Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352046/bmid_mengeleho-devce-650155410a05b.jpg
5
2633
2633
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Přidat komentář
Je to nejsilnější příběh,který jsem kdy četla. Musela jsem přestával číst a prodychat ty hrůzy které jsem četla.
Vážím si doby v které žiju. Opravdu to neni samozřejmost.
Četla jsem už několik knih na téma koncentračních táborů a 2. světové války. Tato je rozhodně jedna z těch nejsilnějších. Čtení je o to těžší, že to vypráví osoba, která to doopravdy zažila a v knize leží její život. Netvrdím, že knihy od jiných autorů nepopisují skutečné hrůzy té doby, ale tady mi vše přišlo o mnoho skutečnější.
Chtělo se mi brečet dávno předtím, než se Viola dostala do Osvětimi. Ta úzkost a beznaděj, když vám plíživě a postupně seberou úplně všechno. Člověk si může myslet, že si to dokáže představit, ale nedokáže. Občas jsem se trýznila představami, že jsem tam já a moje rodina. A jímal mě děs a hrůza. Vůbec nechápu, jak tohle mohl někdo dopustit, jak mohli být lidé takhle šílení a zlí. A bohužel jsou pořád. Ty hrůzy ji musely strašit celý život, ačkoli jsem ráda, že se po tom všem dobrala slušnému žití, měla dobrého manžela a děti.
A ještě jedné věci jsem si u podobně laděných knih všimla - ta velká láska k rodině. Dneska se to už tolik nevidí, všiml si toho někdo? Tady si vážili jeden druhého, podporovali se, milovali se nadevše. Dneska už té lásky tolik není. Tahle kniha by si zasloužila tisíc hvězd.
Další autentický a drsný příběh o ženě, která prošla několika koncentračními tábory. Do detailu popsané nejhrůznejší chvíle, které strávila v Osvětimi Březince - její "setkání" s Mengelem a jeho týmem "odborníků", srdcervoucí příběhy Violy známých z Lučence či spoluvězenkyň z tábora. Další smutné čtení o síle a štěstí v neštěstí...
Hodně silný příběh. Opravdu mi až občas jde rozum stranou čeho lidé byli schopni se dopustit na jiných lidech. Ba co víc nejhorší na tom je, že stále v této době se najdou tací, kteří tyto zvěrstva omluvují a nebo podporují. Hrůza děs !
Neskutečná kniha, kde jsem si u čtení musela dávat pauzy, abych vydýchala slzy v očích. Další z příběhů, které je potřeba si stále připomínat, aby nacistická zvěrstva nezůstala zapomenuta.
Velice silný příběh... celou dobu si říkáte, že toto nemůže být pravda, nemohly se všechny ty strašné věci přece stát... A ony staly a někdo je opravdu prožil a já nerozumím, jak tohle jedna lidská mysl mladého děvčete mohla zvládnout. Měl by si knížku přečíst každý, každý by měl vědět, co se dělo a co už se nikdy stát nesmí!
Velmi povedené zpracování příběhu. Kniha je čtivá a není problém se do není ponořit a za den přečíst. Příběh ve vás bezpochyby vyvolá silné emoce a na konci si nebude jistí, jestli tu knihu milujeme nebo nenávidíte.
Musela jsem to cist s prestavkama..precetla jsem dost literatury s timhle tematem , ale tohle byl pro me asi nejsilnejsi pribeh
Kniha, která se čte hodně těžce - ne pro styl, ale pro ten příběh. Jak hrozný musel být návrat po všem utrpení "domů" a uslyšet (citace): "Vy jste odsud odešli a už jste se neměli vrátit!"
Neuvěřitelně silný příběh, během kterého mi běhal mráz po zádech a vynechávalo srdce. Během čtení se mi vystřídaly snad všechny emoce; od úsměvu a dojetí při randění s Arthurem a dalších pěkných situací před válkou, po znechucení a děs při dění za války... Respekt a čest všem, co si tuhle hrůzu museli prožít... Tuhle knihu budu rozdýchávat ještě dlouho...
Tuto knížku jsem musela několikrát během čtení odložit. Vůbec to nebylo kvůli tomu, že by se četla špatně, ale tento příběh je tak silný a zdrcující, že jsem ho potřebovala postupně vstřebávat... Tolik hrůz v jedné knize. Bylo mi z toho až úzko. Díky za tyto silné lidi, co se nebojí "jít se svou kůží na trh" a nebojí se podělit se o svůj příběh. Je potřeba, aby se o těchto hrůzách mluvilo a vědělo se, právě proto, aby se už nikdy neopakovaly! Doporučuji přečíst.
"Birkenau - a jsem si jistá, že i jiné koncentrační tábory-bylo peklo. To nebyl drsný tábor s přísným režimem a brutalitou dozorců. Bylo to čiré peklo, které si dokázali navzájem vyrobit lidé pro jiné lidi ještě na Zemi."
Mohla bych popsat tři stránky, citovat desítky odstavců o zverstvech, která prováděli lidé jiným lidem jenom proto, že se cítili nadřazenější a protože prostě mohli. Ale proč bych to dělala, když každý, který si o této etapě dějin něco zjistil a něco načetl, ví, že to jen málokdy dopadlo dobře... Ale právě těch několik, co přežilo, nám ostatním ukázalo nejenom nezlomnou vůli přežít...
Toto není spoiler, toto se skutečně dělo...
Brečela jsem, když jsem dčeři četla nahlas úryvek jak Mengele oddělil kopancem matku s dcerou - jedna do plynu, druhá na pokusy...
Několik dní jsem myslela na umučeného asi 21. letého chlapce, na kterém se fašisté "učili" vyslýchat vězně a jehož tělo ani díky způsobeným zraněním nevrátili rodině... Představte si, že by to byl váš, nedávno plnoletý syn, vnuk, příbuzný...
Hlavní hrdinka se z idylického života a první lásky dostane přímo do válečné nenávisti, vyhnání z domovů, cestě za smrtí... s dovětkem "návrat nežádoucí".
Jedna z mála naprosto perfektních, letos přečtených knih. Taková, co by si zasloužila deset hvězdiček...
Přečteno: srpen 2019
Příběh je koncentrací utrpení, bolesti a strachu. Čím více o koncentračních táborech čtu, tím více nedokážu pochopit, jak je možné, že všechno to bezpráví a naprosto všechny negativní "věci", které si umím představit, mohli lidé zvládnout a přežít. Nespravedlnost a zvrácenost do mě prostupovala po celou dobu čtení a asi mě dlouho neopustí.
Některé události jsou tak drásající, že je těžké přinutit se je číst. Věčný pokoj duším těch, kteří je museli prožívat.
Precetla jsem ji za den a pul. Krasne napsane, na konci jsem nemohla prestat brecet. Urcite se k ni vratim
Nevím, co napsat, aby to neznělo nevhodně. Napsala bych, že kniha byla krásná, ale vzhledem k tomu, čím si Viola prošla, to takto napsat nemůžu. Ale každý, kdo knihu četl, pochopí, jak to myslím.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Zvrácené, šílené. Někdy mi dělalo problém vůbec číst. Ale myslím, že každý by si měl tento typ knih povinně přečíst, aby se nikdy nezapomnělo, co za zvěrstvo se tu dělo.