Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Přidat komentář
Přečetl jsem už více knížek z války, ale tahle je unikátní. Začíná před válkou a vlastně začátek je takový zamilovaný dívčí románek, kdy z pohledu 16ti lété dívky sledujeme její první lásku. Děj se odehrává v Lučenci, který patří Slovensku, ale po Mnichovské dohodě a arbitráži připadá i s dalším územím Maďarsku. A tady začíná první vkrádání temných časů. Nejdříve se zloba a nucené stěhování obrací na Slováky. Ale samozřejmě časem přijde i na židy a následuje to co se dělo v Polsku a dalších zemích jen zde to přišlo o něco později. Na knize je úžasné jak dokáže zprostředkovat to, jak tyto změny přicházejí postupně a krok za krokem ukrajují z lidské svobody další kus. A tím ukáže proč se to mohlo stát. Nebylo to hned, ale postupně, pomalu, kousek po kousku až zjistíte, že dál už to nejde, ale je pozdě.
Na druhou stranu kniha dokáže ukázat i to, že není svět černobílý. Mezi Židy se najdou stejní sadisti jako mezi nacisty a na druhou stranu mezi Němci i slušní lidé.
Jediné co bych mohl knize vytknout je název, který je zvolený asi hlavně kvůli prodejům a který může vyvolat očekávání, která nenaplní.
Ale to knize velmi rád odpouštím.
Trošku sem přeskakovala začátek ale pak byl příběh velmi silný. Je nepochopitelné, že se lidé dopouštěly takových zrůdností na jiných lidech.. V člověku to zanechá stopu..
Knihu jsem až chvílemi musela odložit. Je opravdu drsným svědectvím nepochopitelného zacházení s lidmi. S jejich důstojností, s jejich životy. Takové zrůdnosti se nedají pochopit. Jak toto může udělat člověk člověku. Toto se nikdy nesmí zapomenout, nikdy!!!
Někdy ve 14 jsem četla knihu "Klid je síla, řek' tatínek", která byla, co si tak pamatuju, podobně surová - no vlastně, jaká jiná by měla být. Teď, když mám sama malou dceru, se mi tyhle knihy čtou mnohem hůř a asi s tím budu muset přestat. To se prostě nedá pochopit.
Opet silny pribeh... jen mam pocit,ze byl spise takovy prumerny... cekala jsem od nej vice, vice informaci ohledne Mengeleho a jeho praktik nez “omacky” kolem :(. Kazdopadne hrozne, nikomu nepreji zazit a nejspise ani nikdy nepochopim,jak k tomu mohlo dochazet :(.
Kniha, která se krásně četla, nešla odložit. Když o zvěrstvech nacistů na židech čtete jako všeobecný popis války, už to ve vás něco zanechá. Kniha napsaná z pohledu Violky, která tyhle hrůzy zažila sama na sobě, popisuje situaci ze svého pohledu a já jen němě někdy i se slzami v očích zírala, jaká příkoří a nelidské zacházení nacisti působili nevinným dětem a lidem. Lidem, které neznali, kteří nikomu z nich nic zlého neudělali, jen si chtěli žít v klidu po svém. Rozhodovali o jejich osudu jen tak, lusknutím prstů a podle aktuální nálady.
Velmi silná kniha. Můj obdiv všem, kteří dokázali peklo koncentračních táborů přežít a žít dál. Peklo, které dokázali vyrobit lidé pro jiné lidi ještě na Zemi.
"Víš, tady už nejsi člověk. Už vlastně ani nežiješ, tento svět už s tím nepočítá, nepotřebuje tě, dokonce tě přímo nechce. Čím dříve pochopíš, že jsi vlastně už mrtvá, jen se to z kapacitních důvodů momentálně odsunulo, tím dřív budeš - paradoxně - umět zabojovat."
