Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537396/bmid_mengeleho-devce-662fb52eed96b.jpg
5
2646
2646
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Přidat komentář
táto kniha by mala byť zaradená medzi povinné školské čítanie. veľmi silné a veľmi smutné.
Tak tohle byl hodně silný příběh. O to víc, že se skutečně stal. Několikrát jsem se během čtení málem naplno rozbrečela.
Několikrát mě dohnala až k slzám! Opravdu velmi barvitě popsané zážitky nejen vlastní, ale i blízkých příbuzných a přátel.Četla se jedním dechem, dlouho na ni nezapomenu.
Príbeh Violy Fischerovej, ktorá prežila koncentračný tábor je veľmi zaujímavý. Pri čítaní knihy som ju obdivoval - kde brala chuť žiť, v takom otrasnom prostredí?
Beštiálne praktiky, ktoré na nich prevádzal doktor Mengele boli nenormálne odporné. No napriek tomu všetkému, čo prežila, sa jej podarilo opäť zaradiť do života, mať rodinu. Toto silné svedectvo vo mne vzbudzuje vďačnosť z toho, že máme teraz slobodu a nie sme nikým násilne prenasledovaní.
Toto byla nejsilnější kniha co jsem kdy četla. Některé kapitoly se rozdýchat prostě nedaly a nepomohly ani na rychlo puštěné epizody Friends. . Klaním se úctou paní Viole a všem, kteří těmito hrůzami prošli, jakožto i předkové mého partnera. Paní Violo tam do nebe vám posílám kytičku fialek ...
Ps: škoda že paní Viola nedodala jak s nimi komouši po válce zatočili a jak její manžel byl jako”zrádce” ve vykonstruovaném procesu v uranových dolech
Ty vogo, masakr, dám to?. . .tak tohle všechno, mimo jiné, mě napadalo při čtení téhle knížky (trochu se omlouvám za první vulgaritu, ale nešlo jinak : -( ).
Napsat, že kniha byla krásná mi přijde absurdní, i když jsem jí četla jedním dechem. Přiznávám, že jsem po určitých pasážích prostě musela dát pauzu, abych to prostě "rozdejchala" :-(. . . Oceňuji, že byl popsán život Violy od mládí až po konec války apod.. .Opět se ukazuje, co člověk unese, ještě, když mu to dávkují postupně, jak zde paní Stern Fischerová zmínila. . . . .. .. . . .Nějak mě dochází slova a psát další názory mi přijde malicherné, nedostačující. . .. . .Smekám před lidmi, jako je paní Viola, čest jejich památce a NEZAPOMEŇME!!!!
Povinna cetba, tecka. Krasne zachyceno jedno hrozive a nechutne obdobi nasich novodobych dejin. Je k neuvereni co dokaze clovek cloveku udelat a zaroven co dokaze clovek prezit, kolik soku, utrap, ponizeni, restrikci, fyzicke bolesti, psychicke tyranie, vycerpani, beznadeje, zklamani, urazu, smrti. A navic se po tom vsem vratit do zivota. Obrovske uznani pro nejen pani Violu, ktere urcite nejen ja dekuji za takto otevrenou a intimni zpoved, ale i pro vsechny ostatni nejen zidovske obeti i prezivsi koncentracnich a dalsich taboru, jinymi slovy vzdavam holt vsem obetem zvracenych systemu at uz odporneho nacismu nebo zrudneho komunismu (socialismu) nebo nejakeho dalsiho ohavneho zverstva.
Pribeh jako je tento je jeden z pribehu, u kterych clovek necha slzy tect, protoze to je spravne, u kterych se alespon na chvili zastavi a premysli o vyssich principech a moralce, o svem vlastnim lidstvi, o tom jak se vubec neco takoveho muze stat a dit a jak velmi malo staci k tomu, aby se vrtkava stabilita a blahobyt rozplynuly.
Jedno velke dekuji za tuto zpoved a milion obrovskych vykricniku za to, aby se na ni a na miliony dalsich nezapomnelo.
Naprosto úžasná kniha, která ve mě zanechala nesmazatelnou stopu! Strhující příběh ženy a její rodiny, která se musela vypořádat s osudem. Některé pasáže byly pro mě, jak pro matku naprosto strašné a příšerné. I proto mám obrovský obdiv a smekám před všemi, kteří si takové hrůzy museli prožít. Je to i důkaz, jak člověk dokáže být silný a odolný, že je stále za co bojovat. A také zamyšlení, jak někteří lidi dokáží být krutí a dokáží odvracet zrak od příkoří, které se dělo. Co mě také velmi zasáhlo, byly návraty těchto lidí, kteří se dostali po takových hrůzách domů a tam se jim stalo další příkoří (zabrané byty, ukradený majetek ...). Obdivovala jsem, že se opět dokázali nad tímto příkořím povznést a jít dále. Až neuvěřitelné, co dokáže člověk snést a vytrpět. Smekám před všemi, kteří toto všechno dokázali zvládnout a je mi líto těch, kteří takové "štěstí" neměli. Doporučovala bych přečíst knihu všem, aby se nikdy na takové zvěrstva nezapomnělo!!!!!!!!
