Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory
Veronika Homolová Tóthová , Viola Stern Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311508/bmid_mengeleho-dievca-skutocny-pribeh-sl-ldI-311508.jpg
5
2656
2656
„Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“ To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri koncentračné tábory a nakoniec nacistom utiekla. Tá hrozná doba stvorila množstvo príbehov. Príbehov o odvahe, statočnosti, láskavosti a obetovaní sa, ale aj o zlobe, podlosti a obludnom ponižovaní iných ľudských bytostí. Príbeh Violy Fischerovej je však výnimočný. Ona totiž okrem toho, že prežila peklo táborov smrti a našla v sebe silu na riskantný útek, dokázala ešte niečo. Vďaka nej chytili brutálnu dozorkyňu z Birkenau. Po vojne sa náhodou stretla so svojou veľkou láskou. Mužom, o ktorom roky nevedela, či ešte žije. Ale nakoniec sa vydala za niekoho iného. Rytiera. Skutočného novodobého rytiera, ktorý získal toto vyznamenanie od francúzskeho prezidenta za statočnosť v boji na strane Spojencov. Viola Fischerová po rokoch zverila svoje spomienky reportérke Veronike Homolovej Tóthovej. Táto kniha zaznamenáva jej osud i osudy iných ľudí, ktoré by nemali upadnúť do zabudnutia.... celý text
Přidat komentář
Moc jsem se těšila, až se k téhle knížce dostanu, ale musím říci, že mě trochu zklamala. Asi jsem čekala něco víc. Možná mě ovlivnily skvělé recenze a reklama, což se mi moc často nestává, možná je to i tím, že knih na toto téma je už na trhu příliš mnoho. Nevím.
Dlouho se mi nestalo, že bych nějaké knížce tak propadla. Líbí se mi, jak je celá kniha rozdělena do kapitol - někdy kratších, někdy delších. Děj potom příjemně odsýpá a čtenář má neustálé povědomí o tom, v jakém roce se momentálně nachází.
Děj jde pěkně chronologicky za sebou, žádné matoucí přeskakování tam a zpět. Autorka navíc občas šikovně upozorní na osoby či situace, které si máme zapamatovat, které budou důležité pro pozdější děj. Velmi si také cením doprovodných fotografií, které se nacházejí různě v knize. Najednou ty postavy a místa dostanou reálné tváře a kontury.
Je pravdou, že kniha je drsná a možná ne každý ji zvládne - mám na mysli zejména maminky s malými dětmi. Popisy některých Mengeleho pokusů na dětech jsou prostě šílené. Myslím ale, že právě toto syrové svědectví paní Fischerové, by si mělo najít místo u každého doma na poličce. Přece jen, některé činy, byť sebekrutejší, nesmějí být zapomenuty.
Je pravdou, že sama autorka moc pokusů nezažila, název knihy je proto trošku zavádějící. Ale i tak... Hodnotím 10 z 10 a doporučuji přečíst všem - i když možná, až odrostou děti. :-)
Tyhle příběhy mě vždycky absolutně dostanou. Není k tomu potřeba žádných slov, žádné z nich by nevyjádřilo, jak moc je to, co se jim dělo, zrůdné a neodpustitelné...
Knih s podobnou tematikou jsem přečetl už celou řadu, tahle se řadí k těm nejsugestivnějším. Naivně jsem si myslel, že o tom, co se v Auschwitz ohledně lékařských experimentů dělo, už vím. Omyl. Autobiografické svědectví Violy Sternové ukazuje příšernost toho, co je člověk schopen udělat člověku, dostane-li se mu ideologického štítu. V některých momentech jsem měl pocit, že knížku snad odložím, například při popisech toho, co Mengele provedl s modrookým židovským chlapečkem a jeho matkou. Kniha není pro slabé povahy, přesto i ty by si ji měly přečíst.
Na téma koncentračních táborů a holokaustu toho bylo už napsáno opravdu hodně a podle mého názoru to má smysl.... aby se už taková zvěrstva která se děla nikdy neopakovala....
Otázkou zůstává jestli je člověk schopen se ze svých chyb poučit....
Kniha Mengeleho děvče je o to silnější příběh že jí vypráví sama Viola která všechnu tu brutalitu prožila a přežila na vlastní kůži.... Při čtení příběhu se mi nejednou draly slzy do očí a svíral se mi žaludek....
Velmi silný příběh který bude ještě dlouho doznívat v mé mysli....
To byla síla. Díky několika přečteným knížkám o této době, jsem už měla představu o dění v koncentračních táborech, ale Mengele, Anděl smrti, mi stále unikal. Po zjištění jeho náplně práce, jestli se tomu sadistickému zabíjení nevinných lidí dá vůbec tak říkat, jsem byla zhnusena. Ani ve snu by mě nenapadlo, co s Židy a ostatními "nepřáteli Němců" prováděl. Doufám, že se v budoucnu tento přístup k lidem, bez jakéhokoli rasového rozčlenění, už nikdy nebude opakovat.
Tak tahle kniha mě bolela, je neskutečné, co všechno dokázal člověk udělat člověku, bylo mi z toho hodně úzko a nejednou mě příběh rozplakal. Šílená krutost... Juditka a blonďaty chlapec, to mi jako matce rvalo srdce. Obdiv všem, kdo v těchto podmínkách dokázal přežít... Na tohle se nikdy nesmí zapomenout.
Kniha mě zaujala stylem vyprávění, který je vážně moc pěkný. Popisované hrůzy jsou děsivé a myslím, že by v takové knize neměly chybět. Vždyť se to skutečně dělo, tak na co nějaké zjemňování?! Viz například Tatér z Osvětimi.
