Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory
Veronika Homolová Tóthová , Viola Stern Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311508/bmid_mengeleho-dievca-skutocny-pribeh-sl-ldI-311508.jpg
5
2636
2636
„Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“ To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri koncentračné tábory a nakoniec nacistom utiekla. Tá hrozná doba stvorila množstvo príbehov. Príbehov o odvahe, statočnosti, láskavosti a obetovaní sa, ale aj o zlobe, podlosti a obludnom ponižovaní iných ľudských bytostí. Príbeh Violy Fischerovej je však výnimočný. Ona totiž okrem toho, že prežila peklo táborov smrti a našla v sebe silu na riskantný útek, dokázala ešte niečo. Vďaka nej chytili brutálnu dozorkyňu z Birkenau. Po vojne sa náhodou stretla so svojou veľkou láskou. Mužom, o ktorom roky nevedela, či ešte žije. Ale nakoniec sa vydala za niekoho iného. Rytiera. Skutočného novodobého rytiera, ktorý získal toto vyznamenanie od francúzskeho prezidenta za statočnosť v boji na strane Spojencov. Viola Fischerová po rokoch zverila svoje spomienky reportérke Veronike Homolovej Tóthovej. Táto kniha zaznamenáva jej osud i osudy iných ľudí, ktoré by nemali upadnúť do zabudnutia.... celý text
Přidat komentář
Mengeleho děvče je kniha, která se nebojí vrhnout vás do hlubin hrůz druhé světové války, přesto však dokáže podávat příběh s lehkostí, humorem a nesmírnou lidskostí. Autorka se nebojí vykreslit bolestnou realitu, a přesto vám umožňuje najít v temnotě světlo, které se blýská jako kapka rosy na trávě.
Hlavní hrdinka se rozhodně nevzdává. Už od prvních stránek vás její příběh vtáhne do víru emocí a vzpomínek. Vyrostla v těžkých časech, a přesto je odhodlána najít své místo na slunci, i když ji stín minulosti neustále sleduje jako zlý duch. Její příběh je jako horská dráha emocí – skoky radosti, pády bolesti a nekonečné stoupání naděje.
Mistrovská preciznost se ponořuje do historických reálií, ale s takovým šarmem, že se vám ani nezdá, že byste se učili. Knihy o holocaustu obvykle vyvolávají slzy, ale tady máte pocit, jako byste se ocitli na večírku, kde se vyprávějí historky o přežití, se spoustou špatných vtipů a absurdních situací. Vždyť jak jinak se dá přežít takové peklo než se smíchem? A právě tento humor, i když černý jako pečeť, dává příběhu naději a lidskost.
Jedním z nejvíce fascinujících aspektů této knihy je, jak Katin dokáže vystihnout sílu vzpomínek. Vzpomínky jsou v ní jako drobné kamínky, které tvoří mozaiku. Každý z nich má svou váhu, a když se spojí dohromady, vytvářejí obraz, který je hluboký a komplexní.
A co se týče stylu psaní, autorka má dar vkládat do slov takovou intenzitu, že byste si s nimi mohli hrát jako s barvami na paletě. Každý odstavec je nabitý emocemi, jako byste se snažili otevřít sklenici s marmeládou, která se ne a ne otevřít, a vy se tak musíte snažit dostat dovnitř, abyste ochutnali tu sladkost a hořkost zároveň. Katin má neobyčejnou schopnost vzbudit ve vás soucit a smíření s tím, co se stalo.
Děvče Mengeleho je víc než jen historický román; je to oslava lidského ducha a odvahy přežít. Je to kniha, která nás nutí zamyslet se nad tím, co to znamená být člověkem v nejtemnějších časech. Každý, kdo se rozhodne pro tuto literární jízdu, si odnese nejen vzpomínky na hrdinství a bolest, ale také na naději a sílu, kterou máme v sobě, abychom čelili výzvám života.
