Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory
Veronika Homolová Tóthová , Viola Stern Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311508/bmid_mengeleho-dievca-skutocny-pribeh-sl-ldI-311508.jpg
5
2621
2621
„Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“ To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri koncentračné tábory a nakoniec nacistom utiekla. Tá hrozná doba stvorila množstvo príbehov. Príbehov o odvahe, statočnosti, láskavosti a obetovaní sa, ale aj o zlobe, podlosti a obludnom ponižovaní iných ľudských bytostí. Príbeh Violy Fischerovej je však výnimočný. Ona totiž okrem toho, že prežila peklo táborov smrti a našla v sebe silu na riskantný útek, dokázala ešte niečo. Vďaka nej chytili brutálnu dozorkyňu z Birkenau. Po vojne sa náhodou stretla so svojou veľkou láskou. Mužom, o ktorom roky nevedela, či ešte žije. Ale nakoniec sa vydala za niekoho iného. Rytiera. Skutočného novodobého rytiera, ktorý získal toto vyznamenanie od francúzskeho prezidenta za statočnosť v boji na strane Spojencov. Viola Fischerová po rokoch zverila svoje spomienky reportérke Veronike Homolovej Tóthovej. Táto kniha zaznamenáva jej osud i osudy iných ľudí, ktoré by nemali upadnúť do zabudnutia.... celý text
Přidat komentář
Jako asi každý jsem už od začátku znala vývoj knihy, který bude velmi drsný. I tak jsem ale byla naprosto šokována autorčinými zkušenostmi z koncentračních táborů. To měl také asi na svědomí fakt, že to po dlouhé době nebyla válečná beletrie, ale opravdový a skutečný příběh, který vážně někdo zažil.
Už jsem četla hodně knih o holokaustu, takže jsem se vlastně nedozvěděla nic nového. Jen čím jsem starší tím se mi to hůře čte, nevím proč. Každopádně si vždy uvědomím, jak se máme všichni dobře i v čase kdy je pandemie. Stále máme co jíst, můžeme jít ven na procházku, dívat se na naše spící či hrající si děti, objímat toho koho milujeme. A i když nás ve zprávách stále masírují negativními zprávami, občas jsou nějaké nepokoje, sociální sítě jsou plné hejtů a nenávistných komentářů, tak doufám, že tak hrozná doba se už nikdy nevrátí!
Nezapomenutelná kniha. Vůbec mi nevadil ten pomalejší rozjezd o kterém tu bylo psáno. Bylo zajímavé číst a porovnávat zvyklosti lidí dříve a teď. Kniha se těžce odkládá, je napsaná stylem, který mě chytil a nepustil. Strašné je, že se toto vůbec kdy dělo. Paní Viola má za svou statečnost, vytrvalost, srdečnost, hrdost, čest a v neposlední řadě vztah k rodině i jiným, můj obdiv. A konec, no ten mě úplně dostal...
Pět hvězd - nejde jinak.
Chápu, že tato kniha nemusí ulahodit všem. Autorka místy zacházela do přílišných podrobností ohledně architektury, názvů ulic nebo politické situace, zároveň se některé repliky v textu opakovaly. Ale mně nevadilo dozvědět se více o napjaté politické situaci maďarsko-slovenského pohraničí, naopak to v mých očích knížku odlišilo od jiných podobných. I když samozřejmě chápu, že v případě Violčina příběhu muselo být pro některé nedočkavější čtenáře těžké prokousat se doplňujícími informacemi, když tolik toužili vědět, jak to s hlavní hrdinkou dopadne. I pro mě bylo místy těžké vydržet a neprolistovat se na konec. Někteří kritici také vytýkali, že podle názvu očekávali více Mengeleho, ale na mě ho bylo v příběhu až až. Navíc šlo o skutečný příběh, takže nevím, zda je fér přát hlavní hrdince víc hrůz, než kolika musela být svědkem.
Ve výsledku je úplně jedno, zda se některé repliky opakovaly anebo jestli se dalo něčeho ubrat či přidat. Hodnotím knihu jako celek a Violčin příběh byl dechberoucí. Líbily se mi jak kapitoly jejího šťastného mládí, tak závěr knížky, který mě totálně rozbrečel. (A to nejsem žádná citlivka, jenže dozorce Hanz a jeho balíčky od červeného kříže... A pejsek Bundži... Kdo četl, ten ví. ❤️) Dlouho mě kniha tak hluboce nezasáhla. Vzhledem ke spoustě informací, které Mengeleho dievča nabízí by byla vhodným adeptem pro čtenáře začínající s touto tématikou a rozhodně bych ji ráda jednou viděla i zařazenou ve školních osnovách, kam podle mě rozhodně patří.
