Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352046/bmid_mengeleho-devce-650155410a05b.jpg
5
2633
2633
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Přidat komentář
Přečetla jsem dost knížek na téma holokaust, ale tato mi přijde nejkrutější. Často čtu před spaním nebo v mhd, ale toto jsem nedávala. Hrůzy byly popsané tak, že jsem místy musela knížku odložit a nemohla dočíst ani stránku. U této knížky mě mrzí, že životní příběh nepokračuje i dále a končí docela pohodově, ale jejich život v komunistické době byl také těžký. Četla jsem ve slovenštině, tak nevím, jestli se překlad do češtiny hodně lišil.
Kniha zajímavá, bolestná, často se mi sviralo srdce při čtení hrůz, které se skutečně staly. Moc se mi nelíbilo, ze to bylo psáno jako dokument a ne jako příběh. Také se mi nelíbily komentáře překladatele pod čarou, který např. psal, ze se autorka v něčem mýlila. Myslím, ze překladatel ma překládat a ne opravovat autora. Určitě knihu doporučuji k přečtení, ale téma bylo dost těžké a často mi bylo hodně smutno.
Knihu beru jako velice zdařilou fikci na základě životopisu jedné dívky, která své mládí prožila ve složité době s nepříznivým osudem. Oceňuji, že se autorky snažily podat pokud možno nepřibarvený příběh hlavní hrdinky a jejího okolí v souvislosti s děním v celé Evropě v předvečer a průběhu druhé světové války.
Krásne napísaná kniha o tých najodpornejších veciach, ale i o ľudskej sile, odvahe, láske a schopnosti obetovať sa. Príbeh vo mne zanechal stopu a určite ju odporúčam.
Nikdy nepochopím tak krutý osud a tak hrozné chování lidí. Velice čtivá knížka, která ve Vás často vyvolá pocit beznaděje. Zároveň dobré memento k zapamatování, že něco takového se klidně může i opakovat ..
Jsem ráda, že Viola Stern svůj příběh stihla říct a její smutný osud zůstane navždy zachován. Po přečtení knihy se ve mne mísí vztek, smutek a obrovská lítost nad osudy nevinných lidí, kteří byli tak bezmocní.Co se týká Violky, divím se, že se z těch hrůz a ponížení nezbláznila. Byla to velmi silná žena s velkou dávkou štěstí, že přežila Osvětim-Březinku.Samotnou kapitolou byly děti. Moje bujná fantazie se předvedla v plné parádě a do smrti budu vidět obraz malé Judy. Dohledala jsem informace o Violce, která se dožila 94 let a zemřela v květnu 2017.
Moje první knížka na toto téma, chytlo mě to tak, že jsem začala hned nakupovat knihy domu na téma holocaust atd.
Neuvěřitelné drsný přitom i krásný příběh, jak z krásné mladé slečny se během chvíle stane silná žena, která udělá cokoliv, aby nepřišla o život.
Kniha začíná jako ,,rádoby" dívčí román z předválečného období v Maďarsku. Postupně se na vás začínají valit nechutnosti spojené s brutálním zacházením ,,nežádoucích" obyvatel, transportem do koncentračních táborů a života, tedy spíše umírání v tomto pekle! Nejvíce mě asi zasáhla část, kde autorka popisuje topení batolat před jejich matkami a zábavu představitelů SS, kteří z rozmaru děti nadhazují do vzduchu a pak do nich střílejí. Také nelidské pokusy zrůdného anděla smrti Mengeleho, jsou samy o sobě odstrašující. Po celou dobu s nadšením hltáte všechny detaily knihy a zároveň vás to nutí číst dál a dál. Stáváte se součástí knihy, máte tendenci se vciťovat do popisovaných situací. Tuto téměř 400 stránkovou knihu jsem přečetla během několika hodin. Rozhodně doporučuji všem, koho tato témata zajímají!!! Slabší povahy varuji!!!!
Už dlouho se mi nestalo, že bych byla tak ráda, že mám knihu konečně dočtenou. Dala mi opravdu zabrat. Emočně. Vyždímala mě do sucha. Přesto musím říct, že byla nádherná! Vyprávěním a formulacemi, svojí sílou a hloubkou. Obsahem byla doslova děsivá. To bývají i ostatní knihy s podobným tématem, tato mě ale odzbrojovala svojí opravdovostí a sugestivností.
Kniha se poměrně hodně věnuje rodině Sternových před válkou a před vypuknutím všech jejích hrůz. Nahlížíme do srdce Violky v době, kdy se poprvé bláznivě zamilovala i do rodinných vztahů. A zde jsem nejednou přemýšlela, jestli není možné, že Viola po tom všem, čím si prošla, vidí toto období lehce idealisticky. Bylo totiž až neuvěřitelné sledovat, jak krásný láskyplný vztah plný respektu a důvěry v rodině panoval. Působilo to na mě jako z pohádky. Sama ale chci věřit a věřím tomu, že přesně takhle to v rodině fungovalo. O to větší kontrast nastal v momentu, kdy se politická situace začala měnit. Přiznám se, že toto pro mě byla asi nejhorší část knihy. Sledovat onu postupnou degradaci, kdy se z váženého člověka, který nikomu ničím neuškodil, stávalo "něco", co je níž než hmyz létající v povětří, bylo otřesné. V době, kdy rodina se zlomeným tatínkem cestovala dobytčákem do neznáma, jsem měla pocit, že mé srdce je roztříštěné na tisíce kousků.