Pokud tedy hledáte knihu, která vám otevře srdce, rozproudí myšlenky a zanechá ve vás otisk, Mengeleho děvče je ta pravá volba. Připravte se na emocionální jízdu, která vám ukáže, že i ve tmě se dá najít světlo. A pokud vám někdo říká, že literatura je jen nuda, pak mu s klidem řekněte, ať si přečte tuto knihu, a uvidíte, jak se mu rozjasní tvář!
Přečetla jsem opravdu hodně knih s nacistickou tematikou, ale tohle bylo jedno z těch těžších čtení, které jsem zažila... Některé pasáže mi vháněly slzy do očí a musela jsem několikrát knížku odložit, abych to vydýchala...
Chystala jsem se navštívit Osvětim a kamarád mi doporučil přečíst si tuto knížku, abych to místo lépe pochopila. Před Osvětimí jsem stihla bohužel jen tu "předlágrovou" část knihy, ale i tak mě to krátce po návštěvě Birkenau zasáhlo. Nečetla jsem jí úplně krátkou dobu. Naopak jsem si musela dávat dost velké pauzy, abych to rozdýchala a zase nabrala sílu číst dál. A ano, stejně jako u ostatních kolegů čtenářů jsem si pokládala úplně stejné otázky. Konec prohlídky v Osvětimi končí slovy: Osvětim se nestala ze dne na den. A ve mě v průběhu té knihy narůstal strach, že jako společnost opět děláme dost chyb, které mohou vést k podobným hrůzám.
Viola Stern Fischerová byla obdivuhodná žena. A děkuji jí zato, že našla odvahu o tom, co prožila, mluvit a předávat to poselství dál. Je to hrozně moc potřeba. Děkuji, paní Violo.
Tak asi bych začala tím, že jsem četla spousty knih s touto tematikou, ale rozhodně musím souhlasit s ostatními, že tohle byla jedna z těch, co se mi fakt četla velmi těžce. Častokrát jsem se musela ve čtení zastavit a přemýšlet, jak někdo byl takových zvěrstev schopný. Ani slzám jsem se neubránila. Opravdu neskutečně silný a obdivuhodný příběh. Každý, kdo něco takového prožil je pro mě obrovsky silný. Knize dávám pět hvězdiček, protože se četla jedním dechem.
Přečetl jsem před pěti léty a - upřímně řečeno - netroufl (nedovolil) jsem si komentovat. Neměl jsem odvahu. Nyní jsem výtisk opět uchopil do rukou a zvažuji... že je snad dobře, že vzpomínky již vybledly. Ale vzpomínám... Tohle byla nejnáročnější kniha, kterou jsem kdy přečetl. Nic pro slabé nátury. V pubescenci ani adolescenci by mě nikdy ani nenapadlo, že někdy u knihy uroním slzu (jsem chlap jak hora). Viola byla má přibližně šestistá kniha, a... stalo se. Totiž komentovat tuto knihu je jako vysvětlovat mimozemšťanovi co je to koncentrační tábor. Podruhé bych to asi nedal. Neuvěřitelné co člověk zkusí než umře... Probíral jsem žebříček nejlepších knih a Viola se umístila vysoko. Právem. Nemám slov. Druhá světová válka byla tak "unikátní" a tak strašlivá, že zplodila takové příběhy, jako je tento. Nebylo mým primárním úmyslem komentovat vlastní obsah knihy, ale vyjádřit ten strašlivý a strašidelný pocit, který rezultoval... Až dnes jsem našel odvahu... Kéž by se tak tristní existencialismus vůbec nemusel svěřovat papíru. Děkuji za nejsilnější čtenářský zážitek života. Mengeleho děvče si zaslouží primární příčku v žebříčku. Tehdy jsem udělil pět hvězd, ale dá se tohle vůbec hodnotit kvantitativně? Uvažte sami...
