Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352046/bmid_mengeleho-devce-650155410a05b.jpg
5
2633
2633
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Přidat komentář
Knížka mě velice zaujala. Přečtené za 4 večery, nemohla jsem se odtrhnout od čtení. Doporučuji tomu, kdo tento žánr vyhledává.
Za poslední dobu jsem přečetla o válce docela dost knih . Všechny se mi líbily, u všech mi ukápla slza. Mengeleho děvče mě dostalo ze všech nejvíc. Skutečný příběh s vámi vždy zamává víc , než příběh smyšlený. Dovedeme si vůbec představit ty hrůzy ? Dovedeme si představit, že nás odvlečou, odtrhnou od rodičů, partnerů, dětí .... Lze přežít a nezbláznit se, když vám vezmou dítě z náruče a hodí ho do Dunaje ??? A pokud ano, lze pak žít alespoň zdánlivě normální život? Každá stránka této knihy je nabitá emocemi. Když vás kniha pohltí, nejde přestat číst. A přečíst by si ji měl každý. Už jen proto, abychom si vážili toho, co máme a nekazili si život banalitami. Doporučuji ... a skláním se hluboce před Violou Sternovou ...
Co na to říct? Kniha skvělá, ale skvělejší by bylo, kdyby nemusela vzniknout, kdyby se ony události nestaly. Nerozumím lidem, kteří napíši "málo drsná". Co bylo málo drsné? To utrpení, které prožily milióny lidí po celém světě? ...
Knih s touto tématikou jsem už četla několik. Toto je další, kterou je po přečtení potřeba "vstřebat"... Trochu mi chybělo víc stránek o životě po tom všem...Ale jinak maximálně doporučuji, je to brutální, smutné plné hrůzy a beznaděje. Trochu mi připomněla Narodily se, aby přežily...
Ještě teď mám z těch zvěrstev husí kůži. A to už jsem něco málo přečetl.
Je mi úzko z toho, jak může uvnitř člověka vyrůst tohle absurdní
psychopatické násilí. Je mi zle, že spousta těchto '' lidí '' dožila spokojeného
stáří bez toho, aniž by byla odsouzena a potrestána..
Kniha by měla být povinností. Protože před historií nesmíme zavírat oči.
Čekal bych, že mě už nepřekvapí, jak dokázal člověk jiného týrat a ubližovat mu, ale opak je pravdou. Při čtení této knihy si říkám, že toto ani nemůže být pravda. Bohužel je. Je to smutné a depresivní čtení, ale je jen dobře, že tato kniha byla sepsána a měla by být povinnou četbou.
Knih s válečnou tématikou jsem četla docela dost, ale tato kniha byla jedinečná. Hrozně mě zaujalo, že v knize byly zmíněné všechny možné události, která znám (např.: lidice, přistání parašutistů + atentát na R.H., ...). Kniha byla napsaná opravdu beze studu, jsou v ní popsané nepředstavitelné události ktere se stali jak Violce, tak jejím blízkým. A ta láska kterou Viola ve svém životě nalezla je tak krásná, že je těžké neplakat. Doporučuji přečíst úplně každému!!!
Opravdu silná kniha, krásně napsaná. Je to o tom, co dokáže člověk vydržet, když má velkou dávku vůle a ještě větší dávku štěstí. Část věnovaná Mengeleho pokusům na dětech pro mě byla strašná, ale celkově knihu hodnotím jako výbornou a doporučila bych ji k přečtení všem svým známým. Hodně by mě zajímalo i období po válce, to jak se rodině a Violčině bratrovi žilo za komunismu a její popis toho, jak se v poválečných letech vzpamatovávalo město a vyvíjely mezilidské vztahy.
Zprvu jsem se nemohla vůbec začíst, ale asi v polovině knihy mě to chytlo a už jsem číst nepřestala. Knihu doporučuji.
Uff! Tak toto sa mi ešte nestalo... Tento neskutočne strhujúci príbeh, ktorý ma nútil do stále ďalšieho a ďalšieho prevracania strán a viackrát mi vohnal slzy do očí, som prečítal za jednu nedeľu...
Dojemný příběh ženy,která přežila koncentrační tábory. Nechápu jak někdo mohl být tak surový a dělat lidem to co tam popisovala. Obdivuji ji,že o tomhle dokázala napsat knihu,která je z jejich vzpomínek,které asi nikdy nezmizí. Byla to zlá doba a každý by si tu knížku měl přečíst...
