Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Přidat komentář
Zní to divně, ale ukládám ji do složky LÍBILO SE.
Těžko říct, co se na ní vlastně hodnotí kladně - styl vyprávění? Fakt, že se člověku "líbí" popisy hrůz a reálných utrpení? Slovo líbí se je tu asi neadekvátní, ale já bych to tak nazvala.
Četla jsem hodně této tématiky a ne vždy vás vyprávějící pamětník zaujme, ne vždy mu věříte.
Ač mi přijde výběr fotky na přebalu nelichotivý - z Violy to dělá vytlemenýho náctiletýho diblíka a ne mladou slečnu, což mi zprvu příjemný nebylo - nevadila mi a věřila jsem jí.
V tý knize je totiž plno slov, který jsem jinde nečetla. Není to jen suchej výpočet a popis hrůz, ale jsou tam příběhy druhých, jsou tam citový myšlenky, který bolí.
O sterilizačních pokusech na ženách jsem četla už jinou knihu a ač píšete že tam byla jen párkrát takže v tý knize moc pokusů na ní nebylo, stačí už jen ten fakt toho, že
to podstoupila opakovaně.
Prostě jsem ji četla v kuse a možná by bylo dobrý tohle dát číst děckám místo toho, aby se naučili (beztak to vše hned zapomenou ihned co vezmou do pracek placatý mobily) nějaký datumy a pouhej obecnej fakt, že byly tábory "pracovní" a vyhlazovací.
Velmi drsná kniha popisující předválečnou dobu, průběh války, koncentrační tábor a nastínění poválečného života. Je zde opravdu vše, abyste pochopili absurditu přehnané nenávisti vůči Ž/židům. Kniha je velmi čtivě psaná, takže se dobře čte. Brutalita Mengeleho pokusů je naprosto hrozná a je nepředstavitelné, že se tyto věci opravdu staly. Knihu velmi doporučuji!
Už jsem pár knih s touto tématikou přečetla a musím přiznat, že tato kniha se mi četla nejhůře. Nejhůře v tom smyslu, že jsem i několikrát brečela...
Není to jen příběh, který popisuje hrůzy, které se děly. Můžeme si přečíst i příběh o životě dívky, který žila před válkou. O jejích každodenních starostech, její rodině a také o její první lásce.
Chtěla bych poděkovat za tuto knihu a za to, že v knize jsou i další příběhy lidí...je potřeba tyto příběhy předávat dále.
Knihu jsem dočítala s husí kůži. Je až neuvěřitelné, co za zvěrstva dokáží páchat lidé na lidech. A možná ještě neuvěřitelnejši je to, že i když Viole ( a nejen ji,ale všem lidem v koncentracich a pracovních táborech) sebrali veškerou identitu, zbavili lidskosti a sebrali vše milované, dokazala tu hrůzu přežít! Klobouk dolů a modleme se at nás "tohle" nikdy zpátky nepotká.
Jak po tomhle věřit, že existuje Bůh, karma.. Paradoxně i díky této knize, která to tak nedokazuje, věřím.
Nádherná a zároveň hrůzostrašná kniha.
Byly chvíle, kdy jsem si říkala, že ji nedokážu dočíst, ale musela jsem, abych aspoň tak projevila úctu obětem i právem trpícím přeživším, za to co se tenkrát dělo.
Velmi zajímavá a smutná kniha o tom co všechno si lidé museli za války prožít. Knihu bych zařadila jako povinnou četbu do škol a určitě ji doporučím všem známým.
Nejednou se mi chtělo brečet jen při představě, co vše hlavní hrdinka musela zažívat v období druhé světové války. Nádherně napsaná kniha plná naprosto nepochopitelně krutých skutků.
Knizku som si kúpila na letisku v Prahe aby som si skrátila chvíle na slnečnej Sardínii. Vedela som o brutalite v obdobi Holokaustu ale vcítiť sa do niekoho príbehu kto to celé prežil bolo veľmi smutne pre mna. Vždy keď si prečítam nejakú knižku ktorá trhá srdce tak som taká vďačná za svoj život za svoju zdravú rodinu a prestávam riešiť hlúposti ako pár kíl navyše alebo nejakú trapnu vyrazku a aj prestávam súdiť druhých ľudí. Ľahko sa nám na niekoho pozerá na ulici koho môžeme dobre poohovarat ale v skutočnosti je v kazdom človeku živá duša a charakter , osobnosť a nik netuší čím si ten človek v živote prešiel alebo akú životnú situáciu práve prežíva. Troska som odbočila ale takto som to cítila po prečítaní. Sama mám doma dvojičky a nedokážem si predstavit že by im niekto tak ubližoval. Mengele bol naozaj obluda a nedokážem pochopiť ako je možné že ho nikto nezastavil. Pochybujem že by na svete existoval ešte jeden takýto druh človeka. Za mna knižka na 1000 hviezdičiek
Některé momenty knihy se mnou zůstanou ještě hodně dlouho...