Uff...četla jsem spoustu knih s touto tématikou, ale co bylo tohle?! Pro mě nejtěžší ze všech těch již přečtených. Jako máma malého synka jsem u knihy několikrát plakala, plakala nad tak nepředstavitelnou krutostí, kterou byl schopný "člověk" udělat člověku. Není to tak dávná historie a kam to svět nechal zajít je pro mě absolutně nepochopitelné. Ráda bych řekla, že stojí rozhodně za přečtení, ale je třeba zvážit, jestli se opravdu člověk chce dozvědět do detailu všechny ohavnosti kolem. Nevím, kde paní Viola brala síly stále bojovat za svůj holý život v takových nelidských podmínkách, ale musela to být neskutečně silná žena. Je to tak silná, emotivní a šokující kniha, že jsem ji opravdu musela nějaký čas vstřebávat. Ani v nejhorším snu si nedovedu představit, jak takové peklo na zemi muselo člověka poznamenat, když už měl to "štěstí" a přežil. Važme si svobody, života a jeden druhého, protože to nikdy není samozřejmostí.
Podle názvu jsem čekala, že se děj bude odehrávat výhradně v koncentračních táborech a bude hlavně o Mengeloho pokusech. Zasazení děje do doby před válkou s historickým kontextem se mi líbilo a dalo knize v určitém pohledu přidanou hodnotu. Možná díky ikonočnosti jsem očekávala “víc, čímž ale nechci knize ubírat na síle a zajímavosti.
Nejdříve sledujeme mládí hlavní hrdinky Violy,jenže postupně se stupňují nařízení vůči Židům,až nakonec skončí v koncentračním táboře. Violu si v táboře vybere pro své nelidské pokusy Dr. Mengele. Opravdu mrazivý příběh,naštěstí se šťastným koncem.
Kniha, která vás zasáhne do srdce. Tragické události holocaustu a osudy lidí, kteří se s nimi museli vyrovnávat, jsou zde vykreslené s citlivostí. Příběh má silný emotivní náboj, čtenáře vtáhne do děje a dobře se čte.
Na druhou stranu tu pro mě bylo až moc zvláštních náhod, které jako by měly ještě víc umocnit dramatičnost děje. Ale možná mám jen zkreslené vnímání tím množstvím knih, které jsem na toto téma přečetla a které na toto téma vyšly. V jeden čas mi těch knih s cílem šokovat přišlo až příliš a dodnes se nemohu ubránit pocitu, že nakladatelství našla zlatou žílu viz Plavec z Osvětimi, Porodní báby z Osvětimi, Porodní sestra z Osvětimi, Dcera Osvětimi, Dítě z Osvětimi, Rusovláska z Osvětimi, Švadleny z Osvětimi... Mám pokračovat? Tím samozřejmě nechci toto téma nijak zlehčovat.
Přečteno jedním dechem se slzami v očích. Velmi detailní a otevřené vyprávění o hrůzách holocaustu. Myslela jsem si, že už mám na tohle téma načteno poměrně dost a že už mě jen tak něco nepřekvapí, ale opak je pravdou.
Tahle kniha je ve svém žánru zvučným jménem. Měla jsem ale poněkud jiná očekávání. Myslím si, že to bylo i dost způsobené názvem knihy a její obálkou - vůbec totiž k obsahu knihy nesedí. Když začínají restrikce, Viole je už 15-16 let, do koncentráku se dostává až jako 22 letá. Ze začátku se hodně rozpovídala o svém mládí a první lásce. Jelikož jsem četla už několik knih na tohle téma, viděla různé dokumenty a filmy, tak většina knihy mě vlastně vůbec nepřekvapila. Nejvíc na mě dolehly dvě kapitoly, kde mluví o Dunaji a kde měla rozhovor se zdravotní sestřičkou, která u Mengeleho sloužila. Ostatní kapitoly se více méně od ostatních knih moc nelišily. Popisovaly prostě ty hrůzy, které se tam děly. Vzhledem k názvu knihy mě ale vlastně nejvíc překvapilo to, že většina těch nejhrůznějších zážitků měla Viola jen zprostředkovaně. Hodně by mě zajímala kniha vyprávěná z pohledu Gizi. Příběh byl čtivý, ale překvapivě ve mě nezanechal takové emoce, jaké jsem čekala, že zanechá. Možná to fakt bylo tím, kolik jsem toho na toto téma už vstřebala. Knihu asi už znovu číst nepotřebuji. 4*
Po knize jsem sáhnula v rámci čtenářské výzvy. Přestože ji mám už dlouho doma a číst jsem kdysi začala, odradily mě nejspíš fotografie a zůstala neprečtená. Přešel nějaký čas a fotografie hodnotím jako něco pozitivního navíc. Možná to bude tím,že jsem 2 měsíce zpět porodila, ale chvilkama mi bylo při čtení některých pasáží až fyzicky zle. Přitom mám tuto tématiku moc ráda a nejsem žádná citlivka.
