Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537396/bmid_mengeleho-devce-662fb52eed96b.jpg
5
2646
2646
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Přidat komentář
Velmi silné. U některých pasáží jsem knihu musel odložit a prodýchat. Neuvěřitelný příběh, kdy hlavní hrdince neskutečně držíte palce a obdivujete její štěstí a odvahu.
Je to jedna z knih, o které vím, že na ni nikdy nezapomenu. Zařadila bych ji do povinné četby ke konci ZŠ, pokud ještě není, protože na tuhle dobu lidé nesmějí zapomínat nebo ji dokonce popírat.
Kniha Mengeleho dievča sa nečíta ľahko. Je plná bolestí, utrpenia, smútku, beznádeje, či sklamania.
Emociálne ma veľmi zasiahla, častokrát som musela niektoré pasáže predýchavať, lebo všetko opísané nebola fikcia, ale vlastný zážitok pani Violy alebo iných účastníkov koncentračných táborov, s ktorými sa stretla.
Kniha mne osobne vyznela ako autentický dokument, ktorý je kvalitne spracovaný.
Oceňujem zachytenie kontrastu opisom pokojného harmonického života pred vojnou, ktorý sa v priebehu vojny zmenil na doslovné peklo.
Veľmi ma rozosmutnilo aj rasistické správanie sa ľudí tesne po vojne....to bol naozaj fakt.
Těžko srovnávat tento titul s ostatními knihami s židovskou tématikou, které vyprávějí osudy přeživších z koncentračních táborů. Každá má něco do sebe. Přináší smutek, zamyšlení, znechucení, bolest. Přesto ve vás neutuchá ta touha číst další. Tohle přece není možné? Jak se něco takového mohlo dít? Jak to mohli ostatní přehlížet a dopustit, aby umírali nevinní. Malé děti. Matky nemohli zachránit své děti. Neskutečná tragédie, která nikdy nesmí být zapomenuta. Je dobře, že tyhle knihy vznikají a snad se jednou dostanou na seznam povinné literatury pro všechny, kteří otázku holocaustu dodnes popírají.
Pro mě zatím "nejhorší" kniha o holokaustu - myšleno z pohledu mých pocitů při čtení, pokusy na dětech a na ženách ( a vůbec na všech) mě velmi zasáhly. Zatím jsem všechny knihy s podobnou tématikou zvládala docela dobře, ale tuto jsem musela docela rozdýchávat. Jinak úžasně napsaná čtivá kniha.
Tak to bylo tedy hodně drsné čtení. Pár knih o holocaustu jsem už přečetla, ale tato, to je tedy síla. Žádný smyšlený příběh, ale realita. Nejednou jsem si plákla, hlavně v kapitolách o pokusech na dětech, příšerné a zvrácené, jak tohle mohl někdo lidem dělat, co z toho měli? Paní Viola měla při tom všem, čím si musela projít velikánské štěstí. Kniha plná emocí, nutí k přemýšlení o lidských hodnotách, život je prostě dar, ne samozřejmost.
Skutečný příběh ženy, která přežila čtyři koncentrační tábory. Tato kniha zaznamenává vzpomínky paní Violy a osudy nejen její rodiny, ale i dalších lidí.
Hned na úvod musím říct, že tato kniha je jedna z nejsilnějších s tímto tématem. Oproti jiným knihám, kde také vypráví přeživší své vzpomínky, tak tato je daleko víc čtivější, poutavější a vtáhne Vás do příběhu. Díky tomu prožíváte vyprávění velice osobně a je to pak opravdu hodně náročné čtení.
Do příběhu se ponoříte hned od prvních řádků, kdy Vás chytne a nepustí. Už na straně 14 jsem si pobrečela a rozhodně to nebylo naposledy. Během vyprávění o životě před tím, než se Viola dostala do koncentračního tábora, to bylo velice milé čtení, připadalo mi, jako kdyby mi babička vyprávěla svůj život. Ovšem po uvěznění je to hodně drsné a rozhodně nedoporučuji slabším povahám. Chvílemi jsme to musela rozdýchávat a dávat si při čtení pauzy.