Těžko se mi takové příběhy hodnotí. Protože jak chcete hodnotit něco, co nějaký člověk opravdu prožil?
Když se o této historii učíme v dějepise, je to samozřejmě hrozné a nepředstavitelné. Ale teprve když se ta historie stane osobním příběhem, který například prožijeme s děvčetem jako Viola, tehdy se z toho stává transcendentální zážitek.
Někdo moudrý kdysi řekl, že historii bychom si měli připomínat hlavně proto, abychom se z ní poučili. Snad si tedy knihu, jako je tato, přečte každý člověk za život alepoň jednu.
Precteno behem dvou dnu, protoze jsem se bala, ze ztratim odvahu knihu docist. Prime svedectvi o tom co dokaze strach a umele vyvolana nenavist. Otazkou zustava, jak by se zachoval kazdy z nas.
Neskutečná kniha, měla jsem ji přečtenou za dva dny a ještě hodně dlouho nad ní budu přemýšlet. Je neuvěřitelné, jaké zvěrstva se děla v koncentračních táborech. Jak už zde bylo řečeno, některé pasáže člověk musí rozdýchat, ale podle mě patří do povinné četby. Člověk si po přečtení uvědomí, jak dobře se vlastně má.
Velmi silný příběh. Knihu jsem z ruky téměř nepustila, i když byly pasáže( hlavně ty s pokusy na malém chlapečkovi) , kdy jsem jí musela odložit a rozdýchat to. Každý by si ale měl knihu přečíst , aby věděl jaké hrůzy se děly a jak my se máme dobře. Je potřeba , aby se na minulost nezapomnělo.
Je to přesně rok a měsíc, kdy jsem tuto knihu přečetla. A celou tu dobu na ni myslím. Protože je to silné čtení. Brečela jsem jak želva. To, co provedl Mengele těm dvojčátkům, to bylo hrozné. To jsem probulela taky. Zvláště, když za nimi mohla tajně přijít jejich maminka. Ale to co udělal tomu dvouletému chlapečkovi, to bylo silné kafe. To jsem číst neměla. To mě rozsekalo. Sama jsem v tu dobu měla dvouleťáka doma a číst tu pasáž bylo těžké. Nicméně jsem to dala a brečela jsem ještě dlouho co jsem tu kapitolu skončila.
No a taky není úplně fajn přečíst si takovou knihu, dostat žlučníkovou kolik u a jít na operaci, kde vám žlučník vyndají. Když mi měřili EKG, tak jsem se sestřiček ptala, jestli do mě budou pouštět elektriku. Protože všechny ty přísavky, ty svorky, nikdy jsem žádný zákrok nepodstoupila, tak to pro mne bylo nové.
Ale přečtěte si tu knihu. Je dobře napsaná.
Bylo to vážně dobré!
Smímli tuto knihu porovnat, tak se mi líbila více než 'Tatér z Osvětimi'
Neskutočne silná kniha, ktorá vás nenechá chladnými. Povinne by si ju mali prečitať "ľudia", ktorí vyznávajú ideológiu nadradenosti a mali by sa zamyslieť nad sebou...
Velmi silný příběh. Měli by číst všichni, kdo žijí v tomto našem světě plném dostatku. Nepochopitelné události. Doporučuji.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Velký obdiv paní Viole! Její životní příběh je děsivý, ale díky jejímu optimismu a vnitřní síle dokázala přežít nelidská zvěrstva, přenést se přes ty hrůzy, které prožila v několika koncentračních táborech, kde vlastně měla štěstí v neštěští, že neskončila rovnou v plynové komoře, ale "pouze" jako pokusný králík dr. Mengeleho a po válce žít víceméně normální spokojený život.... je to těžká kniha, žádné odpočinkové čtení, vždy jsem si musela dát pauzu u nějaké lehčí knihy, ale jsem ráda, že jsem jí dočetla, člověk si má neustále připomínat, že jeho problémy jsou vlastně úplně nicotné v porovnání s tím, co byli lidé schopni přežít například za války...