Nemohu si pomoci, ale obsah knihy bych sumarizoval jako malebné čtení o drastické době. Obzvláště začátek mi přišel jako z dívčího románu, ve kterém jen čekáte, až přijde to nevyhnutelné.
Obdivuji zachycení až brutálního rozdílu mezi láskyplným životem před a během války a postupné gradování. Četl jsem už hodně knih z tohoto prostředí a doby, ale tato je jednoznačně nejautentičtější!
Poklona!
Mám přečtených již nespočet knížek s touto tematikou a vždy si říkám, že už mě nedokáže nic překvapit. A jsem znovu v šoku z těch neskutečných zvěrstev, které Viola a mnoho dalších dokázalo přežít.
Navíc jsem se dozvěděla něco z historie maďarských a slovenských židů.
Velmi dlho som nemala odvahu začať čítať tuto knihu, emocionálne ale aj duševne vyčerpávajúci pribeh. Chcem týmto vzdať všetku úctu ale aj velky obdiv pani Fischerovej,za jej odvahu, lasku, dobrotu ale aj za vôľu žiť. Knihu som nepustila z rúk a mozem povedat ze som miestami nevidela koly slzám a vzlykom. Je dôležité nezabudnúť na holokaust, ani na ludi ktory prežili strasne casy a utrpenie, strach, videli a zažili veci ktoré by nemaly byt uz nikdy legálne.Poucme sa prosim a drzme sa lasky a dobroty. Odporucam všetkým.
Vzpomínky paní Violy na její život až do konce 2. světové války, tak jak si je ona pamatovala. Kniha mi přišla velmi citově zabarvená, neustále se zde opakuje a natahuje. Na holocaust a hrůzy války se ale nesmí zapomínat. Pro mě první kniha přečtená ve slovenštině.
Téhle knize jsem se dlouho vy hýbala ale nakonec přečetla a byla jsem hloupá že jsem nepřečetli dřív je to kniha která vám dost dá je tam cítit snat úplně všechno za mě je to kniha čtivá čtenář krásné kolikrát mi ukápla i slza (víc slz) dobové fotky dodávají příběhu mnohé jsem moc ráda za to že jsem knihu četla a možná že to bude i top kniha:)
Knih o holocaustu jsem přečetla už několik, četla jsem i drastičtější knížky s tímto tématem ale za mě knihu velmi doporučuji. Samotný děj se čte velmi dobře, vyprávění utíká velmi rychle. Člověk se dozvídá stále nové a nové informace. I slza trochu ukápla.
Neuvěřitelný strastiplný životní příběh. Je neuvěřitelné jak silnou vůli hlavní hrdinka měla k přežití a odvahu vypovědět vlastní příběh. Knihu můžu jen doporučit
HODNĚ silný příběh, vyprávěný HODNĚ silnou ženou. Prosté vyprávění o síle manipulace, stádovém jednání, vědomé zaslepenosti a neskutečné touze po životě, která autorce nakonec umožnila přežít peklo na zemi. Tato kniha by měla být povinnou četbou, byť si myslím, že dnešní mládež by asi měla problém vcítit se do mysli tehdejších lidí, kteří neměli informace na dosah ruky, za to však hluboce ctili svou rodinu. Rozhodně je to kniha, která ve čtenáři zanechá hluboký dojem a ke které se bude v duchu vracet ještě dlouho po jejím přečtení.