Podľa nadpisu človek očakáva, že tam budú opísané všetky zverstvá, ktoré na ľuďoch napáchal, opak je však (chvalabohu) pravdou. Až na pár strán, ktoré sa tam ohľadom jeho pokusov spomínajú sa kniha venuje príbehu Violy a celej jej “cesty” počas vojny.
Prečítala som už dosť skutočných príbehov o tom svinstve čo sa dialo počas II.svetovej....toto však bolo najhoršie z najhoršieho, niečo čo si človek ani v najhoršom sne predstaviť nevie a predsa sa to dialo, skutočne sa to niekomu stalo
Jestli se dá o takové knížce říct, že je krásná, tak je krásná. Pro všechny, co si myslí, že se máme špatně a žijeme ve špatné době. Pro všechny ty, aby si víc vážili života a zdraví. Já mezi frfraly nepatřím a s každou takovou knihou jsem pokornější k životu.
Čtu hodně knihy o holokaustu, a mám jich přečtených opravdu spousty, ale tahle byla zatím tou nejsilnější, kterou jsem kdy četla. Kniha je dost čtivá, přečetla jsem ji během jednoho dne. Dějově obsáhlá a hlavně šokující. Několikrát jsem u knihy jako matka plakala a kniha mě dost zasáhla.
Sklonit se před lidmi, kteří tuto hrůzu zažili! Krásný až dojemný je vztah Violky k rodičům, hlavně k mamince. Svědectví tak silné, že jsem v některých pasážích chtěla knihu zbaběle odložit. Doporučuji přečíst všem...
Veľmi vážna téma. ťažko sa to čítalo, ale som rada, že som tomu predsa len dala - odvahy aj času.
Jak se to mohlo všechno stát?
Jak to někdo mohl dopustit?
Jak je někdo schopen to stále zpochybňovat?
•
Ač dávám nejvyšší hodnocení, není v mých silách říct, že by se mi kniha líbila, nic z toho není hezké, ani čtivé, ani "zhltnuté za dva dny".
•
Život před válkou se někomu může zdát popsaný kýčovitě a zdlouhavě, ale já si myslím, že paní Viola chtěla poukázat na to, jak velmi svou rodinu milovala a hlavně kdysi k sobě měli lidé trochu více úcty, než je ve zvyku nyní.
•
Celou knihu jsem přečetla se zatajeným dechem s obrovským respektem k paní Viole i všem ostatním lidem, kteří si tím museli projít.
•
Emoční napětí mi nedovolí to více okomentovat, tohle je kniha, kterou si musíte přečíst.
Život před válkou, během ní i po ní je opravdu odvyprávěn paní po devadesátce mistrně.
Posílám jí, bohužel již do nebe, svou hlubokou poklonu.
Moc hezká kniha s pravdivým a smutným příběhem ženy která přežila, neumím si to představit co se jim tam mohlo dít už nikdy nechci aby to tak bylo.
Jsou knihy, u kterých váhám s hodnocením. Protože se mi líbily, ale nejsem si jistá, kolik hvězdiček si vlastně zaslouží. Mengeleho děvče je knihou, u které jsem nepochybovala. Kvalitní realistická kniha, nesnižuje se k obscénnosti, nevyžívá se v krutostech. O to víc mě zasahuje, jak jsme jako lidé protichůdní - krutí i soucitní, milujeme a nenávidíme. Už to tu někteří psali a já se přidám: Měl by si to přečíst každý, aby aspoň trochu tušil, kam až může temná stránka člověka zajít, aby viděl, jak snadné je manipulovat davem a celými národy, jak snadné je přestat používat hlavu... A přes tu hrůzu je možné najít diamanty lidskosti.
Jedna z nejsilnějších knih o holocaustu, kterou jsem kdy četla. Je hrozné vidět kontrast mezi šťastným životem rodiny před událostmi a utrpením po deportaci i před ní. Je neskutečné, jaké krutosti jsou lidé schopni. Jako matce mi stoupaly slzy do očí zejména při čtení o utrpení dětí. Hluboce smekám před paní Violou, že dokázala tak do hloubky vyprávět své prožitky..
Nikdy nemůžu pochopit co je lidská havěť schopna provádět. Každou kapitolu jsem musela dlouho rozdýchávat. Kniha mi zabrala trochu více času než je obvyklé.