formou, nelinearita příběhu, nelogičnost chování postav, výpadky ve vyprávění, časové mezery apod. - vše jen prohlubuje dojem, že jste se ocitli ve světě toxikomanů, kteří už natolik propadli své závislosti, že u nich došlo k mentálnímu poškození a nejsou schopni žít a prožívat "normálně".
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Knížky o závislostech mě baví. Jsou poučné. Memento jsem přečetla jedním dechem. Poslední rok pracuji s lidmi s duševní nemocí a někteří z nich mají toxickou psychózu, nebo paranoidní schizofrenii. O to víc mě knížka pohltila.