Knížka ve Vás vyvolá spoustu emocí – smutek, vztek, soucit, bezmoc…. A to je to, co od knihy očekávám. Je to rozhodně jedna z těch knih, na které jen tak nezapomenu a pokud máte rádi příběhy podle skutečných událostí a příběhy z druhé světové války, tak jednoznačně doporučuji.
Silné čtení, knih o holocaustu mám přečtených několik, u této jsem se místy musela nutit do čtení, ale autorka popisuje svůj život už od doby kdy byla dítě, nepříjemný pocit u čtení, když si představíte, že máte krásné dětství, rodiče, kamarády, první lásku, chodíte do školy, a pak najednou je všechno z toho pryč
Tohle by mělo patřit do povinné četby. Taková úzkost při čtení mě provázela. Člověk si jen říká, proč? Jak to bylo možné? Naše problémy jsou oproti tomu malichernosti...
Mengeleho děvče jsem četla jako re-reading a bylo to stejně silné jako napoprvé. Asi nemůžu úplně hodnotit děj, když je to kniha podle skutečných událostí, ale nudit se nebudete. Autorka knihy to popisuje tak barvitě a realisticky, že vám kolikrát běhá mráz po zádech a nedokážete pochopit ty hrůzy, o kterých se v knize píše. Mengeleho děvče je hodně čtivé, takže se nemusíte bát, že to bude taková nudná historická kniha, protože to opravdu není. Osudy Violy, ale třeba i Anny nebo Ester jsou neuvěřitelné a rozhodně ve vás něco zanechají. Tato kniha je výjimečná a spolu s knihou Máma milovala Gabčíka patří k mým oblíbeným s tématem druhé světové války. Mengeleho děvče moc a moc doporučuji i když třeba takové knihy moc nečtete, protože tady byste měli udělat výjimku.
Veľmi pútavá kniha z obdobia 2sv. vojny, ktorá medzi tým množstvom v súčasnosti vydávaných kníh s podobnou tematikou určite vyniká. Veľká časť príbehu popisuje život pred vojnou a odchodom do koncentračného tábora, skok z jednej reality, kde bol človek ľudskou bytosťou a mal svoj život rád do úplne inej, kde je menej než zviera musel byť pre ľudí strašný a v tomto príbehu mám pocit, že to vidno viac, ako v iných. Popis života v Lučenci pred vojnou bol krásny, sú to skutočné spomienky pani Violy na mladosť, na obdobie nádejí a snov. Osobne mi prišiel dosť krutý už presun židov do ghetta a život v ňom, ešte pred transportom do koncentračných táborov. Scéna zo psíkom bola pre mňa nepochopiteľná, ale vtedy mali ľudia asi iný vzťah k zvieratám. Chápem, prečo bola pani Viola označovaná ako Mengeleho dievča, ale vzhľadom k tomu, že Mengele v knihe nevystupuje takmer vôbec a interakcií s ním bolo v knihe minimum (našťastie), mi príde názov knihy skôr ako marketingový ťah, čo mi však pri tak skvelej knihe príde zbytočné. Páčila sa mi komplexnosť príbehu (obdobie pred vojnou, počas a aj po vojne), dej je podaný veľmi emotívne a vierohodne, miestami to bolo aj na slzu. Knihu odporúčam každému, mala by byť súčasťou povinnej literatúry v školách.
Skutečný osud, který je geniálně sepsaný. Ze začátku hladí čtenáři duši krásný příběh první lásky a každodenní starosti a radosti obyčejné slečny, která je jako každá jiná a kterákoli čtenářka se s ní může ztotožnit. Potom postupně vzrůstající nesmyslný horor, nad kterým zůstane rozum stát. Všechno čtenář cítí na své duši, ale stejně tak si je vědom toho, že nikdy ani z daleka neporozumíme té bolesti a nespravedlnosti.