Příbĕh paní Violy se četl jedním dechem. Za pár dní jsem mĕl přečteno. Vůbec mi nevadil trochu delší úvod. Byla tam krásnĕ popsaná starobylá rodina a možný vztah s mládencem. Pro mĕ jako pro mladší generaci trochu překvapivé že ji na první setkání doprovázela maminka, ale celkovĕ byla jiná doba. Buď paní Viola či spusovatelka co jí s knihou pomohla od začátku psali i o tom co se dĕlo z historického pohledu na pozadí událostí. To se mi moc líbilo. Následné vylíčení toho co se dĕlo po odvedení do Osvĕtimi je velice podrobnĕ popsané a kruté. Až moc podrobnĕ. V nĕkterých chvílích jsem knihu musel i na čas odložit a zatlačit slzu. Bylo to příliš zlé a ikdyž v podstatĕ souhlasím že bysme to mĕli všichni vĕdĕt , tak toho bylo občas moc. Knihu nedoporučuji pro slabší či citlivé povahy. Závĕr knihy o návratu byl až na reakce lidí z Lučence kde pocházeli docela hezký. Byl jsem rád i za tu malou chvíli štĕstí když se paní Viola setkala se svým pejskem z dĕtství a zjistila že je v pořádku. Snad jediná vĕc mi na velice čtivĕ a zajímavĕ napsané knize nesedĕla. Paní Viola tam píše přepisy svých rozhovorů či i dopisů podrobnĕ slovo od slova. Nepochybuji že si význam tĕch rozhovorů či dopisů pamatuje, ale slovo od slova určitĕ ne takže je to spíše takový odhad po 70 letech. Celou knihu hodnotím velice přínosnĕ. I na pozadí tragické události se objevili lidé kteří se snažili človĕku pomoci přežít.
Mám načtenu téměř naprostou většinu knih s touto tématikou a musím upřímě říct, že je z nich nejlepší. Souhlasím s ostatními, kteří píší o jedné z úvodních kapitol (o lásce) která je zbytečně zdlouhavá. Ano je, nicméně na posledních stránkách knihy pochopíte jednoznačně proč. Knihu jsem sjel ani ne za týden a měl jsem velké problémy se od ní odtrhnout. Kniha skvěle spojuje celosvětové dění se světem jedné prosté ženy/děvčete. Jsou v ní fenomenální souvislosti a vypovídající fotografie. Málo které knize dám plné hodnocení, ale této bych dal ještě o pár hvězdiček více. Opravdu vřele doporučuji. Jen pozor. Emočně je velmi, velmi silná až náročná.
Tuto knihu jsem musela číst na etapy. Ne, že by mě nebavila, ale nějak jsem to potřebovala rozdýchat, i když jsem četla už spoustu knih o holocaustu. Toto mě prostě nějak zasáhlo. Závěr knihy mi vháněl slzy do očí...
Čekala jsem, že kniha bude popisovat hlavně Mengeleho a jeho pokusy, ale toto téma není stěžejní. Stěžejní je, jak autorka putovala z koncentráku do koncentráku a snažila se přežít. Ironií je, že autorka přežila nejen díky své vůli, ale i kvůli Mengelemu, který si ji vybral na své pokusy, místo toho, aby ji poslal rovnou do plynu.
Kniha se dobře četla. Vykresluje hrůzy, které musela hlavní hrdinka prožívat za druhé světové války. Škoda, že název knihy je hodně zavádějící a matoucí. Ale na druhou stranu možná dobře, protože jsem očekávala mnohem, mnohem horší příběh. Knihu bych i doporučila do povinné četby k maturitě, protože dnešní děti si nedokážou představit co se za války odehrávalo.
Jak už jsem psala u jiné knížky s obdobnou tématikou, toto jsou knihy, které se velmi těžko hodnotí. Celkem se mi líbilo vykreslení života před druhou světovou válkou, i příběh o první lásce, byť si myslím, že si to bylo trochu zidealizované. Ale to asi ani jinak nejde, když člověk projde tím, čím si prošla Viola.
V knize byly velmi silné pasáže, některé mě i rozbrečely - mezi nejsilnější řadím popis hrůzy u Dunaje a příběh malého chlapečka. Je naprosto nepochopitelné, jak tohle může někdo někomu udělat (obzvlášť malým bezbranným dětem). A stejně tak je až něuvěřitelné, co vše dokáží lidé přežít.
Souhlasím s tím, že s názvem tahle kniha nemá moc společné a ze začátku jsem měla problém s části o její lásce. Chápu, že tato část tam svým způsobem musí být, aby pak víc "vyzněla" ta krutost, kterou lidi zažívali v koncentračích táborech. Příběhy, které zažili lidí zpomenutí ve knize jsou šíleně. Nikdy nepochopím jak si tohle můžou dělat lidi mezi sebou... Možná ještě horší je, že kolikrát tyhle zverstvá zůstali nepotrestány.
Kniha je jinak čtivá a děkuji paní Violce, že své smutné zážitky sepsala, aby se na tuhle smutnu část lidských dějin nezapomnělo.
