Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory
Veronika Homolová Tóthová , Viola Stern Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311508/bmid_mengeleho-dievca-skutocny-pribeh-sl-ldI-311508.jpg
5
2612
2612
„Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“ To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri koncentračné tábory a nakoniec nacistom utiekla. Tá hrozná doba stvorila množstvo príbehov. Príbehov o odvahe, statočnosti, láskavosti a obetovaní sa, ale aj o zlobe, podlosti a obludnom ponižovaní iných ľudských bytostí. Príbeh Violy Fischerovej je však výnimočný. Ona totiž okrem toho, že prežila peklo táborov smrti a našla v sebe silu na riskantný útek, dokázala ešte niečo. Vďaka nej chytili brutálnu dozorkyňu z Birkenau. Po vojne sa náhodou stretla so svojou veľkou láskou. Mužom, o ktorom roky nevedela, či ešte žije. Ale nakoniec sa vydala za niekoho iného. Rytiera. Skutočného novodobého rytiera, ktorý získal toto vyznamenanie od francúzskeho prezidenta za statočnosť v boji na strane Spojencov. Viola Fischerová po rokoch zverila svoje spomienky reportérke Veronike Homolovej Tóthovej. Táto kniha zaznamenáva jej osud i osudy iných ľudí, ktoré by nemali upadnúť do zabudnutia.... celý text
Literatura světová Pro ženy Válečné
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
A Texas-Sized Secret / One Night wit the Texan, 2016
více info...
Přidat komentář
V poslední době jsem přešel z čtení detektivek na romány kolem války. Ne vždy šlo o téma holocaustu jako v téhle knížce, vždy šlo ale co silnější příběh než jenom detektivka. Možná je to tím reálným námětem, nebo jako v tomhle případě reálnou hlavní hrdinkou. Doporučuji všem, kteří se neustále stěžují na těžký život v dnešních podmínkách, stejně jako těm, kteří oslavují minulé totalitní režimy jako úžasné.
Knihu jsem sice nedocetla do konce. Ale ne z duvodu, ze by za to nestala. Ale ty zločiny, ktere byly pachany jsem bez slz nedokazala cist. I presto davam 5 hvezdicek, protoze ta kniha za ne stoji.
V žádném případě nehodlám hodnotit obsah knihy jako takový. Ale po celou dobu četby mi na knize „něco“ nesedělo, nicméně ani teď to nedokážu správně pojmenovat. Šlo o styl, jakým byl kniha napsaná. Způsob vyprávění. Některé scény, situace a dialogy působily jaksi strojeně, uměle. Otázkou pro mě proto zůstává, kolik si toho z vyprávění paní Stern Fischerové autorka upravila podle sebe a jakým způsobem.
Některými čtenáři kritizovaný začátek v Lučenci byl podle mého naopak velmi důležitý pro zdůraznění kontrastu života „před tím“ a „po tom“ a jasně ukazoval, jak plíživě se zpočátku kolem židovské menšiny stahovala smyčka holocaustu, za mnohdy lhostejného přihlížení „nežidovské“ většiny, aby to celé skončilo miliony mrtvých v plynových komorách. Ani poznámky pod čarou od českého překladatele mi nevadily a dobře dokreslovaly některé letmo zmíněné historické události.
Ale v porovnání s válečnými událostmi, transportem a koncentráky se paradoxně jednalo o nejpropracovanější a nejdetailnější část. Čím dál se v příběhu dostáváme, tím na mě vyprávění působilo strozeji a uspěchaněji (což na druhou stranu chápu – pochybuji, že se paní Viola svěřila se všemi hrůzami, které tam kdy zažila a viděla, muselo to pro ni být příliš traumatické i po těch letech). A najednou bum… a jsme v poválečné Praze. Ani Mengele se tam neukazoval tolik, jak bych dle názvu knihy a anotace čekala (to na mě vážně působí spíše jako promyšlený marketingový tah).
No offense, ale „novějším“ knihám zabývajících se tématem holocaustu a druhé světové války prostě nějak nemůžu přijít na chuť. Ať už jsou založené na skutečných výpovědích (Děvče), nebo vyfabulované (Zlodějka knih). Radši sáhnu po Lustigovi, Weilovi, Fuchsovi, Fischlovi…
Z relativně klidného a v podstatě banálního začátku kniha zhruba po třetině dojde až ke zvěrstvům odehrávajícím se v koncentračních táborech.
Čím více knih o holokaustu čtu, tím víc mě zaráží krutost a bezcitnost dozorců z řad SS i kápů. A nejenom to. I chování ostatních lidí, civilistů, během války. Zkrátka se ptám: Proč?
Navštívil jsem Osvětim, přečetl spoustu knih na toto téma, ale pořád si nedovedu představit, jak strašné to muselo být. Některé věci člověk zkrátka nepochopí zcela, dokud je nezažije.
Jen doufám, že tohle už nikdo zažívat nebude. Nedělám si ale iluze. Pokud by se dělo něco podobného v dnešních dnech, lidé by se dost pravděpodobně chovali úplně stejně.
Smutný, šokující, nezapomenutelný, silný příběh. Některé pasáže asi nikdy nezapomenu. Ale je třeba si tyto hrůzy neustále připomínat, aby se už nikdy neopakovaly. Rozhodně doporučuji přečíst.
Hodně silný příběh, netřeba k tomu asi víc psát. Snad jen to, že v některých momentech mi bylo špatně a to už jsem knih s touto tématikou přečetla hodně.