Kniha je napsaná velice čtivým stylem. Obávám se ale, že byl v knize dán zbytečně velký prostor vyprávění "před válkou". Nebo to byl možná záměr - ukonejšit čtenáře před tím, co se bude vyprávět dál...
Knihu určitě nelze přečíst "najednou". Nejpozději od poloviny, je to totiž velice vyčerpávající čtení. Hlavě když si uvědomíte, že se to skutečně stalo - že to není fikce, že si to autorka celé nevymyslela...
"Nevidět dva tisíce lidí nebylo lehké, ale oni to dokázali."
Ta věta souvisí s odchodem z města. Jak se to tak běžně stávalo: lidé dostali příkaz nastoupit do transportu, nad ránem se městem táhl zástup: co člověk, to kufr. A potom víte, jak to ve většině případech dopadlo.
Největším nepřítelem člověka je další člověk a to kam až může zajít lidská krutost je nepředstavitelné. Velmi silný a smutný příběh nejen hlavní hrdinky, ale i ostatních, co později potká.
Po zhliadnutí komentárov k tejto knihe, ktoré nasvedčovali tomu, že sa skutočne jedná o silnú výpoveď z vtedajšej neľahkej doby a vzhľadom k množstvu kníh, ktoré som na danú tématiku prečítala, som si ani v najmenšom nemyslela, že ma dokáže niečo prekvapiť.
A ako veľmi som sa mýlila.....
"Cizímu se ty hrůzy často říkají lehčeji než blízkým. Protože je by ranily. Ti cizí se jen leknou, otřesou odporem, možná budou pár dní hůř spát a víc objímat své děti, ale nakonec to po nich i tak sklouzne. Zůstane to v nich jako informace, ale ne jako pocit. Ale milovaným by to rozežíralo duši. A to jsme nechtěli.
Výpoveď Violy bola jedna z najsilnejších aké som kedy čitala. Je jedinou knihou, z ktorej sa mi urobilo nevolno nie len psychicky, ale aj fyzicky. Ten zvierajúci pocit vnútri mňa a okamžité zatvorenie knihy, to nebolo len tak, to znamená, že kniha preniesla do čitateľa kúsok bolesti ako znak toho, že na túto smutnú a neľudskú históriu sa nikdy nesmie zabudnúť.
A práve pre tento pocit a jedinečnosť, ktorá tkvie v sile knihy a v tom ako pôsobí na čitateľa, bude práve toto prvá kniha, ktorá odo mňa nedostane žiadne hodnotonie.
Sila prežitkov si to nezaslúži...
"Velká slova. Říká se, že je lepší je neříkat nahlas, protože zní pateticky. Jsou však chvíle, kdy na tom nezáleží. Například tehdy, když vás odvážejí do koncentračního tábora."
Nikdy nepochopím tú neľudskosť, nikdy. Tak ako nikdy nikto nedokáže ospravedlniť tento omyl v dejinách ľudstva, tak je nutné na to nezabúdať, pripomínať si, že toto sa stalo. Aj keď ťažko uveriť je to tak.
"Zvláštní, že svět pokračuje, i když ty už na něm nemáš, ke komu by ses vrátil, že?"
Takovéto knihy je netřeba nijak komentovat. Snad jen: Dejte ji do rukou svým dětem a vnoučatům. Tuto knihu anebo jiné, jsou důležité pro rodící se společnost.
Na začátku knihy jsem ani nechtěla číst dál, aby to hezký nikdy neskončilo... Konec jsem hodně obrečela. Příběh má v sobě něco zvláštního, co nedokážu popsat. Paní Violka má můj neskutečný obdiv a respekt.
Opravdu silný příběh. Moc krásně napsané