Název je lehce zavádějící. Jen část knihy popisuje dobu, kterou byla nucena strávit pod Mengelem, ale i tak to na mě chvílemi bylo až moc. O holocaustu jsem přečetla spoustu knih, ale tady mi popisy toho, co strašného se tam dělo, těch zvěrstev, zdály nejpopisnější, čtenáři podány v té nejsurovější podobě.
KRUTÁ PRAVDA...
Lidstvo už nikdy nemůže napravit zvěrstva, která se odehrála.
Můžeme uctít oběti, ale NIKDY TO NEBUDE DOST...
NIKDY.
"Jak to tu funguje?" optala jsem se jí.
"Funguje? Nevím, zda to funguje. Ale celé je to o tom, že oni se tě snaží zabít a ty se snažíš jim to alespoň ztížit ."
"Aha." Víc jsem vyslovit nedokázala.
Poslouchala jsem ji a do očí se mi draly slzy. Slzy vzpomínek, pocitu opuštěnosti, osamělosti, ale i toho, jaká jsem byla hloupá, ŽE JSEM SI PŘEDTÍM NĚKDY STĚŽOVALA, JAK SE NÁM TĚŽKO ŽIJE.
Hodně silné čtení, každá kapitola v druhé polovině mě naprosto oněměla. Samozřejmě jsem věděla, jaká zvěrstva nacisté dělali, ale číst to v tak syrovém vyprávění od přeživšího bylo pěkně těžké sousto. Toto by měla být povinná četba ve školách, na tuto historii se nesmí nikdy zapomenout.
Kniha samozřejmě výjimečná, příběh silný, neskutečný. Jenom popravdě nechápu, proč ten název? Stále jsem čekala, že bude kniha převážně o "pokusech" Mengeleho či jakémsi "vztahu" Mengeleho a Violky, ale to se nekonalo. Zestručněno - kniha se četla sama, jenom ten název je za mě zavádějící.
Mengeleho děvče...
Co napsat ke knize, která má v současné době hodnocení 95% a více než 2000 komentářů? Snad jen, že tato kniha by měla být povinnou školní četbou... Je hrozné, jak se člověk choval k člověku... Jsem moc rád, že se Viola Stern Fischerová rozhodla na sklonku života promluvit pomocí této knihy o tom, co během války zažila... Bylo to hodně smutné a náročné čtení... Moc jí za tuto knihu děkuji...
Dovolím si opsat pár řádků, které mi zpaměti jen tak nezmizí...
... Josef Mengele... Stáli jsme asi 30 metrů od něho. Jak procházel kolem nastoupených lidí, jen ukazoval prstem - doleva znamenalo do plynu, doprava na práci nebo na pokusy. Život, smrt, život, smrt... Chápete tu moc? On nerozhodoval, kdo půjde do lepšího nebo horšího baráku. Kdo dostane horší nebo lepší jídlo či boty. On rozhodoval, kdo půjde rovnou do plynu a kdo ne...
Tato kniha rozhodně stojí o Vaši pozornost... Někdy je k hodnocení pět hvězdiček zatraceně málo...
Uzasne dilo! Knihu jsem poslouchala a tak velmi ocenuji i audiozpracovani. Ackoli jsem zvykla cist smutne pribehy, tady jsem 2x vydatne brecela (kdyz vzal vojak malou Juditku "krmit ryby" a pak u osudu blondateho chlapecka). Mozna jsem ovlivnena vlastnim malym ditetem a promitanim pocitu, ale tyto 2 jentak z hlavy nepustim.
Co k této knize říct. Asi se úplně nehodí říct, že je skvělá, když popisuje hrůzy života Židů za 2. SV - takže raději - čtivá, plná emocí , smutku, ale i naděje. Ve mně vzbudila kromě smutku, že se něco takového mohlo stát, hlavně zlost - jak může být někdo všech těchto věcí schopný? Jak s tím dále mohli po válce někteří žít, že způsobili takové utrpení? Kdo dal vůbec lidem právo soudit druhé jen na základě "rasy" nebo čehokoliv jiného? Knih s touto tématikou jsem četla více, ale tahle mě dostala asi nejvíce.
Drsná kniha... v některých pasážích jsem si myslela, že ji snad ani nedočtu. U čtení padlo hodně slz. Bohužel mi nešla přečíst jedním dechem, skze upřímnost s jakou byla napsaná.
Jedna z nejšílenějších knížek, které jsem kdy četla, protože nepochopitelné události, které jsou popsány na jejích stránkách jsou skutečné. Zároveň dobrá kniha, úžasné svědectví o černé kapitole dějin lidstva, důležitá a potřebná upomínka toho, co by lidé nikdy neměli zapomenout, co by neměli v žádné následující etapě nechat opakovat. Kniha je intimní osobní zpovědí, velmi niternou, bolestnou, je však i faktograficky přínosná - poznámky pod čarou doplňují nebo upřesňují historické reálie a souvislosti.
U knih s touto tematikou mám někdy problém napsat komentář, protože slovo jako “krasne” či “zajímavé” čtení se mi příčí skoro napsat a přijde mi to neuctive.
Kniha je trochu jiná, než ostatní co jsem četla, protože vypravecka se dostává do koncentračního tábora “až” v roce 1944 a zažila jiné věci o kterých jsem toho ještě mnoho nečetla.
Je to napsané poutave a čte se to samo, určitě doporučuji, pokud vás tyto příběhy zajímají.