Části, které se odehrávaly v koncentrácích, pro mě už nebyly tak nové a šokující, přesto se mi ale několikrát zadrhl dech v plicích. Nejhůře mi bylo v části, kdy Anna vyprávěla o svých dvojčátkách. Uvědomila jsem si, kolik štěstí v tomto obrovském neštěstí Violka nakonec měla, a právě díky tomu přežila. To, že měla ale více štěstí než ostatní lidé, neznamená, že jsou její zážitky méněcenné. Právě naopak. Jsem ráda, že Viola přežila. Že zvítězila v dílčích bitvách i v celé její osobní válce (i když s obrovskými ztrátami). Že se vdala za skvělého a statečného muže a měla dvě děti. Že se rozhodla na tyto zážitky ještě jednou zavzpomínat a přenést je do knižní podoby, aby přispěla k tomu, že už lidé nic podobného nebudou muset znovu prožít. Velmi za to tuto ženu obdivuji.
A jestli knihu doporočuji? Samozřejmě! Přesto ale varuji čtenáře, především matky, že nekteré pasáže mohou být doslova nervydrásající a může být velmi obtížné se přes ně dostat.
Túto knihu by mali zaviesť ako povinné čítanie na stredných školách, po celej Európe, alebo svete. Je to mienkotvorná, dychberúca dráma, po ktorej prečítaní budete dúfať, že ste si práve prečítali kus dobrej fikcie. Ale vy dobre viete, že to tak nieje !
Kniha si mě naklepávala jako řízek, pozvolna, krůček po krůčku mě posouvala na mou vlastní pomyslnou hranici únosnosti. U Anina vyprávění o dvojčatech a tom, co si vytrpěly už jsem byla úplně na placku, né-li v trojobalu. Všechna ostatní následující zvěrstva už byla nějak stravitelnější, slabším povahám ale doporučuji jen na vlastní nebezpečí. Pokud ovšem už někdo tuto tematiku vyhledává, je od něho očekávaná určitá míra rezistence.
Pro mě osobně, ženu, matku velmi náročné, drásavé čtení velmi kvalitní, úžasně napsané knihy...všechny hvězdy sviťte autorce i ženě, která v sobě nalezla tolik síly toto příšerné svědectví předat.
Mengeleho děvče je prostá a čistá zpověď Violy,která nás provází celým svým životem...čistá radost dítěte ,první láska, první "korzování",pocity štěstí z nově objevených stránek bytí. Dobře polovina knihy je o jejím životě s rodinou v Lučenci před válkou. Vše popisuje velice přesně,a tím si u čtenáře získává velké sympatie. Málo knih je napsaných takto,respektive každá na téma holocaustu hned od první chvíle vypráví o deportaci a začátku jednoho konce. S Violou pak při popisu pobytu v koncentračním táboře a její cestě 2.světovou válkou cítíte větší empatie. Nebo já jsem to tak alespoň měla,a to z důvodu toho,že jsem prostě všechny znala od jejich zevnějšku,tak po jejich záliby. Že bych se dozvěděla něco nového,to ne,ale bylo to "pěkné" vyprávění. Mohu doporučit.
Pro mě výborná knížka, nepřišlo mi, že tam něco chybí nebo přebývá,v knize je i krásně vylíčena doba před válkou, atmosféra, mravy...
Měla jsem pocit, že jsem v té době, sedím s rodinou u stolu a vymýšlím plán co dál...
Celý příběh jsem s Violou žila, měla jsem pocity bezmoci, strachu, zoufalství, nenávisti... Ale i naděje.
Na konci knihy naštěstí byla i shledani na která člověk čeká... i jedno navíc...
Po dočtení příběhu jsem na některé postavy myslela ještě docela dlouho před usnutím, a měla jsem ohromnou chuť jet se podívat do Lučence a Budapešti.
Velmi krásná kniha, kterou vřele doporučuji.
Jak začít.....neumím odpovědět proč jsem se čtením tak ,,spěchala,, jestli to bylo tím, že jsem nemocná a měla více času na čtení a nebo proto, abyCH tento příběh měla ,,rychle,, zasebou....každopádně, přečetla jsem již mnoho knih s tématikou 2.světové války, propojenosti i s jinými knihami jsou opravdu ,,úžasné,, ..potkala jsem v této knize stejnou blokovou, jako ve knize Dívky beze jména, stejně tak jako pokusy se sulfonamidovými injekcemi...hrdinky z obou knih tam byly vlastně spolu, ale každá popisovala jiné zrůdnosti, co je v táboře potkaly. Myslela jsem si, že už mě ve zrůdnostech, co páchali nacisti nemůže nic překvapit, ale po této knize mi nezbývá než říct, ANO...může....Víc netřeba slov, na nikoho z této knihy nejde už nikdy zapomenout! DOPORUČUJI!!!!!!!!!!!!