Je neuvěřitelné, co dokáže člověk druhému člověku způsobit. A ještě více neuvěřitelné je to, co dokáže lidská bytost vydržet a přežít. Silný příběh u kterého mrazí. Osudy jednotlivých postav se mi vryly do paměti a ještě dlouhou dobu na ně budu vzpomínat. Slzy, které mi během čtení několikrát tekly, by se nedaly spočítat. Děkuji za tato svědectví. Je třeba, aby se tyto knihy četly. Na toto období se nesmí zapomenout.
Tuhle knížku by si měl povinně přečíst každý, aby viděl, jak dobře si v dnešní době žijeme. Bylo to něco neskutečného. Jsem maminka dvou malých holčiček a když jsem četla tu část o pokusech na malých dětech, bylo mi z toho hodně, hodně zle. Je neuvěřitelné, jak dokázali být někteří lidé krutí, zejm. dozorci/dozorkyně, kteří byli sami židé. Tohle byl vyloženě sadismus a za normálních okolností by se měli takoví lidé léčit někde v ústavu. Fuj, jsem z toho zhnusená, a to už jsem četla o holocaustu ledacos. Klobouk dolů před každým, komu se podařilo z koncentračního tábora vrátit a žít dál...
Tak z téhle knihy me až mrazilo ... bylo to šílené, jak se lidé dokáží chovat ... nebo spíš, jak je dokáže změnit válka ... a zároveň to byl neuvěřitelný příběh ženy, která měla takovou sílu žít a přežila 4 koncentrační tábory ... neuvěřitelné ... doporučuji k přečtení ...
Jako ve všech podobných příbězích, které jsem četla, nepřestává mě překvapovat, jak dokáží lidé zacházet se svým vlastním druhem. Na druhou stranu byla Viola v momentech, které nemusela vůbec přežít, ale našli se tací, kteří ji pomohli, riskovali pro ni. Obdivuji její odvahu i psychiku. Ničí mě to, že i po válce je lidé odmítali, chovali se k nim jako k odpadu. Četla jsem knihu s otevřenou pusou a slzami v očích. Opravdu silný příběh.
Příběh ženy, která přežila hrůzy koncentračních táborů a nakonec utekla. Kniha je nejen o hrůzách války ale i o životě před válkou, o lásce, o přátelství. Příznám se, že jsem u knihy plakala, je to nepředstavitelné, co lidé museli zažívat, jaké nelidské a zvrácené krutosti. Vždy, když čtu něco s touto tématikou, nutí mě to zamýšlet se nad tím, proč vlastně my si neustále na něco stěžujeme (teda já určitě)? Máme střechu nad hlavou, co jíst, své milované kolem sebe. Všechny naše běžné každodenní problémy, ať už vztahové nebo pracovní jsou naprosto malicherné. Važme si toho, co máme. Lidé co hrůzy války přežili museli být neskutečně silní. Kniha ve mě zanechala hluboký dojem.
Čtenářská výzva 2019: Kniha, která má lichý počet stran
Neuvěřitelný příběh ženy, která překonala doslova peklo na zemi. Kniha rozhodně není určena slabším povahám, jelikož jsou tam detailněji uváděny krutosti páchané na Židech. Navzdory všemu, mi tato kniha otevřela skutečnou podobu na to, jak probíhal holocaust. Vyráží mi dech nad nelidskou krutostí a nenávistí, která vůči židovské populaci vznikla. Autorka, která sepsala tyto memoáry je novinářka, proto jsou paměti Violy Sternové prokládány i historickými fakty (židovskými zákony, informace o koncentračních táborech apod.). Z mého pohledu tato kniha zasluhuje i nominaci na Pulitzerovou cenu !
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Kdosi tady napsal, že je kniha málo drsná...
Nevím, co si dotyčný představuje, ale silných a naprosto hrozných okamžiků tam bylo tolik, že mi mnohokrát při čtení tekly slzy - jak je možné, že tohle dopustil člověk vůči člověku?
Utrpení milionů lidí na celém světě bylo popsané realisticky a ač jsem o tomto tématu četla mnoho, při popisu Mengeleho pokusů se mi chtělo i zvracet. Co to muselo být za magora, že tohle dopustil, a proč se mu nikdo nepostavil? To zoufalství, když matce vzali děti a před očima ho usmrtili, či naopak?
Síla této knihy ve mne zůstane asi hodně dlouho.
Několik lidí mi říkalo, že něco takového by nikdy nečetli. Naopak: Takovou knihu by si měl přečíst každý. Ne proto, aby se mu dělalo nevolno, ale proto, aby se podobné události, kdy si určitá skupina lidí myslí, že je nějak víc, jaksi hodnotnější než druhá, nikdy neopakovaly.