Tato kapitola našich dějin je hodně smutným čtením. Pro někoho až neuvěřitelným. Kniha je vlastně literaturou faktu, kde předem víme, že autorka naštěstí vše přežila. Jinak je kniha, krom začátku značně deprimující. Že byla v koncentračních táborech páchána zvěrstva na lidech pod rouškou vědeckých pokusů, ano to víme. Že ta zvěrstva byla taková, jaká popisuje autorka, je strašné. A že se těmi chorými mozky dalo zblnout tolik lidí je ještě tragičtější. A nejsmutnější na tom je, že je zradila spousta známých před válkou a i po ní. Opravdu se dokáže mnoho normálních lidí chovat najednou jako hyeny. A to těm hyenám ještě křivdím. Knihu doporučuji všem. Aby si uvědomili, jak ve vteřině dokáže váš život změnit směr. Jak bez přemýšlení a jen se slepou důvěrou a vírou v politiku, náboženství a davové chování, dokážeme jít s davem a dělat věci a chovat se úplně mimo standard. Slušní se báli, neslušní toho využili a zrůdy se zapojily. A po válce to bylo dost podobné. Viz Habermanův mlýn. Jo přečtěte si to a popřemýšlejte si o tom.
Vloni jsem byla na exkurzi v Osvětimi i Březince a na doporučení pana průvodce, jsem si koupila tuto knihu. Začátek popisoval klidný život Violy a její rodiny, postupně se ale příběh stával smutnější a gradoval příjezdem rodiny do koncentračního tábora.
Knihou vás doprovází i dobové fotografie, díky nimž, jste si tu dobu mohli lépe představit.
Při čtení kapitol Violčina pobytu v táboře mi nebylo dobře, vůbec si neumím představit hrůzy, které tam zažívali. A asi větší překvapení pro mě bylo, že hlavní hrdinka, která přežila ty zvěrstva, dokázala založit rodinu.
Knihu velmi doporučuji.
Četla jsem spoustu knih o koncentračních táborech a holoucastu. Ale musím říct, že tato kniha byla opravdu skvělá a silná. Surová ale plná emocí. Chtělo se mi brečet, chtělo se mi I smát. Přiznám se, že především v části, kde popisuje experimenty Dr. Mengeleho se mi dělalo nevolno a přemýšlela jsem, že knihu snad ani nedočtu. Ale byla by to škoda, především proto, že Violin příběh by neměl být zapomenut. S každou knihou, s každou větou žasnu jak silní lidé byli a nenechali se zlomit. Neuvěřitelné. Děkuju.
Neskutečně silná kniha. Při čtení určitých částí mě mrazilo. U některých jsem měla slzy v očích. Rozhodně to není čtení pro každého, protože i já jsem občas knihu odložila s tím, že potřebuji vstřebat to, co jsem se dozvěděla.
Na tuto dobu se nesmí zapomenout , a každý by se měl dozvědět o tom, co si lidé prožili, a přesto dokázali potom všem, žít normální život. Ale v myšlenkách to budou mít až do smrti.
Nic moc jsem neočekával po několika přečtených knihách na toto téma. Ale tato kniha je opravdu silná. Nedoporučuji číst v těhotenství, tolik slz jsem dlouho neuronila.
" Víš tady už nejsi člověk. Už vlastně ani nežiješ, tento svět s už s tím nepočítá , nepotřebuje tě , dokonce tě přímo nechce."
Knihu jsem četla dlouho , nedá se to na jeden zátah ,a tak mi došlo později jak mistrně je napsána. Pokojný život nevinných lidí , kteří drželi při sobě jako rodina, kteří něco dokázali, je rozbit násilně, je zničen. Všechno je pryč, o všechno přišli , i o lásky. Pak přijde ta doba nejhorší a objeví se silná vůle přežít.Viola to tak popisuje. Měla klidný zajistěný život, pak přišly ty hrůzy, zas odešly a ona dokonce našla své blízké.Hezky napsané, i když téma hezké není.
Začátek knihy se celkem táhne, chvilkama mě to už ani nebavilo,ale pak to začalo. Když Violka začala vyprávět jaká zvěrstva se dělala na lidech okamžitě se vtáhnete do děje a prožíváte to společně s ní .. i když je pravda že to co vypráví je neuvěřitelné a představit si to asi nikdo z nás neumí.Díky tomu si uvědomíte,že by jsme na tuto dobu nikdy neměli zapomenout a hlavně bychom si měli všichni uvědomit v jaké době žijeme a jaké máme možnosti dneska. Obdivuji všechny,kteří mají odvahu na to,abyse podělili o svůj příběh.Líbilo se mi, že celá kniha není smutná a depresivní,ale je tam i zahrnuta láska a rodinný život Violky. Na konci knihy jsem měla slzy v očích, knihu určitě doporučuji všem!
Toto je jedna z nejlepších knih, které jsem na toto téma přečetla. Líbí se mi popsán celý život Violky, od dětství před válkou, válku i dění po ní. Pro mě určitě top kniha.
Ač jsem knih z této doby přečetla již několik, vždy mě zarazí fakt, jak lidé dokázali být bezcitní a krutí.... vytkla bych pouze dvě věci .... podle názvu knihy jsem očekávala více o pokusech Mengeleho .... začátek byl na mne až moc dlouhý a sladký. Čím dál více ale obdivuji lidi, kteří přežili něco tak strašného a ještě o tom dokáží mluvit !!
Pro mě mělo sílu a důležitost to svědectví oběti pokusů. Kniha byla hodně o celkovém utrpení a ztrátě, o odžívání starých hrůz, a idealizovaném vzpomínání na rodinu, taková očista na konci věku. To bylo také krásné a silné. Málo pozorování a postřehů o Mengelem, o fungovani celého jeho pseudovědeckeho týmu, což jsem od této knihy čekala....
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Skrýt reklamy
Pár knih jsem na tohle téma už přečetla. Po přečtení téhle jsem ve třetině chtěla skončit, bylo to na mě nějak moc silný. Ale nakonec jsem dočetla.