Existuje jen velmi málo knih, u kterých jsem při čtení nevnímala ani čas ani prostor kolem sebe. Byla jsem s paní Violou všude. Korzovala jsem s ní a s Arturem na jejich první oficiální schůzce, loučila se na gymnáziu, cítila jsem stísněnost v domě v ghettu, ve vlaku i v "domě" v Auschwitzu, prožívala s ní vyprávění všech jejích spoluvězenkyň, cítila odhodlání při útěku i radost ze shledaní s Ďurem a Jurkem.
Nerozumím nyní až natolik svým emocím, ale neplakala jsem. Ani jednou. Jen jsem otupěle seděla a četla do té doby, než jsem došla k poslední stránce.
Nikdy jsem nečetla knihu tohoto žánru, ale jediné, co mě napadlo po jejím přečtení bylo, kolik Sofií muselo projít koncentračními tábory a žít s tím, jaká byla jejich rozhodnutí, než prozřely, než doopravdy pochopily... (Mám na mysli knihu Sophiina volba od W. Styrona).
Je až podivem, s jakou lehkostí a grácíí je celý příběh vyprávěn. Paní Viola a stejně tak všechny a všichni, kdo hrůzy druhé světové války přežili a dokázali znovu vstát, narovnat se a začít žít od nuly, mají můj nesmírný obdiv.
Knihy tohoto žánru by si v dnešní době měl přečíst snad každý. Každý, kdo tyto hrůzy nezažil a každý, pro koho je současný mír samozřejmostí. I pro lidi v té době poznamenané první světovou válkou byl možná mír samozřejmostí (nebo spíše zbožným přáním), když se ještě celý svět dostával ze svých ztrát a krizí po první s. válce. Pak ale stačilo málo, aby nastalo to, co nastalo.
Tím chci jen říci to, že i když si tu ve střední Evropě žijeme v relativním míru (tedy v takovém, kdy se ještě nemusíme bát o sebe a své blízké), bereme to jako něco, co tu bylo před námi a bude i po nás. Jenže i mince má dvě strany a nikdy nemůžeme vědět, kdy ji kdo vyhodí do vzduchu a ona spadne tou stranou, která vše změní, která bude odvrácenou stranou našeho míru.
Poučme se prosím všichni z ještě nedávné historie, aby se již něco takového neopakovalo.
Svým způsobem úžasná a nezapomenutelná kniha s velmi silným příběhem. Přečetla jsem takových už vícero, ale tato ve mně zanechala hlubokou stopu.
Nikdy z hlavy nedostanu vyprávění o botách na kraji Dunaje, o pláči dítěte v rouře u řeky a o dvou sestřičkách - dvojčatech.
Trochu mi na konci knihy schází popis toho, jak se Viola v poválečném období vracela zpět k "normálnímu" životu, jak se stala matkou a jak dokázala vůbec začít znovu žít.
Skvělá knížka. Pár jsem jich už na toto téma přečetla a tahle byla zatim nejlepší. Jen název klame, ze začátku jsem čekala, že Viola bude Mengeleho pokusným králíkem, že jí bude například operovat a podobně. Ale i tak nejsem z knihy zklamaná. Jak píšu, je úžasná a doporučuji všem. Já ji probrečela skoro celou (jak smutkem, tak i dojetím).
Musím opakovat předchozí komentáře. Šílený příběh, silný, dojemný, některé pasáže se nedaly přečíst v kuse. Neuvěřitelné, že se něco takového mohlo stát. A ze spisovatelského pohledu velmi dobře zpracované.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Kniha s obrovskou výpovědní hodnotou. Setkáváme se s hlavní hrdinkou Violou, která barvitě a živě popisuje svůj život před válkou. Její nádherná první láska ve mně vyvolávala příjemný pocit a úsměv na rtech. Vznik samostatného Slovenského státu je doprovázen již prvními represemi vůči Židům a posléze i Maďarsko vydává protižidovské zákony. A tak s rodinou Sternových prožíváme první vyhnání z domova, "život" v ghettu a první transport. Ještě naivní Viola ve společnosti rodičů přijíždí do Osvětim. V ten den, při své první selekci, která ji zachránila život se stává dospělou, během chvíle ztratila rodiče a stává se pokusným objektem. Viola nám postupně odkrývá příběh jí samotné, ale také dalších žen, které během svých pobytů v KT potkala. A tak prožijeme srdcervoucí příběhy matek, které se dívaly na umírající děti, nemohly udělat nic pro jejich záchranu a celý zbytek života zůstaly v zajetí svých výčitek.
Konec knihy a emotivní setkání Violy a Artura už mi vehnalo slzy do očí. Tragický, krásný, dech beroucí a obdivuhodný příběh. Dlouho jsem nečetla knihu z období II. sv. války a holokaustu, která by se mi tak zaryla pod kůži a do duše.