Příběh sám o sobě je zajímavý a smutný, některé pasáže mě až rozbrečely, protože už jen ta představa samotná je děsivá, natož to zažít. Nicméně čekala jsem více o tom, co v těch táborech zažila, jak napovídal sám titul knihy. Vyprávění o jejím životě, než se do tábora dostala mi přišlo zbytečně dlouhé.
Přestože kniha nijak moc nesouvisí se svým názvem a část o Violině lásce byla dle mého názoru zbytečně dlouhá, i tak kniha je velmi čtivá, napínavá a podařená.
Tohle vše zažít a přežít a pak to po letech být schopen vložit na stránky knihy je opravdu ...., nenalézám slovo. Silný příběh mimořádné ženy. A myslím, že muselo být i hrozně těžké se ve vzpomínkách do té doby vrátit a dokázat o tom vyprávět. A že takových příběhů krutosti a bezpráví byly statisíce je příšerné. S úctou jim všem ...
Mengeleho děvče.
Začnu tím, že je kniha výborně napsaná. Připadalo mi, jako bych v tom příběhu byla, jako bych provázela Violu (nejen) jejími útrapami. To, co se v lágrech dělo, bylo neskutečné zvěrstvo, které se snad už nikdy více nebude opakovat.
V krátké první kapitole se dozvíme, jak si Mengele při selekci vybral Violu. Později nás Violino vyprávění dostává do doby před 2. sv.v. do slovenského příhraničního města Lučence, které pak bylo postoupeno Maďarům. Vypráví, jak se jim žilo, vzpomíná na svou první krásnou a naivní lásku a na svou rodinu, ve které panovaly jen ty nejlepší láskyplné vztahy. Po krásném období následuje ghetto a pak Viola čtenáře odveze dobytčákem do Osvětimi- Březinky, kde se děly všechny ty hrůzostrašné věci.... Upřímně jsem očekávala, že se příběh bude více točit okolo pokusů Josefa Mengeleho, ale tomu byla v knize věnována jen malá část textu (bohužel nebo bohudík?!). Ale ta vyprávění Anny nebo Gizi byla teda příšerná, jak odpornej "člověk" to musel být?!!!
Během čtení jsem měla několikrát v očích slzy, bylo to velmi silné čtení.
Doporučuji všem, kteří mají rádi knihy o 2.sv.v. a koncentrácích, ale nedoporučila bych ji těm, kdo mají slabší povahu.
Jeden z nejsilnejsich pribehu, co jsem o KT cetla. Nejednou jsem pres slzy nevidela. Ani po tolika letech a s tolika dukazy se cloveku nechce verit, co vse se mohlo udat. Co dokaze clovek udelat cloveku.
Z počátku mě kniha moc nezaujala a popisy předválečného Lučence mi přišly velmi zdlouhavé. Myslím, že ani přes všechnu představivost a empatii se nikdy nedokážeme vžít do lidí, kteří museli tohle všechno absolvovat a dokázali přežít. Tato kniha by společně s dalšími stejně zaměřenými měla patřit mezi povinnou četbu, aby se nikdy nezapomněla, co všechno jsou schopní dělat lidé stejným lidem.
Přečetl jsem už více knížek z války, ale tahle je unikátní. Začíná před válkou a vlastně začátek je takový zamilovaný dívčí románek, kdy z pohledu 16ti lété dívky sledujeme její první lásku. Děj se odehrává v Lučenci, který patří Slovensku, ale po Mnichovské dohodě a arbitráži připadá i s dalším územím Maďarsku. A tady začíná první vkrádání temných časů. Nejdříve se zloba a nucené stěhování obrací na Slováky. Ale samozřejmě časem přijde i na židy a následuje to co se dělo v Polsku a dalších zemích jen zde to přišlo o něco později. Na knize je úžasné jak dokáže zprostředkovat to, jak tyto změny přicházejí postupně a krok za krokem ukrajují z lidské svobody další kus. A tím ukáže proč se to mohlo stát. Nebylo to hned, ale postupně, pomalu, kousek po kousku až zjistíte, že dál už to nejde, ale je pozdě.
Na druhou stranu kniha dokáže ukázat i to, že není svět černobílý. Mezi Židy se najdou stejní sadisti jako mezi nacisty a na druhou stranu mezi Němci i slušní lidé.
Jediné co bych mohl knize vytknout je název, který je zvolený asi hlavně kvůli prodejům a který může vyvolat očekávání, která nenaplní.
Ale to knize velmi rád odpouštím.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Skrýt reklamy
Na jednu stranu jsem se od skutečného příběhu nemohla odtrhnout a na tu druhou... Jsme se bála číst.... Už jsem četla hodně knih na toto téma, ale tato byla jedna z těch, co si budu opravdu pamatovat. Skutečný příběh vyprávěný člověkem, který to zažil....