Velmi silný, smutný příběh. Z pohledu mámy nepředstavitelný, ale moc hezky napsaný. Četla jsem již několik knih s touto tématikou, ale žádná mě zatím neoslovila a nevtáhla do děje jako tato, doporučuji.
Jednu hvězdičku dávám pryč z důvodu dlouhého , zbytečného začátku , kde autorka popisuje zdlouhavě svou první lásku ( přeskakovala jsem a o nic zajímavého jsem nepřišla). Další část knihy je už velmi srdcervoucí. Určitě doporučuji přečíst.
Kniha se mi moc líbila. Popisuje své mladí, svou první lásku a spokojený rodinný život, než to překáží válka a holokaust. I přesto, co všechno zažila, cítila, to přežila a začala nový život, i když nikdy nezapomněla.. Doporučuji.
Nejlepší kniha o tomto hnusném období, kterou jsem kdy četla. Čtenář ten život prožil skrze četbu s ní.
Velmi precizně napsaná kniha, strukturovaná a zasazena do historického kontextu. Už to totiž není jenom příběh.... jeden z mnoha o všech těch hrůzách... příběh vytržený z kontextu. Autorky čtenáře provádí životem "před", "v" a "po".
Byla jsem vtažená nejenom do knížky, ale i do života paní Violy. Četla jsem dál a dál, až přišlo i na všechny ty hrůzy. Často jsem trnula před tím, co ještě přijde, ale nadechla jsem se a četla dál. Dostala jsem se do bodu (cca uprostřed knížky), kdy už jsem to chtěla mít za sebou a o to rychleji jsem četla.
Ani jednou jsem nezapochybovala o pravosti tohoto příběhu a výpovědi jiných obětí holokaustu se ve spoustě věcí shodovaly, což jeho hodnověrnost podtrhlo ještě více. Všechny příběhy, které jsem doposud přečetla byly silné.... ale tento byl i pro mě dost "silné kafe".
Shoduji se s názorem, aby maminky malých dětí zvážily čtení knížky.... kapitola Mengele a chlapeček mi dala pořádně zabrat.
I přesto všechno doporučuji knížku přečíst. Je opravdu "dech beroucí" :(.
Každý den si plně uvědomuji, jaké mám štěstí, že žiju teď a tady... Děkuji.
Doporučuji přečíst v originále, slovenština má něco do sebe. Kniha plně uspokojí všechny, jimž je dané téma blízké. Čte se jedním dechem.
U knih, kde je ubližováno, se vždy zabývám myšlenkou, kde se ta bezcitnost a krutost v lidech bere. Zmíněnou knihu jsem potřebovala přečíst na jeden zátah a upřímně jsem si nad ní vícekrát pobrečela.
Já nevím, měl to být nejsilnější příběh vůbec (i dle hodnocení), ale prostě mi to asi nesedlo, nebo jsem se nedokázala do té holčiny dost vcítit. Je pravda, že se mnou celkově válečné, historické, židovské, holokaustské, osvětimské a jiné "ské" témata nic moc nedělají vzhledem k tomu, že dnes se pořád děje totéž, akorát na zvířatech. Celkem dobře tam ale byly popsány hokusy pokusy, ale přijde mi, že tyhle knihy jsou na jedno brdo.
Nikdy nepochopím, co za zvěrstva jsou lidi schopni páchat na jiných lidech :-(. Na toto téma jsem přečetla už dost knížek ale přiznám se, že tato na mě zapůsobila hodně. Jen tak nezapomenu. Toto by měla být povinná četba. Rozhodně doporučuji.
Z počátku mě kniha moc nezaujala a popisy předválečného Lučence mi přišly velmi zdlouhavé. Myslím, že ani přes všechnu představivost a empatii se nikdy nedokážeme vžít do lidí, kteří museli tohle všechno absolvovat a dokázali přežít. Tato kniha by společně s dalšími stejně zaměřenými měla patřit mezi povinnou četbu, aby se nikdy nezapomněla, co všechno jsou schopní dělat lidé stejným lidem.